Attia komentáře u knih
Lež nemohu hodnotit jinak než pozitivně, protože byla čtivá, napínavá, temná a děsivá stejnou měrou. Vyvolala ve mně spoustu pocitů a rozhodně mi nedala spát, dokud jsem se nedostala až na konec. Jedná se o mistrnou ukázku dobře napsaného psychotrihlleru se všemi možnými vychytávkami a lahůdkami, jež tento žánr nabízí.
Carmondaj jako hlavní vypravěč proplouvající celým příběhem byl skvělá volba, navíc jsem si ho dost oblíbila. Ale množství postav okolo - drobnějších vypravěčů, kteří se dostali ke slovu, bylo tolik, že jsem se s nimi nestihla více sblížit.
Příběh je opravdu obsáhlý a dobře propracovaný, ale ke konci jsem měla knihu problém dočíst, děj se už docela táhl. Jednička mě asi nadchla víc. Nicméně závěr mi opět dodal chuť do pokračování!
I když si autorka neodpustila některá klišé, příběh byl částečně předvídatelný, chování postav mi způsobovalo potřebu praštit do nejbližší zdi (Tessa, Tessa, Tessa, ale nejen ona), navzdory těmto nedostatkům se předvedla výtečně. Mechanický princ je ve spoustě ohledech zdařilejší než Anděl, rozhodně je napínavější a dějově nabitější. Atmosféra staré Anglie mě opět zcela pohltila a já mohu jen toužebně očekávat závěrečné finále, které bude doufám epické!
Normálně bych dala 3 hvězdičky, kniha mě zase tolik neoslovila, i když se četla snadno, a asi tak nějak nechápu dnešní vztahy.... Ale líbil se mi nápad a kresby, proto ta 4 hvězdička.
Tommymu Wallachovi se svojí knihou Všichni jsme hleděli vzhůru povedlo (byť trochu neobratně a s mnohými chybami, ale přeci) upozornit na možné nebezpečí a vše, co obnáší. Kniha mě donutila se hodně zamyslet, což na ní oceňuji nejvíc. Škoda jen jeho urputné snahy udělat z dospívajících hrdinů přemoudřelé a osvícené bytosti chrlící životní moudra a dramatické proslovy - spíš než vážně to vyznívalo komicky. Jinak se mi ale kniha četla dobře.
Jakmile jsem se sžila se Zenovým fantastickým světem, nemohla jsem od příběhu odtrhnout oči, naopak jsem nesmírně fascinovaná a okouzlená tím ohromným množstvím fantazie četla stále dál a dál, až najednou nebylo co číst a já se cítila, jako bych kus něčeho ztratila...
Let 305 nabízí spoustu kladů a pozitiv počínaje zajímavých tématem rozvedeným do fascinující podoby, pokračuje přes realistické a sympatické postavy, kterým nechybí humor, a končí někde u čtivosti a dechvyrážející napínavosti. Ale moje nadšení, byť se ze začátku zdálo sebevětší, časem postupně opadávalo. Autor příběh zbytečně nakombinoval a překombinoval, uvařil pořádný sci - fi guláš - guláš, který však má co nabídnout a donutí člověka i zamyslet se. Let 305 mi možná nedal přesně to, co jsem chtěla a očekávala, přesto se mi moc líbil a moje celkové hodnocení je tudíž kladné.
Ráda bych o Běsnícím světle řekla, že se jedná o příjemnou oddechovku, to poslední slovo mi tam ale úplně nesedí. Ve smyslu nenáročného a milého čtení, knihy, kterou máte bez nadsázky přelouskanou za jedno odpoledne, ano. Nicméně téma, jež kniha přináší, se rozhodně nedá považovat za lehké a oddechové, naopak si myslím, že je dobré se nad ním pořádně zamyslet.
Od začátku se mi líbil hlavně kontrast svatba x vražda a byla jsem zvědavá na celkové zpracování tématu. Autorce se povedlo svůj nápad rozvést do velmi zdařilé podoby! Zvolila si vhodné prostředí a úžasně vykreslila tísnivou a strašidelnou atmosféru temného lesa, z něhož není úniku. Kromě pocitů strachu a nervozity jsem pociťovala i dychtivost... číst stále dál a dál.
Všude kolem černý les se bohužel nevyhnul některým klišé prvkům, které jsou v thrillerech často k vidění, nicméně jejich počet byl redukovaný a navíc vždy zdárně posloužily svému účelu a udělaly knihu lepší. Knize nemám vlastně co vytknout, protože byla čtivá, děsivá a šokující.
Cassandra Clare je oceňovanou spisovatelkou právem. Rozhodně má talent vymyslet a odvyprávět poutavý příběh plný napětí a zvratů, ovšem nevyhne se ani některých spisovatelským chybám mezi něž patří například neoriginální typy postav a klišé v milostné zápletce, přehnané množství popisů apod. Pravdou zůstává, že i přes jeho nedostatky jsem si Institut a jeho obyvatel oblíbila a těším se na další díl.
Roztomilá blbost, bráška byl snad víc nadšený než já :)
3. díl je rozhodně o hodně lepší než pokulhávající dvojka a jako zakončení celé série je moc fajn. Akce bylo dost a líbila se mi samotná hra.
I tak celou Zakázanou hru řadím mezi takovou tu "naivní četbu". Jestli někdo chápe.
Zvláštní a trochu děsivé, ale neuvěřitelně propracované dílko. Díky Sochaři jsem kouzlu komiksů propadla zase o něco více.
Doporučuji!
Nad obálkou jsem slintala minimálně deset minut. Ale jinak...
Smolná sezóna je úžasně výstřední a psychologicky laděná kniha, jež si pohraje se smysly. Díky autorčině barvitém a poetickém stylu plným obrazných vyjádření a metafor pro mě bylo těžké přestat číst, nepochopitelné události a výjevy balancující na hranici mezi snem, nadpřirozenem a tvrdou, nemilou realitou, mi nedaly spát.
Jediným drobným mínusem je až přehnaná fantazijní složka, kniha nemusí každému sednout a maličko předvídatelné vyústění.
To je takový ten typ knihy, kde se postavy chovají děsně nereálně, mají samé nereálné řeči a celkově působí příliš dokonale a vyumělkovaně. To se ostatně dá říct o celé knize.
První díl docela ušel, proto jsem se pustila do druhého, ale v kontrastu s velmi dobrými knihami, které jsem četla před ním se ještě víc zvýrazňují jeho nedostatky, bohužel.
Kniha byla neskutečně bláznivá! Až jsem si říkala, jestli z ní nezačínám trochu bláznit taky, hlavní hrdinka a její rodina jsou docela silný šálek kávy! Ale to spíš v dobrém slova smyslu, ačkoliv oproti Dopisům na konec světa, které jsem četla před tím, je Nebe o něco slabší.
Lístečky jsem občas ani nerozluštila, ale považuji je za hezký a nakonec dobře využitý nápad.
Lehká, nekompliková, a přesto ze své podstaty nádherná knížka s velmi silným příběhem, která osloví čtenáře všech věkových kategorií.
Některé knihy zkrátka přečtete, možná se pobavíte, budete se trochu bát nebo napětím tajit dech. Dopisy na konec světa nemají možná nejoriginálnější téma, nabízí ale ještě něco víc. Přináší vám jedinečnou příležitost nechat se pohltit citlivým povídáním o dospívající Lauren, která těžce snáší smrt bytosti, jež pro ni byla vzorem a svítící hvězdou. Dává vám exkluzivní možnost nechat si srdce rozbít na tisíc malých kousíčků. Dostane vás do kolen, možná vás donutí ukápnout slzu, ale to všechno jen proto, aby ve vás zanechala obrovský dojem a dodala vám schopnost podívat se na svět jinýma očima.
Během čtení se ve mně bouřily pocity, které nebyly vždy jen příjemné. Jsem za to ráda.
Mírně naivní dystopie, která má sice zajímavý námět, ale zpracování výrazně pokulhává. Možná mladší a nezkušení čtenáři se budou bavit, pro mě je to bohužel jen polovičatě odvedená práce.
Z Páté vlny jsem si proto odnesla pocit, že se autor snaží na pozadí příběhu sdělit něco víc a právě to se mi na knize nejvíc líbilo. Po dočtení mi ještě chvíli ležela v hlavě a nutila mě zamýšlet se nad věcmi, na něž obvykle ani nedojde.