Atanone komentáře u knih
Zakoupila jsem kamarádce k narozeninám a předpokládám, že obsah pro ni bude z 99% užitečný. Návody vypadají fajn a člověk by šel hned stříhat, šít a lepit. Mňam.
Smutné a krátké. Vlastně si říkám, že na to, jak to bylo smutné, to bylo dlouhé až až...
Knihu jsem četla skoro už pradávno, úplně mi vypadla z hlavy (děkuji čtenářce 666Jitka, která mi ji na svém profilu připomněla). Byla jsem tehdy asi proti podobným tématům odolnější, nebo tomu mohl pomoct i zastaralý jazyk, každopádně ač bych svým způsobem ráda, znovu ji číst nebudu, protože jsem odolná čím dál míň.
Už tehdy mi bylo děvčete líto a teď bych to už asi nedala.
Já to měla s tím Wolkerem těžké. A trvalo dost dlouho, než jsme se potkali.
Krásný večere živých, drobných lidí,
ať mi trne výtrysk hudby v listoví,
ať každá chvíle trvá století,
neb v prvém jaru poslední léto cítím.
...Taková čeština, že jsem v duchu slyšela pány Lukavského, Štěpánka, nebo Hrušínského, kteří by dokázali ten rytmus a slova spoutat tak, že by to znělo jako hudba.
Zajímavé téma zajímavě podané. Jsem moc ráda, že jsem o knihu zakopla ☺ Podáno na velmi lidské bázi s nadhledem a místy i humorem, které trochu odlehčuje případy, které byly tak hrůzné, že jsou vesměs známé po celém světě.
Kromě situačních fórů bych ocenila hlavně spoustu úžasných „drbů“ o Kanadě a Aljašce. Kvůli tomu a sentimentu prostě musím dát 5
Úplně jsem na ni zapomněla (díky za připomenutí, intelektuálko ☺ ) což neznamená, že by byla špatná.
Dostala mě i skromnost a pokora pana Oliviera.
Stejně jako Vevericka.eva jsem knihu četla poměrně "malá". Vlastně jsem ji čajzla našim z dospělácké knihovny, protože to byl rodokaps a tudíž mi připadalo, že než zjistí, že čtu něco jiného, než pohádky, bude zase zpět na svém místě. Dan rozsekal mé dětské srdce na hadry a na dlouhou dobu byl objektem mých dětských snů. netuším, jak bych se s ním popasovala dnes. Hvězdičky patří mému tehdejšímu dojmu a ten platí
Po Pampeliškovém víně jsem nutně potřebovala nějakou „bezpečnou“ knihu. Něco, co mě nerozloží na atomy. U této jsem vyjíměčně nejdřív přečetla komenty a řekla si, že by to mohlo být to, co hledám.
Příběh je pomalý bez nějakých extra zvratů a tajemství, které se vznáší kolem Mirandy, se dá prohlédnout docela brzo. Většinou totiž možnost, která se jeví, jako nejvíc logická, bývá ta pravá. Miranda je taková příjemně naivní a obklopená milujícími lidmi, vrhajícími po sobě znepokojené pohledy, aby v dospělém věku nepřišla na to, co je do očí bijící.
Hodně se mluví o knihách a citují se knihy, což je milé. A naivita není zase až tak špatná věc. A lidi by se měli mít rádi. A číst.
nefernefer to řekla za mě citátem, který použila ☺
Tím, že autorka nechává vyprávět víc postav, mě k nim přiblížila (do Parkera jsem se literárně zabouchla chvíli poté, co se objevil) a logicky se mi tak stalo, že jsem se dočetla k momentu, kdy jsem si kladla otázku, co chci víc - jestli se dočíst toho, že "moji" lidé se dočkali šťastných konců, nebo jestli chci knihu zavřít s pocitem, že byla opravdu dobrá. Stalo se to druhé.
Několikrát jsem chtěla odložit. Těch kudrlinek, odboček v ději a časových rovin na mě bylo trochu moc. Měla jsem pocit, že na rozdíl od mnoha autorů, co rozcamrávají jednoduché příběhy do nekonečných knižních pokračování, KM naopak zhustila několik knih do jedné.
Co ale na této autorce obdivuji je její schopnost popisovat věci. Myslím, že kdyby napsala román z arktidy, měla bych při čtení omrzliny.
Musím dát za 5 i když to byl z mé strany boj a místy čirá tvrdohlavost. Ten příběh je úžasný, ale bylo pro mě místy únavné ho číst.
Film je moje srdeční záležitost, odteď se přidá i kniha, i když v tomto případě pro mě film vede. Znám ho skoro zpaměti a čtení jsem pochopitelně měla i s „obrazem“, vše obohaceno o trošku větší dávku vtipu, než poskytuje film, protože myšlenkové pochody hlavních postav, to je prostě bonbónek. Ale ano, jsem zaujatá a děsně nekritická. No ale posuďte sami, jestli je co kritizovat, když jde o krásný příběh dvou lidí, kteří díky válce našli jeden druhého.
jedna z mých oblíbených knih,četla jsem několikrát a ráda se k ní vracím. "Destilace" dobra a zla je stále aktuální myšlenka,bohužel to není jen v ranku fantazií. Jen si uvědomme,že i v reálném světě existují snahy jak "vypěstovat" tvory pouze agresivní,nebo naopak. A to nemluvím o různých spolcích a sektách,které se takto snaží přeonačit lidi.
I přes dnes už trochu zastaralou formu,obsah je podle mě stále k zamyšlení
Naše kořeny. A své kořeny by měl znát každý. A pečovat o ně. Protože z nich rosteme.
Jedna z knih,co jsem měla moc ráda,když jsem byla malá. Leni mi byla hrozně blízká a všechno jsem s ní hrozně prožívala. Mrzí mě,že ji nemám,ráda bych si ji po letech zase přečetla.
Srdeční záležitost,stejně jako Dvacet tisíc mil pod mořem.
Když jsem byla donucená okolnostmi zredukovat knihovnu,těchto dvou knih jsem se prostě nemohla vzdát. Podařilo se mi "sesbírat" většinu verneovek v elektronické podobě,ale i když jsem ráda,že je mám a budu moct dočíst ještě i knihy,co jsem od Vernea nikdy nečetla, vždy mi to jen připomene ty papírové poklady,kterých jsem se musela vzdát
Paradoxně jsem se stala fanynkou Harryho Pottera až poté,co jsem viděla první díl v kině. Kniha mě nenadchla, nakoukla jsem do ní ze zvědavosti,když jsem zjistila,že kamarád se svojí dcerou se o ni hádali tak,že si stopovali kdo a jak dlouho ji bude číst. Celý ten humbuk mi připadal docela směšný.
Ke knize jsem se vrátila až poté,co jsem měla přečtené všechny díly,což bylo za pěkných pár let. Možná ten problém byl v tom,že Rowlingová se na svět dívá očima Harryho. Všimněte si,jak se vnímání světa i dospělých kolem něj mění,jak roste. Tohle mi připadá od ní opravdu velmi dobře udělané a vymyšlené. Když jsem si to uvědomila,přehodnotila jsem svůj názor na tuto knihu a když ji čtu,snažím se dívat na svět jako by mi bylo jedenáct. A je to fajn.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Co postava,to literární láska. Drsný kraj,silní lidé,pohádky promísené se skutečností. Nádherná kniha o hříchu a odpuštění,o lásce a naději.
Doporučuji každému,kdo má rád pomalé příběhy u kterých ani tolik nezáleží na tom,jestli konec bude šťastný,nebo ne
Na romantiku moc nejsem,ale tahle kniha se mi dostala pod kůži. No řekněte,která z nás by nechtěla zdokonalit svá kuchyňská kouzla a nebo mít na zahradě kouzelnou jabloň?
Waverlyovy jsem si okamžitě zamilovala a nejvíc mě asi dostala Evanelle s její schopností dávat lidem potřebné dárky.
Milé počtení,které mě zanechalo s dobrým pocitem. Doporučuji všem,kteří dovolili,aby se na jejich obloze usídlily mraky. Nezapomínejme,že každý mrak má stříbrný okraj