BarboraJir
komentáře u knih
Výpověď
Whitney G. (p)
Dvě hvězdy za to, že tak prvních 30% se četlo hezky. Pak už horší. Vím, co jsem vzala do ruky, nečekala jsem D.H.Lawrence. Nečekala jsem složitý a originální děj nebo hlubokomyslná témata. Ale i od erotické romance člověk čeká: (1) o několik desítek procent víc erotiky a méně romance, (2) alespoň trochu uvěřitelné dialogy a situace, (3) alespoň trochu živé a méně ploché postavy, (4) zápletka těžko může být originální, ale situace a momenty by alespoň stín originality obsahovat měli... a hlavně člověk čeká, že se bude od začátku do konce bavit (na rozdíl od té kvalitní hluboké literatury, do které se musí občas nutit). A to tady fakt nebylo.
Zoloe a její dvě pomocnice neboli několik týdnů života tří hezkých žen
Donatien Alphonse François de Sade
Nebavilo mě, odložila jsem.
Temný eros: O moci a bezmoci v mezilidských vztazích
Thomas Moore
Tak tohle ne. Autorovu Knihu o duši jsem přečetla jedním dechem a přišla mi geniální. Temný eros se drží již tam popsané myšlenky o nutnosti přijetí také temných stránek naší duše. Posud dobré. A také zde jsem našla mnoho inspirativních myšlenek. Ale k jejich vypsání by stačila asi tak čtvrtina počtu stran. Navíc velké množství textu bylo těžce srozumitelných. V neposlední řadě si myslím, že autor příliš velkoryse nakládá s něčím, co bych spíš považovala za pokleslou, lehce zvrhlou literaturu než s rozsáhlou mytologií, který odráží všemožné stránky lidské psychiky. Takto by šlo rozebrat klidně dílo Zdeňka Trošky a taky by se z toho udělal epos. Chápu, že autor potřeboval matérii, která by jeho myšlenky ilustrovala a že markýz de Sade se k tomuto účelu hodil velice dobře, ale někdy to bylo prostě moc. Jiné knihy od autora si ale přečtu, stále si myslím, že jeho pohled na lidskou psychiku je velmi inspirativní, ale tato kniha mi fakt nesedla ani stylem ani obsahem.
Úvahy o Evropě
Otto von Habsburg
V první řadě musím uvést, že málokdy se stane, abych s něčími názory tak hluboce nesouhlasila jako v tomto případě a přesto shledala jeho úvahy vysoce inspirativní. Ač stojím v otázce evropské integrace na úplně opačném pólu, tak si myslím, že je velká škoda, že Otto už evropském parlamentu nesedí. Z přečtených řádek prosvítá mnoho pravdivého, co by dnešním státníkům mohlo napovědět, jak a kam dál.
Ale k dílu samotnému:
Chápu, že když někomu nacionalismus rozbije stát a sebere korunu, že v něm pak vidí strašáku za každým rohem. Ale tato kniha představuje krásnou ilustraci právě toho nepochopení, které Habsburky od obyvatel jejich říše odcizili. V určité chvíli prostě "svým národům" přestali rozumět a Úvahy o Evropě krásně ukazují, že to porozumění se nikdy nevrátilo.
Jako pramen o určitém směru historického myšlení je tedy kniha velmi dobrá. Ale prameny se nedají hodnotit hvězdičkami, protože jejich vypovídající hodnota je jinde. Proto 3 hvězdičky.
Čtenář ne-historik či nedostatečně poučený by se měl mít před knihou na pozoru. Drobných "interpretací" až manipulací (protože nevěřím, že Otto se svým vzděláním neví, kdy jeho interpretace dějin už je právě cílenou manipulací) je plná téměř každá stránka. A dočteme se tam i takové perly jako, že: "reformace byla také odvetou Němců za boj papežů proti Štaufům" nebo že "překlad slova Reich do angličtiny zní Commonwealth," což jsou čisté manipulace nebo lehké dezinterpretace jako, že "dunajské národy se se zhroucením společnosti před rokem 1918 dosud podvědomě nevyrovnaly" nebo dokonce tvrzení, že "zatímco Čechy pustly a ekologická katastrofa zde překonávala míru ve východním bloku obvyklou, udržovali ve svém vyhnanství české dědictví živé sudetští Němci." A to jsou jen ty největší perly, nad kterými se asi i nepoučený čtenář pozastaví, ale mnoho jemnějších nuancí v knize nekřičí tak nahlas, i když se nejedná o demagogii o nic mírnější.
Ale jsou zde i velmi podnětné myšlenky, které napovídají, co by si asi Otto o současném směřování evropské integrace (kdy už ty jím proklamované křesťanské kořeny zdaleka nejsou hnacím motorem). Např.: "je třeba najít cestu mezi nebezpečím přecenění a podcenění významu národnostních rozdílů" nebo v otázce masového přistěhovalectví (ale jinak aplikovatelné na většinu problémů, které politici řeší): "Problémy, které k nám přicházejí, se mnohým zdají neřešitelné. Ale nejsou, stačí o nich jen včas přemýšlet a potom energicky jednat."
Na závěr musím ale okomentovat formát knihy. Předmluva připomíná dikci předmluv z let sedmdesátých, lepší ji ani nečíst. A opravdu významně ubírá knize na kvalitě absence dat sepsání jednotlivých esejů. To je totiž docela zásadní.
Černá skříňka
Amos Oz (p)
Čekala jsem něco moc hlubokého a intelektuálního a byla jsem velmi příjemně překvapena. Jedná se totiž o docela pěkný mix hloubky a zábavy. Postavy sice (ve shodě s formátem - román v dopisech) jednají a vyjadřují se teatrálně, až to hranicí s uvěřitelností. Ale baví mě stejně jako dějová linka. Některé postavy mi sice pily krev, ale nebyly mi lhostejné a tak to má být. K tomu se člověk něco přiučí o poměrech v Izraleli sedmdesátých let. Nám připadá ten národ (asi i ve shodě s tím, jak se chce jevit) jako kompaktní těleso, ale jak je asi nutné u země přistěhovalců, vládnou tu hluboké kulturní rozdíly - dává smysl, že francouzský žid má víc společného s etnickým Francouzem než s americkým židem. A k tomu příjemná délka knihy. Určitě si od Oze přečtu ještě něco.
Jsme jedné krve
Ludmila Vaňková
Bavila jsem se a přečetla to jedním dechem. Stále mě trochu to předávání starých historických klišé vadí, autorka už v tomto díle dodává i svým očividně neoblíbeným postavám trochu barvy - oni ti Prokop s Janem fakt nebyli takoví andílci - takže to není tak schématické. A fakt se to čte krásně.
Rozděl a panuj
Ludmila Vaňková
Taková červená knihovna ve středověkých kulisách. Nenáročné, lehce lechtivé čtení, ale musím uznat, že z toho nenáročného lehce lechtivého čtení, co jsem za posledních pár let držela v ruce, je to to nejlepší. Jediné, co mi opravdu nesedí je to, že paní Vaňková nemá ráda přesně ty historické postavy, kterým já fandím. Ale na tom jsme se neshodli už před těmi dvanácti lety, kdy jsem její knihy hltala podstatně víc. Ale fakt je, že se její knihy čtou samy, a ač někdy historickou pravdu zkreslí a vesele předává všechny ty mýty a stereotypy českých dějin (což je historikovi a učiteli dějepisu dost protivné, uznávám), tak musím obdivovat to množství evropských souvislostí, do kterých jsou ty české dějiny zasazeny. Možná by si o zasloužilo o hvězdičku víc, ale zase do té společnosti čtyřhvězdičkových knih se to asi tak úplně nehodí, tak nadšená zase nejsem. Třeba další díly.
Labyrint
Pavel Renčín
Přečetla jsem to jedním dechem. Jazyk, kterým hrdinové v českých fantasy mluví, často působí nepřirozeně, tady ne. Akce střídá akci. Chvílemi je na tom znát, že to je prequel psaný zpětně. Těším se na další díly, tady se možná i odrazil ten zvláštní způsob psaní knihy, kdy se jej účastnili fanoušci, což jakožto neznalá hlavní trilogie těžko docením. Možná by byl lepší způsobe četby v tom pořadí, jak byly knihy napsány. Tři hvězdičky dávám proto, že ten podzemní svět je fakt hnusný a já nemám ráda hnusné knihy. Tak doufám, že v té hlavní trilogii se najde taky trochu světla, tady se našlo vlastně až v poslední kapitole.
Kniha písní
Heinrich Heine
No, básničky jsou to pěkné a to dokonce v němčině a to je co říct. Ale že by mě posadily na zadek, to zase ne. Možná na to ale moje němčina zatím nestačí...
Padesát odstínů temnoty
E. L. James (p)
Dočetla jsem to, protože to byla má první beletrie přečtená v němčině. Vzhledem k omezenosti slovní zásoby autorky to byla dobrá volba. V tomto jazyce to navíc dostávalo roztomile perverzní nádech. Na druhou stranu je to spíš naivní romance než nějaká erotická kniha, takže slovní zásoba se mi rozšířila spíš o slovní spojení typu "Neopouštěj mě" a "Nemůžu bez tebe žít" než o nějaká lechtivá slovíčka...
Dinosauři v Čechách
Vladimír Socha
O dinosaurech v Čechách se toho mnoho nedozvíme, protože nálezy o nic tu moc nemáme, to by mi ani tak nevadilo. Co je horší, je že už v autorově Encyklopedii dinosaurů téměř celý obsah knihy najdeme. Takže má smysl si ji spíš koupit, doplnit s ní knihovnu, protože má krásné ilustrace. Vedle Knihy o pravěku se bude líbit. Ale stejně jako u Knihy o pravěku, její poznatky brzy zastarají. Jak pomíjivé jsou informace které se člověk v dětství nad dinosauřími encyklopediemi učil zpaměti, aby jimi udivoval dospělí.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Já nevím, nadchla mě originalita nápadu, párkrát jsem se zasmála, ale vtipy a formulace se opakují, takže počínaje 30% už je vtip zcela vyčerpán. Ale na odpočinek to docela ujde.
Formování moderního národa
Miloš Řezník
Nejedná se o vylíčení průběhu, příčin a důsledků vzniku nacionalismu. Spíš knihu vidím jako souhrn autorových (většinou docela zajímavých a podnětných) myšlenek na dané téma. Předcházející znalost tohoto dějinného období je pro četbu docela výhodná, řekla bych až nutná.
Proud času
Michael Crichton
Skvělý nápad a výborné postavy. Ale na druhou stranu už po přečtení třetí Crichtonovi knihy zjistíte, že děj je předvidatelný a vystavěný podle podobného schématu. Jakmile padne tajemno, které vládne na prvních stránkách, akce přestane být tak strhující. Ale je to dobrá kniha, svižně napsaná. A někdy je dobře, že není zdaleka tak temná a varující jako jiná autorova díla.
Hodina duchů. Praxe nevzdělanosti: Polemický spis
Konrad Paul Liessmann
Praxe nevzdělanosti je mnohem náročnější čtení než teorie nevzdělanosti. Zaprvé, za těch několik let autor lehce zahořkl (což se při existenci ve vzdělávacím systému, jaký popisuje, není čemu divit). Zadruhé, nejde tentokrát o prosté konstatování neutěšeného stavu vzdělání a vzdělávání v současné společnosti, ale autor si z pozice filozofa klade otázky po smyslu a původu tohoto stavu. Ne se vším lze souhlasit (na rozdíl od minulé knihy, kde bych podepsala snad každou větu), něco jsou moc zajímavé myšlenky. Ale v jednom je kniha velmi pozitivní. Člověk si uvědomí, v jak skvělém stavu český vzdělávací systém oproti "vyspělému" vzoru Německa a Rakouska, je. A skoro mám pocit, že navzdory všem snahám se reformátorům školství nepodaří nám ho rozvrátit do této podoby. Doporučuji k přečtení především všem těm, kteří by chtěli u západních sousedů hledat inspiraci pro české školství a vědu, protože to, co autor popisuje, je skutečná katastrofa vzdělání.
Ve znamení Štíra
Maggie Stiefvater
Pět hvězdiček nedávám často. Natožpak knize o masožravých koních, kteří žijí pod vodou. Ale upřímně, počínaje 43% knihy to prostě nešlo odložit. Dlouho jsem nečetla něco tak strhujícího...
Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
Zdeněk Šmíd
Je to docela brak, ale hezky se to čte. A takový ty klišé vodácký prostě pořád platí. Jen už teda současní vodáci neřeší trhání lodí o kameny :-)
Expert
Dick Francis (p)
Klasická Francisovka. Postavy barvité, ale typické - ať už jde o hlavního hrdinu nebo o záporáka. Záplatka pěkná, ale včetně rozuzlení jasná pro každého, kdo od autora už dřív přečetl nějakou jinou knihu. Jako obvykle rozvláčný začátek a posledních 10% knihy, kdy nejde odložit (když jsem v jedenácti letech četla Smrt favorita, nechtělo se mi ho odkládat ani kvůli rozbalování dárků na Štědrý den). Rozvláčné to možná ale připadá jen mě - nečtenáři detektivek - nebaví mě přemýšlet, kdo asi je vrah a rozřešit případ, proto knihy nečtu. Na druhou stranu, v těch dvanácti jsem francisovky četla kvůli těm koním (kterých tam ani moc není), Expert ale vyniká v popisu výroby a ochutnávání vína, whiskey, brandy a ginu tak, že vás to nutí otvírat bar. A taky se člověk v tomto oboru lecčemu přiučí, což se pro dospěláka, buďme upřímní, hodí víc než ti koně :-)