Attia komentáře u knih
Z povinné četby z období starověku jednoznačně skvělá volba! Při čtení krátkých veršíků jsem se upřímně bavila, někdy až kulila oči nad autorovou upřímností a přímočarostí.
Oproti jedničce obrovské zlepšení a tak to má být, že kvalita stoupá s každým dalším dílem.
Skvělé prostředí, obecně mám v oblibě starověk, takže tady se autorka strefila.
Příběh je poutavý a napínavý, celkově mě kniha mile překvapila.
Nemohu autorce upřít, že si dané téma do posledních detailů prostudovala a zřejmě dost dobře věděla, o čem píše. Já už to však věděla méně a i s pomocí slovníku pojmů jsem hlavně ze začátku prostě tápala. I děj mi místo přišel lehce zmatený, události se vrstvily, kupily, přeskakovaly jedna druhou... Nejdříve jsem ani nechápala, jakým směrem se má příběh ubírat.
Kniha mé své chyby, jak vidíte, ale také výrazné klady. Byť je určená pro čtenáře mladší než já, skvěle jsem se do ní začetla a pobavila se. Bylo to napínavé, svižné i trošičku i naučné.
Fascinuje mě, jak moc dokáže autorka "okecat" tak málo události.
Děj se nijak výrazně nepohnul dál, přesto jím byl zaplněno 264 stran a mě to navíc ještě relativně bavilo! Nedokážu porovnat, jestli se mi líbila víc jednička nebo dvojka, každopádně 21. den jsem měla přelouskaný hodně rychle, autorka umí prostě psát čtivě.
Jen bych volila víc akce a dějových zvratů namísto neustálých dialogů postav a řešení vztahů mezi nimi - ty se mimochodem měnily rychlostí světla, navíc zcela přehnaných způsobem.
Námět je úžasný, trochu děsivý i vhodný k zamyšlení, ale obávám se, že nebyl využitý celý jeho potenciál. Text mi místy připadal jako bez života. Myslím, že pár vět navíc by některé pasáže skvěle oživilo a zbavilo je syrovosti. Příběh je to moc pěkný, ale chyběl mi tam nějaký vrchol.
Kniha se mi tedy líbila, ale myslím si, že mohla být napsaná i lépe.
Někdo vzal své nejzvrácenější a nezvrhlejší představy. Smotal je do příběhu plného klišoidních prvků, jehož hlava a pata se trochu ztrácí, ale svou podobou, syrovým popisem šílenství, nejistou neurčitostí člověka beznadějně fascinuje.
Erebos je velmi čtivá kniha. Počítačové hry mě sice nijak neberou, ale hltala jsem jednu stránku za druhou úplně ponořená do příběhu. Rozuzlení jsem pochopitelně nečekala, a tudíž byla pořádně překvapená. Líbilo se mi, jak autorka všechno logicky a racionálně vysvětlila, ačkoliv se Erebos na začátku zdál sebetajemější.
Pět hvězdiček nemohu dát jedině proto, že mi v knize prostě něco chybělo. Nějaká bomba, která by mě úplně odrovnala.
Uf.... Zase na pár dní zkažený čtenářský apetit.
Opravdu to je jen plochá romantika! A to bez debat. Celou dobu se vlastně nic závratně důležitého nedělo, Elita je překlenovací díl se vším všudy. Navíc mi drahá America začala neuvěřitelně lézt na nervy tím, jak byla neuvěřitelně vybíravá a nerozhodná. Na jednu stranu chápu, že se ty stránky musely něčím zaplnit, ale číst pořád dokola o tom, jak se America naštvala na Maxona a šla se líbat s Aspenem, načež si uvědomila, že je Maxon vlastně lepší a líbala se s ním... S tím na mě prosím nechoďte.
Doufám, že to haló s rebely k něčemu povede, protože jestli je tam autorka dosadila jen pro zvýšení napětí bez žádného dalšího většího odůvodnění, tak je pro mě mrtvá.
Selekci jsem si chtěla ze zvědavosti také přečíst, když ji všichni tolik vychvalují. Měla jsem hrubou představu o tom, co na ní všichni vidí a ptala jsem se sama sebe, jestli to na mě také bude fungovat.
Výsledek?
Je to opravdu jednoduchá oddechovka (akorát tak na dovolenou u moře ;)), nad příběhem se nemusí nijak výrazně přemýšlet a stránky plynou docela rychle. Občas jsem objevila nějaké nesrovnalosti, ale nad těmi jsem nakonec mávla rukou.
Pokud se chcete na chvíli vrátit do princeznovských let, sáhněte po Selekci :)
Vrním blahem!
Pan Howey mi připravil velice kvalitní čtenářský zážitek. Konečně postapokalyptická kniha vysoké úrovně. Uchvátilo mě všechno od sila, fungování společnosti, odhalování tajemství až po chování postav a jejich myšlení.
Akorát varuji, že autor píše opravdu realisticky a někomu může Silo připadat i velice ponuré. To vás ovšem nesmí odradit ;)
Postav bylo prostě moc... Jelikož jsem první díl četla už poměrně dávno, celou dobu se mi všechny postavy pletly dohromady, neboť postrádaly jasné dané charaktery a vypravěčem se mohl stát snad kdokoliv.
K tomu přičtěme i neustále přeskakování v ději z místa na místo, občasné nejasnosti a přílišnou stručnost na nevhodných místech v příběhu, zkrátka jsem si Vzdor i přes veškerou svoji snahu nedokázala v plné míře užít :(
Po té, co jsem předchozí tři díly přečetla jedním dechem, jsem se do Únosu pořád nějak nemohla začíst a celá kniha mi utekla jako v mlze. I tak se mi kniha líbila, ale určitě v dohledné době plánuji re-reading, abych si Únos víc užila :)
Nejvíc mě ale dostala epilog! Zírala jsem s otevřenou pusou. Já chci další díl!
Ze začátku jsem se poměrně nudila, než jsem si zvykla na autorovy delší popisy. Nakonec se ale kniha rozjela, vtáhla mě do něj, k tomu skvěle vykreslená atmosféra.
Za mě: Proč ne? Příjemná kniha.
A když jsem pochopila, rozbrečela jsem se.
Neuvěřitelně úžasná kniha, to hraní si se slovy, variace.
Jedinečná atmosféra, názvy a pojmenování, citáty. A krutá pravda.
Četla jsem jedním dechem.
Návaznost s prvním dílem vlastně nulová - kraťoučký a jednoduchý příběh na jedno odpoledne.
Takový průměr. Jakože zajímavý nápad, ale příliš krátké na to, abych si z příběhu odnesla hlubší čtenářský zážitek.
Kukuřičný město rozhodně doporučuji. Ačkoliv jsem se kolikrát až červenala rozpaky a studem a rozhlížela se, jestli mi někdo nedopatřením nečte přes rameno (uznejme, že slovník použitých slov není zrovna high class), Austin se osvědčil jako výborný vypravěč se smyslem pro všemožné detaily. Příběh o konci světa, zabijáckých kudlankých a kukuřici v Iowě v jeho podání doplněný o extrémně komplikované milostné vztahy byl exceletní zážitek. Nenechte se o něj připravit.
A to je celý.
To jsou dějiny.
Zajímavý nápad, ale v mnoha směrech nedotažené, příliš málo stran na to, aby se příběh mohl pořádně rozjet a zaujmout čtenáře. Navíc mi vadily krátké jakoby usekávané věty, špatně se mi to četlo.
Slabých 50%
Z celé série asi nejpovedenější díl - hodně akce mírněné romantikou.
Povedené, ale ne tolik jako Měsíční kroniky. Dozvíte se sice mnoho dosud utajovaných informací ze zákulisí a bude se vám to číst také dobře, ale na Cinder, Scarlet a spol. Nejkrásnější prostě nemá. Celou knihu beru spíš jako takový dodatek.