Atanone komentáře u knih

V době, kdy se kniha objevila na trhu, jsme byli i za drobky vděční. Dnes je angličtina na školách normální a google vám najde všechno. Já jsem panu Pelcovi a dalším, kteří nám přiblížili poezii písničkářů, vděčná za to, že potom, až to šlo, jsem věděla co mám hledat.

48 20.12.2019

Tímto komentářem vzdávám hold lázeňským knihovnám (konkrétně těm ještě "totáčovým"), které přispěly k tomu, že jsem občas sáhla po autorech, ke kterým bych se jinak možná v té době neobrátila. Stefan Zweig je jeden z nich. Ale hlad je dobrý kuchař a já mu děkuji za setkání s krásným románem. Nemůžu posoudit, nakolik je historicky "echt", ale krásně se to četlo.

48 03.09.2019

"Zavřela oči,naslouchala duší a z hloubi jeskyně slyšela píseň Zvířete,tep kouzel a čar, který ji naučilo poslouchat. Byl hluboký a sladký,plný bolesti,věku a zastřený časem.Slyšela v něm náznaky dávno zapomenutých věcí,příběhů, slov, snů a především touhu. Ta píseň chtěla. Chtěla stejně,jako vždy chtěla Jeva,nechtěla jen něco,ale všechno, něco nepojmenovatelného,něco víc než, něco jiného, hlubšího.Tahle touha jí bránila říct Solmirovi ano, přestože jí nabízel vše,co dokázala pojmenovat;to byla ta touha,která ji denně hnala do lesů,touha,která naplňovala její sny o jiném životě,něco víc,než po čem toužili ostatní; byla to touha,která volala k nebi,že dá všechno, celou svoji bytost a vše, čím může být,za to,aby prožila aspoň okamžik života,který dokonce ani sama sobě nedokázala popsat. Zavřela oči a naslouchala srdci Zvířete..."

Zatímco klasický příběh Krásky a Zvířete je hlavně o síle lásky,tento je podle mě o touze a hledání. O žízni duše,která se může utišit láskou..ale taky nemusí,protože někde v dálce se třpytí pták Ohnivák a vábí nás dál na sever. A jednoho dne se budeme muset rozhodnout,jestli opustíme sen pro skutečnost,která nás potřebuje.

Ačkoli toto je příběh "pro velké",který stojí na zkladech klasické pohádky,mně vrátil vzpomínky na les mého dětství, na jeho proměny,sníh se stopami zvířat ,na jeho kouzla,na skřítky a víly,které jsem tehdy dokázala vidět,ale také na stíny a temná zákoutí,kterých jsem se bála a přesto do nich toužila nahlédnout.
Takže - kdo z vás dokáže ještě slyšet píseňt ptáka Ohniváka a slyšet melodie lesa,možná je toto kniha pro vás.

48 27.10.2018

Krásná kniha mého dětství. Tehdy mi bylo úplně jedno,že ji napsal "ten" Zápotocký a vlastně je mi to pořád jedno.

48 29.06.2018

V dětství jsem přečetla snad tisíckrát. Pamatuji se,jak jsem to celé hrozně prožívala a v duchu jsem si představovala fatamorgánu a celé to pro mě bylo strašidelné a hrozně napínavé.
Ráda bych si knihu přečetla ještě jednou,ale trochu se toho bojím,zkoušela jsem to s Vinnetouem a moc dobře to nedopadlo,přece jen-dětská duše je dětská duše..

48 21.07.2017

Kniha,která mě provází od dětství. Byla to láska na první počtení a opravdu nevím,kolikrát jsem ji vlastně už četla. Kdo ví,čím mě tak chytila..asi tím,že jsem od mala toužila po dvou věcech-létat jako pták a potápět se jako ryba. Nautilus mi to umožnil.. a let v balónu mám slíbený.

48 27.05.2017

Bez debat moje nejoblíbenější kniha od H.S. Taky podle toho vypadá- a to si knížky hýčkám..
Jedna z historických "velkoknih".
Vím že toto není web o filmech,ale nemůžu v souvislosti s tímto románem lehce nepropagovat polské zfilmování z roku 2001. Vedle trochu nabubřelé americké verze tato polská jde ke kořenům-za málo peněz hooodně muziky.

48 14.05.2017

Už nikdy neuvidím Petronia jinak,než jak ho vykreslila paní Loukotková. Kdekoli jinde se s touto postavou setkám,mávnu rukou a řeknu si "ale co,to stejně není on"
V této knize miluju všechny postavy. I ty záporné..ale které jsou vlastně záporné?

48 27.04.2017

Skvěle napsaná kniha. Hlavní hrdinka mě nenadchla,ale to bude asi tím,že jsem se naposledy nudila někdy v pubertě.
Možná se to sem nehodí,ale napadá mě srovnání s knihou "Johnny si vzal pušku" Daltona Trumba. Hrdina,který nevidí,neslyší,nemůže se hýbat a přece se nevzdává naděje a má bohatý vnitřní život. Jaký rozdíl oproti někomu,kdo je mladý a zdravý,ale svůj život zahodí,protože neví,co s ním.
Už jen to,že mě Flaubertův román takhle rozhodil dokazuje,jak je skvěle napsaný.
Flaubertovi dávám ***** a paní Bovaryové s lítostí za 5

48 21.04.2017

Knihu jsem četla jako dítě a vyplakala jsem nad ní spoustu slziček.
Mám ji dodnes. Jako poklad. Nedám a neprodám.
Ale už ji nebudu číst.

48 21.04.2017

Souhlasím s tím, že bych toto mladším dětem opravdu číst nedala, přestože si myslím, že děti dokáží pochopit mnohá poselství. Navíc mi úplně neseděl styl. Netuším, jestli v tom hraje roli překlad, takže toto nebylo rozhodující. Za to, že tuto knihu čtenáři srovnávají s Harry Potterem, si konec konců může autorka sama, včetne toho, jak srovnání dopadá.
O tom, co dokáží způsobit manipulace, strach a zbabělost, není pochyb. Vědí to ti dobří a vědí to i ti špatní. Nesnadným údělem člověka je se v tomto rozhodnout, kudy se vydá. Protože i nebýt rozhodnutý, vlastně už rozhodnutím je. Můžeme si jen přát, aby reálné Přehršlánie tohoto světa, čekal alespoň nějaký happyend.

47 22.09.2024

Přidávám se k Reacherovi a zároveň děkuji za připomínku této knihy. Stejně, jako on jsem ji četla eště v dobách, kdy mi bylo ...náct a v té době jsem za ni byla docela vděčná, protože přísun informací zpoza zdi byl těžce filtrován. Ale ani tehdejší režim nemohl popřít, že za oponou vznikala díla, hodná zájmu. Netuším, jak bych knihu vnímala, kdybych ji četla teď, protože jsem ji měla vypůjčenou, ale v tehdejší době jsem ji ocenila.

Pravda, trochu problém se tím prokousat, ale stálo to za to.

47 07.01.2021

Laureát Ceny Jiřího Ortena????
Anotace nelže. Zloby a výbuchů je v této sbírce opravdu hodně. Na mě až moc. Skoro se cítím ušpiněná. Doufám, že autor umí psát i POEZII. Ale ověřovat si to nebudu.

Tak 50:50. Literární perličky vedle věcí, které jsem nějak nepochopila. A vedle toho povídky spíš básnické, něž nějak děsivé. Poslední povídka, odkazující na holocaust byla děsivá tím, že aby člověku běhal mráz po zádech, nepotřebuje fantazii, stačí někdy kniha dějepisu.
Zmínila bych povídku "Co ti dá noc", protože vážně lituji, že si o tématu nemůžu blíž "pokecat" s autorem. Na rozdíl od temnoty, tmy jsem se bála naposledy jako malé dítě, ale dodnes si nemyslím, že nechat hořet v noci svíčku u zrcadla, je dobrý nápad.

47 29.06.2020

"Dědečku," vydralo se z Prokopa, "proč se mi to vše stalo?"
"Cože?"
"Proč mne potkalo tolik věcí?"
Starý přemýšlel. "To se jen zdá," povídal konečně. "Co člověka potkává, vychází z něho. To se jen tak z tebe odmotává jako z klubka."
(Karel Čapek - Krakatit)

Myslím si o sobě, že nejsem prudérní, ani zkostnatělá. Jsem z venkova a pod většinou hrubých slov si dokážu představit konkrétní věci. Přesto nevidím důvod dělat dnešní hrubý svět ještě hrubější. Rozervanost ještě rozervanější a zmatenost ještě zmatenější. Do hlubin intimních pocitů postav se mi nořit nechtělo právě kvůli tomu.

A pak ještě jedna věc. Myslela jsem na všechny ty krásné příběhy, které nakladatelství odmítlo v ten den, kdy se rozhodlo vydat toto.

Tohle má jen jeden komentář? Hned to musím napravit a přidat se! Velmi dobrý dobrodružný příběh. Pro mě, krom patřičné dávky napětí a romantiky , byl hezký přerod lady B ze zhýčkané pipky do ženské do nepohody.

47 04.03.2020

Děkuji evelýny, bez jejího komentáře ( který můžu zfleku podepsat) bych ani nepřišla na to, že je tato sada v češtině, protože já ji mám v AJ a nenapadlo by mě ji hledat.
Takže spěchám, abych doporučila. Pro mě je vlastně splněným přáním, protože jsem po ní toužila od chvíle, co ji Stephanie Pui Mun Law začala malovat a připutovala ke mně opravdu zajímavým způsobem.
Vždy jsem na Stephaniiných obrazech obdivovala, jak ŽIJÍ. Země, vzduch, stromy, kameny, vše je plné malých postaviček, které vzbuzují dojem pohybu. Pro mě osobně je to zároveň trošku problém, protože to odvádí pozornost a někdy místo abych dumala nad smyslem, rochním si nad obrázky.
Stephanie "sbírá" pověsti a legendy a ve svých malbách a kresbách je propojuje. Její obrazy jsou mystické a plné hlubších významů. Stejně tak působí tato tarotová sada. Přiložená knížka spíš směřuje do duchovních sfér, k zamyšlení.

47 02.03.2020

Kniha sama o sobě je smutná, i když poselství těch příběhů je v oslavě moudrosti Života jako takového.
Doslov je snad ještě smutnější
***
„Kdo spatří druhou polovinu Sebe sama, spatří Pravdu.“ (Sisiutl)
***
„Potom Měděná žena řekla Hai Nai Ju, že moudrost je třeba vždycky předávát z ženy na ženu. Připomněla jí, že bez ohledu na barvu kůže všichni lidé pocházejí z téže krve, a ta krev je posvátná. Řekla jí, že přijde čas, kdy moudrost téměř vymizí, nikdy však nezanikne úplně, a kdykoli jí bude třeba, najde se způsob, jak ji ženám nabídnout. Ty se pak budou moci rozhodnout, zda se jí chtějí naučit, nebo ne“ (Prabába)
***
Když jsem byla mladá, říkalo se, že když jedna generace musí zabíjet jiné lidi, trvá to pak čtyři generace v míru, než se lidem zase srovnají hlavy. (Královna Matka)

47 21.02.2020

Ty hvězdičky jsou za dětství. Pamatuji si, jak mě kniha bavila. Druhý pokus, v dospělosti, kdy jsem v ní pod vlivem článků o autorovi hledala nějaké hlubokomyslno, moc nevyšel. Přesto ji hodlám propagovat co to dá :)

47 07.12.2019