Aquagirl komentáře u knih
Před několika lety to byl naprostý trhák, na který se v knihovnách stály doslova fronty. A ano, je to dobré, hodně dobré. Napínavé a seversky mrazivé. Ale vlastně mě bavila jenom hlavní linie příběhu. Některé pasáže (na mě až moc technické) jsem musela přeskakovat, a celkově nemůžu říct, že bych byla z knihy uchvácená tolik, jako jsem třeba z Nesbových románů. Po dalších dvou dílech jsem už nesáhla.
Nádherná, miloučká a dojemná kniha. Vlastně tak trochu i filozofická. Kdo vlastně může s jistotou vědět, že se takovéhle úvahy opravdu nehoní pejskům hlavou? Někdo to tu v diskuzi nazval kýčem. Pro mě je to krásné pohlazení na duši. Filmové zpracování mě dostalo úplně stejně jako kniha, což se mi nestává často.
Naprostá klasika. Byl to můj první postapo román, který jsem kdy četla, a dodneška mě fascinuje jeho nadčasovost.
K téhle knížce mám silný citový vztah. Krásná sonda do lidských vztahů, které jsou - a vždycky budou - stejně komplikované, ať už žijeme v jakékoli době, v jakémkoli režimu.
Moje dávná láska. Už strašně dlouho jsem ji nečetla, tak nevím, co bych jí říkala dneska, ale vzpomínám si, s jakým nadšením jsem ji hltala tenkrát. Krásně temné, vtipné, napínavé.
Tohle bylo kdysi moje první setkání s Remarquem. Skvělé dílo. Skvělý spisovatel. Co víc k tomu dodat.
Moje další setkání se Sophií. Je pravda, že mě knížka nenadchla tolik, jako její překrásné počiny "V rytmu charlestonu" a "Vzpomínáš si", ale i tak je to na plný počet hvězd. Prostě milá, příjemná oddychovka. A u scény s pěveckým vystoupením pro Japonce jsem namouduši slzela smíchy, ta prostě neměla chybu :-)
Je to zvláštní, ale když vidím film natočený podle románu N.Sparkse, připadá mi (většinou) jako laciný kýč. Když čtu jeho knížku, připadá mi (většinou) skvělá. V tomhle případě jsem film radši vidět nechtěla. Z knihy jsem nadšená.
Jeden z (velmi) mála případů, kdy se mi líbil film stejně jako knížka. Legendární příběh jedné velké, i když moc krátké lásky...
Při čtení jsem už necítila takovou euforii, jako u Drahokamů, těm se zkrátka v mých očích asi nevyrovná nic. Ale přesto, další výborná věc od Kerstin. Těším se na další díly.
Absolutně zbožňuju sérii Drahokamy!!! Tohle je prostě něco tak skvělého, tak plného fantazie, tak výborně napsaného, že nemám slov.
Další skvělá věc od Kerstin Gier. I takový pokus o sebevraždu může být za určitých okolností vlastně celkem humorná záležitost... I když hlavní hrdince v jistých momentech asi do smíchu zrovna nebylo :-)
Vynikající kniha! Kerstin patří mezi moje nejoblíbenější autorky, tohle bylo moje první seznámení s ní, a ihned jsem si ji zamilovala. Stejně tak, jako její hlavní hrdinku.
O poznání lepší než předešlé díly téhle série. Jenom na ten styl psaní si pořád nějak nemůžu zvyknout. Každopádně napínavé a drsné, od začátku až do konce.
Připadá mi, že tady bylo špatně snad úplně všechno - nelogičnost některých scén, divný styl psaní, který jsem dlouho nebyla schopná pobrat... Ale zatraceně, bylo to tak strašně napínavé, že jsem tu knihu nedokázala odložit ani cestou na WC. V tomhle směru to byla opravdu pecka. Takže vlastně vůbec nevím, jak mám hodnotit...
Kruté a smutné... O to smutnější, když člověk ví, jak tragicky dopadl skutečný příběh paní Monyové :-(
Skvělá kniha. Chvílemi si při čtení člověk říká, že je snad lepší nemít děti, než muset zažívat něco takového... Ale puberta je zkrátka taková. Některé pasáže mi už připadaly přece jen trochu na hraně, ale těžko soudit. Každopádně jsem z knihy byla nadšená.
Úplně jiný styl než autorčina předchozí knížka, ale za mě opět velká spokojenost. Tohle mi připadalo víc jako psychologický příběh, než romantika, kterou jsem očekávala. V každém případě jsem se dobře bavila, nahlížení na určité věci rozdílným pohledem muže a ženy je opravdu zajímavé.
Tak tohle pro mě bylo velké překvapení. Autorku jsem do té doby vůbec neznala, a musím říct, že mě její styl psaní úplně nadchnul. Skvěle napsané, čtivé, vtipné, chvílemi jsem se do Kateřiny dokázala naprosto vcítit, a ksakru, na konci jsem opravdu brečela! Výborná knížka.