Awča komentáře u knih
Nejsem cílová skupina, ale YA mě prostě baví.
První polovina knihy je skvělá, s Beyah jsem soucítila a čekala, co jí osud ještě připraví a jak si povede. Romantická část mě moc nebavila, ale byla napsaná pěkně. Zápletka v závěru mě překvapila. A konec se mi líbil.
Přidávám do ČV 2024.
Tak podivný příběh jsem dlouho nečetla...
Čekala jsem něco jako Kde zpívají raci.
Ale nemělo to ten spád, to kouzlo. Nejspíše to bylo hlavním hrdinou, se kterým jsem se nedokázala ztotožnit a porozumět jeho chování.
Popisy přírody i situací jsou napsané (a přeložené) skvěle. Tvoří ovšem většinu knihy což je unavující.
David je pasivní, v podstatě až vláčený svými sny. V momentě, kdy se rozhodne k akci, je kniha velmi čtivá a zajímavá, závěr se mi líbil a nakonec jsem ráda, že si kniha ke mě našla cestu.
Krásná obálka a skvělý překlad.
Zároveň se hodí do ČV 2024.
Vydařená antologie, kterou jsem dostala dárek, kuriozitku z antikvariátu.
Pobavil mě Potterův paradox, Příjemná hra mě nezaujala, Stojící žena smutně šokovala.
Palubní rozhlas jsem pochopila až po přečtení doslovu.
Líbila se mi osobitá grafická úprava knihy a ilustrace, kniha má styl.
Přeneslo mne to do doby, kdy Edice 13 bývala mou oblíbenou.
Kniha se mi četla moc dobře, nejvíce mě bavila první třetina, vyprávěná z pohledu otce, který byl sám o sobě zajímavou postavou. Být farářem a dostát všem morálním závazkům. Čtenáře to ponouká k přemýšlení.
Zrovna tak jako podezření, zda si za některé násilné činy nemůže oběť sama a z toho pramenící nechuť a obava některé činy hlásit.
Jak bych se asi zachovala já?
Ale není to jen o psychologii, v podstatě je to celkem napínavý příběh.
První půlka se četla skvěle, líbilo se mi prožívat příběh vždy jiné postavy a čekat, až se jejich linky protnou.
Budoucnost lidstva byla vylíčena zajímavě a uvěřitelně.
Pak se do příběhu dostalo více politiky, což by odpovídalo realitě, příběh se ale začal trochu utápět v pletichách, ústupcích.
A ten závěr, jak to říct a nespoilovat. Asi že Julie bylo až moc.
Je to skvělé dílo, na druhý díl se ale nechystám.
"Ale tajné dveře,
namalované jako vždy na zdi,
jsou zavřeny nedbale:
čouhá z nich přivřený rukáv
bundy v barvě černé labutě,
Proto je těžké uvěřit, že neexistuješ."
Nepříliš obsáhlá sbírka veršů ukrajinského autora, kterou jsem četla v rámci Čtenářské výzvy 2023.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Velmi čtivá, místy až napínavá kniha, která pro mě byla silnější v úvodní, historické části.
Harmonie a symetrie lahodí mé duši, k pochopení teorie strun jsem ovšem zatím nedozrála.
Vždy mě překvapí, jak moderním stylem autor psal.
První část knihy o životě kormidelníka na Mississippi je prostě perfektní. Vtipná a čtivá. A hodně zajímavá. Jak důležité bylo znát každý detail řeky.
Také mi konečně mi došel ten pseudonym, Mark Twain :-)
Druhá půlka je nostalgická a více upovídaná, to už jsem se do čtení trochu nutila.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Navzdory naději, kterou Johny choval, byl příběh velmi temný, až na mě fyzicky doléhala tíha a smutek, a přes to, že je kniha napsaná výborně, se mi nečetlo úplně dobře.
Konec je silný, pro mě nečekaný.
Autora mám velmi ráda, série s Erikou a Kate mi přirostly k srdci.
Maggie není silná hrdinka, je spíše unášena událostmi, ale ani ty dramatické s ní nějak nedokáži prožívat.
Kniha má všechno, co k thrilleru patří, mě ale nějak nedokázala uchvátit.
Možná byla navíc ta duchařina nebo ty nápovědy, ze kterých se skládaly odpovědi... možná jsme se s Maggie jen minuly v čase a rozpoložení.
V podstatě již historická detektivka z doby, kterou ovšem dobře pamatuji...
Neřeší se DNA, informace se zjišťují telefonicky, v mapách (papírových!), případně dopisem.
A těch cigaret a doutníků co se spotřebovalo, nejraději bych Bankse poslala na rtg plic. A kurs vaření ;-)
Kniha se četla moc dobře, poklidné tempo, závěr trochu uspěchaný, s řešením, na které prostý čtenář nemohl podle náznaků přijít.
Vcelku příjemně strávený čas.
Překvapivě dobrá kniha o těžkém tématu, milá, vtipná, smutná i napínavá.
Pojednává o době nedávno minulé, a přeci tak vzdálené (doufejme).
Barva kůže, původ v jiné společenské třídě a už má váš život úplně jiné podmínky a perspektivu.
Kapitoly byly vyprávěny vždy z pohledu jiné postavy, možná jsem trochu postrádala pohled osob z "druhé" strany, jejich myšlenky a pohnutky.
Jsem moc ráda, že jsem se ke knize dostala.
A jsem také moc ráda, že je tato doba již za námi.
Miluji postapokalyptické příběhy.
Do příběhu jsem se úplně ponořila. Líbilo se mi, že je vyprávěn různými postavami. Zamilovala jsem si je všechny. Moc jsem si přála šťastný konec. A protože jsem velká holka, příliš jsem v něj nevěřila.
A byl ... jaký byl. Skvělý!
Kniha byla v nabídce na Bazaru, hodila se mi tudíž do výzvy. Jinak bych si k ní asi cestu nenašla, podle anotace mi přišla jako romantická sladkost.
První stránky mě v tom lehce utvrzovaly, navíc k Monique si, vzhledem k její pasivitě, bylo těžké vytvořit sympatie.
Ovšem Evelyn, to byla jiná káva. Jakmile se dostalo na vyprávění o jejím životě, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Silná osobnost, využívající toho, co jí bylo dáno do vínku. Přátelství, ambice, intriky.
Příběh pěkně dokreslovaly úryvky z "dobového" tisku. Bylo to tak uvěřitelné, že bych nejradši googlila filmy, Oscary, šaty...
Takže nakonec za 5*
Doslova mi spadla brada.
Tak krásně promyšlený a vystavěný příběh.
Tolik věcí k zamyšlení.
Zrovna tak skvělé jako Temná hmota.
Skvělý úlovek z knihobudky ve slovenských termálech. Napřed to vypadalo jako z nouze ctnost, navíc jsem si nebyla jistá svou slovenštinou...
Ovšem výběr povídek mě uchvátil, zvláštní až nadčasové, některé mi těžko zmizí z paměti, přemýšleli jsme o nich a diskutovali.
Pozoruhodná vzpomínka na dny volna na sklonku léta.
Velmi pěkné, ostatně jako vždy. Mám příběhy s Renée a Harrym moc ráda.
Děj minulého dílu jsem úspěšně zapomněla, ale naštěstí na sebe díly úplně úzce nenavazují.
Bavilo mě úplně všechno, nové oddělení, oba případy, buldočí vytrvalost Harryho, Ballardová zvykající si na post šéfové.
Přečteno během chvilky, až mě to mrzí, nutně potřebuji další díl.
Jako náctiletá jsem četla vydání Odeonu, tehdy "čerstvé", s úžasnou ilustrací na obálce.
Autora jsem neznala, natož abych věděla, že je kultovním.
Příběh pro mě byl pecka, knížku jsem hltala, nesmírně mě bavila. Čas od času jsem si na ni vzpomněla, že by stála za další přečtení. Ovšem s tím rizikem, že se jaksi ten pel prvního čtení vytratí.
Nevytratil. Bavilo mě to znovu a moc. Navíc jsem si nyní více vychutnala některé věci, které mě při předchozím čtení ani nemohly dojít.
Jasně, některé věci mohou působit úsměvně, ale některé jsou vážně dobré.
Nevěřícně jsem se musela podívat, ve kterémže roce byla kniha napsaná.
Zcela jistě se k ní zase za nějaký čas vrátím.
A mezitím budu hledat dveře do léta ...
Milé zastavení v hektické době. Ne všechny básně mě oslovily, některé jsou silné a zůstanou mi v paměti.
...
Já ráno touze řekla, jdi,
snad potká tě, snad uvidí,
a večer přišla, mlčela,
a každou noc mi umřela.
A stokrát když mi umřela,
už jsem jen oči zavřela,
že jsem jen hřbitov, bylo mi,
pod bílými spím růžemi.
Pak skřípla vrátka, kdosi šel,
a ještě, ještě nedošel,
kdes na stezce byl vzdálené
a já již byla z plamene.
...
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Pro slečnu Marplovou mám slabost.
Kupodivu jsem knihu ještě nečetla, v paměti mi utkvěl film s Liz Taylor, hlavně tedy její divná květinová pokrývka hlavy ve stěžejní scéně, a pak kupodivu i motiv a kdo za tím stojí.
Při čtení jsem si tudíž mohla vychutnat různé náznaky i vedlejší cestičky. Pobavily mě slovní půtky slečny Marplové s její ošetřovatelkou, užila jsem si poklidné tempo vyprávění a starosvětskou atmosféru.
Myslím, že se za pár let ke knize opět vrátím, pro odpočinek a zábavu.