archandelka
komentáře u knih
Toulavý autobus
John Steinbeck
Steinbeck mě naprosto uchvátil v knize Na východ od ráje. Na Toulavý autobus jsem se fakt těšila, navíc to je docela tenká kniha, takže jsem předpokládala, že to bude rychle přečteno.
Opak byl pravdou - těžce se mi tím prokousávalo, postavy jako obvykle vykreslené brilantně, ale děj žádný. Kromě toho, že jsem si tím splnila další část Čtenářské výzvy, na mě tato kniha žádný valný dojem neudělala.
Quo vadis?
Henryk Sienkiewicz
Za mě jednoznačně jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Petronius byl prostě geniální, celé pozadí pronásledování křesťanů, Nerova šílenost. Hluboká kniha, plná utrpení, popisující těžké časy po Kristově ukřižování, ale napsaná tak, že jsem se nemohla odtrhnout.
Bídníci II.
Victor Hugo
Bojovali za svůj sen, za lepší život, za lepší situaci ve své zemi, za své ideály... nejen ti, kteří byli na barikádě, ale i Javert, Valjean, Marius, Eponine a další postavy. Každý z toho svého podhledu, každý za to své a každý nejlépe, jak věděl. I když jeden vedle druhého věděl, co je čeká, i když věděli, že to může dopadnout všelijak. A tohle by pro nás mělo být inspirací.
Tahle kniha ani náhodou není o stylu napsání, nečte se jednoduše, ale je právě o té velmi silné výpovědní hodnotě.
"Even the darkest hour will end and the sun will rise."
Bídníci I.
Victor Hugo
S Bídníky jsem se setkala poprvé v Londýně v muzikálové podobě a pak přišel čas i na knihu. Nádhera, nádherný příběh, který nás nemůže nechat chladným. Čtení to sice bylo náročné, přece jenom ty dlouhé historické popisy se nečtou jednoduše, ale samotný příběh je síla.
Muži pod ochranou
Robert Merle
Mám ráda Merleho a opět nezklamal. Výborná utopie, na které on je opravdu mistr, a rozhodně to vede k zamyšlení, jak by asi svět vypadal, kdyby se něco podobného opravdu stalo, a jak v každém sebelepším úmyslu je ukryté obrovské riziko, které přináší moc.
Železná rada
China Miéville
I když je Miéville můj oblíbený autor, tohle je jednoznačně zatím to nejslabší, co jsem od něho četla. I když se mi velmi líbil Juda Low a jeho Golemové, to bylo dost nečekané, dějově to jinak bylo o ničem.
Syn správce sirotčince
Adam Johnson
Výborná kniha. I když je to román, výpověď je děsivá a věřím, že v mnohé z toho, co se v knize objevuje, se v Severní Koreji opravdu děje. Zas a opět nerozumím tomu, jak může něco podobného v 21. století existovat a jak je možné, že i v naší zemi nám přijde komunismus jako přijatelná alternativa.
Božská komedie
Dante Alighieri
Tahle kniha byla opravdu moje životní výzva.
Přemýšlím, co bych k tomu tak napsala moudrého, ale asi napíšu jenom několik závěrů, ke kterým jsem já osobně došla:
1. Ještě asi nikdy jsem žádnou knihu takto neprotrpěla až do konce. Šíleně náročné čtení a kdyby v úvodu těch kapitol nebyly komentáře, tak jsem asi v pasti.
2. Zas a opět jsem se utvrdia v tom, že poezie prostě není moje srdcovka. To byl taky nápad číst Danteho, když jsem v životě z poezie přečetla tak Bezručovy Slezské písně a Kytici od Erbena :-)
3. Paradoxně nejzajímavější byl očistec - peklo bylo fakt peklo a nebe bylo v podstatě taky peklo. Ale to asi nebyl Danteho záměr :-)
4. Každopádně je to geniální dílo, už jenom tím, jak do něj Dante vložil teologické i filozofické pohledy a svůj vlastní životní příběh.
5. Vrátím se k němu určitě ještě minimálně jednou, až budu starší a moudřejší (pokud se to teda někdy stane)
Čachtická paní
Jožo Nižnánsky
Z knihy jsem byla fakt velmi mile překvapena. Sice je to hodně předvídatelné, neustále všechno dopadá dobře, zlo je po zásluze potrestáno, kladné postavy jsou úplně kladné a záporné úplně záporné, ale četlo se to skvěle.
Veru nie tak ako u zbojníkov
Ursula Marc
Normálně pohádky nečtu, ale tohle byla pecka. Nádherně jednoduchým způsobem vykresleno, jak budovat vztah s milujícím Otcem, jak nás vidí, když padáme a selháváme, a jak si to vlastně my sami komplikujeme.
Město & město
China Miéville
Jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem od Miévilla četla, napětí sálalo z každé stránky, naprosto nečekaná dějová línie, myšlenka dvou měst, které se navzájem nevidí, prostě pecka.
Jizva
China Miéville
Za mě ještě lepší než Perdido, rozjelo se to od začátku výborně, myšlenka plovoucího města je geniální, dějová zápletka opět tak komplikovaná, že se nemůžete dočkat, co bude dál. Miéville je prostě top, zejména z hlediska komplikovanosti vyjadřovacího stylu. Jak už jsme zmiňovala u Perdida, jednoznačně patří mezi mé nejoblíbenější autory.
Nádraží Perdido
China Miéville
Miluju Miévillův styl vyprávění, i když dostat se přes prvních 100 stran bylo opravdu umění. Ale pak jsem nemohla přestat číst. Geniálně vykreslené postavy, psychomůry, Tkáč, Jagharek. Nic geniálnějšího na jednu stranu a složitějšího právě tím popisným stylem jsem doposud nečetla, ale naprosto mě to uchvátilo. Jednoznačně řadím Miévilla mezi své nejoblíbenější autory.
Proměna a jiné povídky
Franz Kafka
Kafka není můj oblíbený autor a tohle byla první kniha, kterou jsem od něho četla. Většina povídek mě vůbec neoslovila, i když evidentně v nich hluboký smysl je ukrytý, ale já jsme ho asi nějak nebyla schopná objevit. Z Proměny mi naopak ale bylo opravdu těžko, ta výpověď je naprosto děsivá.
Ožehlé haluze
Vojtěch Martínek
Tuhle knihu jsem měla v knihovně asi odjakživa, ale fakt je ten, že nebýt Čtenářské výzvy, nevím, jestli bych ji kdy vzala do ruky.
Nečetla jsem první dva díly, ale vůbec to nevadilo, velmi rychle se mi podařilo sžít se s postavami. Velmi silné bylo, jak se tak příběh linul a popisoval zdánlivě bežné věci, které postavy zažívaly a do toho v pozadí, prosakovaly hrůzy okupace, které jakoby nejdříve šly kolem postav, dokud do jejich životů fatálně neudeřily.
Celý můj dojem z knihy ovšem ještě podtrhnul autorův doslov, kdy uvádí, že knihu věnuje památce svého syna, který by, umučený v Osvětimi. To musela být síla tohle psát, když měl za sebou takovou zkušenost..
Určitě se k Vojtěchovi Martínkovi ještě vrátím, byla jsem velmi příjemně překvapená.
Cesta chvály a uctívání
Rónán Johnston
Tato kniha se mi nehodnotí lehce, protože autora znám osobně :-) A možná proto si umím představit, o čem mluví, protože jsem chvály s ním zažila mnohokrát. Velmi oceňuji Rónanovu upřímnost, s kterou hledá odpovědi na to, jak chválit Boha, a velmi jednoduchým způsobem je dokáže předat. A tak do popředí velmi silně vystupuje nutnost říct Bohu ano a nechat se proměňovat Jeho přítomností.
Pro mě velmi inspirující čtení. Asi i proto, že si čím dál tím víc uvědomuju, jak je chvála důležitá a jak na to my katolíci prostě vůbec nejsme zvyklí.
Pilíře země
Ken Follett
Tato kniha se mi nehodnotí vůbec lehce. Ale tak popořádku:
Jako výrazné plus považuju především její rozsah, mám ráda knihy, které mají hodně stránek, protože mi to umožňuje být s postavami delší čas a lépe se s nimi ztotožnit. U Pilířů země velmi oceňuji, že to mělo tah na branku, bavilo mě to celou dobu, nebyly tam zbytečné prodlevy, super byly i ty časové skoky, jak postavy postupně stárnuly. A zároveň velmi oceňuji detaily stavby katedrály, bylo vidět, že autor si dal hodně práce s nastudováním této problematiky.
Jako negativum hodnotím především naprostou černobílost postav - kladné postavy jsou prostě kladné se vším všudy (a většinou jsou trochu oběťmi), a záporné jsou záporné se vším všudy. Zároveň to má tak trochu pohádkový happy end. Z celého textu je dost patrné, že autor nevěří v Boha, koneckonců to sám i v úvodu zmiňuje, protože církev byla vykreslena opravdu velmi negativně, což ale zas na druhou stranu tak v té době i být mohlo, a aspekt víry se v celém příběhu zohledňoval jen velmi okrajově (což na to, že hlavními postavami byli mniši a biskupové, bylo docela zvláštní).
Celkově teda můžu říct, že se mi to líbilo, asi proto, že ráda čtu romány a ráda čtu hrubé knihy, ale rozhodně mi to asi jednou stačilo a nemám z toho pocit, že by to byla jedna z nejlepších knih mého života.
YOUCAT - Svátost smíření
Bernhard Meuser
Výborná věc - jasně, jednoduše, přehledně vysvětleno, proč zpověď ano. A navíc doplněno o super citáty. Rozhodně doporučuju všem, nenechejte se odradit tím, že to je jenom pro mladé :-)
Lži o Bohu, ktorým sme uverili
Wm. Paul Young (p)
Asi jsem čekala něco lehce víc od autora, který umí mít dost nekonvenční myšlenky, jak už to prokázal ve svým jiných knihách. Tady mám spíš rozpačitý dojem, s některými výroky se plně ztotožňuju, ale u některých mi přijde, že je to spíše hra se slovíčky než pochopení významu. Nicméně je super, že poukazuje na hromadu lží, které jsme si my sami o Bohu vytvořili a které nám brání žít s ním opravdový vztah.
A přece se točí...
Tomáš Marný z Bludovic
Taková oddechovka, za hodinu přečteno. Zejména pasáže o kostelních lavicích a zasedacích pořádcích, kázáních a svatořečení jsou fakt top pecka :-D
