babsi66 komentáře u knih
Pokud jste si mysleli, že jen román dokáže vyvolat patřičné emoce, tenhle komiks by vás měl přesvědčit o opaku. Tvrzení, že obrázek dokáže říct více než slova, zde dostává konkrétní význam.
Ne že bych se při čtení smíchy válela po zemi, ale na odpoutání se od reality všedních starostí to stačí. Chce to trochu nadhledu a nebrat knihu ani autora vážně, neřešit, jaká je pravděpodobnost, že si cestující v letadle nevšimnou, že s nimi cestují kráva, krocan a prase převlečení za lidi nebo že krocan umí zacházet se smartphonem a rázem je z toho docela milá zábava. Jo a fakt mě bavily odkazy na popkulturu přizpůsobené českým reáliím. Což je ovšem zásluha překladu nikoli autora.
Moje první detektivka od Dána. No popravdě, tři hvězdičky dávám jen díky svižnému tempu vyprávění.
Zápletku pro mne zabila pointa na téma templáři a jejich poklad. Smotat dohromady Templáře, Gestapo a Státní bezpečnost bylo na mě trochu silný kafe. Jak v knize několikrát zaznělo "Tohle je jak z románu". Ano, je. Bohužel v prostředí porevolučního Československa to celé na mne působilo přehnaně.
Doporučuju přečíst všem Kingovým fanouškům, ať už mají literární ambice či nikoli. Po přečtení téhle memoárové "příručky" totiž dostane Kingova beletrie hned další rozměr a vy si v příbězích možná začnete všímat odkazů, které jste doteď opomíjeli a nepřikládali jim zvláštní význam. A to by v mnoha případech byla sakra škoda.
Jediné, co dle mého stojí za kladné hodnocení, je úvodní seznámení obou hlavních hrdinek. Jinak je to celé takové ploché. Děj je strohý, zápletka, dá-li se to tak nazvat, je hodně nesměle naznačená a bohužel to není vyváženo ani bohatým "vnitřním životem" postav. Za mě ztráta času.
Když si chcete na chvíli odpočinout od každodenního shonu, je tohle ideální kniha, která vás vtáhne do jiného světa. Citlivě napsané, kupodivu ani ne moc sladkobolné, ale hlavně neuvěřitelně čtivé. I když zrovna nejste fanda červené knihovny jako já, nebudete se moci od příběhu odtrhnout, dokud nezjistíte, jak to s Bootem a Jenny nakonec dopadne.
Důkaz toho, že ne vždy je nutné detailně popisovat dobu, prostředí, místa, věci, abyste měli ze čtení naprosto reálný zážitek. U Soukupové se vše podstatné odehrává v psychologii postav, které jsou zcela reálné a uvěřitelné, od nejnepatrnějších vnitřních pohnutek, až po expresivní výbuchy vzteku, smutku nebo zlosti.
Špatná detektivka s ještě horším závěrem. Při čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že autoři při psaní postupovali podle předem daného mustru, kterého se snažili držet zuby nehty. A ono to je vidět.
Závěr, který zřejmě měl být plný nepředvídatelných zvratů, to pak zazdil úplně. Jako kdyby si autoři vymýšleli vysvětlení jednotlivých detailů, až když si v průběhu psaní uvědomili, že se k nim žádné přirozené vysvětlení nenabízí.
Další díl už číst nebudu. Nebo možná jo, ale jen proto, abych se pobavila nad tím, jak Kepler vyseká Joonu z vězení, aby mohl švédské policii ukázat, jak se správně chytají padouši.
Svižné a zábavné. Hlavní hrdinka Alice si vás získá hned na prvních stránkách a i když se na ni v průběhu knížky dozvíte pěknou špínu, budete ji mít pořád stejně rádi.
Oceňuji správné nadávkování humoru, sentimentu, dramatu a situační komiky. Co oceňuji už méně, je epilog, který je přesně tak nudný, nepřekvapivý a klišovitý, jak byste u knihy podobného ražení čekali.
Je to jízda. Spousta vražd provedených více či méně ordinérním způsobem. Vyšetřující policajt s pořádným škraloupem ve své profesní dráze. Sladkobolná milostná linie pro romantické povahy jako vedlejší linie příběhu.
Ačkoli je tam spousta typicky nesbovských rysů a spousta prvků, které byly v x příbězích použity milionkrát předtím, celek ani za mák nepůsobí jako prvoplánový útok na peněženky fanoušků severské krimi. A to je asi to, co na tom oceňuji nejvíc.
Dočteno jen silou vůle. A to mám Kinga vážně ráda. Jen mi zřejmě celá ta duchařina namíchaná se story o upírech nesedla. Možná proto, že upíři jsou klasicky vykreslení jako nadpozemsky krásné bytosti se zářivě bledou pletí, špičatými zuby a neutuchající chutí po krvi. Jo a bojí se kříže a svěcené vody. Celé mi to přišlo takové klišovité a až trapně netajemné, nestrašidelné a hlavně nepřekvapující. Za mě tedy nebrat.
Příběh s velkým potenciálem, který autor zdaleka nevyužil. Na můj vkus poněkud nudné a až moc poklidné na to, jaké životní zvraty hlavní hrdinka prožívá. Shodně s tempem vyprávění knížku v klidu přelouskáte a se stejně klidným srdcem ji následně odložíte a pravděpodobně zapomenete, cože se tam vlastně dělo. I když, jelikož se toho zase tolik neděje, není vlastně co zapomenout.
Zajímavé téma, pěkně napsané, ale nedokázala jsem se přenést přes některé díry ve vyprávění. Co jako mělo znamenat Einarovo krvácení z nosu? Jak to, že se v příběhu popisuje, jak Einar/Lily nacpal prsa do korzetu - kde je jako vzal? Bral nějaké hormony? A jak souvisela jeho transidentita s existencí nedovyvinutých vaječníků? Možná jsem hnidopich, ale tyhle informace mi vzhledem k tématu připadají zásadní. Škoda, že se jimi autor víc nezabýval.
Má to spád, má to grády, jednotlivá vodítka a rozuzlení jsou dávkována přesně v tom správném tempu tak, že jednoduše nemůžete knížku odložit s tím, že to dočtete zítra. A závěrečné rozuzlení je třešničkou na dortu. Ideální krimi thriller.
Jen bych čekala, že když je kniha prezentovaná jako detektivka, nebude se milostný vztah Margaret a Li Jena řešit víc než všechny vraždičky. Jako detektivka mi to právě díky této "dějové" linii připadalo nedotažené a jako milostný příběh s detektivní zápletkou zase jako ukrutná nuda. Takže další knížka, u které si budu pamatovat jen to, že jsem ji kdysi četla.
Jasně, atmosféru ostrova Lewis se zopakovat nepodařilo, ale i tak autor ze rozdal karty celkem pěkně. Mayovi se povedlo vytvořit sympatickou hlavní čínsko-americkou dvojici. Sice je od prvních stránek zřejmé, jak se jejich vztah bude vyvíjet, na druhou stranu jejich počáteční nesympatie vytvářejí spoustu příležitostí pro přiblížení čínské kultury, zejména v kontrastu s tou americkou. A co oceňuji nejvíce - Mayovi se tento mini exkurz do čínských tradic povedl, aniž by z jeho popisu byl zřejmé, zda straní západnímu nebo východnímu fungování společnosti.
Bohužel se poslední třetina zvrhla v další story o tom, jak se lidstvo díky své nenasytnosti (a nenasycenosti) řítí do průšvihu. Takže v tomto ohledu pro mne trochu zklamání, protože to vypadalo na velmi slušnou detektivku.
Zajímavý námět s nezajímavým zpracováním. Většina dějových linek mě nijak nezaujala a knihu jsem dočetla jen silou vůle. I přesto bych jeden detail přeci jen vyzdvihla, a to Ursulino déja vu, které v dalších životech mělo podíl na tom, že se zachovala v danou chvíli jinak. Bohužel to samo o sobě nestačilo k tomu, abych dala víc než 2 hvězdičky.
Kdyby celá kniha nebyla koncipována jako pokračování Milénia, mohl to být docela dobrý špionážní román. Takto se ale z Lisbeth stala superhrdinka, která pronáší až moc sofistikované proslovy a z Blomkvista jen plochá postava plnící úlohu figurky do počtu. Nicméně čekala jsem, že výsledek bude mnohem horší.
Jeden z případů, kdy obálka překonává obsah.
Podle anotace by jeden řekl, že četba bude pořádná jízda, kdy akce střídá akci a napětí jde ruku v ruce s dobrodružstvím. To celé okořeněné suchým britským humorem. No takže ne. Zápletka má sice nápad, děj jakž takž odsýpá, ale celé to působí nedotaženě. Autor zkrátka nedokázal využít své v základu dobré nápady a rozvinout je do něčeho pořádného. Místo toho většinu originálních myšlenek zaplevelil okolnostmi, které pro děj nejsou nijak zásadní a slouží jen jako zbytečná vata.
Jediné, co aspoň trochu funguje, jsou cynické hlášky Petera Granta, což je na bestseller trochu málo. Jo a pak ta obálka, ale ta už to také nevytrhne.
Knížka má všechny předpoklady být bestsellerem. Odehrává se to ve zlaté éře 20. let, jsou tam gangsteři, Hollywood, jeden pořádnej padouch, komplikovaná láska mezi chudým klukem a bohatou slečnou. Opakujícím se leit motivem je cesta za splněním si svého snu, který se jen v Americe stává realitou.
Navzdory tomu všemu jsem měla problém uvěřit autorovi, že tenhle American dream není psaný jen na efekt. S postavami jsem se nesžila, příběh v některých fázích ztrácel na tempu i na originalitě. U mě to tentokrát nezafungovalo, což mě mrzí, protože po Dívce, která se dotkla nebe, jsem se na tuhle knížku nesmírně těšila.