Awaria komentáře u knih
Příjemná oddychovka, kterou jsem podobně jako Za zavřenými dveřmi přečetla téměř na jeden zátah. To, jak rychle se hlavní hrdinky nechají zmanipulovat mi přijde přehnané, za to body dolů.
Neurazila, ale ani nenadchla. Rychle to uteklo a cesta byla najednou u konce, mám pocit, že by se mi líbila kniha delší a podrobnější. Odlišnosti života v Japonsku jsou nicméně velmi zajímavé a grafické zpracování luxusní.
Nejlepší Ziburova kniha. Krásné ilustrace, skvělý humor a jako bonus navíc vložené faktické informace. Člověk se nejen pobaví, ale i něco dozví :-)
Kniha mě vážně neoslovila. Někomu může vyhovovat, nicméně pro mnoho maminek by bylo nemyslitelné \"vnutit\" dítěti tříhodinový režim. Mnohem více souzním například s knihou Kontaktní rodičovství.
Jak je již zmíněno, velmi zvláštně, poeticky psaná kniha. To ovšem vyžaduje od čtenáře plnou pozornost a není to příliš oddychová kniha, hlavně chybějící uvozovky u přímé řeči ztěžují orientaci v textu. Ne vždy jsem byla schopná se plně soustředit, proto mi spousta věcí nejspíš unikla a po dočtení jsem vlastně ani nevěděla, co si myslet...
Cetla jsem ji ze zvedavosti, nijak zvlast nenadchla, ale ani neurazila. V mnoha ohledech jsem dane rady nepotrebovala a vetsinou ostatnich se zas nechci ridit :-)
Čekala jsem více román, hlavně ze začátku se mi kniha špatně četla a musela jsem se k tomu chvílemi nutit. Než jsem dočetla postupně cestu všech tří hrdinek do Osvětimi, už jsem pomalu zapomněla, jaký přesně byl první příběh.
Nicméně na rozdíl od jiných románových knih velmi oceňuji, že bylo zachyceno širší časové období, včetně postupné změny společnosti.
Příběhy všech tří žen jsou neuvěřitelné. Stále nemůžu pochopit, že se někdo něčeho takového dopustil a už vůbec nechápu, jak ony mohly v těchto podmínkách donosit děti a porodit děti, které přežily...
Jak se mi libi pribehy z ostrova Lewis, tak serie s Enzem me nejak nechytla... Dalsi dily uz ani nebudi zkouset cist.
Chování Bridget už mě nějak unavovalo a stále jsem si říkala, proč se proboha nechová alespoň trochu dospěle. Přitom si pamatuji, že filmy se mi líbily. Tento styl je nejspíš dobrý leda tak na krátký odpočinek jeden večer, ale ne pro čtení, které nutně zabere více času.
Příjemná oddychovka, ale že by mě vyloženě uchvátila, to se říci nedá. Bohužel jsem až pozdě zjistila, že začínám čtvrtým dílem série.
První kniha z misí, kterou jsem četla až jako poslední a přišla mi nejvíce odborná. Hlavně ze začátku jsem se jakožto laik ztrácela a občas vůbec nevěděla o čem je řeč. :-) Nicméně i tak je to skvělá kniha, čtivá, u které si člověk uvědomí, jak my se tu máme dobře. A Tomáše Šebka prostě musím za jeho přístup k práci k misím i životu obdivovat... :-)
Asi jsem čekala něco jiného. Styl, jakým je knížka psaná mě relativně brzy začal rozčilovat a navíc mám pocit, že jsem se nic zajímavého nedozvěděla. V každé kapitole následujou stejné rady a stejný závěr, celá kniha se dá ve výsledku shrout pár větami. S autorem navíc na základě vlastních zkušeností v několika bodech nesouhlasím. Upřímně, je to jedna z velmi mála knih, kterou jsem ani nedočetla.
Za mě super odpočinková knížka. Po Macbethovi od Nesba velmi příjemná změna, žádná auta padající z mostu a obrovské kulomety, ačkoli způsoby vražd jsou také málo uvěřitelné, alespoň vynalézavé. Doporučuji začít sérii první knihou, já dostala nejprve druhého Loutkáře a během prvních několika kapitol mě to tak rozčilovalo, že jsem ho odložila a sehnala a přečetla nejprve Hadrového panáka.
Jako první jsem četla knihu Výjimeční lidé, jejíž příběh mě zklamal. Dala jsem autorovi druhou šanci a rozhodně nelituji, Muž z ostrova Lewis mě dostal. Příběh i styl psaní byl skvělý a já se nemohla od knížky odtrhnout. Trochu lituji, že jsem začala druhým dílem série, první a třetí si jdu hned zamluvit v knihovně.
Příjemná kniha, jejíž závěr mě tedy dostal a nepotěšil. Vykreslení různých charakterů, jejich soužití a jak jej ovlivní příchod dítěte se mi moc líbil. Bylo mi až líto hlavního hrdiny, který rodinu rozbil sám svým chováním, aniž by si to uvědomoval. Zvlášť, když se člověk v některých situacích úplně vidí.
Styl vyprávění autora mi seděl a nakonec jsem se do knihy i příjemně začetla. Ovšem samotný příběh a jeho závěr mi přišel zkrátka až moc přitažený za vlasy.
Kniha, ve které každá žena v každém věku najde něco jiného. Určitě se k ní jednou vrátím.