Atanone
komentáře u knih
Atentát uprostřed léta
Jan Voldán
Na dobu, kdy jsem knihu četla to nebylo špatné , vracet se k ní ale určitě nebudu
Příští stanice: Smrt
Viktorín Šulc
Následuji svého předkomentátora a dodávám, že to mohlo být delší ☺☺☺
Sám všechen život býti
Jan Opolský
Verše, které se hodí k podzimu. Je to letos divný podzim. Příroda si sice dala záležet, ale člověk tak nějak víc myslí. Na ty, co má kolem. Na ty, co už kolem sebe nemá.
Pokud máte sklon k podzimním melancholiím, zabezpečte se na čtení něčím, co vám zvedne náladu. Verše jsou to totiž krásné, libozvučné a bylo by škoda čekat do jara.
Poslední slova
Jakub Šofar
Taková jednohubka. Každopádně po jejím přečtení člověk začne víc přemýšlet nad významem slov, která říká. Co kdyby to byla ta posledn?
Tankový prapor
Josef Škvorecký
Na tuto knihu jsem úplně zapomněla. Což samo o sobě už by se dalo brát jako komentář.
Dělám si to sám
Martin Váša
Nedočteno
Hned po pár stránkách jsem měla pocit, že jsem v děsivém snu, kde mám zase účet na Facebooku a dívám se na to, co kdo papal a modlím se, aby nenásledovala fotka toho, jak to papání nakonec skončilo...A stejně jako většina příspěvků na zmíněné síti, i toto je vcelku milé, místy i vtipné plácání o všem a o ničem.
Další z knih, které jsem cca v polovině vzdala, protože i já si většinu věcí musím udělat sama a můj čas je vzácný.
Stesk rozumu
Michail Jurjevič Lermontov
Ach, Michaile Jurieviči, rozerval jste mé náctileté srdce na cáry! Jak jsem Vám rozuměla, jak jsem s Vámi cítila a litovala, že jsem nežila ve Vaší době a ve Vaší blízkosti, abych Vám mohla vynahradit to, co jste nenacházel u lidí své současnosti!
Vy jste odešel moc brzy na to, abyste pochopil to, co já. Že totiž některá srdce nejde nasytit a některou žízeň nejde uhasit. A možná byste to třeba ani nepochopil, protože to nenasycené srdce bylo právě to Vaše.
Pro mě jste další z létavic, co shořely, aby se lidem dole plnila přání
Křižáci. 1, Bůh to chce
Zofia Kossak-Szczucka
ke křižáckým válkám jako takovým mám hluboké duševní (i duchovní) výhrady, stejně jako k dalším otřesným milníkům historie. Ovšem nutno přiznat, že současnost mnohé z minulosti ještě překonává, a to se schovává za osvícenost a humanitu. Nicméně jsem knihy přečetla, doslova slupla. Komentář píšu s odstupem, abych slovně obhájila ty hvězdičky.
V tomhle příběhu je víc. Nejsem schopná posoudit věrohodnost historických faktů, to bych musela mít víc hlav i životů. Ale našla jsem v příběhu mnohé krásné lidské a snad i božské.
Platí pro celou sérii jako celek
Čtvrtý jezdec Apokalypsy
Hana Parkánová-Whitton
Příběh lásky, zrady a nenávisti přímo apokalyptických rozměrů. Mrtvých jak u Shakespeara ☺. Tři čtvrtiny knihy jsem prskala, že je tam těch vodítek na mě až moc. V závěru jsem se už chystala, že se omluvím, jenže ve finále se autorka už vážně odvázala. Byla to docela divočina. Má ovšem u mě extra hvězdičku za to, že ubalancovala nabízející se happyend. Navíc mi postupně zabíjela všechny podezřelé, takže si udržela můj zájem. Na pachatele jsem přišla až když už skoro nikdo jiný nezbýval, protože to, co k němu ukazovalo hned od začátku, jsem přehlédla. Na rozdíl od románové Kateřiny, mě by asi profesorka latiny nepochválila.
Takže co s tím? Bila bych hlavou o zem přede všemi píšícími historiky, protože miluju historické příběhy a když je navíc píše někdo, kdo o tom hodně ví, má můj zájem, obdiv a podporu. Takže knihu doporučím asi spíš dámám, které mají rády romantiku ( včetně těch vražd) a inklinují k červené knihovně. Já bych tuto nazvala spíš růžovou. A vůbec mi to nevadilo.
Andělé všedního dne
Michal Viewegh
Ač jsem po „Výchově dívek v Čechách“ a několikero filmech došla k závěru,že pan Viewegh literárně není pro mě,tak tato kniha bude první světlou výjimkou.
Hořkosladce lidský pohled na anděly..nebo andělský pohled na lidi?
„Náhoda je způsob,jakým Bůh anonymně vykonává zázraky..“
Vzpoura oceánů
Frank Schätzing
Tak to bylo něco! Nevěděla jsem,co dřív-jestli nasávat kvanta informací,se kterými si má ubohá hlava stejně neporadí,nebo sledovat děj,který nezvolnil ani na chvíli a klepat se o postavy,které jsem si zamilovala. Když jsem začala číst,říkala jsem si,co propána bude v tak dlouhé knize. Ale čím blíž jsem byla poslední kapitole,tím kratší mi připadala.
Kdo je ten hodný a kdo zlý,když celé je to o tom,že všechno souvisí se vším?
Od doby,co vlastníme korelu,jsem přestala podceňovat inteligenci tzv. nižších tvorů. Když vidím,co ten malý ptačí mozeček dokáže vymyslet,říkám si,kde my lidé bereme tu pýchu myslet si,že to tu jde podle nás.
Amerika z toho v této knize vychází až děsivě sebestředně,což mě přivádí k úvahám o soudnosti pomerančů a o tom,jestli je dobré,když systém umožňuje jedincům mít tak obrovskou moc.
A ještě kousíček,co s tím zdánlivě nesouvisí:
"Žádný čas neobětujeme. My si ho necháváme, ať jedeme přímo na východ, nebo kousek na sever. Copak jsi všechno zapomněl? Tady nahoře nezáleží, jak rychle někam dorazíš. Když jedeš oklikou, tvůj život pokračuje i tak. Žádný čas není ztracený."
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Souhlasím,že je to nadčasová kniha a mám pocit,že je i dnes aktuální. Jsme čím dál víc připoutáváni k systému,který nám podbízí,že nemusíme myslet,on myslí za nás. Ale to jen tak na okraj.
Kniha je jednou z mých srdcovek hned vedle jeho úžasných hororových povídek
Když Lenin přišel o mozek a Churchill obětoval ovci
Giles Milton
Zajímavé počtení ve zkratkách. V kom to vzbudí zájem o konkrétní události, může se jimi zabývat detailněji na serióznějších publikacích.
Tajemství oběšenců
Beverly Connor
Komentář trudoše bych podepsala. Jakože se stalo, jo?
Taková průměrná krimi. Vcelku fajn, ale po pár měsících už si musíte přečíst znovu anotaci, abyste si připomněli, o čem to bylo.
Křesťanství od A do Z
Piero Petrosillo
Informuje, vysvětluje, odkazuje. Obsažná kniha hlavně pro lepší orientaci v symbolech, významech a názvosloví.
Temno nade mnou
Irma Geisslová
Melancholické rýmování, místy hodně smutné, ale pohladilo. Rozumím tomu.
Beatles v písních a obrazech
Alan Aldridge
Milé připomenutí Brouků. Nedá se nevzdychat ☺
Útěk čarodějky
Ellis Peters (p)
U některých knih si uvědomím, jak je pro nás, čtenáře příběhů, důležitá jistá dávka naivity. Bez ní bychom nemohli fiktivní příběhy číst. Ovšem někdy se toho po nás chce trochu moc.
Annet. Místní lilie, vzor ctností a chodící feromonová banka. Každý muž okamžitě propadá jejímu kouzlu. Včetně Toma Kenyona, jehož myšlenkových pochodů bych raději zůstala ušetřená. Byly totiž dlouhé a místy jsem měla pocit, že čtu vlastní deníček. Až na to, že mně tehdy bylo 14, zatímco tenhle člověk byl profesorem. Možná ty postavy nebyly až tak hloupé, než za jaké jsem je měla, ale styl, jakým byly jejich myšlenkové pochody a jednání popisované, k tomu úplně vybízel. Místy jsem měla pocit, že knihu napsaly dvě osoby. Jedna současná a druhá o asi 150 let starší. A to včerně expresivních a zbytečně dramatických slovních obratů, které mi spíš připomínaly laciné románky z prvorepublikových dob.
Velmi jsem si chtěla něco přečíst od této autorky, a protože mě trochu děsí knižní série, nesáhla jsem po bratru Cadfaelovi, což byla možná chyba. Knihu jsem dočetla vlastně jen proto, že mě zajímalo, co se nakonec vyklube ze zajímavé zápletky. Neboli, má místní světice někde nějaký kaz, nebo ji, nevinnou, jen nějaký vilný muž vlákal do svých sítí jako padoušský Hogofogo božskou Winnifred?
Dopletla jsem u toho svetr. Takže to nebyl až tak úplně ztracený čas. Jedna hvězdička za moji naivitu a druhá za ten svetr
Robur dobyvatel a Pán světa
Jules Verne
Pro mě jedna z těch více oblíbených, i když u Vernea by to bylo těžké rozhodování. Ale co naplat, mé srdce už patří kapitánu Nemovi a jeho Nautilu
