asakz
komentáře u knih

46 krátkých příběhů, které jsou jako krásné pohlazení po duši. Většina z nich se odehrává přes vícero inkarnací hlavních aktérů a Saí Bába na nich ilustruje karmický zákon a jak to, co se z omezeného pohledu může jevit jako osudová krutost a nespravedlnost, je ve skutečnosti výrazem boží lásky a pevného vedení duše k moudrosti a otevřenému srdci. Příběhy mi nepřišly ani naivní ani planě moralizující, ale spíše laskavě vysvětlující, a to tak jemně a dovedně, že samy otevírají srdce a mysl naplňují pokojem. Vřele doporučuji - řekl bych, že čím více lidí bude číst takovéto knihy, tím lepším místem pro žití tento svět bude.


Agrippa mi nepřišel dost zajímavý, abych jeho dílu věnoval zlomek svého cenného času, až do doby, kdy jsem narážel na jeho hojné citace v Évolově Hermetické tradici. Zakoupil jsem tedy tuto spíše útlou knížečku, která je pouhým výtahem z jeho Okultní filosofie. Bohužel se mi potvrdily moje předchozí předsudky - o kabale jako takové se zde čtenář nedozví prakticky nic. Nejpodstatnější část textu tvoří pojednání o číselných archetypech, počínaje jednotkou a konče tisícem (ve vyšších řádech již přirozeně jen vybraná čísla). Dále se kniha věnuje různým číselným soustavám, planetárním tabulkám, hudební harmonii, poměrům lidského těla apod. Vše je to směsice údajů, které zjevně Agrippa nashromáždil z rozličných zdrojů a obsahuje tak vedle sebe hlubší symbolismy a směšně bizarní pověry. Věřím, že v Agrippově době byla jeho Okultní filosofie zajímavé dílo encyklopedického charakteru. Dnešní zájemce o kabalu zde však dle mého názoru nenalezne nic zajímavého a koho zajímá Agrippa z historického hlediska, ten asi raději sáhne po kompletní Okultní filosofii. Pro úplnost: nic zásadního nepřináší ani dva úvody a doplňkový text dr. S. Arjeho.


Trochu jsem váhal s hodnocením. Tahle kniha je totiž velmi pestrá. Je tištěná na kvalitním lesklém papíře a plná krásných barevných fotografií. Ty tvoří opravdu podstatnou část knihy, možná zabírají více prostoru než samotný text, a jelikož jedna fotografie často řekne víc než několik stran textu, není to vůbec špatné. Tematicky se kniha kromě úvodu a závěru sestává ze tří částí věnovaných hinduistické tantře, buddhistické tantře a nakonec neotantře a souvisejícím tématům, přičemž tato poslední část je podstatně kratší a spíše okrajová.
Stylově je text pojat částečně jako cestopis a zážitky z natáčení filmu a částečně jako řada rozhovorů, kterým je věnován podstatně větší prostor než cestopisným informacím. Rozhovory jsou vedeny se širokou škálou osobností od praktikujících indických tantriků, přes západní a české učitele i akademiky, buddhistické mnichy až po reprezentanty různých synkretismů a alternativních pojetí.
Celkový záběr je opravdu obrovský, odpovídající šíři pojmu "tantra", a tak se nelze divit, že kniha nemůže jít při svých cca 300 stranách do velké hloubky. V důsledku tohoto pojetí také dostáváme velkou "všehochuť", kde se vedle sebe setkávají lidové, pověrečné a magické koncepty, akademický pohled, formálně praktický přístup, moderní synkretismy i hluboce prožitá duchovnost. Nedokáži úplně posoudit, ale je pravděpodobné, že mezi oslovenými jedinci se nacházejí jak skuteční zasvěcenci a upřímně hledající, tak blázni a podvodníci, kteří si na tantře založili výhodné živobytí.
V každém případě je to poutavé čtení s krásným fotografickým doprovodem, které může dobře posloužit jako základní přehled i jako inspirace k dalšímu studiu a praxi. Doporučuji.


Komiksy mám rád už od dětství, kdy jsem pravidelně hltal Čtyřlístek a další časopisy pro mládež, kde se vyskytovaly komiksové příběhy na pokračování. Narozdíl od těch časů nyní je trh zavalen komiksy různé úrovně, ale podobně jako u knih najít dobrý komiks představuje hledání perly v kupce hnoje, hlavně co se ideové roviny týče (ta grafická je většinou celkem na výši). Svět Edeny mě nalákal na "spirituální a ekologickou fresku", čekal jsem trochu víc než běžný sci-fi příběh. Po grafické stránce mne Moebius zcela uspokojil - jeho kresby sice nejsou tak propracované a jemné jako třeba u dvojice Morvan-Buchet, ale zato mají svoje neopakovatelné kouzlo, které mi evokovalo fantastickou publikaci Beatles v písních a obrazech, kterou mohu listovat stále znovu a znovu. Co se však týče obsahové stránky, kouzlo už tak silné nebylo. Většina díla si nějak pohrává se snovou realitou - sen ve snu, sen jako realita, realita jako sen atp. Druhá rovina je pak jakýsi kosmický Orwell se zjevnými poukazy na naši přebyrokratizovanou civilizaci. Není to vůbec špatné a čte se to samo, ale nějakou skutečně hlubokou myšlenku jsem v tom nenalezl. Buďto jsem ji nepochopil a nebo tam prostě není.


Možná jsem příliš přísný ve svém hodnocení - kniha patrně není horší, možná je dokonce lepší, než leckteré jiné podobného druhu. Ale už jsem nějak přesycen těmito teoretickými výklady symbolů typu "voda ztělesňuje princip tekutosti ... očišťuje a pročišťuje" či "zrcadlová moudrost přísluší Akšóbhjovi přebývajícímu v srdci" atp. atd. bla bla bla. Řekl bych, že pokud je archetyp vitální, každý pokus o vysvětlení pouze rozmělňuje jeho reálné působení. Ale třeba se mýlím. Možná ještě v budoucnu svůj názor přehodnotím a knihu dočtu...


Pjér la Šé'z patří mezi mé oblíbené osobnosti. Až dosud jsem ovšem pouze poslouchal jeho přednášky na různá témata. Toto je první kniha, kterou jsem od něj přečetl, a patrně ne úplně dobře zvolená, neboť archetyp Indiána mne v současné době nijak zvlášť neoslovuje. Počáteční psychologicko-filosofické úvahy mne zaujaly jen mírně a teprve závěr knihy mi přišel zajímavější. Není to určitě špatné dílko, jen v mém případě asi nepřišlo v příhodný okamžik.


Autor a jeho přítel cestují po Blízkém a Dálném Východě, setkávají se se zajímavými lidmi a rozmlouvají o tajích psychologie (zejména pak hypnotické a posthypnotické sugesce) a záhadách lidského ducha. Autor se pokouší o vědecký odstup a objektivitu, avšak často to ve dnešní době působí poněkud naivním dojmem. Občas je kniha zmatená, promluvy (přímá řeč) osob vystupujích v knize se natahují i přes několik kratičkých kapitol a člověk chvíli přemýšlí, kdo to vlastně říká, kde přímá řeč začíná a kde končí. Jindy zase autor prohlásí kategorické tvrzení a čtenář se těší, že ho nějak rozvede, vysvětlí, podpoří argumenty, a ono nic. Některé příhody jsou dosti divoké a obtížně uvěřitelné. Na druhou stranu je třeba říci, že kniha se dobře četla, autorovy myšlenky nejsou hloupé, ani povrchní a místy dokonce inspirující. Pokud se vám tedy tato poměrně krátká knížka dostane do rukou, její přečtení podle mne rozhodně není ztrátou času.


Tuhle knížku jsem získal při redukci tchýniny knihovny. Bylo mi líto ji vyhodit, tak skončila na dlouhou dobu založená na dně knihovny mojí. Vytáhnul jsem ji, když jsem hledal na čtení něco lehkého a nenáročného. Trochu jsem se po přečtení textu na přebalu knihy obával, že text bude značně poznamenán komunistickou ideologií a povinnou kritikou kapitalistické společnosti. Ale byl jsem příjemně překvapen. Nějaká ta kritika nešvarů kapitalismu se tam sice v několika málo kapitolách objevila, ale spíše jen náznakově, nikterak nadsazeně a v podstatě spravedlivě. Celkově to bylo příjemné cestopisné počtení okořeněné jen velmi jemným humorem a vzbuzující ve mně lehkou nostalgii po dobách, kdy se k navigaci ještě používala papírová mapa a mobilní telefon byl technologií dostupnou několika málo boháčům.


Je mi líto, ale pro mne tato knížečka byla trochu zklamáním. Oceňuji kvalitní práci překladatelů a krátký historický úvod. Nicméně pokud jsem v tom textu hledal nějaké hlubší poznání a myšlenky, které by mne někam posunuly, našel jsem snad jen náznaky a něco, co možná může (ale nemusí) být torzem starobylé moudrosti. Pokud původní autor měl co sdělit, zajisté to byly věci takového charakteru, že je těžké je vůbec vyjádřit slovy. A tato prvotní potíž je ještě znásobena a sdělení zajisté značně rozmlženo překladem (patrně násobným), který se může snažit o technickou správnost a odhadování slov na základě kontextu, ale jehož tvůrci jistě nedisponují vhledem původního autora díla. Ve výsledku se nemohu zbavit dojmu, že mnohé dílo indické filosofie mne oslovuje více a je pro mne přínosnější než tento hermetický spisek...


Gershom Scholem byl patrně velký učenec a v této útlé knize se snaží prozkoumat z historického hlediska vazby mezi kabalistickou a alchymistickou symbolikou. Jako katalog referencí na historická díla nějakým způsobem se dotýkající této problematiky kniha poslouží dobře. To je však asi tak vše, co může nabídnout. Scholem není mystik ani praktický alchymista, takže jeho postřehy, zdá se mi, zůstávají na povrchu a nesnaží se překročit popisný a historiografický rozměr. Pro někoho tak dílo nepochybně může být přínosné; já jsem z něj pro sebe vytěžil méně než jsem doufal.


Jelikož původní rukopis byl v době překladu již ve velmi špatném stavu (stručná historie kodexu tvoří první část publikace), text je bohužel natolik zlomkovitý, že jeho obsah bez dalšího kontextu vyvstává jen ve velmi hrubých rysech a nejasně. Jako doplněk pro nadšence zajímající se o raně křesťanské a gnostické spisy ovšem určitě svůj přínos má a pečlivou práci překladatele je třeba ocenit. Jinak je to ovšem smutný doklad o ničení kulturního dědictví ve jménu hrabivosti jednoho či několika dementních jedinců.


Jungův životopis z pohledu literárních děl, která v průběhu života četl, jimiž se inspiroval, která komentoval nebo v neposlední řadě jejichž autorem či spoluautorem byl. Kniha je luxusně zpracovaná, vytištěná na silném křídovém papíru - něco pro bibliofila nebo ideální dárek. Obsahově ji myslím nejlépe vystihují poslední věty úvodu: "V následujícím textu budu sledovat některá Jungova klíčová setkání s knihami, nikoli ovšem v podobě úplné inventury či katalogu, ale spíše formou slastného listování. Podnikneme procházku Jungovou knihovnou." Ačkoliv jsem si hodně sliboval od obrazového materiálu, v průběhu čtení jsem celkem překvapivě zjistil, že gró knihy přece jen tvoří text, který je sám o sobě velmi zajímavý a fotografie už ho jen vhodným způsobem podbarvují a krášlí. Ke knize bych měl dvě drobné výtky: místy jsem narazil na zjevné nepřesnosti v překladu a nenávidím poznámky na konci knihy (proč nemohou být na stránce pod čarou? listovat pořád dozadu je děsná otrava). Ale i přes tyto drobné nedostatky rozhodně doporučuji a plný počet hvězd je zasloužený.


Pozoruhodná kniha. Člověk se vůbec nediví, že toto dílo "Junga zasáhlo ještě silněji" (než Golem a Zelená tvář, viz Shamdasani: C. G. Jung - Život v knihách, str. 142). Jsou zde totiž do očí bijící paralely k některým Jungovým idejím - symbolika domu, jehož patra odpovídají časové souslednosti a ukrývají historii předků, mystická svatba a last but not least individuace jakožto nejzazší cíl lidské bytosti. Chtělo by se skoro věřit, že Meyrink Junga četl, což asi nelze vyloučit, ale není mi známo, že by se o tom někde zmiňoval. Zajímavá je také předpověď zahlcení světa individui, které bychom asi v moderním jazyce označili za "sluníčkáře" či "dobrosery" a trefně je tu vystižena jejich smutná podstata: "Opakují větu: 'Milujte se navzájem' tolikrát, až ji ztupí; ten, kdo ji vyslovil první, předal těm, kdo ji poslouchají, magický dar; oni však plivou ta slova do ucha jako jed - a z nich pak vyrůstají zlo a zoufalství, vražda, krveprolití a zpustošení." Jaká prorocká slova! Jinak kniha, ačkoliv autor navozuje pocit, že ji přijal po způsobu jakéhosi channellingu, nese jasný Meyrinkův rukopis, včetně závěru, který je ... no jak bych to pojmenoval ... prostě divný. Možná ale očekávám od vyvrcholení příliš mnoho, víc, než je vůbec možno vtělit do slov. Takže za mne 5 hvězd a jednoznačné doporučení.


Vcelku zajímavá a pestrá kniha pokrývající oblasti jako ekosystém zahrady a proces sukcese, půda a voda na pozemku, návrh pozemku, pěstování kulturních rostlin včetně semenaření, chov drůbeže a živočichové na pozemku a jejich význam. Samozřejmě s ohledem na rozsah témat a omezenou velikost knihy témata nejsou rozpracována do velké hloubky. Přesto se domnívám, že tam nalezne zajímavé informace i zkušenější zahradník a proto knihu mohu jen doporučit.


Kniha má poněkud kolísavou úroveň, zejména její začátek je poměrně zmatený, rozpačitý a autorův reportážní styl mi přišel poněkud rušivý a nepatřičný. V dalších kapitolách však tyto nešvary mizí, kniha je čtivá a plná zajímavých, i když často velmi kontroverzních informací. Doporučuji všem milovníkům rostlinné říše a novinek vědeckého poznání.


Krátké zdokumentované příběhy lidí, jejichž schopnosti se poněkud vymykaly našemu současnému chápání světa. Trochu zvláštní je, že drtivá většina z nich se odehrála v 19tém nebo počátkem 20tého století. Že by lidé od té doby, snad v důsledku technologií a životního stylu, o tyto schopnosti přišli? Nebo tehdy byli pouze naivnější a nechali se snáz napálit? Nebo ...?


Kniha sice nepřináší žádné revoluční poznatky ohledně NDE fenoménu a jejím základem je pouze malá prospektivní studie, která zmapovala pouhých 15 NDE zážitků, přesto se jedná o cenný příspěvek k rozpoznání a akceptaci tohoto jevu jak odbornou, tak i širší laickou veřejností. Je třeba ocenit vytrvalost, s jakou se autorka průzkumu věnovala přes komplikace a omezení jejího osobního života. Navíc každá kniha tohoto druhu přispívá určitým dílem k přehodnocení hodnotového žebříčku běžně vyznávaného v současné společnosti (už nejen západní). A to, domnívám se, potřebujeme jako sůl. Trochu rušivě na mne působil dle mého zbytečný překlad mezinárodně zavedeného pojmu NDE jako ZBS, ale to je jen drobná poznámka na okraj.


Čekal jsem alespoň náznak praktického návodu, ale v tomto jsem byl zklamán. První část knihy představuje sáhodlouhé procesí laikovi nesrozumitelných alchymických symbolů, do nichž autor nevnáší ani trochu světla, pouze cituje a svými komentáři jen umocňuje kryptičnost alchymických textů. V této fázi jsem byl v pokušení knihu odložit a setrval u ní pouze díky představě, že obrazné alchymické symboly možná vůbec nemají být pochopeny rozumem, ale spíše vstřebány podvědomím. V takovém případě ovšem knize citelně chybí obrazový materiál, který podvědomí jistě oslovuje nejlépe. Druhá část knihy věnující se popisu mystérií je mnohem srozumitelnější, ale přesto jsem z ní nedokázal vyvodit žádné praktické závěry, o něž mi především šlo. Takto se mi kniha jeví jako zajímavé teoretické pojednání o podstatě, původu a účelu člověka, které však bohužel ze své aktuální úrovně poznání nedokáži ani potvrdit, ani vyvrátit, ani uvést v praktické upotřebení.


Kdysi jsem již Castanedovy knihy četl. A ohlédnu-li se zpět, musím konstatovat, že se stal téměř zázrak - tyto knihy mne opravdu někam posunuly. Ne teoreticky, ale hluboce prakticky. Pak jsem ovšem podlehl pochybnostem a pomluvám, které jsem porůznu o Castanedovi přečetl, o knihy řízením osudu přišel a svou pozornost odvrátil jinam. Až nyní mi bylo dáno vrátit se ke Castanedovi právě touto knihou a ocenil jsem její úžasný náboj. Nemyslím si, že bych ho tu dokázal ve zkrácené podobě alespoň trochu zprostředkovat a tak jen dodám: jste-li otevření netradičním myšlenkám, čtěte, praktikujte a změňte život k lepšímu.


Tak tohle je opravdu dosti bizarní dílko. Bez ladu a skladu, byť asi chronologicky řazené, prolínají se v něm originální filosofické a socio-politické úvahy, hospodské příhody, brutální realita s jakýmsi fantazijním světem - výplodem autorova básnického ducha. Bondy je zjevně bystrý pozorovatel, člověk mimořádného rozhledu a vzdělání a originální myslitel, avšak tato kniha je poněkud chaotickou mozaikou útržkovitých příhod a nápadů, která jako by vedla odnikud nikam. Je však také možné, že mi chybí širší kontext autorova díla a životních okolností. Bondyho sarkasmus a zášť k nesmyslnému bytí a trápení stejně jako jeho vzdor vůči Bohu, před nímž se odmítá sklonit jen proto, že je mocnější, jsou mi pochopitelné a v mnohém i blízké, ačkoli asi nejsem tak radikální a (alepoň zatím?) jsem nedospěl k takovému životnímu pesimismu (nebo z něj již naopak vybřednul). Každopádně stojí za přečtení, ať už pro svéráznou poetiku nebo stejně neotřelé filosofické myšlenky.
