ArkAngel komentáře u knih
Funkční příručka astrologie, která je spíše pro mírně pokročilé, než úplné amatéry. Ve zkratce seznámí čtenáře s několika astrologickými disciplínami a poskytne mu vše potřebné, co k výkladům potřebuje. Jazykově se čte kniha velmi dobře, což je u podobné literatury vždycky velký plus.
Na svou dobu velmi experimentální kniha a vlastně se Skoumalovi nedivím, že Sternea srovnal s Joycem a Proustem. Při čtení jsem měl totiž úplně stejný pocit - vytvořil totiž takový proud vědomí, kdy román vlastně ani není tím, čím se prohlašuje být a stává se tak antirománem. Místo života a názorů blahorodého Tristrama Shandyho tak sledujete každého, jen ne titulního hrdinu a přecházíte z jedné odbočky ke druhé, než se dojde ke zdárnému konci.
Skvělý soubor, který předkládá čtenářům ty nejdůležitější z futuristických manifestů (všech cca 80 tu fakt nenajdete), k tomu odborné komentáře, obrazovou přílohu a také poezii, na které si můžete platnost jednotlivých futuristických vyjádření ověřit. Názory má futurismus jinak velmi radikální, boří všechno staré a chce na tom ve velkém budovat. Celkem mne zaujalo, že byli i proti feminismu a obecně tedy tomu, jak začaly ženy víc a víc zaujímat i mužskou roli. Na jednu stranu tedy futurismus přináší velice zajímavé umění, ale co se týče politických názorů apod. tak je vlastně i dobře, že se jejich vize nenaplnily.
Divadelní komedie Alchymista mě zaujala svou tematikou, ale bohužel nenabízí nijak zajímavou zápletku. Velmi ale cením práci překladatele, co se týče jmen nebo rozsáhlou předmluvu, která vás zasvětí do rozdílů mezi Jonsonem a dalšími autory (např. Shakespeare) a také vztahů mezi nimi.
Absurdista Beckett zvolil pro svůj román protagonistu, který je vlastně celou dobu stranou. Peníze nevydělává a nic pořádně nedokončí, čímž předznamenává svou pozdější tvorbu spojenou s neexistencí. Nemůžu říct, že by mě kniha jakkoliv nadchla, protože jsem se nedokázal vcítit do víceméně žádné postavy. Ale i o tom je Beckettova tvorba.
Stejně jako další texty známých diktátorů obsahuje i Zelená kniha trefné myšlenky, které komentují naši společnost. V jednu chvíli tak s autorem možná i souhlasíte, než se objeví naprostá magořina, kdy procitnete a uvědomíte si, že pořád čtete dílo psychopatického tyrana. Hezky začínala například kapitola o ženách, kde Kaddáfí komentoval jejich rovnost s muži... než o pár stran otočil a ukázal, že podle něj musí zůstat doma, starat se o děti a domácnost, protože biologicky je to jejich povinnost.
První díl Stopaře je vcelku vtipnou záležitostí, kterou jsem první poznal skrze filmovou adaptaci. A vlastně mě i překvapilo, jak je onen film knize věrný. Co se dalších dílů týče, jde to s nimi pomalu z kopce. Dvojka měla naprosto geniální scénu s Marvinem a vražedným robotem, ale u těch dalších si nevybavím nic, co by mi extra utkvělo v paměti.
Zatímco většina u nás vydaných severských textů vychází z historických ság, v tomhle svazku najdete takzvané lživé ságy, které bychom dnes označili za klasickou prózu s fiktivními hrdiny na fiktivních dobrodružstvích. V historii to však ne vždy bylo běžné, alespoň tedy ne na severu, kde mýty považovali za fakt a lživé ságy byly něčím, na čem se mohli autoři alespoň trochu vyřádit. Odborný doslov je pak už jen takovou třešničkou na dortu, díky které pochopíte mnohé dobové souvislosti.
Experimentátor Calvino se ve své povídkové knize snaží najít jiný pohled na vědeckou tematiku a přichází s vypravěčem Qfwfq, který zažil vše od vzniku vesmíru, přes odpoutání se Měsíce od Země až po výstup živočichů z vody na souš. Je vypravěč samotnou podstatou vesmíru nebo aspektem života? To nevíme. Přístup k vědeckým látkám je určitě originální a v lecčems připomíná prvotní sci-fi, které byly cestopisy (Pravdivé příběhy od Lukiána), ale nemůžu říct, že bych v povídkách našel něco, co by mě extra zaujalo.
Stejně jako u alba Hrdinové trpí i tato kniha na krátkost jednotlivých příběhů. Žádný z nich nám nepřináší vlastně nic extra zajímavého a třeba takový Tarkin je jen naroubovaný na film, kdy sledujeme scény, co se dělo mezitím. Vader mohl mít klidně strašně cool výstup, ale ty si asi všechny vyplýtval do svých větších sérií. Zklamání.
Místo toho, aby u nás vydávali uzavřené příběhy o 5 sešitech (Windu atd.) volí Albatros knihu složenou z one-shotů, které nemají možnost příběh pořádně rozvíjet. Funkční je možná tak první příběh s Leiou, který má i pěknou kresbu, jinak je to slabota.
Púndža patří mezi vhodné iniciační mistry, díky kterým se snadno a lépe ponoříte do duchovního světa. Myšlenky pojímá jednoduše a zařadil bych ho někam uprostřed mezi Eduarda Tomáše a Osha (který je v knize také párkrát zmíněn). Podobně jako u obou zmíněných autorů je tohle čerpáno z přednášek a vedeno formou otázek a odpovědí, takže pokud hledáte něco podobného z pohledu jiného indického guru, určitě nešlápnete vedle.
Slušná astrologická publikace, která může posloužit nováčkům a stejně tak i pokročilejším astrologům s osvěžením pojmů nebo menším nahlédnutím do jiných zákoutí tohoto hvězdného umění. Publikace je hezky obsáhlá, ale asi bych upřednostnil, kdyby byla členěná do tematických celků a nebyla skládána abecedně. Takhle člověk skáče od znamení k charakterovým rysům apod. a je to tak občas i iritující.
Klasický dobrodružný příběh, který tu byl pro generaci mých rodičů a prarodičů, když za komančů nemohly vycházet západní tituly. Hrdinou je tedy Čechoslovák, který zažívá dobrodružství v Kanadě, ale tehdejším dobrodružným románům západu se bohužel neblíží. První díly jsem nečetl, ale hádám, že to bude všechno na jedno brdo.
Když srovnán Bruntonův více "vědecký" přístup s ostatními mystiky, tak mi sedí o něco méně. Rozhodně jde na něm vidět, že byl vzdělaný a duchovní texty si řádně načetl, ale i díky onomu postoji je daleko více rázný a dává jasné stanovisko, jako by to nemohlo být vlastně i jinak. Určitě mu dám ještě šanci, ale třeba takový Osho je mi daleko bližší.
O něco delší druhý díl Dona Quijota není jen bezduchým pokračováním, jak by se mohlo zdát. Na svou dobu byl Cervantes dosti originální a vytasil se s meta linkou, kdy se Quijote svou první knihou proslavil a lidé jej poznávají. A zatímco běží děj knihy, vniká i samotný druhý díl. Děj se tentokrát již více soustředí na ústřední dvojici a staví ji do nečekaných situací, jako když ze Sancha udělají vladaře. Rozhodně originálnější než jednička, ale ve zkrácené podobě jsem si to užil více.
Ami je takový více esoterický Malý princ, který sice nezaobaluje myšlenky do alegorií a symbolů, ale postavy o to více filosofují. Cením, že se autor rozhodl předat podobně náročná témata lidem v podobě útlého románu, takže se nemusí "prát" s duchovními knihami, ale mohou to zažít i formou příběhu s mimozemským chlapcem. Pochopitelně jsou tu i názory typu, že by se nemělo jíst maso nebo by všechno mělo patřit všem, ale i to k podobným filosofiím patří.
Gigantické dílo shrnující to nejdůležitější z finské mytologie by si měl každý alespoň z části zkusit přečíst. Sice tu nenajdete známé mytologické figury severských bohů, ale dozvíte se například blíže o Laponcích a dalších národech. Pro postavy je kvůli lokálnímu životu pochopitelně důležitá také plavba, takže dost často kormidlují, pádlují nebo přímo plavou. Podobnou knihu není snadné ohodnotit, protože má lepší i horší pasáže, tak dávám čistý střed.
Jsem rád, že u nás vyšel podobný sborník podporující lidi různých sexuálních orientací. Mladí (i starší) čtenáři se v tom mohou snadno v hodně lidských příbězích najít a případně i objevit svou vlastní cestu. Jak je ale u povídkových antologií zvykem, kvalita je celkem různorodá. Nejvíc mě bavila asi povídka první, která vám nejprve dá myšlenku, zda slečna náhodou nemá daddy issues a nepřitahují ji starší muži... ale následně se celá situace obrátí.
Soudruhu, tak to se nepovedlo. Jak je u podobně propagandistických děl zvykem, opírá se Lenin o myšlenky jiných lidí (Marx, Engels), překrucuje je a vybízí k využití násilí proti původnímu státnímu systému, aby mohl zavést svůj dokonalý komunismus. Rádoby chytré řeči tak zakrývají lživé myšlenky, které nakonec vedly k tomu, že se jeden z největších masových vrahů v historii dostal k moci. V dnešní době určitě stojí za přečtení... i vzhledem k tomu, co se děje ve světě. Z historie je třeba se poučit.