Aymira
komentáře u knih

O krok pozadu aneb Jak komisař Wallander močil. Tímto nechci rozhodně zesměšňovat příběh, naopak, ale přišlo mi úsměvné, kolikrát je v knize zmíněna potřeba Kurta Wallandera odskočit si na záchod. Někdy v polovině jsem si pobaveně řekla, že jsem si měla dělat čárky... Jinak příběh vynikající, nemohla jsem se odtrhnout od čtení a moc se mně osobně líbilo, že jsem dlouho netušila, kdo se za vraždami skrývá. Oproti prvním Mankellovým románům je to jako nebe a dudy.


Mankell byl knihu od knihy lepší a lepší. Pátá žena je určitě jiná než předešlé knihy, ať už osobou vraha nebo i tím, že vlastně skoro do poslední chvíle pachatele prakticky neznáme. Původně jsem chtěla dát pět hvězdiček, ale ten neskutečně dlouhý a nudný epilog mě donutil hodnocení snížit.


Za mě zatím nejzdařilejší z celé Wallanderovy série. Jen ten konec mi přišel opět trošku urychlený nebo spíše špatně vykreslené zjištění, kdo je vlastně oním šíleným vrahem. A jak už tu psal i někdo přede mnou, jsem ráda, že se tato kniha konečně motala skoro výhradně kolem domácích záležitostí a nečekala nás žádná zahraničněpolitická zápletka.


Detektivní zápletka je zde skutečně taková nemastná neslaná. Vlastně nás na začátku autor seznámí s potenciálním pachatelem a za celou dobu se pak nic zásadního neobjeví - celé vyšetřování se motá jen kolem jakési hypotézy. Wallander celou dobu bojuje sám se sebou a svými vnitřními démony a na konci si na chvíli zahraje na Bruce Willise. To je celá story.


Velmi příjemné překvapení. Kniha je rozsáhlejší než je u Mankella obvyklé, ale to mi vůbec nevadilo, naopak jsem za to ráda. Poznáváme pozadí politických a sociálních jevů v jiné zemi, do hry se trošku více dostávají i Wallanderovi kolegové, takže za mě v podstatě jen samá pozitiva. První třetina knihy, kde se zabýváme pouze vyšetřováním vraždy jedné ženy, je hezky čtivá a bez hluchých míst. S nástupem politického podtextu na scénu jsem se trošku začínala obávat, že se dostaneme někam na úroveň Psů z Rigy, ale naštěstí to teď tak vůbec nepociťuji.


Nelíbilo. Nebavilo mě to číst, snad až poslední kapitoly byly trošku napínavější a odsýpaly. Začátek (mrtví ve člunu) byl slibný, těšila jsem se, jak dohoní vraha. Ale záhy se kniha změnila v politický thriller, komisař se nějak moc často zamilovává, jeho cesty do Lotyšska jsou nezdůvodnitelné... Pana Mankella čtu postupně, Vrazi bez tváře až na závěr ušli a já jen doufám, že jeho tvorba se vyvíjela pozitivním směrem.


Jako velká fanynka Hermanna Maiera mám knihu hned v dvojím vyhotovení - v německém originále s vlastnoručním podpisem slavného lyžaře, a rovněž v češtině. I kdybych nebyla jeho fanynka, jsem si jistá, že by mě kniha zaujala a četla bych ji jedním dechem. Nejde o autobiografii celého jeho závodního života, jde o příběh neskutečně pevné vůle dostat se ze samého dna zpět na samotný vrchol. Ten příběh napsal sám život - na úplném vrcholu, když si myslíte, že vás nemůže nikdo a nic porazit a vítězství jsou vaši drogou, vám život zasadí ránu a bojujete doslova o holé přežití. Stačilo málo, třeba jen pár centimetrů, a tuto knihu by neměl kdo odvyprávět...


Jako spisovatel je Chris Kyle podprůměrný (no, asi proto ani není spisovatelem), ale i přesto má kniha něco do sebe. Pro mě jako ženu to možná nemusí být úplně nejzajímavější téma, ale jelikož filmy z tohoto prostředí mám ráda, sáhla jsem i po této knize. Hlavní postava na mě působila rozporuplně - chvílemi skutečný hrdina, který je nejlepší v tom co dělá a za zneškodnění protivníků mu patří náš dík (zde je potřeba se opravdu oprostit od emocí a přemýšlení nad právem na život a na smrt), chvílemi jsem v něm ale viděla nesympatického amerického nadsamce. Každopádně jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou.


Kvalitou zhruba stejné jako první díl, i když mi tento díl přišel přece jen malinko čtivější a dějově propracovanější. Možná tím, že Grace tu přece jen působí trochu dospěleji, protože je vystavená reálným životním problémům přiměřeným jejímu věku (touha po dítěti, mírná přitažlivost k jinému muži atd.).


Nebylo to nejhorší, ale chvílemi mi hlavní hrdinka dost lezla na nervy. Vlastně mi mnohem víc seděl její mladší přítel, tomu autorka přiřkla mnohem více rozumu a smyslu pro realitu než Grace. Sexuální scény jsem jako obvykle přeskakovala mezi řádky, přijde mi trošku ulítlý, že se dva dospělí lidi dlouhý noci věnují zprvu jen orálnímu sexu, než na to fakt vlítnou. A těch ulítlostí je v knize více. Jak už tu kdosi velmi trefně poznamenal, kniha nemá žádný výrazný děj, spíš se vše motá kolem toho, jak být hotová z o deset let mladšího kluka, kde to dělat, co si dát k večeři...


Vtipné a velmi čtivé. I když erotické pasáže jsem spíš přeskakovala, přece jen už mi není patnáct, abych z nich byla hotová.


Příjemná oddychovka, pokud máte zrovna chuť na nějaké to čtení pro holky.


Na Nesba jsem se chystala dlouho a řekla si, že to zkusím hezky od začátku. Bohužel mě Netopýr vůbec nezaujal, nenašla jsem si v knize nic a nikoho sympatického a tak další Nesbovy knihy odkládám na neurčito (protože podobně to cítím i na začátku druhé knihy). Je to více méně můj problém, prostě jak jsem se do knihy nemohla začíst, tak mi tak nějak bylo fuk jak to s kým dopadne.


Pomalý začátek, svižný střed a opět pomalejší závěr. Jinak vcelku příjemné čtení, snad jen ten závěr mi přišel takový trošku z ničeho, jako by se autor rozmyslel až ke konci knihy, koho chce vlastně udělat vrahem. Jinak vcelku příjemné čtení, ale postavy mohly být více rozpracované. Celé to působí dosti stroze. A v závěru mi vadila jistá jména.


Za mě nejslabší z autorových knih. Vůbec jsem se do ní nemohla "začíst" a popravdě mě příběh nijak osobně neoslovil - v podstatě mi bylo jedno jak to dopadne, vůbec jsem nedokázala soucítit s postavami. Obvykle nemám chuť jít ani spát a čtu a čtu, ale tentokrát jsem dala vždy jen pár stránek a v klidu zbytek odložila na příští den.


Povětšinou retrospektivní vyprávění a na konci, tedy alespoň pro mě osobně, nečekaný zvrat.


Tak tohle byla jízda! Skoro žádná hluchá místa, hezky od začátku do konce akce, kvalitní zápletka, po většinu děje jde spíše o pachatele než o detektivy. Z dosavadních tří knih oddělení Q jednoznačně nejlepší.


Rozhodně slabší než Žena v kleci. Trošku jsem se ztrácela v těch úplně vedlejších postavách (obětech) a horko těžko si pamatovala, který je který a komu bylo co provedeno. Pachatelé byli dostatečně odporní, až jsem chvíli uvažovala nad tím, že všechno to týrání zvířátek atd. musela vymyslet chorá hlava.


Vůbec jsem nepochopila motiv, kdo koho s kým viděl/neviděl atd. Rozhodně slabší kniha od autorky, trošku jsem se v těch mužských postavách ztrácela, kdo s kým proč pro koho...
