Atuin komentáře u knih

Neuvěřitelný talent a to mu neupřu ani za nic.
Velice subtilně napsaný příběh, ovšem přes křehkost je v tom náležitá síla. Žádná ospalost, spíš preciznost a styl kterým se autor může klidně mohl se světovými autory.

13 25.01.2014

Odkaz, jeden velký komentář, jedné velké společnosti. Šachovnice kterou potřeboval zaplnil mniaturami jen proto, aby mohl vést monolog tu a támhle a vede ho skvěle. Píše celkem srdečně, tedy neutvrzuje v iluzích i když je to často dosti iluzorní. Becky uvádí v rozpor od začátku do samého konce, v rozpor který v podstatě nevyřeší. Rafinované a zajímavě napsané, dokonce tak zajímavě že jsem s tím byla dost brzy hotova. Člověk ví že něco příjde, ale že tak nemusí přijít nic tak zásadního.

8 25.01.2014

Vyjímečně napsaná kniha. Vše je v ní pečlivě seřazeno a odměřeno metrem. Dobový výraz je nastíněn v několika dílčích obrazcích,které dokáží utvořit komplexní představu o celé situaci. Pocity zaujímají ( ačkoliv jsou mnohdy s chladem odbývány) v knize velké místo, ale jinak je to "krajina" obydlena nejrůznějšími lidmi z jejichž výrazů lze spatřit celou "tvář" rudolfinské doby a doby která nevyhnutelně následuje po ní.

5 24.01.2014

Kdyby bylo možné do této knihy vhodit kámen, v době kdy byla sepisována, ještě stále by padal. Takovou sílu a v podstatě i odvahu má tento svazeček. Lehko je dnes mnohým na "bojišti" a říkájí že měl se prostě a rázně vyjádřit bez obalu třeba ve dvou třech odstavcích. "Slýchávám" takové názory a dobře něco na nich je( ne že by mi na nich nějak záleželo nebo mě nějak trápily). Ovšem pak se rychle proberu ze zasnění a uvědomím si že prvně spatřila tato kniha světlo světa - nebo její první podoba - jen krátce v podstatě po koncilu Tridenském,který vyústil v ono " koho země toho víra", v době kdy ani u v naší "západní kultuře" neměla např. ani žena duši a nebyla ještě plnohodnotným živým tvorem, ( a to je jen malá ukázka) ale psal také po Bílé Hoře, v době kdy Evropa byla natolik v pohybu, že byla doslova lámana kolem, a člověk tak svázán s nebem i zemí, že si neumím představit jak by z takového textu vyšel. Každý text prozrazující podobu tehdejšího světa to byla cesta na popraviště.
Proto snad Komenský vyšel z bran a z těch osidel a zapouzdřil to kým byl, co znal v sobě i kolem sebe tam kde si byl bezpečněji jistý a že si jistý určitě nebyl. Protože tam na něj čekala ta studená obloha a provlhlá zem a jediná pravda, které se nechtěl zříct a nemohl, jako většina lidí tehdy a dnes. Život.
Je to rarita, protože on ty brány otevřel, aniž by chtěl brát na sebe takové šalamounské poslání. Není to o tom ležet s nosem v jeho spisech, je to o tom - spíš - že si člověk zapamatuje napořád ten dojem který v něm třeba jen několik spisů a třeba jen jediný spis vyvolal. Není to o zapamátování si formulek, ale je to zapamatování si všeho toho co s knihou takového charakteru vyklíčí.
Doporučuji nic od něj nečíct rychle,ani v přetažení. A brát text takový jaký je a ne jaký by měl v našem 21.století být:)

Osobně, je to velice působivé čtení., je to krásné počtení pro každho koho takové řekněmě " záležitosti" opravdu zajímají. Z mé strany to má grády z mnoha kouzelných i nekouzelných důvodů. Přesto ty kouzelné přetrvávají jako sama legenda, protože pasují do té doby, do těch bran kdy byla napsána a ačkoliv to byla doba na všechny směry tvrdá a drsná, umí dojmout. "Kristián" na mě prostě zapůsobil. A ještě na mě určitě zapůsobí, tohle nejsou texty na přečtení a odškrtnutí ( jako téměř nic), to člověka sem tam láká, jako příkladně Čapkova Dášenka.:).

2 21.01.2014

Kniha neuvěřetelného jazyka, ( jako všechny jeho texty ), vlastního soustředěného,pevného charisma, v němž osedlal reálie, i až jakési fantaskní pole, kolem Svatého Vojtěcha. Hluboké póry lidského srdce i těla v hodokvasu hlubokých lesů na přelomu prvního tisíciletí.

5 21.01.2014

Sami autoři by tu asi leckoho vyvedli z omylu. Kniha - protože každá kniha má nějaký ten tajnosnubný podtext - je svěží ukázkou jejich schopnosti udělat si z člověka vyloženou legraci. Takového potu a mravenčí práce nad kromobyčejnými odpadky, to suveréní ukázka že se nic nemá přehánět. Osobně si myslím že nepsali žedná filozofické dílo, dokonce netvořili ani střed nějakého "myslitelského hnutí", prostě uměli jen dobře psát, současná literatura takto vypadat nebude, protože se chováme často vůči knihám příliš vědecky, příliš kriticky ( co je možno hodnotit je slovem odpad) a moc si každý myslí že na vše kápl.
Kdo četl Futuristický kongres od Lema a Hvězdné deníky, sám musí uznat že člověk si ze sebe musí občas udělat legraci, jinak by to ze sebou nevydržel.
Někdy jsem ráda že ještě přisluhuji autorům tu vlastnost že psali z prosté radosti a vidím je jako lidi a ne jako roztřesené dušičky nemající jinou možnost ve svém životě nežli psát.

12 18.01.2014

Tvrdé, drsné, dobře prokreslené. Autor často zasáhne bez varovaní a dílo potažené bezmocí je ještě bezmocnější. Ačkoliv to má tak málo stránek není to knížka na chvilku na jedno odpoledne, nebo večer, to potom ztrácí smysl.

5 18.01.2014

Věřím,že to mnohé čtenáře musí bezpodmínečně naštvat, ovšem nevidím žádný důvod, lze se jen připojit k aplausu a společně se s autorem zasmát té neodbytné myšlence, která ho pokořila a kterou on sám pokořil. Mám dokonce dojem že by zasloužila víc hvězdiček než těch holých pět. Autor si tot totiž usel dost užívat:) A to se počítá, to je pak vidět.

7 09.01.2014

Četla jsem od minulého listopadu po troškách, abych si tu rošádu užila. Nepřistoupila jsem k němu jako nějaký otrok čtenářského kamenolomu - což podle mého nejhorší přístup ke knize - , tudíž mi ta mi ta tíha jak je psáno mnohokrát "dole" nepřišla natolik nezměrná ( tím nechci říct že jsem položila k Odyssseovi žebřík poznání tak fortelně jako to učinil Joyce a doputovala do takových rovin, které na, nás čtenáře ,tak pěkně vylil :). ) Ovšem po zachycení té živé bytosti uvnitř a Joyce ji tam podle mě nějak zaklel jsem si řekla, že pokud měl on drzsost to s takovou bravurou napsat, já budu mít tu drzsost s lehkostí si to přečíst. Bez jisté lehkosti by tototiž mohlo přestat držet pohromadě a Odysseus by se mohl prostě i rozpadnout.

Douška: Není čeho se bát autor užil příliš mnoho vlastního zaujetí aby hodně lidí zaujal.(navždy)

13 08.01.2014

Uplaltňují se tu všechny atributy doby v níž autor psal, a právě ona síla dělá zejména z první povídky neocenitelný čtenářský zážitek. Vůdčí empatie autora, silné až nevstřebatelné situace, kdy co slovo to metr a zákon. První povídka mě natolik vysílila že jsem musela knihu na chvilku odložit a vrátit se k ní po pár dnech, je to neuvěřitelný boj, který hrdina vede.
Knihu mohu doporučit všem kteří mají zájem o dobře provedené literární dílo.

2 05.01.2014

Nehltat, nehltat, nehltat. Jinak se to krásné, to palčivé, to chytlavé ztratí. Není to kniha o vyjímečnostech, ale o křehkosti a síle která nás provází a ztrácí se s námi. Je to brilantně poddaný text, který na několika "stránkách" řekne víc než mnozí řeknou v desítkách knih za celý život. Je to živé dílo, nepromarněný čas a kde žádné slovo netrčí nuceně a hole vzhůru, aby oslepilo čtenáře. A přesto jsem co by čtenářka byla oslepena..Málo takových.

15 05.01.2014

To je přesně ono, prostředí pod Ještědem, kletba která sahá k velice otřesným skutečnostem, humor typu " jak šla pověst že nás prodají do tureckého otroctví a všichni se loučili s příbuznými...." u tohoto místa doslova obdivuji vždy a pokaždé smělé podání ( o veselosti nemlivě) Karolíny Světlé, dobové nyance, které autorka nikterak neromantizuje ale je dost realistická. A jedno děvče které má pusu pěkně proříznutou aby i v pohádkách záhledlo kus pravdy a nedá se.
Román je to natolik výborný že ná snad slouží za čest že je i náš, protože obsahuje vše co má takové drama obsahovat a navíc není rozbředlý do nicříkající romance, má své pevné základy, nosné body, které ukazují na obrovský talent Karolíny Světlé.

Autor zajel chladným nožem do zapeklitosti lidského charakteru, bez obalu nechal vyvstát človíčka do takových rozměrů že to až děsí. Nepěkné...pěkné, pravdivé. Barry zamilován do svého života ( snad do sebe sama) natolik, že si jich rád vyzkouší hned "několik" aby o něco nepřišel. Román není hlučný, kniha vyzívá jinými smysly, od nevěřícnosti až po palčivou bolest žaludku či úsměv a ať už je to postava fiktivní zcela jistě měla své zákonité zástupce. Dílo je to bezesporu nesmrtelné, právě tím mistrným řezem do řad v nichž snad bylo vše ale krev snad ne.
Film jsem zatím neviděla ale jelikož mi není Kubrick cizí a jeho tvorbě se dá důvěřůvat mám takový pocit že by toho floutka mohl vystihnout,ale to už sem nepatří.

6 04.01.2014

Příběh dobrý, ovšem bez pozadí, bez jakéhokoliv šumu kde by King vykreslil nějaký jiný reál než soutěž.a to pak, je jen těžko se s hrdiny natolik a úplně sžít. Mohl se jen více rozmáchnout za to "vše". Naštěstí tomu udělal dobrou tečku. Takovou která té knize doslova pasuje

7 30.12.2013

Taková kniha se čte prostě sama, protože taková kniha která vás nutí neustále se potuleně usmívat a zároveň vás pěkně peskuje a cosi v člověku tříbí je neuvěřitelně zajímavá a zábávná. To co zde Cervantes předvedl je v podstatě neopakovatelné a pakliže to někdo zopakuje tak jen proto že tu máme dobré "učitele" Je to smělé dílo, pěkné, půvabné dílo, pružné dílo a co víc je to dílo no jak jinak nežli solidní. Nepotřebuje jako většina knih, které zdobí čas, komentář.
Cervantes vytvořil křehkou postavu které je však lépe rozumět nežli nerozumět, ale protože v prorozumění bývá ten největší zádrhel zdá se často že mu nerozumí ani on sám, ale on se skrze něj jen dívá. Postava dona Q není postava hloupá, není to postava naivní a už vůbec to není postavička roztomilá, pokud Cervantes byl nucen aby stále opakovala to co už desetkrát předtím řekla a udělala a nátáhl tím román, bylo to zjevně tím že člověk může naslouchat třeba celý jeden věk a málo kdy co pochopí. Nemohu říct že jsem dona Q ve všem pochopila na to byl přílíš mrštný, přílíš svůj a nedobový ( příliš lidský) byl vždy kousek víc přede mnou a já za ním. Má v sobě dost člověčiny na to, že se mnohým může zdát že sem nikdy nepatřil. Tak na mne působí don Quijote.5/5

14 23.12.2013

V době kdy jsem objevila tohoto velikána, tj. Merleho, měla jsem již za sebou všechna možná dramata a dobrodružství s Dumasem st. a to tolikrát, že jsem některé pasáže mohla citovat zpaměti. Ale ouha, po přečtení první knihy z Dědictví otců, se tito dva kavalíři dostali na kordy a vítězem se stál ten mladší, ten který se zřetele jistě nespouštěl svého učitele, ovšem prostě ho přerostl. Ale bylo to těžké loučení. A nebylo to loučení úplné.
V díle Lilie a purpur se nám vypravěč dostává do tenat kolem dvora, poznává neuvěřitelného anglického vévodu B, který neuvěřitelně drze zachází s cizím kralovským majestátem, Merle uvádí do pohybu všechny vlastnosti lidského rodu, které proudí dějinami, uvádí v život na úchvatných místech jako dobrý pozorovatel a psycholog a hlavně vypravěč.
Jsem ráda za celé Osudy Francie Od díla Dědictví otců až po Meč lásky, protože,protože jsou to takové knihy které hovoří pořád novým a novým a krom dobrodružství se v nich nachází i mnoho jiných ceností. Ty knihy žijí. 5/5 všem a je to hrozně málo.

9 21.12.2013

Byl to záměr či náhoda, která Boleslawa Pruse svedla k tomu že si vybral právě společnost Starého Egypta? Řekla bych že záměr, kde jinde by mohl uplatnit ono jádro které v knize tak bravurně odhaluje.Roztěká, na některých míístech naprosto mistrně roztěká čtenářskou mysl..." Teď jste na půdě starého Egypta a mrknete a tady už nejste nebo nemusíte být na půdě starého Egypta" Nemohl si zvolit jinak pro takový příběh, kupříkladu ve Starém Římě by mu to nefungovalo, on potřeboval polotrokářskou společnost aby na ní ukázal prvky, které od zrodu civilizace až tak zcela neumlkají. A přitom zanechal v knize tón a lehkou duši, který se patří takovým dílům. Ono to není "jen pečlivě napsané" ono je to hlavně velice dobře promyšlené.

5 11.12.2013

Svěží,a potom že se nedá napsat originálně něco tak smyslového tak poddajného až se mi chce napsat tak skutečného.....švitořivé, jako když sebou se vším tím nákladem v sobě seknete na pláži, až tak je to uvolněné. Něžné, naladěné vesele není to psané nahodile je dost promyšlené, půvabně promyšlené.
Orlando je prvotřídní,neopakovatelný a takový mám i zážitek z jeho přečtení.. Doporučuji všem kdo chtějí s Virginii začít a váhají zda Orlandem, nehledat důvody prostě otevřít knihu, budete odměněni.

3 06.12.2013

K této kniz nebudu říkat nic dlouhého, snad jen to že mě tím Cunnigham velice překvapil, dovedla bych ji udat na první místo v žebříčku jeho knih, není to pouhá póza je to empatie, tady mě prostě dokonale přesvědčil.

6 02.12.2013