Atanone komentáře u knih
Knihu jsem si vybrala kvůli kombinaci úžasné ceny (na LK momentálně za 29!, Kosmas ve slevě 224 ☺ ) a rozporuplným recenzím tady na DK. Musím říct, že do mého vkusu se trefila perfektně, i když opravdu nejde o thriller. Autor dost střílí do vlastních řad a vzhledem k jeho minulosti to musí být zajímavý člověk.
Dnes musíme velmi rozlišovat mezi tragédií židovského národa za holocaustu a politikou současného moderního Izraele, kde už vyrůstá generace lidí, kteří, stejně jako u nás, dovedou z uvedeného dobře těžit.
Hlavní postava knihy jako vyšetřovatel profesionálně chrání systém, kterému jako člověk přestává věřit a platí za to rozpadem své osobnosti i rodiny.Limassol je podle mě kniha o tom, že si máte dát pozor na to, co si přejete, protože to můžete dostat, ale způsobem, který opravdu nečekáte.
Příběh mi trochu připomíná zajímavý německý film "Životy těch druhých"
„Jasně, že dokážete zradit, neurážejte se, z každého se stane zrádce, když nemá možnost volby. Rád bych viděl, jak by se zachovali všichni ti chytráci, co mají plnou pusu holocaustu, kdyby je židovský kamarád přišel poprosit o úkryt. Spořádaný občan, který dodržuje zákony, by ho hned běžel udat, bál by se, že na to někdo přijde. Jenom zločinec, který na zákon kašle, by ho u sebe možná schoval. Možná...“
Slovní a myšlenkové pohlazení. Jak laskavě a láskyplně a přitom neskutečně vtipně ten člověk přemýšlel a s jakým pochopením věcí a lidí ..
Kniha má podle mě jen jednu chybu a sice, že je příliš krátká..
Ach jo..a bylo mi to jedno a je mi to jedno,všechny ty bludy a nepřesnosti,přechytralý Old Shatterhand,který hned všude velel a byl nejchytřejší,hloupí padouši a naivní "zlí" Indiáni..no a co? Díky knihám o Vinnetouovi jsem se začala zajímat o to,jak to bylo doopravdy a kde se co stalo.. a skutečný osud původních obyvatelů obou Amerik mě dostal ještě víc,než v dětství tyto knihy.. a díky tomu jsem se vrátila zase zpátky na začátek a uvědomila si,jak je dobře,že byly tyto knihy napsány,vždyť celá jedna generace se díky nim zajímala o Indiány,přestože nejznámější Indián mých vrstevníků byl Francouz..
nevím jak u vás,ale u nás se 30.dubna ženských ptají,jestli večer letí na "petráky". Losiny mám za rohem a tuto knihu jsem přečetla,protože si myslím,že by ji měla číst každá ženská..a vlastně i každý mužský. Kniha je skvělá. měla jsem chuť ji roztrhat a vyhodit z okna ze vší té bezmocnosti a vzteku.
Na druhou stranu bych tím pádem musela i rozbít televizi,trhat noviny..protože se obávám,že v zásadě se toho moc nezměnilo.Jen se dnes těm věcem ríká jinak. Ovlivnit a manipulovat lidi není zjevně nic těžkého ani v dnešní době. Pořád máme pocit,že za naše problémy může někdo jiný a že kdyby ten někdo nebyl,najednou bychom se měli líp. Fanatismus je nebezpečný-jakýkoliv a ve jménu čehokoliv.
Kéž by nás Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil! Amen
Když jsem četla první část - Alison, měla jsem chvílemi pocit, že čtu naivní holčičí deníček a důvod, proč jsem knihu neodložila, byly drobnůstky, detaily, poezie a neskutečná laskavost, která z toho všeho šla.
Druhá část mě probrala. K Sam jsem měla mnohem blíž a nebylo to jen kvůli jejímu dramatickému osobnímu příběhu. Dokonce jsem se přiměla ze všech sil přát holkám happyend, což opravdu běžně nedělám.
Mám zkušenost, že laskavost se v dnešním světě nevyplácí. Ale taky vím, že když my dáme své rozhodnutí, Vesmír přidá své zázraky.
Neudělejte stejnou chybu jako já, toto není kniha do adventní doby, nebo k slupnutí pár stránek mezi vánočním pečením. Berte slovo "slupnutí" jako můj osobní vtípek, protože ten příběh je opravdu drsný. A mezi různými děsivými nechutnostmi opět ta největší monstra jsou lidé.
------------------------------
„Chcete vědět, jaký je naprosto nejlepší a nejefektivnější přenašeč známý člověku?“
Když se mne na to Edgerton zeptal, v očích mu tancovaly šílené plamínky.
„Je to láska. Láska je dokonalý zabiják. Péče. Mléko lidské laskavosti. Lidé se tak usilovně snaží zachránit lidi, které milují, že se nakonec sami nakazí. Dávají útěchu, poskytují pomoc a při tom dostanou infekci. Pak se o ně starají zase jiní lidé a ti se nakazí. A tak to jde stále dál.“ Pokrčil rameny. „Ale takoví už jsou lidé. Lidé se tolik starají. Milují, ať to stojí, co to stojí. A tak za to platí nejvyšší cenu.“
Kdyby nám někdo nabídl život bez konce, jak bychom se zachovali? Užívali bychom si všeho, co neomezený čas a nezranitelnost nabízí? Poučili bychom se? Využili svůj dar pro ostatní?
Tyto otázky nabízí tenhle příběh. Já po něm sáhla jako po odpočinkové četbě a v tom směru se mi líbil. Zkraje jsem přemýšlela, jestli je to příběh s hojnými prvky erotiky, nebo erotický román se zajímavou zápletkou, ale musím říct, že erotika tu byla podávána poměrně decentně, přestože kromě prznění zvířátek jsem našla snad všechno. Přesto jsem četla a dočetla ráda. Zajímalo mě, jak ten příběh dopadne, i když jsem mezi hlavními postavami nenašla žádnou, která by mi byla milá. Démon Adair, který chce jen vlastnit, Lanny, která svou zaslepenou posedlost Jonathanem nazývá láskou, nebo Jonathan, obletovaný a rozmazlovaný? Kdo z nich dokáže zúročit neomezený čas, který dostal?
Tudorovci vždy mají co nabídnout, ale mě osobně pořád přitahuje příběh Anny Boleynové. Musela to být na svou dobu opravdu zvláštní žena. Ať už ji historie vnímá jako laň, nebo tygřici, inteligenci a vytrvalost jí asi nemůže upřít nikdo. Tolik k Anně, jak ji vnímám já.
Co se týče knihy, je to spíš odpočinkové čtení, víc jsem od ní nečekala, takže jsem spokojená. Napsáno hezky, čte se hezky. Jako e-kniha mi úplně stačí, v papíru ji mít nemusím.
Jako občasný literární šťoural si neodpustím fyzickou představu deníku, který jde ukrýt v záhybech šatů, přestože zápisy v něm by podle obsahu vydaly na pořádně těžkou bichli. Na druhou stranu mi ten nápad s deníkem Anny přijde skvělý v tom smyslu, že by se takto hypoteticky daly vysvětlit některé Alžbětiny doložené reakce
Krutý příběh z kruté doby. Nečetl se mi dobře. Nemyslím tím styl ani pomalé pasáže, které s hlavní osou příběhu přímo nesouvisely. Spíš jsem si kladla otázku, jestli jsme se jako lidstvo někam posunuli. Dnes nám nehrozí temná inkvizice. Ale lidé si pro svou krvelačnost vždy najdou jiné důvody, stačí si jen večer pustit televizi.
Ale zpět ke knize. Líbila se mi. Mezi vší tou krutostí bylo i dost lidství.
***
„Copak to není lidská bytost?“ zeptal jsem se jich. Mladík, jehož jsem uhodil, vykoktal omluvu.
„Dělejte to, co je správné,“ řekl jsem. „Díky svému postavení jste slepí vůči životu dívek, jako je tahle – a pokud máte lidskou duši, měli byste být moudřejší. Být na jejím místě, co byste si asi přáli? Přáli byste si, aby vás ochránila nějaká dobře vychovaná, slušná duše. Máte-li porozumět historii, chlapci, musíte historii tvořit. Historie se vymkne kontrole, pokud sami nepřiložíme ruku k dílu a nevtiskneme jí tvar. Může být místem, kde vládne smrt a všelijaké bestie, anebo se může stát nejlepším z našich pokusů, jak dosáhnout štěstí. To my historii formujeme – ne ti druzí. Používejte v životě svou sílu k dobrému, a až ji použijete a dobro bude vykonáno, rozpoznejte, kdy přestat.“
Když jsem si prošla anotace a komenty dalších počinů autorky, je možná škoda, že první věc, která se mi od ní dostala do ruky je tato sada. Dostala jsem ji jako dárek a přiznám se, že tak okamžitou negativní reakci jsem v životě zažila jen několikrát. Tarot je o pocitech a intuici, beru to tedy tak, že mi i taková reakce má něco říct. Možná ve středověkém Marseillském tarotu nevidím žádnou poetiku, nebo se moje dušička nesrovnala se středověkem. Zkusila jsem sadu nabídnout mojí kamarádce kartářce. Ta mi ji do týdne vrátila s tím, že její reakce byla podobná. Každopádně si nedovedu představit, že bych s tímto tarotem někdy chtěla mít něco společného, proto ho v lepším případě pošlu dál a doufám, že dostanu příležitost opravit si dojem na jiných autorčiných knihách.
Jistě, že informace obsažené v této knize najdete i jinde. Tady jsou ovšem hezky seřazené do tématických kapitol a tím pádem vždy hezky po ruce. Navíc je mi autorka sympatická svým nadhledem a kritickým přístupem. Stylem „sama sobě pokusným králíkem“ podává i osobní zkušenosti s některými návody.
Hezky se to čte a kromě zopakování toho, co už vím, jsem se dozvěděla i spoustu nových věcí.
Líbilo. Skoro s každou postavou, která se objevila na scéně, se objevila i další zápletka. Autor nechával za sebou drobečky nápověd a krom docela akčního děje tím, že i některé sympatické postavy dal trošku do opozice, to celé ještě nabylo na dramatičnosti. Užila jsem si přesně tak, jak to mám v tomto druhu literatury ráda a u autorova jména si dělám pomyslnou hvězdičku.
Tak proč 4? I když autor je na rozdíl ode mě lékař a asi by si bláboly nedovolil, na konci bylo na mě toho doktorského zázračného štěstí trochu moc. Ne že bych to těm ohroženým milým postavám nepřála, ale patřím k těm, kteří si myslí, že příliš šťastné konce otupují. Duha na konci mnohdy překryje něco, nad čím bychom měli přemýšlet.
Na mě trochu úletové, ano, jsem konzervativní Ale taky jsem amatér. Na druhou stranu mít doma takového profesionála, asi by mě zachránilo už jen to, kdybych byla tou klasickou kovářovou kobylou, co chodí bosa a zatímco kovář vypéká jinde, ona chroustá křížaly
Audiojednohubka vyšperkovaná přednesem pana Rösnera.
Četla jsem kdysi dávno, tehdy mě zaujala strašidelná linka příběhu, tentokrát mě spíš dojal závěr.
Doporučovat Gogola je asi jako nosit dříví do lesa, ne?
To jsem si zase jednou udělala radost.
A protože mám paní Lubu moc ráda, mám to podvědomě i jako "audio" ☺
Někdy se stane, že se spletete.
Podle názvu jsem čekala nějaký noir úlet, a přesně pro to jsem po knize sáhla. Ale tenhle příběh z jiné reality mi šel hodně pod kůži. Velmi dobře napsané. Velmi ponuré. Hlavní hrdina dojme svou vyprahlostí, smutkem, a co se týče svého osobního traumatu, neschopností vidět souvislosti, které jsou zjevné.
A Léto je krásná. Podezřívám autorku, že ji dospělost nepřipravila o schopnost vidět víly. Jak by mohly v našem světě přežít?
Nerada bych zněla romanticky, tento příběh je ponurý. Přesto moje srdíčko dostalo hodně „nažrat“.
Závěr je trochu americký, ale na druhou stranu si říkám, co se s tím asi dalo udělat jiného...
„My už jen… přežíváme na okraji společnosti, vaší společnosti. Ve všem tom hluku a prachu a nenávisti… naše pouta s opravdovým světem slábnou. A tak jako se ztrácejí, ztrácíme se i my. Někdy… se zastavím a poslouchám a slyším jen motory aut a hlasy lidí – a ticho, skutečné ticho, už nenacházím ani v sobě.“
Ta se nečte, ta se opakuje..aby se nezapomnělo.
Všimli jste si, že ho zase už nějak moc nehrají? Když nepočítám páně Landovy "pochodové " verze. A to přitom Kryl nepsal zdaleka jen protestsongy, že?
Jen mě tak napadá o co všechno přicházíme.
Nejsem zase "až tak" stará,ale pamatuju ještě rodiny,kde se rodičům vykalo a líbala se jim ruka.Mělo to svůj smysl.
Když se v rodině narodilo dítě,rodina se sešla,aby ho přivítala na světě. Když někdo umíral,rodina se shromáždila,aby se rozloučila.
Staří lidé (jak se dnes sterilně říká"senioři") byli pamětí minulosti. Věděli a znali a byli proto v úctě. Dnes máme google a "seniory" máme za někoho,kdo už je dávno "out".Ale jak dlouho bysme přežili,kdyby došlo k nějaké katastrofě a my byli odkázaní jen na své ruce a hlavu? Nevím jak vy,ale já moc dlouho ne.
Počtem stran dost malý prostor na nějaké veliké drámo, ale to by nesměl být pan Mistr, aby to pořádně nerozbalil. Klasických kingovských psychologických ponorů se sice nedočkáme, ale zato nás hned zkraje obdaří docela solidní nápovědou. Takže můžeme v klidu hádat, kohože to obyvatelé Tarker Mills potkávají KAŽDÝ den. Navíc jako hlavního protivníka Zvířete autor opět staví někoho, kdo je podle běžných měřítek pokládaný za slabého, ne-li bezbranného.
Moc mě to bavilo. Pohladilo mě to po duši. To tak asi ke komentu vše.
Všem holkám, co stárnou pomaleji, doporučuji :D