azur
komentáře u knih

(SPOILER) Sbírka příběhů, která nám přináší buď doplňující informace ke starším událostem v předchozích dílech anebo úplně nové příběhy. Všechny se četly svižně, samozřejmě se našlo pár slabších kousků, ale celkově byly náměty fajn. Avšak velice mě zklamalo, překvapilo a mrzelo, že jsme nedostali žádné doplňující či nové příběhy o hlavních postavách celé série - Citře a Rowanovi.

Škoda, že se této knize nevěnuje více pozornosti. Podle anotace jsem sice čekala něco úplně jiného, příběh byl však plný zvratů, překvapení a emocí. Sledujeme tři dějové linky, tři osudy hlavních hrdinů - Odile podnikající výpravu za hledáním svého dvojče, Sylvana, který našel v latríně novorozeně a Alphie, jež se probudila v ústavu pro choromyslné - jejichž osudy se nakonec přeci jen spojí. Nejvíce mě bavila linka Alphie, která pro mne byla největším překvapením a vzbuzovala zároveň nejvíce emocí.
Autorka si záměrně vybrala pro knižní postavy ne zcela pohodové profese (od funebráka až po nočního vybírače latrín) a ukazuje tak New York 19. století v poměrně nelichotivém světle. Jedním z témat je i hledání (genderové) identity a svého místa v životě.


Další skvělý počin autorky. V tomto díle sledujeme životní cestu Cinky a Acha. Tihle dva se jednoho krásného dne rozhodnou, že se spolu sestěhují do jednoho staršího domu stojícího naproti hoře. Pozorujeme tak jejich počáteční sbližování a postupné zanedbávání domu. Cinka s Achem se v podstatě dobrovolně izolují od svých dosavadních přátel, rodiny, bydlení...z původních životů jim zůstanou pouze psi.
V knize je potlačen děj, ale je psána poetickým jazykem protkaným metaforami a personifikacemi. Příběh i hrdinové jsou jaksi introvertní, pro někoho podivínští. Nachází se zde hodně prostoru pro vlastní fantazii - Jaký je věk našich hrdinů? Proč se rozhodli žít takovým způsobem?
Konec byl taktéž poněkud nejasný, ale krásný - protagonisté udělali něco, o čem přemýšleli dlouhých 7 let..:)


Tato kniha byla opravdu smutným čtením. Byla však napsána skvělým způsobem, z popisu úplně dýchala průmyslová atmosféra Pit Headu 80. let 20. století. Příběh malého chlapce by mohl být příběhem stovek, ne-li tisíců dětí nejen v 80. letech minulého století.
Nahlížíme do života Shuggieho a jeho matky Agnes, která je však závislá na alkoholu. Shuggie stále naivně věří, že se z toho máma ,,vyhrabe" a stará se o ni, jak nejlépe dovede. Sám však prožívá strasti dospívání a snáší šikanu od okolních dětí, kteří si z něj utahují. Není totiž jako oni - nebaví ho fotbal, mluví, chová se i obléká se jinak než oni. S tímto trápením se však matce nesvěřuje. Agnes střídavě prožívá stavy střízlivosti a totální opilosti. Dokonce vydrží i rok bez alkoholu. Poté však sledujeme její úplnou degeneraci a několikanásobné pokusy o sebevraždu. Když se po skoro 10 letech odstěhují z Pit Headu, Agnes slíbí synovi, že s pitím přestane, ale samozřejmě tento slib nedodrží. Dále se nekontrolovatelně utápí v alkoholu a dokonce Shuggieho vyhodí z jejich bytu. V tomto období malý Hugh potká svou dobrou kamarádku, jejíž matka má obdobné potíže jako Agnes.
Kniha končí v 90. letech, kdy Shuggie bydlí na ubytovně a pracuje. Zrovna jde na setkání se zmíněnou kamarádkou a spolu čekají na její mámu. Shuggie přitom myslí na vlastní mámu a jak moc by ji chtěl zase vidět.
Dílo ukazuje na nešťastný problém a vztah toxického rodiče a dětí. Agnes, která byla nepochybně milující matkou si své vlastni problémy řešila bohužel nevhodně a odehnala od sebe všechny blízké, včetně potomků. Doporučuji všem!


Všechny tři povídky mají společné téma, jak již z názvu vyplývá, zabývající se vztahy mezi ženami a muži. Dynamikou vztahů v nichž muži nevycházejí jako ti úspěšní. Ať už se jednalo o Caitha a jeho vztah s nejmenovanou Francouzkou, která nakonec odvolá svatbu a nařkne ho z misogynie, spisovatelku, která tráví dva týdny v rodném domě Heinricha Bölla, kterou svým až nevhodným chováním zatěžuje neznámý Němec anebo ženu, která je zvědavá, jaké je podvést svého manžela, ovšem tento čin se jí úplně nevyplatí.
Povídky ,,Antarktida i ,,Pomalá, bolestná smrt jsou svou atmosférou až znepokojivé. I přesto jsou kouzelné, jak už to Keeganová umí.


Kniha je souborem povídek v žánru „finské podivno" - a lepší název již snad ani vzniknout nemohl. Celkově se setkáme se 7 jedinečnými příběhy s prvky fantasy, mají magický nádech, čtou se v podstatě samy. Nejvíce se mi líbily povídky Transit, Lesní lišky a Gordonův příběh.
Doporučuji všem, kteří se rádi obohatí něčím novým, nevšedním.


Příběh se odehrává v roce 1917 a sledujeme příběh tehdy 35 letého Friedricha. Jeho práce novináře byla právě ukončena a do bytu mu vešel neznámý muž, který se představil jako hrabě Evžen Černín. Chce se Friedricha najmout jako soukromého detektiva, aby prošetřil úmrtí Ludviky Leonhardi v klášteře u svatého Gabriela. To ještě Friedrich netušil, do čeho se „namočí" - okultismus, podivné náboženské teorie a praktiky v klášteru. Celé to vyvrcholí velmi zvláštní situací. Jakou? To se dozvíte, když si knihu přečtete.
Vyšetřování skončilo tak rychle, jak začalo. Alespoň mně to tak připadalo. Poté se Friedrich stýká s podivnými lidmi a nakonec na to i doplatí. Z historické detektivky je tak spíše historický horor. Ale námět se mi líbil, jen občas mi připadalo, že tam je až náboženských moc pojmů a teorií a trochu jsem se ztrácela. Konec byl již úplným hororem a upřímně mě překvapilo, jak se z vyšetřování úmrtí jeptišky Friedrich dostal až tam, kam se dostal.
Kniha rozhodně nebyla špatná, ale nevím, jestli se k ní ještě vrátím. Hodnocení tedy je tak 3,5 z 5 hvězdiček.


Sledujeme příběh jednoho bezejmenného třicátníka. Již od začátku je do děje vsazena tajuplnost a magičnost, jelikož náš protagonista slyší pláč. A tuší, komu nejspíše patří a kam na 100 % musí jet. Znovu se zde potkává s Ovčím mužíkem, potká novou lásku a malou Juki, která má určité schopnosti. Ty budou v příběhu také důležité. Zároveň se stane vražda a tak se ponoříme do lehce detektivní atmosféry. Jak tohle asi vše dopadne?
I přesto, že kniha má skoro 650 stránek, přečetla jsem ji rychle a velmi se mi líbila. I když některé kniha tolik nenadchla, já jsem na opačné straně.


Na knize se mi nejvíce líbil originální vypravěč - doposud nenarozené dítě. A jelikož jeho matka, Trudy, dost často poslouchá rádio a podcasty, je tento plod dost vzdělaný. Zjišťuje však, že Trudy má milostný vztah s jeho strýcem - a ti dva chtějí společně zabít jeho otce. Můžeme se tedy ponořit do myšlenek, které usilovně hloubají nad tím, jak tuto vraždu zastavit. V díle je hojný počet literární odkazů a to nejen na Hamleta a ironie. Stojí za přečtení.


(SPOILER) Na knihu jsem se těšila, námět vypadal zajímavě. Ovšem na konci jsem byla zklamaná. Člověk se rychle ztratí ve všech politických funkcích, s kým Lotos přišla do kontaktu, s kým měla spor. Vše se tak nějak stále opakovalo. Stejně jako samotná Lotos, která celých dvacet let jezdila do Pekingu, aby si mohla stěžovat. Největší ironií osudu bylo, že se celá situace po těch letech vyřešila sama - bývalý manžel od Lotos měl autonehodu a zemřel. Díky doslovu jsem pochopila, že se dílo zabývá korupcí v politice, že postava Lotos má hlubší odkazy na čínskou literaturu (nevěrnice Lotos Pchanová, Zelíčka...). Stejně mě to moc nepřesvědčilo. Ale i tak jsem ráda, že jsem měla možnost nahlédnout do díla čínského autora.


Autora netřeba představovat. Tato kniha obsahuje 5 Čapkových dramat (jak už název díla vypovídá) - R.U.R., Bílá nemoc, Věc Makropulos, Matka a Loupežník. Všechno jsou to díla povedená, dobře se čtou. Určitě by se s nimi měl seznámit každý, nejen v rámci povinné školní četby :)


Raye Bradburyho jsem měla vždy spojeného jen s tituly 451° Fahrenheita anebo Marťanská kronika. Když jsem na jednom fóru hledala smutné knihy, zmínil se někdo právě o díle Smrt je vždycky osamělá. Krátce na to jsem se do příběhu pustila a dodnes nevím, jaké z ní mám vlastně pocity. I když mě děj vcelku bavil, trvalo mi dlouho, než jsem celé dílo dočetla (přestože se jedná o poměrně tenkou knihu) a ke konci jsem spěchala, aby to už už bylo dočteno. Ve finále bych ji však doporučila. Nakonec bych ještě ráda dodala, že kniha je prvním dílem kalifornské trilogie, kam řadíme i Hřbitov Šílenců a Zbavme se Constance.


Na Bird Box jsem narazila velkou náhodou v knihovně. Film jsem na Netflixu viděla už dvakrát a nenapadlo mě, že může vycházet z literární předlohy. Nedokážu posoudit, jestli se mi líbila víc kniha nebo film, upřímně za mě jsou obě díla kvalitní a budete pociťovat stejné napětí, jak to vlastně celé bude dál.


Mieko Kawakami se díky tomuto románu dostala do podvědomí čtenářů po celém světě. Kniha je rozdělena na dvě části, první se odehrává v roce 2008 a druhá v letech 2016 až 2019. Upřímně, na začátku jsem si vůbec nebyla jistá, co si o knize myslet a zda by nebylo lepší odložit ji a věnovat prostor jiným. Jednotlivé části spolu vůbec nesouvisí - v první je největším tématem zvětšení prsou a špatný vztah mezi matkou a dcerou. Ve druhé se řeší touha hlavní hrdinky „chtít poznat“ své vlastní dítě. Hlavní myšlenkou se stává problematika umělého oplodnění u svobodných žen. Naskytne se nám i pohled lidí, kteří v dospělosti zjistili, že jsou „ze zkumavky“. Dílo je poměrné rozsáhlé (má 500+ stran), ale myslím si, že kdyby se tak třetina textu vypustila, nic by se nestalo. Do čtení jsem se ke konci musela trochu nutit, proto dávám hodnotím 3/5


Srpny, debut od rodáka z Opavy, Jakuba Stanjury se mi zalíbil hned na první dobrou, ten přebal je prostě nádherný. Příběh je psán čtivě, autor si s češtinou hraje. Obsah už tak nádherný ani hravý není - odhaluje totiž jednu z forem manipulace, gaslighting. Hlavní hrdinka se tomuto fenoménu nevyhne v rodinných a později ani partnerském vztahu. Sice mě chvílemi její povaha a snaha o zveřejnění knihy až štvala, co se jí však dělo bylo naprosto šílené a nedovedu si to představit. Snaží se obhajovat své vzpomínky i činy, ale dokáže to? Myslím si, že do podobné situace se může člověk dostat raz dva a jsem ráda, že se o tomto tématu píše. Rozhodně knihu doporučuji přečíst, i když má necelých 200 stránek, pohltí vás. 5/5


Moje první kniha s námětem mytologie - rozhodně ne poslední. V této se seznámíme s Kirké, dcerou boha slunce Helia. Zjišťuje, že má magické schopnosti, přičemž její nejsilnější stránkou jsou přeměny. Jak to u silných žen bývá, ze strachu kvůli její moci, ji její otec pošle do vyhnanství na opuštěný ostrov a i další bohové si s ní pohrávají. Nepíše se zde však jen její příběh, ale čtenáři se otevře i pohled na osudy Minotaura, Daidala a Ikara nebo třeba Oddysea a Penelopé. A protože je Kirké jako bohyně nesmrtelná, postupně se setká se všemi zmíněnými a jejich příběhy předává dál. Konec knihy byl krásný, trošku mě překvapil, ale i potěšil. Shrnula bych to tak, že je kniha o síle (ženské), odhodlanosti a samozřejmě lásce.


Konečně jsem se dostala k jednomu z nejvýznamnějších děl romantismu. Vše se dozvídáme ve formě dopisů, což mě bavilo. Leč je to v podstatě kniha ,,jednohubka", kterou přečtete na jedno posezení, ukrývá v sobě velkou spoustu emocí. V prvním části je Werther šťastný, v okolí vidí ráj a potkává svou životní lásku. Druhá část se nese ve znamení hlubokého smutku, zoufalství, šílenství? Protože samozřejmě Werther nemůže mít tu, kterou chce nejvíce, bloumá světem, ale přesto se vrátí na místo, kde celá jeho láska vzplanula.
Nakonec však dospěje k trudnomyslnému konci.

Tento komentář píši po delší době, čekala jsem, jaké dojmy ve mně kniha zanechá. A musím říct, že s odstupem času mohu říct, že dílo je velice povedené!
Sledujeme vztah mezi Frankem a Cleo, kteři se vzali se po krátké známosti. Během manželství začínají na povrch vyplouvat problémy ať už v osobnostech hlavních hrdinů anebo v jejich přesvědčení. Frank bojuje s alkoholem, Cleo na druhou stranu s psychickými problémy. Do toho se prokládá i příběh Quentina, nejlepšího přítele Cleo. Ten je gay, ale před svou rodinou to tají. Jejich přátelství s Cleo bylo poněkud toxické. Dále se seznamujeme s Eleanor, novou kolegyní Franka. Její kapitoly mě velmi bavily. Konec knihy mě upřímně překvapil, vlastně to byl takový happy end.
Abych to shrnula, příběh je o vztazích, závislostech, lásce, porozumění. Psycholgie postav byla velmi dobře zvládnuta. Určitě knihu doporučuji!


Kniha se nedala číst. Nevím, zda to bylo tím, že jsem měla e-knihu, ale text nebyl správně upraven. Žádná velká písmena ve jménech, čárky ve větách, nic. Docela mě to mrzí, protože anotace mě zaujala, ale bohužel.
EDIT:
Tak jsem to nakonec dočetla, nedalo mi to. Bohužel tak do jedné třetiny jsem si nebyla knihou vůbec jistá, příběh mě nepohltil tak, jak jsem čekala. Musím uznat, že Janiny vzpomínky na dětství byly opravdu zlé, psané bez příkras. To jediné na ději vážně oceňuji. Přišlo mi, že jinak se zde opakují věty, sem tam jsou i nějaké nadbytečné (věty typu ,,ráno jsem se probudila a bylo světlo", to víme nejspíš všichni, ne?). Celkově tedy hodnotím na 3,5 hvězdičky. Další osudy hrdinů mě nezajímají - žádná z postav mi nedokázala přirůst ke srdci- proto po druhém díle nesáhnu.


Nell je 35 letá doktorka kartografie. Její otec Daniel, slavný a renomovaný kartograf, ji před sedmi lety nechal vyhodit z Newyorské vědecké knihovny, kde oba pracovali. Důvodem byl incident s ,,harampádím". Nell objevila nezkatalogizovanou krabici, v níž byla i na první pohled bezvýznamná automapa z roku 1930.
Právě po oněch sedmi letech ji však rodinný přítel Swann zavolá a ona se dozvídá, že její otec je mrtev. V šuplíku jeho stolu objeví v kožených deskách mapu, která jí zničila reputaci. Nechá si ji a snaží se objevit důvod, proč ji měl otec celou dobu u sebe schovanou.
Postupně odhalujeme příběh z doby, kdy byli Nelliny rodiče na vysoké škole, její matka založila skupinu a začali si říkat Kartografové. A právě její matka (spolu s jedním členem) koupila onu automapu. Zjistili něco, co se zdá být nemožné. Stalo se z toho velké tajemství, které je nakonec stálo jejich přátelství.
Nell se však podaří všechny zase spojit a zjišťuje, jak to bylo doopravdy se smrtí Tamary, její mámy. Je ale opravdu po smrti?
Upřímně neměla jsem od tohoto románu velká očekávání. Zezačátku mi trochu vadilo, že se některé fráze opakovaly (např. právě ten incident s ,,harampádím"). Chvílemi mi kapitoly přišly zbytečně dlouhé. Děj sledujeme z pohledu Nell, Felixe a poté různých členů Kartografů, kde se v podstatě přenášíme do minulosti. Felixovi části mě moc nebavily. Jinak je ale kniha docela dobrý thriller s kapkou fantasy.
Konec mě poměrně překvapil, nečekala jsem, že to dopadne takhle, ale vlastně to byl happy end :)
