Arlenka komentáře u knih
Knížku jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě a jsem moc ráda a spokojená. Kdo má rád knihy, příběhy tak knížka ho musí pohladit po srdci a k tomu ještě navrch svoboda, čistota žití skotského venkova. Těšila jsem se na každou stránku čtení, snění.
Fotograf z Osvětimi je další z důkazů, co dokáže zlo skrze lidi. Člověk, když to čte a představí si, že to není jen bizardní vymyšlený příběh, ale skutečná minulost, tak se chvěje při každém řádku. Když jsem knížku dočetla a musím přiznat, že ikdyž jsem o tématu holokaustu dost slyšela, četla, viděla, tak jsem se opět bohužel dozvěděla další nové hrůzy, co se v Osvětimi a v podobných táborech konaly a jak vůbec fungoval tábor z pohledu vězně, který tam přežil tolik let. Nenacházím vždy pak slova a cítím jen neskutečnou lítost, zlost, smutek, respekt a i vděčnost za ty, co se snažili i tam dělat odboj a porazit tu hrůznou spalovací pec....ty fotky, oči lidí, příběhy budou zase ve mě nějakou dobu znít a je potřeba si to čas od času připomínat....
Krásný příběh, kdo má rád cestování a svobodu s tím spojenou, ale i určité omezování sama sebe za cenu poznávání nového, krás přírody, to vše se zde najde a navrch se pomalu rozvíjející napínavý příběh v pozadí, který zapříčinil, že jsem knížku dočetla za dva dny :-)
Ze začátku čtení jsem si říkala, co jsem si to půjčila za knížku? A každým řádkem, stránkou jsem se ponořila do příběhu, který ve mě bude ještě dlouho rezonovat. Připomnělo mi to moji babičku a jak dřív bylo zcela normální znám bylinky a nasbírat si je buď jen na čaj a nebo na nějakou neduhu. Vůně bylinek a vnoření do přírody a nelehký příběh hrdinky, který je sice bolavý, ale nějakým způsobem i tajemný a krásný.
Pro mě je tato knížka vzpomínkou na uspávání moji maminkou v dětství, jak ji četla a vždy mi bude srdeční záležitostí.
Knížka se dobře čte, kdy první půlka retro ohlédnutí na vztahy na základní škole a s tim spojené oblíbené věci v té době, je navnazení na druhou polovinu knížky, jak to tedy bude pokračovat dál, když hlavní aktéři dospěli, ale tam to nějak začíná pokulhávat a najednou je konec. Diky tomu z knihy mám spíše vlažný dojem.
Knížka pro mě provoněná drsnými kopci i dobrou kávou či levandulovou Provance, ikdyž zpočátku pomalé tempo mi nevyhovovalo, tak mě postupně pohltilo jako hledání lanýžů a vývoj okolo hlavních postav Luciena a Martina. Čtení pro mě vhodné na dovolenou strávenou aspoň v horách či v lese, které umocní zážitek ze čtení. Dala bych si kousek lanýže :-)
Představa, že kontroluji 94 popravených a najdu 95, mě moc neláká, ale zlákal mě děj této knížky nakonec natolik, že ač velmi nachlazená a unavená jsem musela knížku dočíst do noci, abych věděla jak dopadne :-) Velmi příjemně napínavé čtení, kde se mnich Cadfaeal a Hugh předhání ve své chytrosti, lstivosti.
Pokud člověk chce někoho kritizovat, měl by znát všechny pohledy na tuto osobnost a Stalin k tomu přímo vybízí. Nechci ho právě soudit, ale ikdyž je kniha psaná jeho dcerou mnohdy nepřehledná množstvím jmen rodiny či událostí, tak se z toho dá vyčíst, jak osud celé rodiny kolem Stalina byl tragický, smutný a možná díky jeho naslouchání manipulativních lidí, kteří si kolem něho dokázali udělat vakuum a odizolovat ho od normálního světa a díky nim nedůvěřoval nikomu. Zajímavý pohled na Stalina, jeho rodinu, tuto dobu, ikdyž z pohledu dcery může být hodně ovlivněný nebo naopak velmi upřímný...
Rozmanité příběhy z každodenního života na ostrově Korfu. Kdo někdo v Řecku byl tak ho čtení baví a přikyvuje a vzpomíná. Nic náročného, na dovolenou či oddech fajn.
Knihu jsem si přečetla po shlédnutí filmu Teorie všeho a musím říct, že kniha mi dala mnohem víc náhled na kontrasty života Stephana a Jane, génius, který ale byl handicapovaný a potřeboval pomoc okolí, ke kterému se ale často choval se sobectvím a nadřazeností, a hlavně ke svým nejbližším. Bylo to poutavé čtení a kdo se zajímá o život Stepahana Hawkinga, měl by si přečíst i tuto knihu.
Já se do knížky dostávala pomalu, ale o to intenzivněji jsem se začítala, až jsem poslední dva dny málem četla bez dechu. Možná pro muže přeslazené, ale pro duši ženy, to co si většinou vysníváme - kouzelné uličky Paříže, vůně čokolády a úchvatné chuť a v tom dojímavý příběh nešťastné lásky, která zrodí lásku novou. Mám chuť na horkou čokoládu od Thieriho a Paříž non?
Autorka průvodce K. Šedá je nevšední osobnost, kdy to dokazuje nejen tímto projektem, ale mnoha dalšími, které mě vždy velice zaujmou ( Kateřina Šedá 1977, Jmenuješ se Josef Šedý atd) a jelikož jsem dlouhá léta pracovala přímo v Bronxu na Francouzské, tak jako bych mnohé věci viděla ze svého života a hlášky slyšela od obyvatel této části (jednou jsem se zeptala, proč naší organizaci nikdy nevykradli auto či nepoškodili a oni na to, to víte paní, jak my víme, že to není naše či někoho z rodiny, tady to máte v bezpečí ...) Tímto průvodcem se dá na danou "vyloučenou" lokalitu dívat jinýma očima, pokud člověk trochu chce.
Podivným způsobem psaná, podivným způsobem vtáhne do děje a už nepustí a tím, že jsem z okolí Brna a na Špilberku a kasematech jsem byla, tak o to zajímavější čtení a atmosféra. Postavy velice dobře zpracované, že se stanou člověku blízké.
Čtivé, trochu pro mě zdlouhavé, až konec byl svěžejší, a pokud člověk moc nepřemýšlí nad tím, jak by bylo možné, aby jeden z hlavních podezřelých z takového případu sám tento případ vyšetřoval, a agentka zkušená ze CIA zadržela informace jen z důvodu vztahu s podezřelým...tak je to příjemné čtení.
Kniha se čte rychle, s úsměvem, pozitivní nadhled a humor jsem našla, tak pro mě splnila mé očekávání a už se těším, až si přečtu pokračování, jak to s dvojčaty jde dál :-)
Pro me velice citlive, zajimave zpracovana zidovska otazka s jinym pohledem nez obvykle na to, co mohli prozivat ti, co prezili holocaust v jine"bezpecnejsi" zemi...Na to jak je knizka objemna, tak se rychle cetla.
Knížku jsem si koupila kvůli krásným ilustracím sestry Lely, které mi vždy udělají fajn náladu, když se na ně podívám a nakonec i to čtení bylo příjemně uvolněné, žádný zázrak, ale na dovolenou relax čtení a kresby potěcha duše.
Tématika ztráty pameti není moje oblibene, ale musím říct, že pojetí v této knize je tak poutavé, že jsem chtěla pořád číst dál a dál, sic chvílemi to už bylo zdlouhavější. Ale kniha mě donutila se zamyslet, co bylo před deseti lety a jak bych se na svůj současný život dívala s tehdejším pohledem. Někdy by jsme každý trochu potřebovali ránu do hlavy...
Jsem ráda, že jsem díky této knize poznala, co to je být "sicilián-ka" ikdyž vědět, nepovědět. To by se naší české nátuře někdy hodilo. Trochu pro mě pomalejší začátek, ale pak mě příroda, atmosféra a příběh Toscy vtáhli a už jsem popoháněla Toscu ať vypráví.