Atisa komentáře u knih
Hodně zajímavá kniha. Dozvěděla jsem se zajímavé informace z opravdu různých oblastí zdravého životního stylu.
První část knihy popisující autorovo působení jakožto vojáka a válečného zajatce mě příliš nebavila. Druhá část o proniknutí do koncentračního tábora byla pro mě zajímavější. Nemůžu se však ubránit dojmu, že název knihy je jen marketing, protože Denis Avey byl do Osvětimi dopraven, pronikl pouze do části tábora mezi židovské vězně. Celkově je to zajímavý příběh jako asi příběh kohokoli, kdo přežil holocaust.
Kniha přináší opravdu hodně inspirace na různé činnosti na zahradě s dětmi, ale i bez dětí. Vše je rozděleno podle měsíců a ročních období. Občas jsou ty aktivity až trochu banální.
Tato kniha je taková permakulturní klasika. Ale jak už tu někdo psal, je to jen takový nástin, co všechno je možné v permakultuře dělat, nějaké podrobnější návody si zde člověk nepřečte. Sepp Holzer mi dodával naději, že pěstovat se dá vlastně úplně všude, když to člověk umí.
Zajímavý systém pěstování, hodí se pro lidi, kteří nemají možnost využívat půdu. Používat pěstební rámy s Melovou směsí na zahradě mi ovšem přijde jako značné zjednodušení a odtržení od přírody.
Čekala jsem, že kniha bude podobná jako Domácnost bez odpadu od B. Jonhson, ale mile mě překvapila. Zhltnula jsem ji za jeden den. Ačkoli se o problematiku zero waste zajímám, stejně jsem se dozvěděla nové věci. Autorka ze sebe nedělá dokonalou a tak (alespoň ve mně) nevzbuzovala kniha negativní pocity, spíše nadšení a motivaci.
Mně se autorčino pojetí hygge velmi zamlouvá, obzvláště ta část o pobytu venku, soběstačnosti, minimalismu. Jen nevím, proč si myslí, že jídlo s chia semínky či avokádem nemůže být dobré.
Před pár týdny jsem náhodou narazila na internetu na článek o ženě, která v Osvětimi prováděla interrupce. Téma děti v Osvětimi mě zaujalo, že jsem si říkala, že bych si o tom ráda někdy přečetla nějakou knihu. A pak jsem v regálu v knihovně uviděla tuto, aniž bych něco takového hledala. Půjčila jsem si ji a během pár dnů přečetla.
Na titulní straně knihy je napsáno, že je to příběh žen, které těhotné přijely do Osvětimi. Je to sice pravda, ale většina děje se odehrává někde jinde, takže je to spíše takový marketing. Musím však říct, že asi úspěšný, protože jen díky tomuto podnadpisu jsem si knihu přečetla.
Je to opravdu silný příběh, při jehož čtení se člověk neubrání slzám a otázkám, jak se něco takového vůbec mohlo stát a že to vlastně není vůbec tak dávno. Ale myslím si, že je důležité číst knihy o příbězích skutečných lidí, které zažili na pozadí významných historických událostí. Na člověka to mnohem více zapůsobí a mnohem více se mu to vryje do paměti, než jen strohá fakta při hodině dějepisu.
Na mě měla kniha vliv i s přesahem do mého života, do současnosti. Vždy když budu prožívat nějaké náročné chvíle se svým dítětem, můžu si vzpomenout na tyto ženy, jak bojovaly o své děti. Můžu si díky tomu více vážit toho, že máme jako rodina takový luxus, že jsme spolu, že žijeme. Dále jak člověk poznává historii, zjišťuje, že vždy, nejen dnes, bylo nějaké období, kdy byli lidé ovládáni těmi mocnějšími a nemohli s tím nic dělat. Vždy si obyčejní lidé žili ten svůj život den za dnem a snažili se si zachovat svůj holý život. Na příběhu těchto žen vidíme, že člověk toho zvládne vydržet opravdu hodně.
Nemám, co bych knize vytkla. Člověk má vždy co zlepšovat, co se ekologického chování týče. Toto je ve zkratce nástin jak na to.
Autorka přistupuje k přírodní zahradě střízlivým způsobem. Popisuje i problémy, které mohou nastat, ale vždy dává rady, jak je řešit přírodní cestou. Určitě užitečná kniha, je vidět, že paní Vlašínová za celý život nasbírala hodně zkušeností z této oblasti.
Líbilo se mi, že autorka se snaží k pěstování přistupovat přírodním způsobem. Na začátku podává super tipy, jak rostliny v květináčích pěstovat, hnojit, zalévat apod. Pro mě jako začátečníka to byly přínosné informace. Spoustu tipů na vhodné rostliny a obzvláště co potřebují, taky perfektní.
Základní problém knihy je podle mě, že vlastně není úplně přesně definováno, co si autor pod pojmem soběstačnost představuje. Já bych to viděla jako být co nejméně závislý na společnosti. Do tohoto konceptu mi tedy nezapadají informace z knihy o tom, co si má člověk koupit, aby mohl něco dělat. Dostala mě např. samovzcházecí mouka (mouka smíchaná se sušeným droždím, která se dá koupit) nebo nějaké umělé chemické postřiky apod. Na druhou stranu určitě kniha přináší přehled, čím vším se člověk může zabývat, co si může udělat sám.
Taková rychlovka, ale kniha se mi líbila. Ujistila mě, že nemít vše perfektní není špatně, pro dítě je to vlastně pozitivum. Zajímavé pohádky na konci knihy.
Mám hrozně ráda knihy od pana Svobody. Vždycky mě to tak namotivuje permakulturně zahradničit jako on. Rady ohledně zahrady super. Čtyři hvězdičky jsem dala za takové ty někdy až konspirační informace kolem, které jsou spíše jeho subjektivním názorem, než že by byly nějak podložené.
Recepty a vzorové jídelníčky ve druhé části jsou dobré. Co se týče té první části, některé informace jsou naprosto v rozporu s tím, co se píše jinde. Např. podávání celozrnných potravin, nízkotučné potraviny. Jak to tedy je?
Kniha je to informačně nabitá, v některých věcech i přínosná. Ale musím dát tři hvězdičky, protože název mi k této knize vůbec nesedí. Po přečtení pár kapitol jsem právě ony obavy dostala, ačkoli jsem je předtím neměla. Autorka zastává názor, že žena by měla vědět, co je všechno potřeba a co se může stát. Jenže na mě kniha působila tak, že když nebudu dělat to a to a to, tak se mi stane to a to a to. Já jsem spíš zastáncem toho, raději příliš nevědět, co se všechno může stát, jinak se člověk zbytečně stresuje.
Příběh byl úžasný. Občas mi i málem slza ukápla. Určitě na tuto pozoruhodnou rodinu budu často vzpomínat. Čtyři hvězdičky dávám pouze kvůli nedokonalé stylistické formě, ačkoli vím, že tím nejdůležitějším v této knize bylo samozřejmě sdělit příběh.
Přišlo mi, že autor se v jednotlivých kapitolách hodně opakuje. Sice používal rozdílné příklady, ale celkově mi všechny kapitoly obsahově splynuly v jednu. Na důvěryhodnosti knihy příliš nepřidá absence jakýchkoli zdrojů, které by podkládaly tvrzení v knize. U kapitoly o geneticky modifikovaných potravinách jsem se nedozvěděla, proč jsou tak špatné, pouze že je lidé odmítají. Ale proč?
Tato kniha se mi do rukou dostala úplně "náhodně". Nestačila jsem se divit, jak autor s lehkostí naprosto logicky odpověděl na prakticky všechny moje otázky týkající se Ježíše, které mi ležely někde na pozadí, aniž by mě nějak výrazněji trápily. Myslím si, že tato kniha je skvělá pro lidi, kteří uvěřili, ale sem tam je přepadne nějaká pochybnost či nemají ve všech otázkách ohledně Ježíše úplně jasno. Nejvíce mě na této knize dostávalo, že mě při čtení napadla nějaká nová otázka a autor na ni vzápětí odpovídá. Je to hodně přínosná knížka.
Velice zajímavá a poučná kniha s krásným grafickým zpracováním. Líbilo se mi, že je napsána formou otázek a odpovědí. Postranní citáty na jednu stranu působí trochu rušivě, protože člověk vlastně neví, kdy je má číst a kam patří, ale na druhou stranu krásně dokreslují text.