Atisa komentáře u knih
Naprosto skvělá kniha, která se mě velmi dotýkala. Jsou v ní úžasná drobná svědectví ze setkání s úplně běžnými lidmi dnešního západního světa, s jejich bolestmi a trápeními, které Bůh proměňuje skrze tyto bratry františkány. Pro mě velmi inspirující kniha. Doporučuji!
Knihu jsem si zvolila s vidinou prázdninového čtení. Bohužel mě však zklamala. Nebavila mě, do čtení jsem se musela nutit. V dnešní době bychom tento typ literatury označili jako takové blogové či deníkové zápisky. V knize není žádná stěžejní dějová linka, což mi vadilo. Vtipné mi to přišlo jen zřídkakdy. Zcela nepochopitelný mi přišel její vztah ke svému dítěti, občas jako by snad ani neexistovalo. Asi jiná doba.
První část knihy pojednávající o Konstantinovi a Metodějovi mě opravdu uchvátila. Žasla jsem, jak Bůh skrze člověka působí, co tvořil díky těmto bratřím. Bohužel druhá část knihy to pokazila - letem světem celá historie Velehradu a celé cyrilometodějské tradice až do současnosti. To jsem si připadala jako při četbě učebnice. Kdyby bylo více propracováno, nebo zvolen jen menší časový úsek, dotklo by se mě to více. Ale ilustrace jsou nádherné.
Váhala jsem, jak tuto knihu ohodnotit. Nakonec jsem se rozhodla pro plný počet hvězdiček. Jednotlivé části mi přišly trochu nedořešené, ale třeba to bylo schválně. Je to román, který podněcuje k přemýšlení. V hlavě mi zůstalo více témat, nad kterými přemýšlím. Navíc tento román není jen o různých pohledech na mateřství. Myslím si, že environmentální linka je také v knize docela silná.
Dozvěděla jsem se z této knížky zajímavé informace o židovském pojetí manželství. To bylo určitě obohacující. Nějaké drobné střípky vysvětlení mě také zaujaly, ale celkově mi přišlo, že mi tam něco chybělo. Něco, proč si knihu zapamatovat, co si z ní odnést pro můj život.
Nejprve jsem viděla seriál, pak jsem se pustila i do knížky. Čtení mě hodně bavilo, nemohla jsem se odtrhnout. Odborných částí v této knize zase tolik není, takže to podle mě v pohodě zvládne přelouskat i netechnický čtenář jako já. Mě tam tedy nejvíce bavily části odehrávající se v minulosti.
Velmi dobře napsaná kniha pro ty, kterých se tato problematika týká. Nejde přečíst najednou, je potřeba dávkovat si ji postupně. Oceňuji i tipy k dalšímu zamyšlení, odkazy na příslušné pasáže z Bible i rady pro okolí neplodných párů jak jim svým jednáním nevědomky ještě více nepřitížit.
Detektivní zápletka v této knížce je opravdu hodně promyšlená a propletená. Dost se zde řeší politické záležitosti. Určitě bych neřekla, že je to oddechovka, musela jsem hodně napínat mozkové závity, abych se v ději úplně neztratila. Určitě oceňuji slovníček postav úplně na začátku knihy, ten člověku při čtení hodně pomůže. Přesto jak už je u této série zvykem, jména jsou tu těžko zapamatovatelná. Líbí se mi historické reálie jako autorova přidaná hodnota. Nicméně mi obecně u této série trochu chybí i určitý duchovní rozměr, který tam stále (asi marně) očekávám vzhledem ke klášternímu prostředí, kde se knihy odehrávají.
Na tuto knihu mě nalákala jedna knižní influencerka. Přečteno se šestiletým synem. Velmi se mu tato knížka líbila, mně také. Závěr byl překvapivý. Určitě bychom si chtěli přečíst i další pokračování tohoto příběhu.
Thrillery prakticky nečtu, takže toto byla výjimka. Kniha se četla skoro sama, během pár dní jsem byla u konce. Nešlo se od ní odtrhnout. Námět mi tedy nepřišel tolik originální. Ale dokázala bych si představit, že se tohle celé klidně mohlo stát i ve skutečnosti. Ženské postavy mi ke konci knihy docela přirostly k srdci. Horor ani mysteriózno jsem v knize příliš nevnímala. Věřím však, že zfilmováním by tyto prvky dostaly mnohem větší grády. Kniha se mi celkově líbila.
Tento typ knížek příliš nečtu, takže srovnání moc nemám. Jedna povídka má průměrně deset stránek, což je za mě dost málo. Člověk se nedokáže do děje dobře ponořit, vcítit se do postav. Většina povídek si byla principiálně dost podobná. Nejvíce se mi asi líbila povídka Obětovaná. Byla to moje první knížka od Vlasty Javořické, takže to beru jako takovou ochutnávku jejího stylu, který se mi líbí. Příště si tedy přečtu její plnohodnotný román.
Tuto knížku jsem si chtěla přečíst už dříve, ale dostala jsem se k ní až teď díky čtenářské výzvě. Určitě mi dala spoustu podnětů k přemýšlení o využití mého času.
Skvělá kniha. Člověk si na ni tedy musí vyhradit určitý čas, já jsem ji četla měsíc, ale stojí za to. Viděla jsem v ní paralelu s dnešním světem. A zároveň jsem se dozvěděla spoustu informací o životě ve starověkém Římě i o životě prvních křesťanů. Ze začátku mě dost rušilo množství cizích slov, kdy jsem musela stále přetáčet strany dozadu do vysvětlivek, ale později se to zlepšilo, stejně tak jako děj, který se začal rozjíždět stále více. Mile mě v příběhu překvapila přítomnost sv. Petra a Pavla. Doporučuji všem, které zajímá tématika starověkého Říma a prvních křesťanů.
Tato kniha se čte skoro sama. Rozhovory se severokorejskými uprchlíky jsou nesmírně zajímavé. Toto je moje druhá kniha od Niny Špitálníkové, takže trošičku povědomí jsem už měla, ale přesto jsem se dozvěděla spoustu nových zajímavých i šokujících informací.
Byla to moje první kniha o Severní Koreji, rozhodně ne poslední. Popis života v pracovním táboře byl opravdu děsivý. Až si člověk říká, jak je to vlastně v dnešním světě možné, pokud to tak opravdu je. Knihu jsem četla jedním dechem. Je to určitě příběh k zamyšlení. Rezonovala se mnou témata jako svoboda či indoktrinace. Svět není černobílý, a to ani svět severokorejských uprchlíků. Určitě si přečtu i další knihy od Niny Špitálníkové, abych se o této zemi dozvěděla více.
Tato kniha rozhodně nebyla špatná. Velmi se mi líbilo, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí ze života ve středověkém Římě. Romány z církevního prostředí mám také ráda. Náznak romantické linky taky super. Při čtení jsem si pohrávala s myšlenkou, že dám pět hvězdiček. Bohužel mě zklamala podobnost detektivní zápletky s prvním dílem, hlavně to vyvrcholení děje, ve kterém figuruje sestra Fidelma a následně i odhalování pachatele. Dávám tedy čtyři hvězdičky. Určitě mám v plánu ve čtení série pokračovat. Doufám, že další díly budou více originální.
Toto byla zvláštní kniha. Zvolila jsem si ji ke čtení, protože jsem v nedávné době přečetla Dickensův román Nadějné vyhlídky a chtěla jsem se na něj podívat zase z jiného úhlu pohledu. Zaujalo mě, jak si žáci Nadějné vyhlídky oblíbili, jak se ztotožnili s postavami. Knížku napsal novozélandský autor, takže se musíme připravit, že knížka je jiná, než jsme zvyklí. Je to zajímavý pohled na život v Oceánii. Kniha byla také dost krutá. Příliš jsem nepochopila některá zásadní jednání pana Watse. Závěrečná část, kdy vypravěčka dohledává souvislosti z jejího předchozího života na ostrově, mi tam jaksi nesedí. Jsem ráda, že kniha má i doslov, díky němu jsem mohla zjistit, co autor knihou chtěl říct.
Je to určitě zajímavá knížka. Rozšířila mi obzory ohledně toho, jak jsou dnešní kněží v seminářích formovaní. Běžní lidé mají možná předsudky, že formace je zastaralá, ale tato knížka ukazuje úplný opak. Je to vlastně takový velmi propracovaný a promyšlený program pro "výchovu" nových kněží. Nad tím jsem dost žasla. Jednu hvězdičku ubírám některým se opakujícím částem, ačkoli jsou řečeny od různých lidí. A pak také občas mi chyběla větší konkrétnost či zkušenosti přímo seminaristů. Každopádně pro rozšíření obzorů je tako kniha výborná.
Útlá knížečka, o které jsem věděla, ale asi bych si ji nebýt čtenářské výzvy nepřečetla. Jsou to prostá vyprávění z života Antonína Cyrila Stojana. Kdyby byli všichni takoví jako on, bylo by Boží království na zemi - takto se to v knížce píše. Líbilo se mi, že ačkoli byl arcibiskup, poslanec, senátor, stejně zůstal prostým lidem blízký - šel pěšky místo, aby jel autem apod. Tohle si myslím, že je cesta i pro církevní představitele dneška.
Tato kniha mi tedy dala zabrat. Četla jsem ji tři týdny a mnohokrát uvažovala, jestli ji nemám odložit. Ale vytrvala jsem. V první polovině románu mi přišlo, že se toho děje docela málo. Teprve ve druhé polovině se děj konečně více rozjíždí, ke konci to bylo dokonce i trochu dobrodružné. Příběh mi přišel takový i trochu snový, paní Havishamová byla dost zvláštní. A musím bohužel přiznat, že u některých zásadních zvratů jsem úplně přesně nepochopila mechanismus, jak se staly. Pipa mi bylo na konci líto. Kniha jako celek se mi docela líbila.