Avinea komentáře u knih
Oddechové čtení třeba na letní dovolenou, povídky se čtou rychle, jsou dobře napsané a pointy jim nechybí. Autor je napsal se sarkasmem a ironií, která je pro něj typická. Jde kriticky pod povrch manželských i nemanželských vztahů a hledá, co by se dalo nazvat láskou. Stejně jako uvádí alcahanca se mi z tohoto souboru nejvíce líbily povídky Kostka osudu a Vzkříšení - tam byla romantika i láska tak, jak si ji člověk představuje ;-)
Kniha se mi líbila moc, autorka umí psát a také si dala velkou práci se zjišťováním podkladů pro svůj text, takže si lze představit, že by taková situace mohla nastat. A z toho dost mrazí... Ne jako při čtení hororu, ale jako při čtení příběhu o snadno zranitelném lidském jedinci... Oceňuji neobvyklost pojetí, kdy vypravěčem je pacient, novinář a horolezec Alex, o kterém si ostatní myslí, že je v bezvědomí. Takže bylo určitě náročné \"nahnat\" mu všechny podstatné osoby k posteli s důležitými informacemi, aby to působilo přirozeně. To se povedlo. Konec bych uvítala jiný, ale je pravda, že tento je uvěřitelnější a literárně profesionálnější. Zaujala mě ke konci také drobná poznámka, kdy ošetřující lékař kašle u Alexova lůžka - takže asi on ho nakazil a způsobil mu zápal plic...
Oceňuji nápad s výpověďmi různých aktérek, které předivo života propletlo dohromady (i když někdy jsem se v těch postavách trochu ztrácela). Taky jazykově moc fajn - neotřelé slovní obraty, přirovnání atd. Samotný děj mi však přišel dost negativní a přešla na mě z něj při čtení depka. Nejlíp se mají podle této knížky ti bez skrupulí a co podvádí partnery ostošest. Ty, které se mohou pro své blízké rozdat, tam zemřou na vážnou nemoc nebo násilně. Smůlu a nemoci mohou mít přece i ti z první skupiny, tak proč to trochu nepromíchat, aby to nevyznělo tak demoralisticky a depresivně?
Chytré, vtipné, promyšlené a zábavné příběhy; znám ze Čtyřlístku, narazila jsem na knižní vydání, kde jsou první příběhy, které jsem neznala. Baví mě je číst velmi, oceňuji hraní se slovy i využívání odkazů na jiná díla. Líbí se mi i informace o postavách v podobě tarotových karet na předsádce.
Milé vyprávění o cestě prvňáčka Vítka z Libice nad Cidlinou do Prahy za tetou na podzimní prázdniny. Knížku nám v dětství četla máma, nyní jsem ji četla svému předškolákovi. Pro malé čtenáře jsou přívětivé krátké kapitoly a nekomplikovaný jazyk i děj. Líbí se mi také, že se děti seznámí s několika místy v Praze, které by je mohly zajímat při jejich vlastní návštěvě (Národní divadlo, ZOO...). Moc hezké čtení, které zaujme i dnešní malé čtenáře nebo posluchače.
Na knize oceňuji, že autor poskládal za sebou různá pojetí a vztahy k ekonomické stránce společností od starověku po dnešek a text se nerozdrobil a je kompaktní, čtivý. Většinu textu tvoří citace z jiných děl nebo jejich převyprávění, na což autor předem upozorňuje. Takže jsem si v první kapitole s chutí po delší době opět osvěžila děj z Eposu o Gilgamešovi, který mám ráda. Další kapitoly jsou věnované hledáním ekonomických odkazů v Bibli, dále v učeních filozofů a dalších významných osobností. Nakonec autor v poměrně krátkém prostoru shrnuje uvedené a předkládá své osobní poselství. Lze se tázat, podle jakých kritérií volil autor právě uvedené osobnosti (je to jistě jen zlomek myslitelů, kteří by k dané problematice měli co říci) a také jeho interpretace vybraných pasáží nijak nedokazuje, prostě je konstatuje. Knihu vnímám spíše jako jakýsi čtivý učební text, ve kterém se zájemci mohou seznámit s různými tezemi ekonomie. Nových myšlenek autora tam vidím málo, ale zase je za textem vidět velké množství pročtené literatury.
Od Dana Browna jsem četla (jak jinak) Šifru Mistra Leonarda, která se mi (jak jinak) líbila. Pak od Dana Browna nic, až se mi do ruky dostala kniha Origin. Ano, byla tam autorská recyklace, ale bavilo mě to a asi tak polovina knihy mi přišla hodně napínavá (chudák rabín a dva členové Španělské královské stráže). Pak už nijak zvlášť, i když úplné rozuzlení, kdo je Regent a objednavatel většiny vražd, mě nepotěšilo. Brownovy kulturní a historické exkursy mám ráda, protože kulturu a historii mám ráda :-)
Připojuju se k zde převládajícímu názoru - z celkem čtyř "exnerovek", které jsem dosud četla, mě tato zaujala nejméně. Zatímco ostatní mě bavily a chytly, tady to bylo takové nijaké a přeskakovala jsem pasáže...
Tot je první knížka o Nero Wolfovi, kterou jsem četla, a hned si mě získal mírně ironický Archieho styl vyprávění a Nerova ośobitost. Příběh se mi velice líbil, příjemné čtení,
Autorčin styl se mi líbil moc. Je to psáno s lehkým nádechem humoru a promyšleně. Bavilo mě to a ocenila jsem hloubku jednotlivých literárních obrazů.
Knížka se mi líbila i televizní zpracování. Jen jsem si z dětství odnesla určité trauma - když Vasil přiskřípne Barboře tlapky do té klády. Příběh jsem pak viděla po mnoha letech v dospělosti a ta scéna je velice kratičká a vše dopadne dobře... Ale dětské vnímání je zkrátka jiné. Nyní jsem knížku četla svému dítěti. Příběh je vcelku pěkný (i když asi medvědi nebudou šťastnější v cirkusu než v lese), ale na čtení menším dětem není příliš vhodný kvůli tomu, že jsou v něm dlouhé pasáže bez přímé řeči nebo zvuků, které by čtení mohlo ozvláštnit.
Příjemné čtení, líbí se mi nápad, že Sherlock Holmes má kromě bratra i mladší sestřičku, která si s ním v bystrém úsudku a inteligenci nezadá. Kulisy staré Anglie jsou vylíčeny plasticky a přesvědčivě. Případ je zajímavý, pro mě přece jen byly o něco víc zajímavější úvahy samotné Enoly a jejich vztah s bratrem.
Přečetla jsem většinu příběhů s Oldřichem z Chlumu a tahle se zařadila k mým nejoblíbenějším. A to jsem zpočátku váhala, zda po ní sáhnout, protože mi název evokoval, že se zřejmě bude opakovat stereotyp narafičených ďábelských stop, který se objevil v některých předchozích příbězích. Nakonec jsem byla ráda, že jsem po e-knížce sáhla, protože mě zaujala a bavila. Hlavní hrdinové jsou sympaťáci a ty historické kulisy příběhům dodávají další úroveň.
Svěží a zábavná detektivka v hlavní roli s Oldřichem z Chlumu. Oceňuji, že zápletka byla neotřelá. Četla se mi pěkně jako většina Vondruškových děl. Jsem ráda, když se Oldřich z Chlumu setká v příběhu s králem Přemyslem Otakarem II., protože se mi líbí, jak opatrně a s noblesou ho autor popisuje. A samozřejmě mě potěšilo, že Maryla našla lásku a bude moci vést řádný život.
Tuto knížku nám máma četla, když jsme byly malé. A tu samou knížku nyní čtu svému synovi. Vybírá si před spaním, které příběhy budeme číst, jsou mu blízké, tak si je užívá. Nejvíce se mu líbí o lakomé holčičce z pískoviště, jak Adámek popletl tramvaj č. 6 a 9, nebo jak dláždil barevnými kostkami chodník. Ideální čtení pro děti kolem pěti let, tedy stejně, jako je Adámkovi v knížce. Příběhy jsou krátké tak akorát na čtení před spaním a pro děti dobře srozumitelné a zábavné.
Životopisy čtu poměrně ráda a tento řadím k top tohoto žánru. Jednak je velice čtivý, k čemuž přispívá zvolená forma interview - dobře volené otázky Jiřího Hroníka a rozsáhlejší odpovědi Miroslava Grégra. Jednak Miroslav Grégr je člověk chytrý, přemýšlivý, byl jako klíčová osoba u řady významných projektů v průmyslu i politice, takže má o čem vyprávět. Text mě bavil i přiměl k zamyšlení o mnoha obecných věcech i těch konkrétních z přítomné i nedávné politické scény. Jsem ráda, že tato kniha vznikla a že jsem si ji přečetla.
Kniha mi přišla průměrná, "neurazila" a četla se dobře, ale na druhou stranu se u mě nedostavil žádný wow efekt a v podstatě mě ani nezajímalo, jak to celé dopadne. Z popisů v knize bylo znát, že má autor čerstvou nebo hlubokou zkušenost s (ne)péčí o malé děti a že si zřejmě vybudoval silný vztah k běhu. Kapitola Gloria byla nejdrsnější. Nedořešené mi zase přišlo, co se dělo po odchodu běžeckého klubu na Poli Jany. Samotný konec nebyl banální a netipovala jsem ho takto podle začátku knihy.
Kniha se mi četla dobře a přečetla jsem jí rychle - díky krátkým kapitolám, které jsou na střídačku popisem událostí pohledem Hošiko a Bena, ústřední dvojice příběhu. Prostředí cirkusu je pro děj příběhu atraktivní, jinak ale kniha není svým obsahem nijak originální - místo dělení na Čisté a Dreky si můžeme dosadit Nadlidi (ostatně ti se také považovali za Čisté) a Podlidi a vylíčené hrůzy páchané na Nečistých se děly obdobně i v nacistickém Německu; takže mi to jak fantasy žánr příliš nepřijde. Některé události jsou těžko uvěřitelné (např. závěrečná akce Jacka). Knihu Poslední číslo jsem si přečetla se zájmem, ale nenalákala mě, abych si chtěla přečíst avizované pokračování nazvané Zloděj čísel. Tak nějak hádám, že se tam znovu objeví také principál Silvio; padouši jeho formátu mívají tuhý kořínek.
Seriál Vikingové jsem znala jen z útržků, nesledovala jsem ho kvůli brutálních scénám. Když se mi dostala do ruky kniha, váhavě jsem se začetla - a fakt se mi dobře četla. Násilné scény na rozdíl od seriálu jsou na čtenářsky únosné míře (jediná oběť, kterou jsem litovala, byla Hrow). Přišlo mi trochu úsměvné, že hlavní hrdina Rolf (který mimochodem prý v seriálu vůbec nevystupuje) se stává samozvaným detektivem vraždy Ragnara Lodbroka, přitom to vlastně ani nikoho jiného nezajímá - ani Lodbrokovy syny ;-) Když jsem po přečtení o ději knihy mluvila s kamarádem, který s nadšením skoukl všechny série seriálu, nestačil se divit - kniha a televizní zpracování je hodně odlišné. Lodbrok tyran, kterého synové neměli rádi x oblíbený otec; i vrah Lodbroka je v obou pojetích pokaždé jiný... Ocenila jsem závěrečnou kapitolu, kde autor uvádí historická fakta, údaje z pramenů a vysvětluje, co v knize je čirá fikce.
Po přečtení cca poloviny knihy (pak už jsem ji odložila) se přidávám k těm čtenářům, kteří z knihy nejsou nadšení. Na knížku jsem byla zvědavá, protože jsem viděla film Vlk z Wall Street s Leonardem di Capriem, který mě zaujal. Autor má talent obchodovat, ale dle mého názoru, knihy psát neumí. Alespoň na téma seberozvoje - v úvodu je to nekonečné vychloubání se svým darem obchodovat - nikdo to neumí dle jeho mínění tak jako on, ale není třeba zoufat, autor sestavit originální a geniální (jak jinak) metodu Přímka úspěchu, díky které se naučí brilantně obchodovat i ten největší prosťáček. Slibuje zázraky a přitom se na stránkách objevují jen popisy známých psychologických metod, které si mírně upravuje, vzpomínky na jeho kariéru a na jeho veřejná vystoupení. Spousta balastu, chlubení a slibů, použitelného jsem v první polovině, kterou jsem četla, nenašla nic. Doporučuji ke čtení těm, kteří se chtějí spíše seznámit s uvažováním a myšlením takového člověka než s metodami obchodování a přesvědčování lidí.