azzies
komentáře u knih

Moje první setkání s Moebiem.
Po otevření a zalistování knihou jsem byl překvapen rozdílností stylů první barevné části (příběhy) a druhou, černobílou (jeden příběh, který vyšel na pokračování a je zde kompletní) částí. Na konci knihy je pak menší rozbor toho, jaké techniky autor využíval, a v čem byl objevný. Nejdříve jsem se pustil do barvených příběhů. Kresba je původní a barevně zajímavá, téma je neobvyklé, možná záhadné a rozhodně temné. Nic co by mě zaujalo, abych se k tomu vracel. Do následující Hermetické garáže jsem neměl moc chuť se pouštět, tak jsem si přečetl závěrečný rozbor a ten mě přesvědčil, že mám H.G. zkusit.
A nestačil jsem se divit. Příběh asi trochu odpovídá době, kdy vznikal a jeden by řekl, že mu neví hlavy paty, ale pak je tu kresba. Kresba tenkou černou linkou - linkou která zastane vše, co je potřeba. Plastičnost objektů, postav, pozadí, času...a geometrická a perspektivní práce je dotažená velmi, velmi daleko. Snové prostředí je navíc schopno pojmout velkou paletu rozdílných nápadů, které ale takto graficky zpracované vytvářejí uvěřitelný svět.
Některé panely by mohly bez potíží fungovat jako samostatné obrazy, několikrát jsem listoval knihou tam a zpět a znovu si prohlížel stejné obrázky, v nichž se dalo najít občas něco, co nebylo při prvním čtení objeveno.
Takže, dopadlo to dobře, velmi dobře, jen slabší příběh (nebo spíš jeho 70ková ulítlost) zabraňuje vyhoupnutí té páté hvězdě. A kandidát na čestné místo v knihovně...


Se svým komentářem se připojím ke skupině čtenářů, kteří považují děj tohoto komiksu za jeho slabší článek. Příběh jako takový by mohl být výborný , kdyby měl třetinovou délku. Samotná zápletka je sice založená na severské mytologii, ale je originální. Ale těch zbytečných písmenek, co tam je...
Kreslíř musel chtít opravdu hodně moc tuto knihu zpracovat, protože děj je hodně, hodně natahovaný a ve spoustě oken je namalováno vlastně to samé. Kresba jako taková je velmi dobrá, nápaditá, barevně vkusná, až na tváře postav, které jsou nevýrazné a možná až nesympatické.
První večer jsem knihu dočetl do cca poloviny, další den jsem zbytek prolistoval a knihu nachystal k vrácení do půjčovny.


Moje první kniha z poličky "před strážci".
První část pojednávající o Ozym mě překvapila svojí propracovaností a uceleností. Podrobné seznamování s historií postavy je zábavné, zajímavé, ale ne překvapivé (asi logicky). Kresba byla moderní, ale vkusná.
Jsem rád, že jsem ji četl, nebyla to ztráta času, ale zbytek knihy jsem jen prolistoval a vrátil ji do knihovny.


Tak jo, už vím, kde se vzal "milášek"...
Na knize jsou pro mě nejzajímavější dvě věci - seznámení s německými mýty a pak kresba, která je většinou nádherná.
Příběhy, tak jak nám jsou představené, jsou evidentně spojené se severskou mytologií, takže tu je jednooký bůh Wotan, Donner s kladivem, Loge je vypočítavý stejně jako Loki, kouzelné předměty mění podobu nositele a pak prokletý prsten, po němž všichni touží. Občas je příběh trochu nelogický, jindy nepřehledný a natahovaný. Ale ne natolik, aby začal vysloveně nudit.
Kresba je vesele pastelově barevná, zvýrazněna tenkou linkou, s odstínem pozadí podle potřeby. Je hodně obsáhlá, každá stránka je přesně vyskládána jednotlivými okny a každé okno je detailně vykresleno a znázorňuje přesně to co má. Některé stránky jsou (podle dodatku autorů na konci knihy) adaptací hudební složky předlohy a jsou poznat podle toho, že sice pěkně vypadají, ale jsou jaksi zbytečné. Napadá mě jen málo komiksů, které mají tak jako tento kresbu líbivou, ale ne natolik, aby byla podbízivá, nebo dětinská. Klobouk dolů před autorem, skoro 500 stran, to musela být fuška.
Celkově tedy velmi hezká kniha, která se pěkně čte, ale není to na jedno dopoledne.


První kapitola knihy mě skutečně velmi bavila (o postavách se stovkami Dechů bych se rád dozvěděl víc) a začal jsem se těšit na další čtení. Vyprávění pak začalo skákat od jedné postavy na další, vysvětlování jejich motivací se stalo jedinou náplní stránek a to, bohužel není čtení pro mne. Takže odloženo, nedočteno.

Svět Petera Granta jsem si během čtení celé serie hodně oblíbil. Bavily mě zápletky, postavy i policejní humor. Pravidla fungování fantazy světa jsou celkem jednoduchá a celé to tak nějak i dává smysl.
To se o komiksu Čarojizda říct nedá. První třetina pro mě byla záhadou (neustálé nesmyslné skoky v příběhu + co ta stránka s tankem, nebo ta s textem začínajícím na @), druhá třetina taková...nudná a závěr ? Vlastně ani nevím, kdo nebo co. Možná, že takhle nejak může vypadat pokus o zkrácení 300 stránkového románu na x-stránkový komiks, nevím.
Kresba je trochu víc mainstreamova, hlavní postavy velice přesně odpovídají svým knižním predobrazum, možná až moc. Naproti tomu, Molly je sice velmi sexy, ale nevypadá, že by měla "příliš mnoho zubů ".
Knize dám ještě druhou šanci, pak se rozhodnu, zda si jí nechám, zatím jen pouze proto, že patří do série. Tak trochu.


Zatím nejlepší díl serie, putování Uhtreda nemohlo být napínavější a zábavnější, zrada kterou prožil je jak z románu :-)


Pozor, možný spoiler!
Podle anotace a komentářů se jedná o humorný superhrdinský komiks, který ale nepatří do "hlavního proudu" a je určený i pro čtenáře, který není zaměřený na plášťěnkáře.
Můj dojem z knihy je přesně opačný.
První věta knihy v předmluvě: "Začíná to tím nejlepším možným způsobem, atomovým úderem letícím loktem..."
Nevím, zda se jedná o překlep a zjišťovat to nebudu, ale podobně nesmyslně na mě působila celá kniha.
Do příběhu jsem se nemohl vůbec ponořit. Několikrát jsem se musel ve čtení vracet na předchozí stránku/panel, abych se ujistil, že mi nic neuniklo. Někdy to bylo změnou pohledu v prostoru (práce kreslíře), většinou za to mohl scénář. Příběh skáče nejen v čase tam a zpět, ale i mezi postavami a to dost nesrozumitelně/nečekaně. Autorovi se nedaří na tak malém prostoru všechny hlavní postavy (cca 11) dost dobře a srozumitelně vykreslit a než zjistíme, kdo co a jak, je tu finální pokus o vyhlazení celého lidstva a samozřejmě zneškodnění hlavního záporáka a záporačky (ta "nečekaně" a zřejmě i bez následků přežije dramaticky nakreslenou střelu do hlavy).
Humor v knize je, myslím, že celkem 2x jsem ho zaregistroval (ten psaný).
Kresba je mainstreamová, ale přesto kvalitní. Linka je tenká, kreslená s lehkostí a nadsázkou. Oči postav jsou většinou čistě bílé, účesy výrazné, postavy proporčně nereálné. Koloring se povedl, celkově kreslíř odvedl v daných mantinelech velmi dobrou práci.
Předmluva a doslov působí dosti osobně a oslavně.
Bonus v podobě prvních návrhů jednotlivých postav mě na knize potěšil nejvíc.
Autorovi jsem šanci dal,jeho nadšení pro komiks je nepřehlédnutelný, ale knihu prodávám.


Původní verzi pohádky neznám, postava Louskáčka mi povědomá byla.
Kniha se čte sama, příběh je jako ten správný pohádkový o dětech pro děti a s ponaučením.
Celostránkové kresby se povedly, jsou určené spíše pro dívky a velice pěkně vystihují a doplňují vyprávění.
Poznámka k překladu - pouze dívka má české jméno, ostatní postavy nejspíš to originální.


Velké překvapení, zatím nejlepší díl série.
Skvělá zápletka, která má hlavu a patu, solidně odvedená policejní práce, stále vtipné hlášky a konečně se vtah s Bev posunul do té správné roviny. Peter už začíná dospívat a je za to odměňován.

Knihu jsem začal číst s tím, že se dozvím, jak to bylo doopravdy. A to jsen se dozvěděl. První lidé se jmenovali Ask a Embla , vládkyně mrtvých duši se jmenuje Hel, Odin je nejmoudřejší že všech bohů, ale Loki ho stejně vždycky doběhne, třebas se mu to vrátí.
Samotné příběhy jsou poučné, strašidelné, občas předvídatelné (svým zakončením) ale přesto obsahující velmi nečekané zápletky či jejich řešení (změna vzhledu, kouzla atd). Ano, jistá podobnost s těmi řeckými tu je, možná by bylo zajímavé zjistit, jestli se někdo někdy věnoval jejich srovnání či vysvětlení.
Občas je vyprávění tak nějak kostrbaté, autor evidentně neměl tak volnou ruku, jak bychom si všichni přáli. A může být zajímavé prostudovat podklady, že kterých autor čerpal.
P.s.
Severští bohové mohou být velmi sympatičtí tím, že mají svoje chyby, vrtochy, nálady a nehrají si na dokonalé. A na spasitele


Původní trilogie je skvělá, navázat na ni nebyl jednoduchý úkol (a já proti tomu v zásadě nic nemám). 2/3 knihy odsýpají velice svižně, napětí je solidní, postav je tak akorát, jejich motivace jsou většinou jasně, odhalení z minulosti o.k., zápletka možná trošku přestřelená (nová móda v krimi,pohybovat se na hraně toho,co se dá resp. nedá prokázat ? viz. autistický chlapec ) ale ten závěr,ten mohl být lepší. O mnoho lepší, pan Lagercrantz na to má, což dokázal právě těmi 2/3 knihy,kdy jsem se hodně bavil a hodně se těšil na to,jak to celé dopadne. A ono to dopadlo. Na autora nejspíš tíha oslího můstku pro další díl a na mě, jako čtenáře, smutek, že to na té chatě nedopadlo nějakým kvalitním překvapením.
Lisbeth je v tomto díle opět velice drsná, s čerstvým průstřelem si jde zaboxovat a protože je tak drsná, tak si normálně zaboxuje, jen pak drsně zamítne nabídku kvalitního postelového zážitku. Takže to možná zas taková drsňačka není...
Celkově je to zábavná a dobrá kniha,na plný počet hvězd to ale není.


Druhý díl nezaostává v ničem za tím prvním, navíc rozvíjí a pokračuje v ději, který bavil už v tom prvním.


Malý princ se (tuším) smí vydávat pouze s původními autorovými malbami. A protože mne ty Saint-Exupéryho nijak zvlášť neoslovily, nepídil jsem se po jeho knize, abych ji přečetl. Když se mi do ruky dostal tento komiks (obrázková kniha) , nejdřív jsem váhal, nakonec jsem se do něj postil a dobře jsem udělal.
Jasně, stěžejní myšlenky původního díla tu logicky jsou, Sfar se jich drží, ale zároveň je svým pojetím zajímavý a originální dílo nijak nesnižuje. Sfarovi kresby obvykle vynikají svou jedinečnosti, když kreslí různé potvory a strašidla, lidské postavy pak nejsou především v porovnání s předlohou na pohled tak líbivé.
Nakonec jsem ale rád, že takové dílo vzniklo, protože jsem se konečně seznámil s možností jak namalovat beránka, ikdyž ho namalovat neumím


Krásná černobílá obrázková knížka pro dospělejšího čtenáře, vytvořená jiným stylem, než je pro autora tolik typický.


Poslední pokračování příběhů bývalého legionáře sklouzává k nezáživné béčkovosti.
Kdyby to alespoň bavilo, ale celé je to takové přehnané a předvídatelné a ztrácí se radost z otáčení každé další stránky.
A ano, tak nějak jsem doufal, že hlavní hrdina přeci jen zapustí kořeny a začne pracovat na malém Dabertovi, nebo že dojde ke skoku časem a bude bránit svoji rodinu, anebo přímo cvičit svého syna, případně dceru k boji.
Určitě by i kolem toho mohla být zajímavá zápletka, autor už mnohokrát dokázal, že umí, jeho knihy patří k mým nejoblíbenějším.


Magie, akce a napětí v tom správném poměru.
Příběh má spád a slušné tempo, se správně překvapivě-uspokojivě zábavným koncem.

Navzdory vysokým hodnocením jsem se do knihy nedokázal začíst. Příběh skáče v čase, prostoru i mezi postavami a sotva se začtu, hned se začíná zase znova. Škoda. Přečteno 100 stran.


Spin, je kniha, jejíž námět s velikým potenciálem nebyl využit.
Autor od začátku knihy čtenáři předhazuje vějičky, které lákají k dalšímu čtení - mimozemský objekt na Zemi/nad Zemí, obydlení Marsu, hypotetičtí mzáci atd., tedy dost, aby se čtenář prokousával vyprávěním hlavní postavy.
Ta je sama o sobě nezajímavá a přesto, že je celou dobu v centru dění, slouží čistě jako - vypravěč. Rozvleklý vypravěč. Dovídáme se o něm a od něj spoustu věcí, které jsou pro příběh zbytečné a pouze natahují čekání na posledních pár stran, kde se (konečně) dočteme něco skutečně podstatného. Netvrdím tím, že zajímavého.
Tak nějak může vypadat kniha, pokud někdo vymyslí zápletku Sci-fi příběhu a napíše kolem ní román, kde se ta zápletka sice objeví, ale nemá řešení, logiku, napětí.
Proč lidstvo neprovádělo výzkum ve vesmíru v blízkosti Země nad Spinem, kam mohlo posílat raketoplány a komunikaci zajišťovat právě těmi ? Proč po obydlení Marsu neposílalo na Mars vesmírné lodě, když to bylo možné a cesta (tzn. výměna informace) by vzhledem k rychlosti času vně spinu trvala zlomek pozemského času? Jak je možné, že lidstvo neudělalo žádný technologický pokrok (vůbec žádný)? Tak by se dalo ještě chvíli pokračovat.
Pokud by se jednalo o 20 stránkovou povídku, nemuselo by být špatná.
