Arlienen komentáře u knih
Na knihu jsem nedočkavě čekala a odpočítavala jsem čas, kdy se mi dostane konečně do rukou. Rozhodně mi to čekání stálo za to. Kniha se čte v podstatě sama. Je to čtivé a napínavé. Nutí čtenáře ke čtení a nedá mu čas na její odložení.
Co říct o hlavní postavě? Všichni víme, že Snow je padouch. To je po přečtení série Hladových her jasné. Bohužel v této knize je úplně jiný. Je sympatický a čtenář je jim dokonce okouzlen a má pro něj pochopení. Tento stav trvá asi do cca tři čtvrtin knihy. Pak nastane naprostý chaos. Úplně mi to vyrazilo dech, jak se Snow ze vteřiny na vteřinu změnil. Byl to nakonec ten Snow, kterého jsem od začátku knihy čekala.
Tak to byla panečku pořádně nabitá jízda plná zvratů a překvapení. Byla jsem napjatá, jak kšandy od začátku až do konce.
Po druhém díle jsem si říkala, co bude s Elain a Nestou. Jak by řekl Cassian - Nesta je prostě Nesta. Elain mi bylo neskutečně líto. Nadruhou stranu se mi líbil její vztah s Azrielem. Jejich společné chvilky jsem si moc užívala. Bohužel jsem se cítila špatně kvůli Lucienovi. Přála bych mu šťastný konec. No, uvidíme, co autorka ještě vymyslí.
Cassian a Nesta ti mě naprosto ničí. Upřímně mě jejich kašteření baví mnohem více než Feyre a Rhys..... Já prostě miluju, když je to zamotaný a komplikovaný a to oni dva od druhého dílu nejsou.....
Co víc ke knize říct? Bylo to naprosto boží a chci další díl!
Kniha byla taková oddechovka po přečtení třetího dílu. Rozhodně stojí za to si ji přečíst. Čtenář a fanoušek Dvorů se dozví, jak pokračoval život Feyre a Rhyse & spol. po válce.
***
Říkala jsem si, co se bude dál dít ve vztahu Cassian a Nesta. Upřímně? Autorka mě pěkně nažhavila....Dokonce tak moc, že si dřív ukoušu prsty, než vyjde další kniha.
***
V této knize jsem se snad ještě víc zamilovala do Azriela. Už od druhého dílu ho naprosto zbožňuju. V této knize jsem doufala, že se objeví a autorka mě vyslyšela. Vážně ho zbožňuju a ten jeho humor.
***
Líbila mi ta atmosféra ohledně slunovratu. Připomínalo mi to Vánoce, které neodmyslitelně klepou na dveře.
Tato kniha byla o poznání lepší než ta první. Četlo se to samo. Kniha se mi zdála pěkně tlustá, ale na konci mi přišlo, že to bylo zbytečně krátké :-D
Byl tu převrat postav. Tamlin byl v jedničce ten hodný a ve druhém díle se z něj stal padouch. Mé sympatie tudíž zůstaly na bodu mrazu. To Rhyse jsem si zamilovala ještě víc. Ve druhém díle řekl svůj příběh a já musela zatlačit slzičky.
Rhysův nejužší kruh je naprosto fantasticky vymyšlený. Ty postavy jsou tajemné a zajistí si zájem čtenáře.
Moje první kniha od této autorky. Líbí se mi její styl psaní, píše tak čtivě, že jsem četla a najednou jsem byla na konci.
Oblíbila jsem si postavu Luciena, Rhyse a Alis. Nejspíše bych si měla oblíbit hlavní postavy - Feyre a Tamlina.... Bohužel mi tyhle dvě postavy lezly trochu na nervy.
Snad se to čtením druhého dílu zlepší.
Číst druhý díl bylo jako vrátit se domů, kde všechno znám a mám to tam ráda. I když tento domov je trochu temnější a plný tajemství, jež skrývá věta ,, Jeho jméno vládne ".
Jsem z pokračování Naslouchače vážně nadšená a to se mi už velmi dlouho nestalo. Teď řeším problém, kde seženu třetí díl?!
Bylo to až děsivě dobré čtení, které by mohlo mít klidně více stran.
Musím přiznat, že jsem byla k této knize skeptická. Jenže mě kniha mile překvapila. Hned jsem se do ní po pár stránkách zamilovala. Příběh mě natolik pohltil, že jsem knihu přečetla na jeden zátah. Jakmile jsem knihu dočetla, musela jsem mít v rukou druhý díl. Tak moc je příběh Ilan návykový!
Kniha se mi četla o poznání lépe než první díl. Winter se postaral o oddechové čtení se směsí humoru a napětí. Měla jsem tip na pachatele a jen kousíček chyběl a měla bych pravdu.
Knize dávám ⭐⭐⭐⭐
Tahle kniha mne zaujala svým názvem i obalem, ale upřímně jsem od ní nic moc nečekala.
Autor mi představil geniálního odpadlíka z FBI, jenž je neobvyklý svým stylem oblékání a bílými vlasy. Případ, na kterém Winter pracoval byl veskrze zajímavý a nutilo mě to číst dál. Musela jsem zjistit, kdo je pachatel a proč to dělá.
Knihu hodnotím spíše pozitivně, proto dávám 3,5 ⭐
Kniha se mi četla o trochu hůře než první díl. Jakmile jsem se ale začetla, tak mě kniha pohltila.
Kniha byla tak moc čtivá, že jsem najednou byla na konci, a ani jsem nevěděla, jak se to stalo.
Deaver je mistr svého žánru. Dokáže udržet napětí od první stránky až do té poslední. Že to byly zase pěkné nervy a zatraceně dobrá jízda.
Pachatel dva - dva - pět byl totiž pěkně silný nepřítel. Chudák Lincoln měl oproti němu nevýhodu; neměl k dispozici takové množství informací jako jeho protivník. Což byl docela silný kalibr. Člověk si ani neuvědomí, že někde na síti o něm někdo střádá informace, které kdykoliv může použít proti němu. Je to vážně šílená doba a pan Deaver se s tímto tématem popral na výbornou.
Kříže u cesty byla další povedená kniha od Deavera. Byla hodně čtivá, napínavá a plná překvapivých zvratů. V knize je rozebírán ten "reálný" a "syntetický" svět . Přišlo mi, že i já jsem se na chvíli ocitla v tom syntetickém, když jsem četla tuto knihu, protože jsem svoje okolo vůbec nevnímala a musela jsem jen číst a číst. Takhle je Deaver návykový.
Upřímně nevím, co si mám o knize myslet. Ward je moje oblíbená autorka a vždy jsem se na její knihy těšila. Jenže jak přidává stále nové příběhy a postavy, knihy už mě tolik neberou. Kdyby se více zaměřila na kluky z Bratrstva a Wratha, udělala by mnohem lépe. Taky bych chtěla vědět více o Rehvovi a Payne.
To jsem trochu odbočila.....
První příběh mě tolik neoslovil. Postavy mi byly cizí a nějak jsem se do nich nemohla vcítit. Možná kdyby to byla kniha se vším všudy. Takhle to bylo krátké a hrozně hrrrr.
Trezův příběh byl taky uspěchaný a nějak jsem to automaticky přežvýkala.
Ward už nejspíš dochází dech. Aspoň takhle kniha tak vypadá.
Kniha byla napěchována napětím od začátku a tuto laťku si udržela až do konce. Deaver nám představil geniální agentku Danceovou a její tým, který se snažil dopadnout vězně na útěku - Pella.
Kniha Obr Dobr je plná úžasné fantazie a humoru o dobrém obrovi, který žije v Obří zemi s dalšími obry, ale ti se živí čoklověky.
********
Kniha obsahovala dost zvláštních výrazů, které si můj dospělácký mozek musel mnohdy překládal a spíš to byly pro mě hádanky, co které slovo vlastně znamená.
********
Tady je ukázka , jak takový rozhovor obra Dobra probíhal.
,,To je tady u nás urkutně nepříjemný problém", odpověděl obr Dobr. ,,V téhle seškvířené Obří zemi takové dobré bašty jako ananasy a amoleťaky prostě nerostou. Neroste tu nic kromě jedné mimořádně žouželné zeleniny. Říká se jí fňokurka."
,,Fňokurka!" zvolala Sofie. ,,Nic takového neexistuje."
Obr Dobr se na ni podíval, usmál se a ukázal jí asi dvacet svých hranatých bílých zubů. ,,Včera," řekl, ,,jsme to nevěřili na obry, že? Dneska nevěříme na fňokurky. Jenom protože jsme něco náhodou sami neviděli svými dvěma malými mrky, myslíme si, že to neexistuje. Co takhle například velká skočkobylka skuhravá?"
,,Promiň, nerozumím ti," řekla Sofie.
,,A kábrtník?"
,,Co je to?"
,,A vratikrs?"
,,Cože?"
,,A břinklouz?"
,,Jsou to běžná zvířata?" zeptala se Sofie.
,,Jsou to běžná zvířata," řekl obr Dobr velmi pohrdavě.
,,Sám ti nejsem žádný Obr Vševěd, ale zdá se mi, že jsi čoklověk, co neví vůbec nic. Máš v hlavě jenom prázdný salám."
,,Chceš říct prázdnou slámu," opravila ho Sofie.
,,Co myslím a co říkám, jsou dvě různé věci," prohlásil obr Dobr dosti povznešeně.
Červenka mě velice bavila. Byly chvíle, kdy jsem nevěřícně třeštila oči a s bušícím srdcem otáčela další stránky, jak moc mě kniha dokázala pohltit. Naprostá pecka!
Kniha Karlík a Továrna na čokoládu se mi velice líbila. Obzvlášť musím ocenit humor, jimž byla kniha protkaná.
Tady je malá ochutnávka Dahlova humoru.
,,Jak můžete tvrdit, že se vrátí v pořádku?" utrhla se na něho paní Gdoulová. ,,Určitě z něj za pět vteřin bude nugát, já to dobře vím!"
,,Třesky plesky!" řekl pan Wonka. ,,Co vás to napadá! To je přece nesmysl! Hloupost! Nugát z něho být nemůže!"
,,A můžu se vás zeptat proč?" křičela paní Gdoulová.
,,Protože tohle potrubí do nugátového sálu nevede," odpověděl pan Wonka. ,,Ani se k němu nepřiblíží. Ústí do sálu, kde se vyrábí ta nejlahodnější čokoláda s náplní jahodového fondánu...."
,,Bude z něj nádivka!" vzlykala Gdoulová.
,,To nikdy!" zvolal pan Wonka.
,,Ale bude, já to vím!" bědovala paní Gdoulová.
,,To bych nikdy nedopustil!" křičel pan Wonka.
,,A proč ne?" zeptal se pan Gdoule.
,,Protože by něco takového nebylo vůbec k jídlu. Jen si to představte. Gdoulová čokoláda s augustovskou nádivkou! Vždyť by si to nikdo nekoupil!"
Upřímně mi je líto, že mi kniha padla pod ruku až teď v dospělosti. Jako dítě bych ji nejspíš ocenila mnohem více.