ArwenAragorn komentáře u knih

Slušná severská krimi. Harriet je nová ve vyšetřovacím týmu, který řeší brutální vraždu v jinak poklidném Lervikenu. Má co dělat se svou novou šéfovou i kolegy, kteří ji většinou neberou příliš vážně. A k tomu musí řešit svůj soukromý život. Ale je to sympatická mladá ženská a i nového partnera jsem jí přála.
Svižný příběh, kterému podle mého uškodil hodně zamotaný konec.

37 31.01.2020

Dobrá detektivka z roku 1994, ale bez " kamarádů" z bývalé party od Krauze by tentokrát s případem asi nehnuli.

46 27.01.2020

Steelovou mi doporučila kamarádka a děkuji jí za to. Dojemný příběh, zápletka je sice trochu klišoidní, ale dobře se to četlo. Jako tak trochu odpočinkovou četbu budu autorku dál vyhledávat.

40 27.01.2020

Tentokrát to vidím na průměr. Mám pocit, že autor už ničím nepřekvapí, u brutality ještě přitvrdil, myslím, že tentokrát je to přes míru a v tom, že je Katie ve svém milostném životě trochu mimo mě opět přesvědčil. Závěr jsem tak trochu čekala, takže pro mě to překvapení nebylo a nevadil mi.
Erotiku si Masterton zase neodpustil, nevím proč, když mu to tak zoufale nejde.
Kromě zmiňované brutality ubírám hvězdičky za to, že v knize se současně odehrává příběhů několik, postav jsou tam mraky a špatně jsem se v nich orientovala.

45 25.01.2020

Velmi dobře napsaný psychologický román. Reálný, emotivní, s kvalitně vykreslenými postavami a poměrně napínavý. Příběh o tom, co může způsobit jedna velká lež, jaký může mít dopad na neotřesitelné kamarádství, o tom, jak silná je mateřská láska. Obě kamarádky dělají všechno pro to, aby uchránily svoje děti, jsou při tom schopny překročit všechny myslitelné i nemyslitelné meze.
Přesto si neodpustím můj dojem, že v některých částech byla kniha zbytečně natahovaná.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Holly:
...."Uvědomila jsem si, že pro matku, která ztratí dítě, neexistuje zvláštní označení. Je to příliš bolestivá představa, než aby se dala vtělit do jednoho slova."

58 22.01.2020

Půjčeno omylem a při četbě (nedočteno) jsem si uvědomila, jak velký ten omyl byl.

33 21.01.2020

1,5 *
Červená knihovna, která se snaží tvářit jako thriller. Meredith je totální husa: Miluji Andrewa? Nemiluji Andrewa? Mám opustit Andrewa? Nemám opustit Andrewa?...V závěru pak se všichni vzájemně přesvědčují, jak se mají rádi. Uf! Jsem ráda, že je už kniha za mnou. Jednoduché, naivní, slabé, nepravděpodobné.

38 19.01.2020

Bezva vysoustružená detektivka s prvky thrilleru. Severní Irsko, rok 1982, trvalý strach, zmar, tíseň, nikdo si není jistý životem. Tím méně policie, jejíž součástí je i Sean Duffy. Najde se mrtvola v kufru a je to případ, u kterého se postupně ukazuje, že půjde o záležitost v daleko vyšším zájmu.
Prostředí je vykresleno autorem velice přesvědčivě, určitě bych tam žít nechtěla. Ne tam, kde než vyjedete autem, musíte zkontrolovat jeho podvozek, jestli se tam neukrývá bomba. Kniha vyniká kromě čtivosti a dostatečného spádu děje i suchým, místy sarkastickým humorem, který mi dokonale sedl.
Závěr mě naštval a držím Duffymu palce.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Já jsem ve službě už osm let a zatím po mně nikdo nikdy nestřílel. "
"Mě postřelili už šestkrát."
"Co to o tobě vypovídá? Jak si to vysvětluješ?"
"Jak si to vysvětluješ ty?"
"Já si to vysvětluju tak, že tě lidi nemají rádi. Něčím je štveš."
"Díky, kamaráde".

45 18.01.2020

Já nevím, nejdřív jsem se musela prokousávat těžkopádným vyjadřováním autorky, kromě toho se mi zdálo těžko uvěřitelné chování Étienna v určité rozhodující situaci a nakonec i ten zvrat k závěru byl těžko uvěřitelný. A Myléne mi přišla taky úplně mimo, nechápu, jak osoba s takovým rozhodováním může dělat učitelku. Z hlavních postav nebyl vlastně normální nikdo.
Rozhodně se ale jedná o psychologický román s detektivní zápletkou, nejde o thriller.

42 15.01.2020

Působivý román z okupované Paříže. Poutavý, reálný, napínavý, velice čtivý příběh, kde tentokrát není nosná romantická linka. Lucien není v žádném případě kladný hrdina a to ho polidšťuje. Je zajímavé sledovat jeho další vývoj. Víc se rozepisovat nebudu, všechno tady už bylo řečeno v pozitivních komentářích ostatních čtenářů, mně osobně se moc líbí ten od Dela111.
Závěr se mi líbil, je moc dobře, že kniha takhle skončila.
K přečtení ji ráda doporučím.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
........Když zíral na světlo ozařující prázdnou cestu před ním, usmíval se, protože si představil, co by si jeho otec pomyslel o tom, co se událo za posledních šest měsíců. Jeho syn byl prostě blázen. Zešílel kvůli skupině Židů. "Copak jsem tě nic nenaučil, chlapče?", povzdechl si profesor Bernard. Dodal by: "Selhání dítěte je selháním rodiče."
Lucien však věděl, že vůbec neselhal. Myslel si, že by nedokázal pomoct druhému člověku, ale ke svému překvapení to zvládl. Byl na to hrdý. A přesvědčil se, že otec neměl pravdu.

56 13.01.2020

Je to tak 2,5*
Kniha se četla lehce a byla docela svižná a napínavá. Caleb mi moc neseděl, nevím, jestli postava hluchého je zrovna v tomto případě ideální. Ale chápu, že autorka chtěla přijít zase s něčím novým, čím by současné thrillery ozvláštnila. A hlavně pointa thrilleru mi přišla banální. Jakoby autorce v závěru došel dech.

35 11.01.2020

Dobrá detektivka, ale vadila mi tam pro mě trošku přitažená za vlasy záležitost s tajnými. Rok 1991 a všeobecná amnestie, která představovala pro kriminalisty noční můru. Řádí "ponožkový vrah" a je pohřešovaná 18-ti letá dívka. S narůstající délkou pohřešování je jasné, že už bude mrtvá a Richard Krauz a jeho parťáci začínají tušit, že mají co dělat s mazaným bestiálním vrahem, protože jméno už znají. Ale jednoduché to ani zdaleka nemají.
A Krauz tentokrát manželce ani nezahnul!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Vstávej, musíš do práce!"
Kromě těchto čtyř slov může detektiv z oddělení vražd slyšet ráno už jen čtyři podobně úděsná: "Vstávej, manžel se vrací!"

42 09.01.2020

Tuhle Dánovku hodnotím jako průměrnou. Rok 1989. U nás, podobně jako v dalších socialistických zřízeních to vře, jsme na prahu Sametové revoluce. Krauz a jeho parťáci vyšetřují vraždu mladé ženy nalezenou v parku na lavičce. Je to už čtvrtý obdobný případ, vraždy začaly v roce 1987 a konečně je jasné, že se jedná o sériového vraha.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
"Tys nečet Eda McBaina ? ...to je imperialistická nepřátelská literatura..."

49 06.01.2020

2,5 *
Ale no tak! Tady bylo hodně nesmyslů a nedomyšleností, směrem k závěru to exceluje. Hvězdičky jsou za námět a čtivost, nudit se nebudete.

40 05.01.2020

Rok 1988. Krauz povýšil z pochůzkáře na detektiva. Je pod křídly Edy Burgera a ten ho s dalším parťákem seznamuje s novým prostředím a kolegy "po jejich způsobu". Chtějí z něj vychovat detektiva podle svých představ.
Daleko důležitější než první vražda je nakonec pro Richarda Krauze spuštění akce Rusalka, které se nechtěně zúčastní. Po ní napíše výpověď, ale ještě než ji podá zahájí akci Rusalka on sám, aby pomohl jedné osobě. Tím si mě získal.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Proč se tomu říká Rusalka?"
Burger zatáhl ze žhnoucí cigarety a vyfoukl obláček dýmu.
"Protože Rusalka je taková vodní víla, přelud, co se vznáší nad hladinou jako opar. My taky občas vyrábíme přeludy. Občas i nad vodou".
"To je ale kravina! Kterej vůl na to přišel?"

62 04.01.2020

Ano, bylo to překombinované, ale čtivé a poměrně napínavé. A víte co? Mně se to docela líbilo. Ale ten, kdo v tom hledá duchařinu, bude zklamán!

39 02.01.2020

Solidní detektivka. Není to sice nic, co by mě odrovnalo nadšením, ale za přečtení stojí. Tentokrát není hlavní hrdina závislý na alkoholu, zato se cpe léky jako bonbóny.

37 01.01.2020

Výborná kniha a pěkná obálka.
Thriller ne, ale psychologický román. Nejdřív mě obsah moc nebral, ale pak jsem byla čím dál víc zaujatá. Je poznat, že autorka je psycholožka a že hodně čerpá ze svých studií a z práce s psychicky traumatizovanými osobami.
Ruth si prochází svými osobními traumaty, které doprovází zmizení jejího syna. To vede k tomu, že se dopustí pochybení ve své práci psychoterapeuta, které vedou k neodvratitelnému neštěstí.
Vztah dítěte a matky je tady znázorněn hned na několika případech. Velice sugestivní a emotivní.
Doporučuji pro milovníky opravdu propracovaných psychologických příběhů.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Domnívám se, že kdesi v hloubi duše jsem věděla, že Dan je silně narušený. A uvnitř všech těch slupek si hověla moje vlastní všemohoucnost. Ať už byl duševně pošramocený sebevíc, měla jsem pocit, že ho dokážu zachránit. Smířila jsem se s tím, že je nevyzpytatelný, poněvadž jsem nechtěla znát důvod, proč ho přestat vídat. V prázdnotě, kde kdysi stávala trofej v podobě mého syna, byl Dan drobnou cenou útěchy, jíž jsem se chtěla pevně držet.

43 30.12.2019

Vrány v noci nevidno
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dokonalý thriller.
Tentokrát spisovatel zpodobnil psychopata, ze kterého mi bylo špatně. Geniální, hrozivý a naprosto zvrácený. Díky němu se život Davida Rakera obrátí během pár hodin vzhůru nohama. Musí vypátrat pravdu dřív než přijde o rozum.....nebo o život.
I přes některé nelogičnosti považuji knihu za jednu z nejlepších od autora.
Přečtěte si i vy!

76 29.12.2019

Výtečná detektivka! Hakan Nesser je můj oblíbený autor a ani tentokrát nezklamal. Naopak! Do poslední chvíle jsem netušila, o co jde. Inteligentní, čtivý, poutavý a hlavně krásně propletený příběh s trochou laskavého humoru. Navíc inspektor Barbarotti je úplně obyčejný člověk, který kromě případu řeší i svoje životní problémy. Ale jeho promluvy s Bohem jsou nezapomenutelné.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ó Pane, osviť můj zmatený policajtský mozek jasným a čistým paprskem. Co je myšleno těmi hlubokými vodami a radou? Dávám ti na vyřešení dvacet čtyři hodin. Když ale nebudu osvícen do zítřejšího večera, ztrácíš bod. Když mi pomůžeš, dostaneš hned tři. Slyšíš mě? Tohle je důležité. Tři body!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A já dávám těch bodů hned pět. K přečtení určitě doporučuji!

50 28.12.2019