Asheen komentáře u knih
Ale jooo... Je to tak nějak tuctově originální, místy jsem měla pocit, že se brodím medem a občas zakopnu o vosu, ale ve výsledku to nebylo špatné čtení. Občas jsem se snad i chytila u zasmání, ale většina textu je těžkopádný balast bez většího významu pro příběh. Je to škoda, protože i se vší tou masou textu vznikala spousta prostorů, výklenků a komůrek svádějících k něčemu neskutečně zajímavému... aby nakonec zůstaly ignorovány. Přesto jsem z té masy na druhé straně knihy vypadla s docela příjemným pocitem. Všimli jste si, jak je těch pár vět plných neurčitosti? Tak to je přesně ten pocit... Rozpačité přesvědčení o tom, že to mohlo být úplně skvělé, ale taky o hodně horší...
Ono je to takové obyčejné, nenápadné, mimochodem, a přitom je to vážně docela dost síla. Knížečka útlá a přece naplněná.
Téma mě blízké, taková hezká pohádka. Tahle knížka byla od narození dcery první, která mě přiměla být vzhůru do tří do rána, prostě jsem nemohla přestat číst. Je to strašlivě naivní, je tam pár faktických nepřesností, ale čert to vem, tohle jednou přečtu svojí dceři :)
Není to tak silné, občas je to strojené, ale je to moc milé, příjemné ke čtení, žádné zásadní zádrhely. Užila jsem si každou stránku.
Ono je to vlastně trochu jako přes kopírák, ale to nevadí. Kniha, jako každý Brown, příjemně plyne, aniž by v šíleném tempu zakopávala sama o sebe. Je vlažnější, ne tak napínavá, ne tak pohlcující, jako jiné. Přesto mi na konci, ve chvíli, kdy jsem si říkala, že to nebylo tak silné jako jindy, dokázala vpálit pomyslnou facku a dokázat mi, že tady nikdy nevím, odkud co vyskočí. On je pan Brown sice komerční, poplatný době, ale pořád baví.
Plynulejší a vyrovnanější než druhý díl, ne tak skvěle zahrané, přesto se to četlo hezky a ve výsledku to bylo asi nejsilnější, i když v mnoha ohledech pořád ploché a očekávatelné. Užila jsem si to.
Lepší! První část plná PTS a neustálého opakování zlomenosti a vyhaslosti byla utrpení, ale pak už to jelo celkem hezky. Celé je to dost vachrlaté co se týče příběhu, spousta situací je uměle a účelově vyhrocená, ale čte se to o hodně líp než první díl a nebýt neustálého oblizování patra a úsměvů, co se nezračí v očích, bylo by to ještě lepší. Každopádně ano, tohle by šlo.
Když se sejde Popelka, japonské anime, Hunger games a Tolkien (no a pár dalších well known fantazáren) v jedné knize. Ok, ne každá fantasy musí být krutě originální. Jenže první cca třetina knihy prostě nefunguje a i později kdykoli dojde na konflikt to jde celé do kytek a text se zhroutí. Romantické pohodové chvíle plynou celkem příjemně, ale jakmile přijde na scénu vážná věc, přidává se k neoriginalitě i nekonzistentnost a plytkost. Nechybí erotické scény jako z edice "Červená lucerna" ani neskonale krásný černovlasý padouch, co je vlastně hrdina (Jacob má konkurenci)... Kdyby mi bylo o deset let míň, asi bych měla zajímavé sny. Dnes už bych ocenila více rafinovanosti. Když se jediná zajímavá myšlenka - magii ničící nákaza, ukáže být jen ne tak zlou sestrou Zlé královny a posední třetinu knihy strávíme v pohádce Boženy Němcové s pár obludami navíc, touha po novém pojetí umře ve strašlivých mukách (nejspíš sežrána červem z MiB). Jako oddychovka dobrý. Možná spíš dostatečný...
Nádherný jemný příběh, lehoučký, vtipný a dojímavý :)
Je krásný, sladký, k pomilování. A tak trochu shnilý...
My se s Hrabalem prostě nemáme rádi... Jistě je to výborný pán, ale mluvíme každý jiným jazykem a díváme se na svět jinak. A proto mnou budou (nejen) Ostře sledované vlaky navždy nedoceněny...
Ono se tím člověku ani nechce prokousávat, jenže ono to člověka chytí za nohu, pak kolem pasu, pak pod krkem a nakonec, než se stihne aspoň naposled zhluboka nadechnout, ho to úplně pohltí a když ho to na druhé straně vyplivne, ještě nějakou dobu se mu nedostává kyslíku...
Hamlet je úžasný, možná nejúžasnější ze všeho, co kdy vyšlo z Shakespearova pera. Má infantilní vyšinutost i nekonečnou vážnost. U některých pasáží má člověk chuť někomu ublížit, u jiných se hystericky smát. Vytváří horské dráhy emocí. A pan Hilský, to je čaroděj jazyka. Děkuji vám oběma, pánové.
Síla... Už je to doba, co jsem ji četla, ale ten pocit, co ve mně zanechala, zůstal do dnes. Asi se k ní brzy vrátím.
Tohle je pro můj čtenářský druh povinná četba s jediným možným hodnocením :)
Miluji ho, jako cizí dítě, které potkáte uprostřed ulice, samotné, a ono na vás upře jediný ohled plný všeho vědění světa. Jsem jeho liška. poprvé jsem ho četla v devíti letech a od té doby aspoň jednou ročně. A vždy jako poprvé. Teď ho čtu synovi.
Jednoduché, čtivé, lehce předvídatelné, přesto s dobrým nápadem i provedením. Třetí dí byll nejslabší a ani velký zvrat na konci už to nezachránil. Body navív získává kniha za to, že se nesnaží "hrdiny" ukázat jako nezranitelné borce co projdou jatky bez psychcké újmy, ačkoli tahle stránka mohla být zpracována lépe. Film nezaujal ani před přečtením knihy a po něm už vůbec.
Můj nejmilovanější Harry. Byť film mě hodně zklamal (hlavně Sirius), ke knize se vracím ráda, ať v papírové nebo v audio verzi. Když jsem ji četla poprvé, museli mi nosit jídlo do pokoje až pod ruku, jinak bych ani nejedla :) Stále ještě zdaleka ne tak temné jako od pětky dál, stále ještě magicky nevinné a přitom přitažlivě tajuplné.