babsi66 komentáře u knih

S každou další přečtenou knížkou tohoto autora mám pocit, že je to vše na jedno brdo. Sice je čtu tak, jak se mi zrovna dostanou pod ruku a ne v pořadí, v jakém Ölandská tetralogie vycházela, ale nedokážu se zbavit pocitu, že už je to všechno moc stejné. Všechno stejně mrazivé, mlhavé, ponuré, opředené tajemnou mytologií, která do značné míry vyvažuje sice zajímavý, avšak v některých ohledech ne zcela domyšlený námět.

2 12.03.2016

Cynické, místy absurdní, jednoznačně zábavné. O to víc, pokud nejste kulturními ignoranty.

Zajímalo by mě, jestli je podobnost grafická podoba Ruda s autorem čistě náhodná.

1 05.03.2016

Bude to znít jako protimluv, ale je to taková nenáročná oddechovka na úrovni. Děj i postavy a jejich vývoj jsou od počátku předvídatelné, ale autorka vše vypráví naprosto přirozeně, takže to nepůsobí jako vyumělkovaná love story psaná na efekt.

Jelikož knížka česky zatím nevyšla a ne každému může být příjemné číst slovensky, doporučuji zkusit anglický originál. Středně pokročilí angličtináři by s textem neměli mít problém. Knížka je psaná srozumitelně a není nezbytné hledat každé neznámé slovo, protože význam se dá domyslet z kontextu.

Ano, je pravda, že Theorinovy knihy se čtou dobře. Také je pravda, že umí navodit atmosféru.

Ale když už se autor rozhodl prostřednictvím Arona zabrousit do politických procesů ve Stalinském Rusku, čekala bych, že také zmíní jeho politické postoje nebo motivaci, proč byl ochotný to celé absolvovat a nevzepřít se. Jen těžko se dá věřit, že se Aron stal vrahounem z povolání jen proto, že doufal, že někdy za xy let opět uvidí chajdu, v níž vyrostl.

Nicméně žádná úvaha na téma typu "nejradši bych zdrhnul, ale zabili by mě" nebo "věřím tomuto systému a pomáhám mu, jak nejlépe dovedu" se nekonala a celá tato linka tak vyznívá trochu účelově. Jelikož flashbacky tvoří podstatnou část knihy, docela mi to zkazilo celkový dojem.

1 21.02.2016

Takové Zoufalé manželky v knižní podobě. Jen místo Wisteria Lane je místem činu australské maloměsto. Bavil mě kontrast, kdy navzdory závažným tématům, které knížka řeší, je to díky svému způsobu zpracování taková fajn oddechovka. Autorka má talent vykreslit postavy naprosto reálně včetně jejich každodenních starostí od banalit typu jaký si koupit oční krém až po závažnější věci, zda opustit manžela, takže si určitě při čtení nejednou vzpomenete sami na sebe nebo na někoho známého.

8 13.02.2016

Začalo to dobře. Když se objevila postava Serenity, říkala jsem si, že je trochu ujetý, aby po zmizelé matce pátrala její dcera spolu s vědmou, ale vlastně proč ne. Bohužel překvapivé rozuzlení bylo z jiného světa (doslova) mi celou knížku, která do té doby byla zajímavá a čtivá totálně zkazilo.

Zřejmě jsem příliš přízemní pragmatická na to, abych se s něčím takovým dokázala vyrovnat, ale tohle prostě autorce odpustit nedokážu. Tím spíš, že se celou knihou prolíná rovina vědeckého pozorování slonů a jejich výzkumu (mimochodem pasáže z deníku Alice jsou zřejmě nejlepší částí z knížky), což je tedy podle mě čistě exaktní záležitost a motat do toho spiritualismus mi přijde jako nepovedený úlet. Jako kdyby autorka rozehrála příběh, vymyslela postavy a od jistého bodu nevěděla jak dál. No a vyšlo z toho tohle.

12.02.2016

Za mě dobrý. Kvalita jednotlivých povídek sice kolísá, ale celkově pro mne převažují pozitiva - známí, méně známí i neznámí autoři, různá témata, různé žánry, někdy vskutku originální náměty (za mě vede Něco v jeho očích od Ohrlunda). Dost jsem ocenila stručné info o sociálních a kulturních reáliích pro porozumění kontextu některých povídek.

Doporučuju nepřeskakovat úvod. Zvlášť pokud vás trochu zajímá tradice a vývoj a vlivy, které ovlivnily švédské autory detektivek.

1 07.02.2016

Ačkoli název antologie vyznívá celkem ambiciózně, obsah je poněkud zklamáním. Některé povídky jsou skvěle vystavěné, jsou čtivé a vypointované. Bohužel těchto povídek je ve sbírce menšina (Padají hvězdy, Terapeut, Nedobře). Jiné jsou sice čtivé, ale chybí jim to, co povídku povyšuje na něco víc než jen krátký příběh, a díky čemu povídka utkví v paměti (Nůž). A některé bohužel nejsou ani dobře odvyprávěné. Autoři holt při sestavování neměli vždycky šťastnou ruku.

2 06.02.2016

Knížkou jsem si krátila čas při marodění, takže jsem ji mohla přečíst na jeden zátah během pár dnů. A nejsem si jistá, jestli bych z ní měla pozitivní dojem, kdybych ji četla delší dobu. Nicméně takto jsem se na několik dnů zcela ponořila do světa Thea a jeho Stehlíka a po dočtení mám pocit, že to, proč mám ráda tlusté romány, ve Stehlíkovi je.

Ačkoli jsem se nemohla zbavit dojmu, že se v knížce nic neděje, děje se tam všechno možné. Theo není žádný hrdina, ale jen někdo, komu se jakousi náhodou, omylem, dějí samé nepříjemné věci, s nimiž se snaží s menším či větším úspěchem vypořádat. Z knížky tak čpí určitá marnost nad tím, že různé události se dějí, ať člověk chce nebo ne a je jen na něm, jak se s tím popere. Líbil se mi kontrast obyčejného Thea, popisy jeho obyčejného každodenního života a myšlenek, kterým se marně snaží uniknout a zbavit se nepříjemných vzpomínek.

Jedinou výtku mám k odkazům na Harryho Pottera, přezdívka Thea, zmínka o hadím jazyku, jméno Luciuse Reeva coby slizkého záporáka...to si mohla autorka odpustit a ničemu by to neubralo, Avšak i přesto, je pro mě Stehlík románem, který si určitě jednou budu chtít znova přečíst.

.

5 05.02.2016

Autor umí skutečně výjimečně nastolit stísněnou a bezútěšnou atmosféru války, popsat a přenést na čtenáře popisy smutku, zmaru a zvrácenosti. takže určitě silný čtenářský zážitek.

Bohužel samotná atmosféra knížku neutáhne. Práce s příběhem se z mého pohledu příliš nepovedla a nemohla jsem se zbavit dojmu, že nějaký pokus o dějovou linku hraje podřadnou roli a jen doplňuje ponurou válečnou atmosféru, než aby tomu bylo naopak. Ráda bych věřila, že to byl autorův záměr, že šlo o literární experiment, ale obávám se, že se to jednoduše jenom nepovedlo.

01.02.2016

Přiznám se, nejsem čtenářkou červené knihovny a tenhle žánr obcházím obloukem. Nicméně, když o té Jojo všichni tak básnili, tak jsem si chtěla udělat vlastní názor. A jsem ráda, že jsem se nenechala odradit Stříbrnou zátokou, protože napodruhé mi Jojo Moyes dokázala, proč je jako autorka tak oblíbená.

Děj Dívky krásně odsýpá, a i když to je příběh o lásce, není to nudné ani klišovité. Minulost a současnost se prolínají tím správným způsobem a ve správný čas se objevují další dílky skládačky, aby do sebe v závěru vše hezky zapadlo. Postavy by sice snesly lepší propracování, ale určitě bych neřekla, že by byl příběh kvůli tomu nevydařený. Jasně, závěr s Edith v soudní síni je trochu přitažený za vlasy, na druhou stranu, kdo by čekal, že celý ostře sledovaný proces skončí jen formálním vynesením rozsudku, že.

Za mě tedy určitě to lepší, co se dá v rámci žánru červené knihovny přečíst.

4 31.01.2016

Instantní zlepšovák nálady koncentrovaný do 64 stran. Lehké, vtipné, s nadhledem a lehkou ironií. A i když jsem to četla už nějaký ten pátek zpátky, pořád se mi některé "true story" situace a vtípky vybavují. Za mě super!

2 30.01.2016

V rámci žánru to je asi to lepší, po čem lze sáhnout, když máte náladu na trochu romantiky, ale žádný zázrak to tedy není. Děj je celkem předvídatelný, motivace a vývoj postav také. Trochu jsem doufala, že alespoň s důvodem Lizina útěku do Austrálie si autorka dá tu práci vymyslet něco ne zcela prvoplánového, ale marně.

A nevím, jak v českém překladu, ale v originále není příliš patrný rozdíl, když příběh vypráví pokaždé jiná postava. Přitom jen těžko bude stejný slovník a vnímání jedenáctileté holky, její matky a londýnského developera. Když už autorka zvolila pro vyprávění ichformu, bylo by fajn odlišit příslušné pasáže i jinak než jen tím, že na začátku napíše, kdo je zrovna vypravěčem.

Jinak u knížky platí takové to klasické "nenadchne a neurazí".

4 30.01.2016

Četla jsem v angličtině a sáhla jsem po ní jen proto, že v danou chvíli byla tím nejzajímavějším, co regál s anglicky psanou literaturou nabízel. Aniž bych tedy měla jakákoli očekávání nebo předsudky, pustila jsem se do čtení. A musím říct, že na to, že jsem více jak polovinu knihy neměla pocit, že by se dělo cokoli, z čeho lze později vybrousit detektivní zápletku, tak to bylo velmi příjemné čtení.

Jasně, ne že bych napětím nedýchala nebo si z nervozity z toho, kdo bude další mrtvola, okousala všechny nehty, ale někdy je fajn přečíst si knížku s dobře vykreslenou atmosférou, kde se autor nesnaží udělat na čtenáře dojem pomocí brutální vraždy, vyšinutého maniaka a dějem, kde jeden neuvěřitelný zvrat stíhá druhý.

28.01.2016

Možná, že kdybych si nejprve přečetla poznámku o autorovi, kde se píše, že mezi jeho oblíbené spisovatele patří Jaroslav Hašek, nemusela bych 400 stran čekat na onu pověstnou vtipnost. Tenhle typ humoru, kdy jedna absurdní situace střídá druhou a všechno jde tak nějak proti proudu, mi zkrátka nesedí a místo pocitů pobavení zažívám spíš chvíle trapnosti. Navíc mi pasáže popisující Alanův život připadaly podstatně zajímavější než samotný útěk, a nejspíš jen kvůli nim jsem to dočetla až do konce. Každopádně Analfabetku už číst neplánuju, protože někdy je jednou až dost.

3 27.01.2016

Mám pocit, že jediné, co se dá na knize skutečně pochválit, je onen typický Irvingovský nadhled a ironie, s nímž popisuje v podstatě dost tragické události. Ale dějově to žádná sláva není. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že je to jen jakési vyprávění o vztahu hlavní postavy a jeho (ne)existující ruky, které občas naruší nějaká, pro vlastní děj nijak zásadní milostná eskapáda. Vztah Patricka a jeho ruky tak zastiňuje v knížce sice přítomné, ale značně upozaděné prvky jako je třeba vývoj postav nebo výraznější gradace děje. Takže za Irvingovo vypravěčské umění 3 hvězdičky.

2 24.01.2016

I když zrovna není Mrtvá zóna klasickou kingovkou (nebo možná právě proto), určitě bych ji zařadila mezi jeho nejzdařilejší kousky. Je to o promarněné lásce, a přitom nejde o sentimentální doják, je to o politice a přitom to není politický thriller, hlavní postava získá nadpřirozenou schopnost, ale není to sci-fi, přestože dar (a prokletí) vidět do budoucnosti i minulosti představuje hlavní pilíř, na kterém je příběh vystavěn. Kingovi se povedlo napsat skvěle vyvážený psychologický příběh s výborně zachycenou atmosférou 70. let a nepříjemně hořkým koncem.

4 23.01.2016

Pozoruhodný literární počin. Jen si sama nejsem jistá, jestli spíše v dobrém nebo špatném slova smyslu. Oceňuju originální zápletku a vývoj děje, kdy netušíte, co se dozvíte na další stránce a nakonec se samozřejmě nestačíte divit. Na druhou stranu některé dobré nápady a prvky jaksi vyšuměly do ztracena - autor je nijak nevysvětlil a krom ozvláštnění děje tyto pak trochu pozbývají smysl. Nicméně tajemství prvního desátého člena mě skutečně dostalo, takové rozuzlení, byť trochu přitažené za vlasy, hned dalo knížce nějaké body k dobru.

Takže, ano je to svým způsobem "divná" kniha, leccos bych se dalo vylepšit, ale ohromně mě bavila.

2 17.01.2016

Určitě to není špatná knížka a některé scény chytnou za srce (a rozhodně mezi ně nepatří ta závěrečná, která připomíná přeslazený narozeninový dort), ale myslím, že si autorka mohla s jednotlivými hrdinkami a jejich příběhy víc vyhrát, aby nepůsobily tak šablonovitě.

Život i charakter každé z ženských hrdinek má potenciál na to, aby utáhly celou knížku klidně samotné i bez kavárny a její americké majitelky Sunny, jen by to chtělo jít víc do detailů. Takto se v podstatě jedná jen o mozaiku, kdy pojítkem je právě kavárna a Sunny, což je sice zajímavý nápad, ale jde trochu na úkor toho, čím mohla knížka být. Osobně mám pocit, že za jejím úspěchem spíš než literární kvalita stojí jen samotný fakt, že se děj odehrává v Kábulu, a že mnoho událostí v knížce popisovaných je pro "západní" čtenáře natolik nepochopitelných a vzdálených, že šok nad dodržováním některých tradic a společenských norem je v podstatě zaručen.

Nicméně abych jen nehanila, celé se to dobře čte, a jak jsem předeslala v úvodu, jsou tam scény, pro které stojí za to si to přečíst.

3 16.01.2016

Moje první kniha od této autorky. A asi jsem čekala trochu víc. Dle nadšených ohlasů jsem měla za to, že detektivky od Yrsy v záplavě severské krimi vynikají svým napětím a zajímavým rozuzlením, ale po přečtení bych se pod takové tvrzení nepodepsala.

Knížka mne začala bavit až v poslední třetině, kdy jsem se konečně dočkala avizované napínavé atmosféry. Bohužel ji pohřbilo závěrečné rozuzlení. Celé to vyznělo, jakoby autorka v určité fázi už nevěděla, jak děj dál posunout k jeho závěru a tak si pomohla jednoduchým detailem, na jehož základě hlavní hrdince najednou vše docvakne. Osvětlení zbylých detailů pak mělo vyplynout z výpovědí pachatelů.

Takže napoprvé trochu zklamání, ale třeba jsem jen měla špatnou ruku při výběru knížek této autorky.

13.01.2016