Attia komentáře u knih
Kéž by vše nebylo vytažené do absurdna. Jinak by to byla fakt pěkná knížka o tom, že každý jsme jiný, ale stejně výjimečný a že si máme jít za svým.
Ze začátku to vypadalo jako jedna z mnoha ohraných lovestory dvou dospívajících hrdinů, z nichž jeden vypadá jako nerd a druhý kulhá, lehce zapáchá a obléká se téměř jako bezdomovec.
Ale pak Láska v prachu hvězd příjemně překvapila! Už dlouho se mi nestalo, že jsem se nemohla odtrhnout od čtení.
Ano, je to skvělá kniha pro děti, ale myslím, že se bude líbit i starším čtenářů. Jako nenáročnou a milou oddechovku s nádhernými ilustracemi všem vřele doporučuji :)
Je to malá, poměrně útlá knížečka, a přesto překypuje takovým množstvím emocí, až se divím, že ještě neexplodovala. Deník sráče je osobní a naprosto upřímná zpověď, ne všichni mu přijdou na chuť - někoho vůbec neosloví, někdo bude naopak příliš pobouřen. Mně se ale kniha líbila, je to zase něco jiného a osvěžujícího mezi současně vycházející literaturou.
Autorka nemohla lépe. Finále téhle série se jí moc povedlo. Ať už se to týká děje, postav, prostředí, čtivosti, množství napětí, všechno bylo na jedničku. Ráda se k trilogii ještě někdy v budoucnu vrátím.
Silo, Turnus a Prach považuji za jednu z nejlepších postapokalyptických sérií posledních let. Dokáže totiž zaujmout čtenáře v celé šíři, je střízlivá a přece velmi čtivá, má hlavu a patu, jedinečné postavy s výraznými charaktery a přináší děsivý náhled na budoucnost, který můžeme zároveň vnímat i jako varování.
Příběh mi přišel trochu zmatený, překombinovaný, zdánlivě bez hlavy a paty, ale samozřejmě se všechno logicky vyřešilo a dopadlo dobře jako správná pohádka, jak řekl můj bráška, kterému jsem knížku předčítala.
Neznám novomexické poměry a způsoby, některé pasáže na mně však působily příliš nerealisticky a přikrášleně jako taková novodobá kovbojka. Jinak se mi ale kniha překvapivě líbila, ačkoliv tento žánr nijak nevyhledávám. Autor má velmi čtivý styl založený na dějovosti a šokujících zvratech, klade důraz na vykreslení postav, prostředí i atmosféry, díky čemuž je kniha čtenáři ihned bližší. Upozorňuji akorát na trochu větší množství krve a mrtvol, ale to rozhodně není překážkou k dobrému čtenářskému zážitku.
Jen jsem nepochopila význam zmizelé Alyce Rayové.
Pro mě jeden velký zmatek, s hrdinkou jsem se nemohla vůbec ztotožnit a rozuzlení mi přišlo trošku přitažené za vlasy.
Jeden severský krimithriller (respektive pokus o něj), který se moc nepovedl.
Dreamologii považuji za příjemnou oddechovku, která člověka pohladí po duši. Je to také neuvěřitelně pozitivní kniha, která vám dokáže zlepšit náladu. Pokud popustíte uzdu své fantazie, odhlédnete od faktu, že minimálně polovina věcí se prostě nemůže stát v realitě a přenesete se přes do očí bijící předvídatelnost, jistě si Dreamologii oblíbíte a krásně si u ní odpočinete jako já.
Zrovna ve chvíli, kdy můj zájem začínal vážně uvadat a já vedla bitvu s každou další stránkou, jsem se dostala až k Běsům... A nějak se mi nedostává slov. Najednou jsem musela naprosto nechápající, zděšená, bezmála nepříčetná číst dál!
Pravda bolí a to dokonce i v případě, že se jedná o fiktivní příběh v knize.
Ne že by se mi knížka nelíbila, Marissa jako vždy předvedla ohromující výkon! Ale nedokázala jsem se začíst tolik jako třeba do Cinder, nebo Scarlet...
Pět hvězdiček je ovšem oprávněných, po třech perfektních dílech jsem očekávala fenomenální finále. S tím, co mi nabídla Winter, jsem naprosto spokojená.
Rychlá oddechovka, Vánocům dodá zvláštní nádech :)
Líbí se mi způsob, jakým kniha vznikla (Rachel Cohn psala kapitoly za Lily, David Levithan za Dashe). Bohužel jsem narazila na několik drobných nepřesností a rozporů, které mi trochu kazily čtení.
Jinak samozřejmě úžasná, trochu bláznivá a hlavně vánoční kniha, která pohladí po duši.
Ačkoliv sci - fi nečtu zase tak často, s Illuminae jsem rozhodně nesáhla vedle. Jakmile jsem se jednou začetla, nemohla jsem přestat. Nezvyklá forma zápisu příběhu mě uchvátila, navíc udělala knihu neuvěřitelně čtivou. Většího počtu stran se tudíž nemusíte obávat. Illuminae vnímám jako jednu z nejvýraznějších novinek roku 2016 a upřímně se těším na pokračování.
SPIRO bylo nejlepší!
Na původní sérii to sice nemá, ale jelikož já Viráty prostě miluju, vždyť jsem s nimi vyrůstala, jsem Kathy Reichs vděčná i za tyto 4 povídky :)
Veliké překvapení pro mě!
Nechtěla jsem knize dávat moc šancí, už jsem přečetla tolik titulů podobného tématu. Přesto nad nimi Monument hravě vynikl. Autorka se totiž nesoustředila jen na akční děj, ale především na vztahy a reakce jednotlivých dětí i jejich postavení a chování ve skupině.
Kniha se mi četla skoro sama, velice chytlavá.
Autora bych označila za mírně výstředního, i jeho kresby obsahují kapku nevšednosti. To vše však píšu a míním v nejlepším smyslu slova, pro mne je to vážně úžasný člověk a Otolína a žlutá kočka opět dokazují jeho nesporný talent. Knihu jsem lehce přelouskala během chvilky, ale litovala jsem, že čtení mi uteklo příliš rychle. Ponořit se opět do světa plného Riddellových nezaměnitelných postaviček doplněného o zábavný, roztomilý i napínavý příběh bylo pohlazení na duši.
Na knize se mi nelíbí úplně vše, ale propojení světoznámého Dumasova románu Královna Margot s příběhem třináctileté Adély mě nadchnul.
Kniha je vhodná ideálně pro vrstevníky hlavní hrdinky, starší nejspíš zaujme myšlenka, ale zpracování se jim bude zdá příliš jednoduché.
Mechanickou princeznu sama nehodnotím zrovna dobře, nevyhovovalo mi velké množství popisů, dlouhých rozhovorů, přílišného a detailního zaobírání se vztahy zejména v milostném trojúhelníku Tessa-Will-Jem na úkor vlastního akčního děje. Délka knihy se mi zdá přehnaně dlouhá, příběh zbytečně natahovaný. Z těchto důvodů bych dílo doporučila spíše romantickým duším, milovníkům viktoriánského Anglie a jejích mravů a samozřejmě oddaným fanouškům Cassandry Clare, kteří ji budou nejspíš milovat za každou její knihu.