Asterixxka komentáře u knih
Krátká a výstižná publikace, stručně popsána většina důležitého. Akorát prakticky na každé stránce zdůrazňovala kojení trochu jako všelék a málo se věnovala těm dětem na umělém mléce - to trochu může nekojícím matkám uhnat depku, ale i zde bych řekla, že platí: všeho s mírou :-) ale základy na úvod na “co po návratu z porodnice” dobré.
Nápad nebyl špatný, ale to už jsem se kdysi bála víc u televizního Věřte-Nevěřte, takže za horor bych to označila jen kvůli duchařské tematice, nikoli za strašidelnost. Ale i tak mě to bavilo, mám prostě mystično ráda v příbězích. Obsah ani konec hodnotit nebudu, abych moc neprozradila.
Krásné zpracování, vejde se na cestu všude - možná i do větší kapsy. Pěkné ilustrace, popis, obsáhlé informace o jednotlivých druzích kamenů včetně přehledu o kamenech obecně v závěru. Moc ráda v ní listuji pokaždé, když si pořídím nový "kousek", případně si ho pořídím na základě informací v knížce. Je to více ezo spíš než odborné/vědecké zpracování, takže geologové se v ní asi moc nenajdou :-)
Mám ráda skutečné příběhy - právě svou opravdovostí jsou děsivější. Přistihla jsem se, že si často při čtení knihy kladu otázku - co bych udělala na jejím místě teď já? Co bych řekla? Co bych teď asi cítila?...no jen ta představa byla tak šílená, že jsem kolikrát zavírala oči. A ten Nigel - sice neznám jeho verzi příběhu, a ani nechci soudit člověka, když se dostane do takových podmínek a má strach...no ale...to byl skutečný "charakter", chudák holka na to byla prakticky sama. A že cítí k únoscům soucit? Wau, tak to je pro mě trochu silný kafe. Další z otázek, které jsem si kladla - co bych cítila já? ...myslím, že soucit by to nebyl, takže Amando, klobouk dolů!
Frosta bych za to, co udělal, zabila být pozůstalými, ale o čem by to bylo že...Zápletku jsem čekala trochu hlubší a nakonec fakt velké zklamání (přišla mi trapná a nesmyslná - i po vysvětlení). Proto 1* dolů. Co se týče čtivosti, určitě hodnotím kladně, i závěr docela překvapil. Ale musím říct, že překlad asi měl na svědomí někdo z jiných končin republiky, protože některé slovní spojení jsem musela číst několikrát a nedávaly vůbec smysl. "O všechno pryč" to je fakt děs :-)
Nenáročné víkendové počteníčko. Příběhy mě z velké části bavily, i když poslední dvě povídky už jsem spíše přelétla - 400 stran pouze povídek je na mě asi moc a ze všech těch Čchinů, Ťinů, Čangů a Tiangů už se mi motala hlava a postavy splývaly. Doporučuji číst při jiné knize a třeba přečíst jednu/dvě povídky o víkendu a poté opět odložit, protože vzhledem k tomu, že na sebe nenavazují, se trochu při dlouhodobém čtení ztrácí kouzlo.
Četla jsem několikrát. Kniha byla nejspíš tak dobře napsaná, že se jedna moje spolužačka na ZŠ v Christiane zhlédla a dokonce se snažila být jako ona (se vším všudy), což se jí bohužel skoro povedlo. Noo, ne na všechny tedy měla odpuzující dopad. Já jsem sice ten opačný případ, který nad drogami kroutí hlavou a od jejich světa chci být co možná nejdál, této tematice se však v literatuře ani filmu nebráním a vyprávění mě moc bavilo! Jen jsem si říkala: chudák ta její máma, já bych to té svojí asi udělat nemohla, takhle jí trápit. Vcelku, co se knihy týče, opět důkaz toho, že skutečný příběh nad vymyšlenými přehnanými senzacemi.
Tento styl psaní mě baví, takže možná proto hodnotím vysoce kladně. Občas mě kniha i mile překvapila, že to, co jsem si myslela, že za tím bude (i co si následně myslel Finn), nakonec bylo jinak. Někdo tady píše, že konec byl jasný hned...no ono těch variant, jak by to mohlo dopadnout moc není při tak nízkém počtu ústředních osob, takže já to spíš měla jako výběr z 1-3 scénářů a rozhodně jsem nebyla zklamaná z rozuzlení (jak to někdy u těchto thrillerů bývá, když se vysvětlení či závěr odbyde). Takže klidně doporučuji na víkendové čtení.
V knize se stupňuje drama až do úplného konce. O hrůzách (nejen) v Dárfúru sice víme, ale číst skutečný celý příběh každého jedince je skutečně silný kafe. Sílu knihy ale nevidím pouze v čtení o hrůzách války/genocidy, ale také o právě síle člověka a toho co všechno dokáže snést, překonat, zvládnout...když musí...
Bohužel těžko najít nějaká pozitiva. Depresivní tón by mi nevadil, ale kniha mě prostě vůbec nebavila a kdybych ji nedostala jako dárek, ani bych jí popravdě nedočetla (a nic by se nestalo, ptž konec byl jen završení celé té nudy). Od prvních stránek mi to spíš přišlo jak hodně nepovedený díl ze seriálu "Dva a půl chlapa", který ovšem postrádá humor a ta Borisova posedlost šestnáctkou byla až nechutná.
Pěkný historický román, místy trochu červená knihovna (dějová linka Jenny), ale nevadilo mi to zde. Pohodové čtení na sklonku vlády Lancesterů.
Tak tohle se tedy moc nevydařilo. Složka 64 byl top a těžko jí něco překoná - Selfies tedy určitě ne. Nehledě na to, že "hlavní případ" se řešil tak na čtvrtině knihy, zbytek bylo hlavně řešení Rosiných psychostavů, tím pádem byl celý případ takový povrchní a nedodělaný. Pasáže o Rose na mě působily až zbytečně depresivně a ke konci až nechutně a vůbec mi to do příběhů o Odd. Q nesedělo. Bohužel jsem si koupila i další díl a teď se budu dlouho odhodlávat knihu otevřít. Velké zklamání celé tak dobré série.
Povídky byly čtivé, vyhovovala mi jejich obsáhlost vzhledem k tomu, že byly poměrně krátké. Zápletky se mi líbily a nejvíc z povídek mě nadchla Holčička, která...ta mě dostala! A také Velmi žádoucí rezidence. Ale i zbytek byl fajn, takové "vražedné odlehčení", žádný krvák ani přehnané drama. Atmosférou mi to trošku připomínalo zkrácené Vraždy v Midsomeru.
Určitě silná kniha, která skvěle zobrazuje, jak se s postupem času mění doba i chování postav, které v těch nových érách žijí - jak se mění pohled na svět "mladých" na rozdíl od staré šamanky a jejich předků. POZOR SPOILER: přestože vykreslení osob a skutečností by zdánlivě mohlo odpovídat realitě, strhávám 1* za úsměvné nesrovnalosti, které mi trochu ničily dojem autenticity příběhu. Zaprvé polní maršál Wanjiru - to jsem opravdu skoro kroutila očima - jakože vážně? Dále mi vadilo, že autorka každý milostný akt (asi až na dva případy) zakončí těhotenstvím - to teda byli v té Africe všichni strašně plodní, že jim stačilo mít ke dvou dětem pouze dva sexuální styky za celý život...autorka buď chyběla na hodinách biologie, když se probíraly plodné dny, nebo prostě nevěděla, jak by měla situace vyústit, tak to vždy završila těhotenstvím...Konec působil možná i realisticky, ale stejně mě zklamal. Musím říct, že taková Bílá Masajka mě bavila víc - ale to je příběh sám o sobě a navíc podle pravdy, takže možná proto.
První kniha, kde jsem fakt hlavní hrdince (nebo spíš antihrdince) přála, aby jí fakt někdo zamordoval! Kniha se sice četla rychle, ale vadily mi neurčité podměty ve větě typu: "vidí, že se třese" apod., kde jsem se kolikrát nezorientovala, jestli mluví o ní / o něm / nebo o kom a celé je to napsáno tak nějak stroze a úsečně, dialogy hlavních aktérů trochu postrádají logiku a jen nutí čtenáře, aby je ještě víc nesnášel - tam nebyla jediná sympatická postava (snad ten mladej policajt). "Temná minulost" Cloe taky zas tak temná nebyla, čekala jsem, co z toho vypadne...hodně čtenářů tu nadává na konec - tak to bylo to, co shledávám na knize absolutně nejlepší!
Moje nejoblíbenější kniha ze všech! Čekám dlouho, najde-li se nějaký konkurent, ale zatím stále drží prvenství a asi ještě dlouho bude.
Zajímavý námět, zpracování už zase tolik ne. Co jsem však slyšela z vyprávění o seriálu, tam asi dokázali z příběhu vytěžit více. To bohužel posoudit nemohu, nicméně knize max. 3* hlavně za originální příběh.
Kniha mě velice zklamala, naprosto nesmyslné chování hlavních postav, začátek ještě ušel, pak ovšem následovaly různé nesmysly, ale hlavně Fabian Risk se mi v závěru tak zprotivil, že už si další díl s jeho postavou nekoupím.
Povedená knížka, začala jsem se na to konto více zajímat o korejskou historii i japonsko-korejské vztahy. Ke konci jsem se už v postavách trochu ztrácela, více mě bavily první 2/3, klidně bych tu "nejmladší generaci" oželela a rozebrala bych více Sundžu a její nejbližší.