ArkAngel
komentáře u knih
Krize moderního světa
René Guénon
Guénon bude od nynějška patřit k mým oblíbeným západním filosofům, jelikož se na svět nedívá pouze západníma očima, ale snaží se jej dívat jako celek, který je rozdělený na západní a východní vliv. Skrze nejrůznější nauky tak ve svém díle poukazuje na úpadek lidské společnosti, která se pomalu řítí ke svému konci, načež ji možná bude i čekat obroda. Materialismus a podřízení menšiny většině dnes zažíváme daleko více, než jak Guénon popisuje, ale to samozřejmě již před těmi přibližně sta lety předvídal. Vláda inteligentní elity by pak dávala i smysl, ale to by bylo nutné změnit celý systém.
Ztracený ráj
John Milton
Vyprávění o Adamovi a Evě patří k těm nejznámějším po celém světě a není divu, že se jej jednoho dne pokusil někdo zpracovat do kompletního díla. Milton nám ve své nabitější a filosofičtější verzi ukazuje, jak se Ďábel pokusil vyhrát válku nad Nebem a po porážce nakonec přejímá podobu Hada, aby Evu přiměl sníst ovoce ze stromu poznání. V příběhu ve velkém vystupují také andělé a autor poukazuje i na mytologie jiné a to v různých příměrech. Zajímavé rozhodně je, jak má Adam možnost pohlédnout do budoucnosti, kdy vidí, co svým Prvotním hříchem s Evou způsobili. Je ale celkem škoda, že se Ďáblovi dílo nevěnuje více, byť jim začíná. Nakonec to ale celé sklouzává k prvnímu lidskému páru, který postupně objevuje všechno, co k lidství patří. Ilustrace, které kniha obsahuje, jsou jinak skutečně uchvacující a jsem rád, že je jimi dílo obohaceno.
John Gabriel Borkman / Když z mrtvých procitáme
Henrik Ibsen
Ibsen se vyznačuje svými po psychologické stránce vysoce propracovanými postavami a na obou hrách to jde skutečně vidět. Borkmanův příběh o bankéři, který zpronevěřil peníze nám podobně jako dřívější Domeček pro panenky ukazuje náhled do malé domácnosti, kde sledujeme příběh jedné rodiny stojící na pokraji zhroucení a opět sledujeme konflikt, který se týká celé rodiny. Druhá hra se pak zabývá otázkou, zda zasvětit život umění nebo obyčejnému životu a lásce. Zajímavá je rozhodně skutečnost, že Ibsen zde tak konfrontoval i svůj vlastní život, který taktéž celý zasvětil umění.
Hry
Václav Havel
Sám Václav Havel říkal, že hry by měly být chytřejší než autor sám a to se mu v případě jeho tvorby i povedlo. Vzhledem k tomu, že díla pracují s politikou, společností, jazykem a dalšími prvky, je možné je stále aktualizovat a hrát i v dnešní době. V případě některých z nich Havel dokonce napsal částečně i svůj vlastní osud, ale dává to smysl vzhledem k tomu, že se dá předvídat, jakým směrem se bude život člověka pohybovat, když se dá nějakou cestou, ke všemu v totalitním režimu. Havlovy hry jsem četl v rámci volitelného semináře na škole, takže jsem měl možnost na ně nahlédnout i ze širšího hlediska, což zvýšilo ještě můj zájem a respekt k nim. Nedivím se taky, že jeho hry hrají i v cizině, ale tam se na ně zřejmě zase dívají z jiného hlediska, protože české myšlenky západní společnosti nedokáže plně pochopit, především pak humor.
Aeneis
Publius Vergilius Maro
Máme tu dílo silně inspirované Homérem, které nám ukazuje příběh další z postav, která zažila Trojskou válku. Vergilius jakožto autor žijící o nějakých osm set let později však do díla promítá již vliv Říma, což samozřejmě není špatně a vzhledem k době života autora je to i pochopitelné. Čtenáři se tu jinak rozšiřuje jeho povědomí o světě, ve kterém se postavy, které ze starších děl zná, vyskytují. Ve srovnání s Homérem to tak čtivé není, ale pořád to má nějakou úroveň a kulturní hodnotu.
Portrét umělce v jinošských letech
James Joyce
Když máte za sebou Dubliňany i Odyssea, Joyceův rukopis okamžitě rozpoznáte. Dílo se nečekaně odehrává v Dublinu, máme tu postavy intelektuálů, filosofické a náboženské debaty a zpochybnění všeho možného. Asi je škoda, že jsem se ke knize nedostal před čtením právě Odyssea, protože bych si jej užil daleko více. Joyce je jednoduše génius a pokud nejste v literatuře zběhlí, budete se u něj ztrácet.
Ílias
Homér
Po Odyssee jsem se letos dostal i k dílu, které ji časově předchází. Obě díla samozřejmě není snadné číst, ale epos o dobývání Tróje mne bavil podstatně více. Možná je to tím, že se to odehrává v kratším časovém úseku, byť mne trochu zklamalo, že onen celý příběh, který by zachycoval i Achillovu smrt či dřevěného koně, Homér celý nezpracoval. Popis Achillova štítu je však fascinující a třeba jednou docením více i Odysseu, když mám teď doma obě knihy a můžu si je kdykoliv přečíst v chronologickém pořadí.
Mandragora
Niccolò Machiavelli
(SPOILER) Po kvalitním Vladaři je pro mne Machiavelliho Mandragora zklamáním, protože to není nic jiného než příběh o nadrženém muži, který podvodem přesvědčí jiného muže, aby se mohl vyspat s jeho ženou. Mikul samozřejmě všemu věří a skočí Kalimachovi na lep a ve výsledku dodá vlastní manželce akorát milence. Ubohost.
Odysseia
Homér
Odysseu by si měl přečíst každý, zvlášť pokud se jako já chystáme na Joyceova Odyssea. Na jednu stranu jsou Odysseovy příběhy velmi poutavé, ale pak tu máte první a třetí část, které až dle mého názoru zas tak moc zajímavé nejsou. Možná kdyby se to četlo snáze, tak bych to docenil víc.
Dubliners / Dubliňané (15 povídek)
James Joyce
Pokud chcete pochopit Joyceova Odyssea, měli byste si první přečíst Dubliňany, kteří jsou takovým klíčem k onomu komplexnějšímu dílu. V tomhle dvojjazyčném vydání jsem se tak mohl na Odyssea nejenom připravit, ale procvičit si také anglický jazyk. Evelyn je samozřejmě klasika, ale i ostatní příběhy jsou dobře napsány.
Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha (převyprávění)
Jitka Škápíková
Původního nezkráceného Quijota jsem četl v prváku na výšce. Tuto převyprávěnou a zjednodušenou verzi bych určitě doporučil všem, které originál svou délkou odpuzoval a stejně tak bych se kvůli čtivosti nebál knihu vložit do rukou dětem. Stejně už četly nebo viděly horší věci. Co mě oproti originálu zamrzelo, byl fakt, že kniha není tolik "meta". Sice se tu pracuje s tím, že kniha o Quijotovi vyšla, ale absence samotného Cervanta je na škodu.
Výbor z listů Luciliovi
Lucius Annaeus Seneca
Senecu jsem si oblíbil už u jeho úvah O duševním klidu. Jeho dopisy Luciliovi jsou na srovnatelné úrovni, protože jsou plné nadčasových stoických myšlenek, které se však netopí v tom, co všichni už moc dobře víme. Asi si budu muset pořídit i druhý svazek, který zpracoval dopisy v této knize vynechané.
Astrologie a psychologie
Hermann Meyer
Už jen kvůli snaze skloubit astrologii a psychologii se jedná o velmi "odbornou" publikaci, která vás možná zaujme svým obsahem, ale bude vás nudit jazykem. Z některých výkladů nebo formulací jsem třeba úplně nadšený nebyl, jelikož mi nepřišly nejvhodněji uchopeny (třeba úvod, jak nás hvězdy ovlivňují). Rozhodně zajímavá publikace, která stojí za přečtení, pokud se o astrologii zajímáte... ale jazykově vás zřejmě bavit nebude.
Sága o Grettim
neznámý - neuveden
Po Sáze o svatém Óláfovi jsem sáhl hned po Sáze o Grettim, která je bohužel o poznání slabší. Svým způsobem jde ale i o propojené texty, jelikož Gretti a Óláf byli vzdálení příbuzní a ke všemu v díle vystupuje také příbuzný Snorriho Sturlusona, který zmíněnou ságu napsal. Víceméně jde o klasický severský příběh plný násilí, vtipu a pomsty. Protagonista díla taky navíc není žádný svatoušek, ale spíše klasický antihrdina, jaké známé i dnes.
Tajná křížová výprava
Oliver Bowden (p)
Knižní adaptace prvního dílu herního Assassins Creed trpí z jeho struktury, která je víceméně jenom o tom, že Altair jezdí od města k městu, zabíjí své cíle a mezi tím vede promluvy se svým mistrem. Druhá polovina knihy adaptující titul Bloodlines pro PSP je na tom obdobně a obecně má celá kniha problém v tom, že je zkratkovitá. Všechno se vyřeší strašně rychle, přičemž autor mohl zkusit vyplnit pasáže mezi vraždami zajímavým detektivním pátráním, které zde bylo odfláknuté. Závěr je pak pojítkem s hrou/knihou Odhalení, takže kniha neadaptuje dvě hry a částečně dokonce tři. A ona zkratkovitost tam poznat jde.
