ArwenEvenstar
komentáře u knih
iPohádka
Karel Kovy Kovář (p)
Znám Kovyho tvorbu z Youtube, a tak mě zajímalo, jestli se jeho kniha ponese v podobném duchu, jako jeho videa. Humor knihy mě nezklamal, nad různými přesmyčkami jmen a názvů sociálních sítí jsem se opravdu bavila. Nezřídka jsem se smála nahlas. Moje oblíbené jméno je Melon Lusk a jeho továrna na Fiakr XS PlusMinsMinMax.
Po zábavném úvodu přišla trochu dějová nuda. Děj je předvídatelný a většinu postav bych nejraději zaškrtila. Na druhou stranu oceňuji jazykovou stránku knihy (až na staročeskou mluvu Dobravy, která mi v příběhu moc neseděla) a ponaučení, které tato moderní pohádka přináší. Objevují se zde témata jako manipulace, zneužití moci, fake news, ovlivnitelnost médií, strach z neznámého, který vede lidi k tomu odlišné ničit, aniž by se snažili porozumět.
A to mě přivádí k zamyšlení, pro jakou cílovou skupinu je tato kniha vlastně určena. Malé děti ve většině případů nerozklíčují přesmyčky typu Hradvard nebo Rodičitinder. Pochopit poselství o manipulaci a zneužitelnosti moci bude pro mladší děti zřejmě také obtížné. Vzhledem k věku hlavních hrdinek bych tedy soudila, že cílovkou budou dospívající. Otázka je, zda tato věková skupina sáhne po něčem, co má v názvu slovo pohádka. V samotném závěru knihy se objevuje téma problematiky početí potomstva. Toto téma mi do literatury pro děti a mládež příliš nesedí, a tak mě napadá, že tato kniha je možná napsaná pro více věkových kategorií, a každá si z knihy odnese to svoje.
Hledání Aljašky
John Green
Co k této knize napsat, snad jen neurazí nenadchne. Příběh jsem zhltla téměř na jeden zátah, četl se dobře, ale výsledný dojem je takový nijaký, a to i přes to, že druhá polovina knihy řeší poměrně závažné téma viny. Možná je to tím, že již nejsem cílová skupina. Uvidíme třeba mi nějaká jiná kniha od Greena sedne více.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Přiznejme si, kdo z nás párkrát nepřemýšlel o tom, jak by vypadal jeho život, kdyby se rozhodl v některých situacích jinak? Možná že pak by byl náš život šťastnější, úspěšnější, dokonalejší,... Hlavní hrdinka příběhu, Nora, má možnost vyzkoušet si, jaké by to bylo, kdyby jednala jinak. Nakonec ale zjišťuje, že ani kdyby změnila svá rozhodnutí, nebyl by její život bez potíží. Smutek, neúspěch a překážky k životu prostě patří. A jak se v knize několikrát píše: "Není důležité na co se díváš, ale co vidíš."
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
(SPOILER) Ani tentokrát Moyesová nezklamala. Kniha je sice dějově nenáročná, ale za to plná emocí. Typická love story je narušena motivem eutanázie. Příběh poukazuje na to, že láska znamená respektovat názor druhého i přes vlastní nesouhlas. Láska znamená nechat druhého odejít, i když vám to zlomí srdce.
Škoda těch pár kapitol, které byly psané z pohledu jiných postav. Trochu mi přišlo, že autora tenhle způsob psaní musí nacpat do všech svých knih. Tady si ale ty tři kapitoly mohla klidně odpustit.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
(SPOILER) Přečteno jedním dechem. Série Aristokratka se mi moc líbí, ale byla jsem ráda, že se tato kniha nesla v trochu odlišném duchu. Prostředí zámku a podivné zaměstnance mají knihy společné. U Deníku kastelána se mi líbila tajemná atmosféra, jen mě mrzí, že některé záhady nebyly víc rozvedeny. Co měl znamenat prstýnek v kryptě, jak to bylo s elektrickým proudem, který zastavil rotvajlery? Jak Otto vyléčil malou Evičku? A co vosková figuríny malé Arnoštky? Doufám v další pokračování.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
V knize se setkáme s několika postavami, které dohromady pojí salón Hany Podolské. Prostřednictvím jejich osudů můžeme "prožít" významné události 20. století, únorovým převratem počínaje a srpnem 1968 konče. Jak už rozpětí událostí napovídá, v knize se objevují různě dlouhé časové skoky. Moc mě ale bavilo pozorovat, jak různorodě může jedna událost ovlivnit život lidí. Vložené básně mě spíše rušily, ale chápu, že měly přispět k vylíčen atmosféry 50. let.
Čarodějky ze Sanctuary
V. V. James (p)
Je děsivé, jak se mohou lidé začít chovat, pokud jimi někdo manipuluje prostřednictvím strachu. Z lidí, kterým Sarah po celý život pomáhala, se najednou stávají nejzpřísáhlejší odpůrci čarodějnic. A z nejlepší kamarádky, která Sarah za mnohé vděčí, je rázem nejvyšší žalobce, který žádá nejvyšší trest.
Chlapec, krtek, liška a kůň
Charlie Mackesy
Kniha je velmi čtivá. V podstatě ji tvoří spousta zajímavých citátů. Nejedná se o žádný složitý příběh, ale přesto člověka někam posune, donutí ho přemýšlet o životě. A když máte zrovna špatný den, můžete si jen tak prohlížet nádherné ilustrace a možná narazíte na větu, kterou v ten okamžik potřebujete slyšet.
Osm
Radka Třeštíková
Stále dokola mě napadá otázka, zda byl někdo z hlavních hrdinů knihy normální.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Ove, osudem zkoušený mrzout, který nakonec, i když se tomu brání, znovu nalezne smysl života a zjistí, že stále může být k užitku.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Čtvrtý díl Aristokratky pro mě byl zklamáním. Sice se v knize objevují všichni blázniví obyvatelé hradu Kostka, které dobře známe z předešlých dílů, ale tentokrát to prostě není ono. Možná je to tím, že autor knihu napsal jinak. Děj se točí jen kolem událostí jednoho dne. A že se toho na Kostce bez dozoru může za jeden den stát opravdu hodně. V knize je spousta humorných situací, ale předešlým dílům se to prostě nevyrovná.
Spasitel
Jo Nesbø
(SPOILER) Skvěle napsané. Kniha mě od začátku nutila přemýšlet a všímat si každého detailu. Na nájemce vraha jsem tipovala někoho jiného. Závěr knihy ve mně vyvolal otázku, jak je to vlastně se spravedlností. Je vězení dostatečným trestem? A kdo je Harry Hole, aby mohl o podobě trestu rozhodovat?
Aristokratka na koni
Evžen Boček
Kdo nepije ořechovku a nezajídá ji prozacem snad nemá na Kostce co dělat. Aristokratka opět nezklamala a pobavila.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Druhý díl série mi přišel mnohem vtipnější než ten předcházející.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Kniha byla úsměvná, ale že bych se popadala smíchy za břicho, to říct nedá. Nicméně osazenstvo hradu Kostka včetně kastelána Josefa, který asi nemá jiné oblečení než špinavý župan, svérázného zahradníka pana Spocka a sprosté kuchařky paní Tiché jsem si oblíbila. Určitě se chystám i na další díly této série.
Krasojezdkyně
Jojo Moyes
Jako oddychová četba úplně ideální. Díky knize jsem se vrátila do doby dospívání, kdy jsem romány o koních přímo hltala. Na konci Sarah potkalo až moc štěstí najednou, ale kdo by jí ho potom všem nepřál?
Skleněný pokoj
Simon Mawer
(SPOILER) Od knihy, která dostala prestižní ocenění, jsem očekávala, že bude více čtivá. Na začátku jsem se musela do čtení nutit, pak se to zlepšilo, ale znovu přišly nudnější pasáže a do děje mě vtáhl až konec knihy.
Mile mě překvapilo zasazení příběhu do historických událostí a výstižné popsání dobové atmosféry. Autor poukázal na to, že dějiny nemají vliv pouze na životy jedinců, ale i na architektonické památky. Ale zatímco obyvatelé vily odcházejí a přicházejí noví, kouzlo skleněného pokoje zůstává stejné bez ohledu na politickou situaci.
Rušivě na mě působilo množství erotických scén a milostných trojúhelníků. Vážně by se bez toho příběh líčící osudy významného architektonického skvostu neobešel? A bylo nutné vtisknout téměř každé ženské hrdince lesbické sklony?
Závěr knihy, kdy se setkají Marika s Otýlii působí hodně nepravděpodobně, možná měl autor knihu ukončit o pár kapitol dříve a čtenář si mohl osud Katy a její dcery domyslet.
Ačkoliv jsem s knihou nebyla úplně spokojená, po jejím přečtení jsem si vyhledala informace o skutečné historii vily Tugendhat a v blízké době se chystám i na její prohlídku.
Hrdinky: Příběhy významných českých žen
Renáta Fučíková
Kniha je určena spíše mladším čtenářům a tomuto účelu je přizpůsoben i styl psaní. Medailonky některých žen by jistě zasloužily větší rozsah, ale chápu, že autorky chtěly "všem měřit stejným metrem". Věřím, že spoustu čtenářů inspiruje kniha k tomu, aby si našly další informace. Grafické zpracování knihy je nádherné.
Netopýr
Jo Nesbø
Na sérii, jejímž hlavním hrdinou je Harry Hole, jsem četla jen samé dobré recenze. Nalákaná ohlasy a přečtením knihy Lovci hlav jsem se tedy pustila do čtení. První část knihy mi přišla strašně rozvleklá. Ve druhé části se děj sice zrychlil, ale začal mi vadit Harry Hole. Nějak jsem nemohla zkousnout, že vyléčený alkoholik začal opět pít a chovat se nepřístojně. Určitě jsem už četla detektivky, které se mi líbily víc, ale myslím, že Nesbo ještě dostane šanci.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
(SPOILER) Kniha se četla velmi svižně. Do příběhu zasahuje spousta skutečných historických událostí, to ale nepůsobí rušivým dojmem. Situace, ve kterých se hlavní hrdinové postupně ocitají, byly na můj vkus až příliš absurdní. Nakonec jsem ale byla s knihou velmi spokojená.
Po dočtení se nemůžu zbavit myšlenky, jestli měla hrdinka tolik štěstí, nebo tolik smůly, nebo obojí najednou. Jak často se vám totiž stává, že sedíte ve starém domě uprostřed lesa, popijíte se švédským králem finský drink, mezi vámi sedí agent Mossadu, který vás chce zabít, a vy řešíte, jak naložíte s atomovou bombou, která vlastně neexistuje?