ArwenEvenstar komentáře u knih
(SPOILER) Líbí se mi autorův slovní i situační humor. Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, takže se dobře a svižně čte. Očima malého chlapce sledujeme události v Protektorátu Čechy a Morava. Ačkoli se děj odehrává v nelehké době, nejdeme v knize spoustu úsměvných momentů. Prostřednictvím malého vypravěče se čtenář seznámí s historickými událostmi a s venkovskými zvyklostmi, jako je draní peří, sbírání klásků... Mezi řádky také můžeme vyčíst, že ne každý člověk je takový, jakým se na první pohled tváří být. A že černá ovce rodiny nemusí být osoba, na kterou všichni ukazují.
Nádherné propojení příběhu s popisem přírody. Kniha není zajímavá pouze svým dějem a tím, co se skrývá mezi řádky, ale i formou vypravování. Na celý příběh je totiž nahlíženo očima více postav.
Každý z hlavních hrdinů, včetně koně Tuláka, má nějaké vnitřní zranění a my jsme svědky toho, jak se svým trápením bojují a vyrovnávají se s ním. Některé rány jsou ale příliš hluboké a je potřeba pomoci jiné osoby, aby se člověk i zvíře pohnuli z místa, překročili komfortní zónu, s nepříjemnými skutečnostmi se smířili a začali zvonu naplno žít.
Začátek první povídky byl \"celkem\" nevinný, ale pak to přišlo...
Skvělé oddychové čtení. Autorovo líčení korfské přírody a její zvířeny i vyprávění rodinných historek je milé pohlazení po duši. Určitě to není poslední knížka, kterou jsem si od Durrella přečetla.
Naprosto skvostný jazyk. Myslím, že v téhle knize si své najdou i dospělí.
Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst, ale po překonání prvních sto stránek jsem příběhu přišla na chuť a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Během četby jsem se několikrát zabývala myšlenkou, zda se autor neinspiroval Harry Potterem nebo Vampýrskou akademií. Moc se mi líbilo prolínání minulosti s přítomností. Nejen že jsem netrpělivě očekávala, jak se bude příběh vyvíjet, ale zároveň mě zajímalo, jaká tajemství skrývá Miina minulost. Rozuzlení příběhu bylo sice trochu předvídatelné, ale i tak se mi líbilo. Netrpělivě očekávám vydání druhého dílu. Doufám, že vydavatelství si dá tentokrát větší práci s korekturou textu.
Samotný příběh hlavní hrdinky Julie mě příliš nezaujal. Mnohem zajímavější mi přišlo vypravování životních osudů od klientů domova důchodců.
Knihu jsem se rozhodla přečíst na základě všudypřítomné reklamy na Facebooku. Z první části jsem byla nadšená. Teorie o duši, egu a vnitřní energii byla pro mě zase něčím trochu novým. Navíc jsem v této části knihy objevila několik zajímavých pasáží na zamyšlení. ("Pochybnosti jsou normální, ale nesmíš se jimi nechat zlomit. Zlost, pocit viny a strach jsou dar. Říkají ti, že sníš špatný sen. Ukazují ti, že žiješ falešný příběh, upozorňují tě, že prožíváš neaktuální situaci.")
Při čtení druhé a třetí části ze mě počáteční nadšení vyprchalo. Sice jsem i tady našla zajímavé myšlenky o lásce, porozumění a následcích lhostejnosti, ale přebil to pocit, že některé části textu jsou až moc „přitažené za vlasy“. Vytvoření týmu, který má za úkol zastavit určitého muže, no budiž, ale útěk z vězení, výlet do Keni s celostátně hledanou osobou s falešnými doklady, narychlo sjednané setkání s premiérem??? To už bylo na mě trochu moc.
Po přečtení knihy mi s hrůzou došlo, jak je vlastně jednoduché zneužít internet, jak snadno se dá manipulovat s lidmi, jak snadné je využít lidský strach a nejistotu z budoucnosti a jak snadné je se poté dostat k moci a přetvořit stát ve svůj obraz. (Ne že by situace nenastala v minulosti už několikrát, ale lidé se z historie nejspíš nepoučili.)
Bohužel kniha reflektuje současný stav světa. Je tedy na nás, abychom se snažili o to, aby se situace, která je popisována v knize, nestala smutnou skutečností. Pak bychom totiž mohli jedině doufat, že se mezi námi najde Tomáš, který svým odhodláním a svojí vírou v lásku zachrání svět.
Pokud se při čtení oprostíme od komunistické propagandy, je to kniha, která má i dnes co říci. Nalezla jsem v ní spoustu pasáží, které mě přiměly k zamyšlení nad dnešní společností a nad povahou člověka, která se ukáže v pravém světle až v těch nejtěžších situacích, což prostředí pankrácké věznice bezpochyby bylo.
Otázkou je, na kolik je výpověď Julia Fučíka věrná skutečné situaci. Byl Fučík opravdu takový hrdina, za kterého se v knize vydává, nebo i on zradil své kamarády a spolupracoval s gestapem? Posuzovat Fučíkovo počínání ale není mým cílem.
Já osobně v knize nehledala historicky věrnou skutečnost, ale spíše svědectví o dané době a o lidech, kteří v ní žili. A popravdě mě trochu děsí, že spousta věcí zůstala stejná a ve vládnoucím aparátu jsou lidé podobných, možná i totožných, povah.
Knih s podobným tématem jsem už četla několik, proto mě tato kniha nejspíš tolik "neohromila". I tak mě ale inspirovala svojí myšlenkou nestěžovat si.
Když jsem knihu před osmi lety četla poprvé, zhltla jsem ji za jeden večer. Od té doby jsem ji četla několikrát a pořád mi připadá stejně skvělá. Není to sice žádná "vznešená" literatura, ale jako oddechová četba je rozhodně bezvadná. Ačkoli je Rose teprve sedmnáctiletá dívka, její odvaha a odhodlání mě asi nikdy nepřestane fascinovat.
Ačkoli nejsem věřící, kniha mi předala spoustu myšlenek a ukázala mi cestu, jak žít lepší a šťastnější život.
Moje první a určitě ne poslední knížka od Oty Pavla. Autorův styl vyprávění mě naprosto uchvátil. Některé povídky se mi líbily více, některé méně, ale všechny byly úžasné. Autor dokáže čtivě a s lehkostí vylíčit humorné i smutné a tragické příběhy své rodiny. Válečné příhody vypráví bez příkras svým zvláštním osobitým stylem. Kromě epických pasáží, které většinou vyprávějí o autorově tatínkovi, v povídkách nalezneme také líčení krásné české krajiny a povídání o rybách. Ani jedno nepůsobí rušivě. Naopak to krásně dokresluje atmosféru děje.
Po přečtení Biomanželky jsem od pokračování neměla žádná velká očekávání (naštěstí). Vypravěčka dula mi v této knize lezla na nervy ještě víc než v prvním díle, a to jak osobností, tak stylem vyprávění. Její neustále chi, cha a he mě neskutečně iritovalo. Vadilo mi i její předjímání děje. Co však bylo nejhorší, neuvěřitelně velké množství vulgarismů. Na ty jsme u Viewegha sice zvyklí, ale čeho je moc… V knize jsem naopak postrádala humor a vtip. Konec knihy to sice vylepšil, ale i tak to byla dost mizerná četba.
Již několikátá kniha, kterou jsem od tohoto autora přečetla. Bohužel se ale stále utvrzuji v tom, že to nejlepší, co Michal Viewegh napsal, jsou Báječná léta pod psa.
Téma knihy je aktuální, ale způsob vyprávění příběhu mi nesedl. Neustálé skákání v čase by se ještě dalo snést, ale vyprávění příběhu muže ústy duly, mi přímo drásalo nervy. Postavy románu mi byly krajně nesympatické, nejvíce dula.
Nad některými pasážemi v knize jsem se pousmála, proto nakonec dávám dvě hvězdy. Svůj podíl na tom ale má i můj obdiv k autorovým znalostem literatury a filosofie, které v textu opět dokládá hojnými citacemi.
Klasika světové literatury. Děj měl sice pomalý spád, ale pro mě byl celkem napínavý. Často jsem se dokázala ztotožnit s hlavní hrdinkou, která se v životě pevně držela svých zásad, a to se jí nakonec vyplatilo. Jediné co mi vadilo, bylo velké množství překlepů v textu.
První díl jsem nečetla, takže nemám s čím porovnávat. Přesto mi tato kniha připadala naprosto úžasná, plná emotivních životních okamžiků, a proto jsem ji přečetla jedním dechem.
Bohužel ve mně kniha po přečtení nezanechala žádný dojem. Více než samotný děj příběhu se mi líbil popis prostředí.
Krásný příběh zobrazující proměnu mladé naivní dívky v ženu na pozadí událostí první světové války.
Seriál Bylo nás pět znám od dětství a velmi se mi líbil. Nyní jsem se konečně odhodlala k tomu, přešíst si také knihu. Musím říct, že jsem z ní trochu zklamaná. Jazyk knihy je sice velice zajímavý, ale zhruba od poloviny knihy mi slova jako, pročež, načež, nýbrž, atd., začala silně lézt na nervy. Vyprávění příběhů formou krátkých povídek mi nevadilo. Jen je škoda, že téměř polovina knihy je věnovaná výletu do Indie. Při čtení jsem se bohužel nevyhnula porovnávání seriálu a knihy. A i když se mi to nestává moc často, musím říci, že v tomto případě je lepší televizní zpracování.