Atisa komentáře u knih

Moje první kingovka. Přečetla jsem ji kvůli čtenářské výzvě. Možná dokonce i můj první thriller, běžně je také nečtu. Na knize mi vadilo, že neobsahuje kapitoly. Občas jsem se při čtení hůře soustředila, ale na druhou stranu když jsem se do knihy zabrala, opravdu jsem přestala vnímat okolí. Příběh dobře promyšlený, některé scény pro mě byly náročné číst. Asi si zkusím od Kinga přečíst i další knihy.

5 08.09.2023

Líbí se mi, jak Elias Vella píše srozumitelně běžnému člověku. Kniha mě velmi oslovila. Obsahuje pro mě hezky vysvětlené informace o eucharistii, které jsem nevěděla nebo ne v takovém kontextu. Určitě z knížky budu čerpat ve svém prožívání liturgie. Také mě zaujaly perličky jako, kde se vzalo, že bychom eucharistii měli přijít minimálně jednou ročně nebo čím konkrétně se vzájemně křesťanské církve můžou obohatit. Určitě si chci přečíst i další jeho knihy.

04.09.2023

Kniha mě bavila. Líbily se mi hrátky se slovy, obzvláště zajímavé byly ty týkající pohlavního života. Působilo to tam dost překvapivě, což asi byl záměr. Také mě zaujalo, že autorka vždy nakousla něco z budoucnosti. To přidávalo na napínavosti. Po nějaké chvíli čtení už člověk čekal, kdo zase umře. Věřím však, že to tak mohlo být. Bavily mě přibývající děti. Díky nim byl život pestřejší. Bombardování Brna děsivé. Obzvláště když jsem si o tom jeden den přečetla a druhý den se na těch místech pohybovala. Jediné, co mě hodně iritovalo, bylo to, že autorka nenapsala, na jaké vesnici v blízkosti Brna se polovina děje odehrává. Člověk přemýšlí, hádá a v knížce se to nedozví.

9 24.08.2023

Kniha se četla skoro sama, bavila mě. Koho zajímá genealogie, přijde si při čtení této knížky na své. Možná se mi i líbila více než Šikmý kostel. Akorát určité jednání postav se mi příliš nezamlouvalo, zvláště to, co nechal udělat Tomáš Brázdilovi. Ale to bude dáno odlišným hodnotovým zakotvením autora vůči mému.

32 13.08.2023

Líbilo se mi, že kniha má příběh a není to jen strohé vysvětlení, jak zůstat stálý. Čtení mě však docela znepokojovalo, protože jsem si stále říkala, že nevím, jak zkušenosti pouštních otců přenést do dnešní doby, do mého života, že to snad ani nejde. To podstatné si z knížky odnáším (stálost závazku, místa, lásky, myšlenek - asi nejobtížnější), ale nějaké konkrétní způsoby realizace přímo pro mě to bude asi na dlouhé rozjímání.

3 02.08.2023

Knihy od Marka Váchy záměrně příliš nevyhledávám, protože jim moc nerozumím. Tuto jsem však dostala jako dárek a navíc se mi hodí do čtenářské výzvy. Je kratičká, takže jsem se rozhodla ji přečíst. Podstatu této knížky jsem slyšela od jednoho kněze při jeho kázání. Při čtení jsem se tedy obávala, že se už nic nového nedozvím. Nic převratného jsem se asi opravdu nedozvěděla, ale myšlenky jsou v knize krásné. Dokonce jsem si ve sdělení této knížky našla podstatu své práce. Dávám plný počet a určitě ještě o knize budu přemýšlet.

1 29.07.2023

Tuto knížku jsem si koupila při návštěvě pražské zoo. Přečetla jsem ji během pár dní a moc mě bavila, ačkoli krátké příběhy, které na sebe nenavazují, nemám příliš v oblibě. Tyto kapitolky mě navnadily, abych si o tématech přečetla něco dalšího, podrobnějšího. Gorily, koně Převalského... jejich záchraně se pražská zoo asi věnuje nejvíce, nejvíce mě zaujaly. Určitě jsem se díky této knížce dozvěděla spoustu zajímavostí ze života zoologické zahrady. Doporučuji, ale četba musí být spojena s návštěvou zoo :)

3 26.07.2023

Přečtení této knihy mi tedy dalo zabrat. Četla jsem ji měsíc. Text je hutný a malá písmena k tomu. Také mi přišel docela zdlouhavý, má pomalé tempo. Je o hodně ze široka pojatém životě sv. Petra. Také je o životě Ježíše Krista a občas do popředí vystupuje milostná zápletka Fary a Voldiho, která mi však přijde, že vlastně nebyla vůbec nijak ukončena. Nejzajímavější pro mě bylo posledních asi padesát stran o tom, co se dělo po Letnicích, protože o tom jsem na rozdíl od Ježíšova života a jeho ukřižování ještě nic románového nečetla. Věřím, že pokud toto bude vaše první románové zpracování Nového Zákona, mohlo by vás to zaujmout více, než pokud jste už něco takového četli.

23.07.2023

Takový typ knihy jsem ještě nečetla. Námět zajímavý. U dějové linky z budoucnosti jsem byla docela napnutá a bavila mě nejvíce. Ty zbývající dvě linky by za mě ani v knize být nemusely. Popravdě jsem ani moc nepochopila, proč tam byly. Vše se dalo vysvětlit v jedné lince, v budoucnosti. Děj knihy mi dost přišel jako spatlanina a vzhledem ke střídání časových rovin se mi nečetl dobře. Příběh z budoucnosti byl podle mě ne moc dobře promyšlený a uvěřitelný. Potenciál má kniha dobrý, ale autorka jej nedokázala využít. Škoda.

3 23.06.2023

Autorka je zapálená turistka, pro kterou jsou túry celý její život. Samo sebou bere své děti s sebou. Pro podobné nadšence se v knížce asi najdou dobré rady. Pro mě jako ne tak velkou nadšenkyni turistiky to byl zajímavý vhled, jak se to dá dělat s dětmi, jak s nimi jít bez fňukání. Líbí se mi, že se v knížce nacházejí tipy na oblíbené trasy, které jsou prokládany povídacími kapitolkami s tipy jak na to. Velmi zajímavý pohled na život bez auta a dobré argumenty, proč vlastně na výlety s dětmi vyrážet. Na mě z této knihy však nejvíce dýchalo zapálení pro věc a jednoduchá přenositelnost na děti. Také si toho všímám ve svém životě a líbí se mi to.

12.06.2023

Skvělý rozhovor. Elias Vela nepíše jen o tom, jak se bránit zlému duchu, ale také o Panně Marii, uzdravování a jiném. Zaujalo mě mnoho myšlenek, dozvěděla jsem se nové věci. Doporučuji.

1 05.06.2023

Kniha je opravdu koncipována jako deník, což jsem zjistila, že mi v tomto případě vůbec nesedí. Knihu formou deníku mám ráda, pokud se děj někam posouvá. V tomto případě to je spíše taková změť všech možných zápisků. Sice je zde snaha o uspořádání podle církevního liturgického roku, ale stejně jsou texty uspořádány dost nahodile. Něco málo mě zaujalo. Něco mi přišlo docela složitě napsané a o něčem bych si ráda přečetla více, např. cestopisné části. V některých věcech bylo vidět, že paní farářka jede v ekumenickém proudu, něco mi přišlo hodně zredukované, což chápu, že jinak nejde, pokud se na tom má shodnout 350 církví. Určitě je super, že se tato knížka dostala do mainstreamu a přečetla si ji široká veřejnost. Martina Viktorie tak pomáhá odbourávat předsudky o církvi. Je zajímavé na sobě pozorovat, jak to na mě působí. V něčem mi přišlo, že tohle už je až moc, ale to jsou právě ty naše představy o tom, jaký byl měl kněz být. Je potřeba se těchto představ zbavovat a nechávat kněžím svobodu. K tomu si myslím, že je tato kniha ideální.

5 05.06.2023

Po této knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě, protože její hlavní postava je alkoholik. Četla se velmi rychle a bylo to zajímavé počtení. Často jsem byla napjatá, jak děj bude pokračovat, ačkoli je to takový relativně obyčejný příběh ze života. Chvíli jsem si musela zvykat na upřímnost a občas i vulgárnost hlavního hrdiny. Klobouk dolů, že se Petra Dvořáková pustila do psaní knihy z pohledu muže. Jestli se s mužským myšlením trefila, to musí posoudit muži. Mně to přišlo dobré. Tento román pro mě však ani tak nebyl o alkoholu, jako spíše o problémech manželství a rodiny. Také oceňuji krásné nahlédnutí do fungování nemocnice na maloměstě. Jednu hvězdičku strháván za závěr, který mě zklamal. Byl vlastně takový nijaký, nepochopila jsem smysl zápletky s angínou a Hynkův zásadní problém se najednou vyřešil jak mávnutím kouzelného proutku, což mi přijde těžko uvěřitelné.

8 22.05.2023

Tuto knihu jsem si přečetla z nostalgie. Když mi bylo tak 10 let, úplně jsem knihy od Enid Blytonové hltala. U této si vzpomínám, že jsem se hodně bála. O dvacet let později jsem se už nebála. Příběh mě ani tolik nezaujal, ale věřím, že věkovou kategorii, pro kterou je kniha určená, zaujmout může. Nyní mi mnohem více bilo do očí, že kluci měli stále tendenci Dianu chránit, neříkat jí vše, aby se nebála. Přitom si myslím, že kluci se museli bát stejně jako ona. A pak mě dostával ten model, kdy děti jsou samy ve starém domě, kde jim vyváří služebná paní Skoupá. Pro mě je to však také obrázek 50. let minulého století v Anglii.

15.05.2023

Kniha se mi velmi líbila. Dotýkaly se mě osudy hlavních postav, občas mě něco i dojalo. Něco mě také překvapilo, především asi tehdejší přístup k výchově dětí, který je vzhledem k dnešní době jiný. Závěr se více věnoval politice, což mě bavilo trochu méně, raději mám osudy obyčejných lidí. Další díly Šikmého kostela si ráda přečtu, snad tam té politiky zase tolik nebude.

16 09.05.2023

Detektivky jsem četla jako malá a tato mi to připomněla. Obzvláště jsem si vybavila Správnou pětku na tajemných blatech :) Příjemné počtení, taková oddychovka. Líbil se mi hezký přátelský vztah Sherlocka Holmese se svým asistentem Watsonem. Překvapilo mě, že Sherlock nechal Watsona řešit případ samostatně. Pak se vše vysvětlilo. Samozřejmě překvapivé odhalení psa baskervillského na závěr, trochu mě mrzelo, že v tom nakonec žádné nadpřirozeno nebylo. Knihu jsem si přečetla v ten správný čas, kdy jsem v ní dokázala najít paralelu ke svému životu, a tedy i hlubší význam.

10 28.04.2023

Od Jarmily Glazarové jsem už dříve přečetla knihu Advent, která mě velmi oslovila, moc se mi líbila. Hledala jsem tedy nějakou podobnou knížku a sáhla po Vlčí jámě od stejné autorky. Ze začátku jsem obě knihy neustále porovnávala a byla zklamaná, protože Vlčí jáma je jiná než Advent. Chybí mi v ní prvky, které jsem na Adventu hodně oceňovala - popisy nádherné přírody, průběhu roku z hlediska přírody i prožívání víry. Vlčí jáma se odehrává ve slezském městě, autorka občas používá místní nářečí nebo němčinu. Jelikož v těchto končinách nebydlím, ani jsem tam nikdy nebyla, prostředí pro mě bylo vzdálené. Samotný děj mi přišel docela rozvláčný, tolik mě nebavil. Myslím, že tuto knihu více prožije člověk starší, protože i hlavní hrdinka je starší paní. Tato kniha pro mě byla o tom, jak sobecká láska může zkazit životy blízkých. Závěr mě však potěšil. Vlastně bych řekla, že tato kniha se svým závěrem by také mohla vystihovat slovo "advent".

5 20.04.2023

Tato knížečka vysvětluje, v čem spočívají křesťanské Velikonoce a vlastně celá křesťanská víra. Také odpovídá na některé otázky, které člověka můžou napadat. Celkově mi přišlo, že některé věci jsou docela zjednodušené, takže někomu by takové vysvětlení nemuselo stačit. Na druhou stranu mi to nepřišlo ani tak úplně dobře pochopitelné pro začátečníky. Chybí mi tedy nějaká definice, pro koho je kniha určená.

1 10.04.2023

Knihu jsem přečetla na základě doporučení, kdy jsem od ní čekala, že se dozvím, jak evangelizovat. To jsem se sice dozvěděla, ale jen na základě kurzů Alfa. Je to tedy příručka, jak pořádat kurzy Alfa. Pořádat tento kurz zatím v plánu nemám, takže přínosnost této knížky pro mě nemůžu posoudit. Nicméně hezky se to četlo. Ta svědectví jsou úžasná. A probudilo to ve mně touhu žít více v Duchu Svatém, možná se nějaké Alfy zúčastnit a přečíst si i další autorovy knihy. V hlavě mi utkvělo povzbuzení a zkušenost z kurzu, že v živém vztahu s Ježíšem lidé nacházejí pravé naplnění, které nenašli jinde (v New Age apod.).

Kvůli čtenářské výzvě jsem přečetla román Mika Petermana Giordano Bruno. Zajímalo mě však, jak to s Brunem bylo doopravdy, proto jsem se vrhla také na tuto jeho krátkou biografii. Zaujalo mě, že se docela liší od zmíněného románu, některé postavy jsou stejné, ale dost jich je úplně jiných. Každopádně kostra jeho příběhu je v obou knihách podobná. Na této knize mě na začátku zaujal popis klášterů a jaký typ lidí do nich chodil. Pak mi přišel velmi zajímavý i závěr, kde autor popisuje, na jakém principu fungovala inkvizice. Tato kniha svým závěrem o soudu a upálení Giordana Bruna hezky dokresluje Petermanův román, kde o tomto moc podrobností nenajdeme. Na základě těchto dvou knih jsem si tedy udělala jistý obrázek o světě tehdejších učenců a že vlastně šlo především o filozofii, vědu, která je pro mě těžko pochopitelná. Proto pro mě byly obě tyto knihy v tomto ohledu náročnější na čtení. Oceňuji tedy kratší rozsah této publikace.

01.04.2023