babsi66 komentáře u knih
Tváří se to jako hrozně tajemnej thriller, což by asi byl, za předpokladu, že se čtenář nebude logicky zamýšlet nad pravděpodobností jednání hlavních postav. Má to spád, děj utíká v podstatě sám od sebe, ale nesmíte zapojovat hlavu. Protože pak se celá dějová konstrukce bortí na tom, že je divný, aby dospělej chlap po tříměsíční známosti truchlil 6 let a jeho Natalie se na tutéž dobu zašila kamsi do ústraní, aby své tříměsíční lásce zachránila život. To samé platí o tom, že téměř každý v knize je buď mafián nebo členem podivné neziskovky a každej něco tají.
Jsem z toho trochu rozpačitá. Krev elfů byla moje první kniha ze ságy o zaklínačovi a nějak se nemohu zbavit dojmu, že ač má příběh obrovský potenciál, autor ho zdaleka nevyužil tak, jak by mohl. Některé pasáže jsou výborné, některé působí v ději trochu zmatek a občas jsem se ztrácela v dějových obratech. Ale třeba je to tím, že jsem nezačala prvními dvěma knihami povídek. Každopádně čekala jsem, že mě to naprosto dostane. Ve skutečnosti si nejsem jistá, jestli si za týden budu pamatovat víc než jméno hlavní postavy.
Konečně kniha, která popisuje Aspergerův syndrom nejen z té vtipné stránky, ale snaží se ukázat i úskalí, která již nejsou tak zábavná.
V podstatě je to pořád ten samý Theorin. Ponuré prostředí s podivnou historií hraje i zde hlavní roli a postavy mu jen sekundují.
Zjistila jsem, že si užívám spíše vylíčení atmosféry, než že bych se jako u detektivky snažila dávat stopy dohromady a uhodnout pachatele. O ději se totiž dá říct leccos, snad jen ne, že nezadržitelně spěje k rozuzlení. Finální střípek skládačky totiž přijde z ničeho nic až na konci a je podán ve stylu " jo a abych tedy nezapomněl, ta utopená zemřela, protože...". Normálně bych skřípala zuby a cítila se podvedená, že si to autor takto usnadnil, ale tady mi to připadalo spíše jako příjemný bonus na závěr.
Nenadchne a neurazí. Vadila mi tematická roztříštěnost povídek. Sem tam napětí, sem tam laskavá nostalgie.
Baví mě, jak Deaver umí do sebe zapojit různé roviny příběhu a nakonec vše je úplně jinak, než jak to zpočátku vypadá. A celé to přitom působí vyváženě, nenuceně a uvěřitelně.
Nádherný příběh. Jako mávnutím kouzelného proutku se přenesete do světa osmileté Elsy, který na první pohled vypadá jako běžný svět dospěláků. Jenže díky babičce má vše i jinou, pohádkovou rovinu, která se ve vnímání malé Elsy prolíná s realitou s tak přirozenou samozřejmostí, až tomu málem také věříte.
Oceňuju, že knížka nebyla jen variací na téma z Dítěte č. 44. Navíc to mělo spád, autor si vyhrál s detaily, nechal pěkně rozehrát charaktery jednotlivých postav včetně motivací jejich jednání. Za mě super thriller. A zasazení děje do sovětského svazu tomu dodává ten správný punc neotřelosti.
Výborný komiks. Charaktery postav jsou s každou stránkou víc a víc prokreslené a děj postupně graduje úměrně tomu, jak Davidovi odtikavá vyměřený čas.
I když by se komiksu dalo vytknout pár věcí včetně několika dějových klišé, výsledek prostě funguje.
Možná, že kdybych to byla první kniha od Jojo, dala bych plný počet hvězdiček. Rozhodně to nebylo špatné a v rámci žánru ani průměrné, ale čekala jsem něco, co mě dostane na první dobrou. A k tomu bohužel nedošlo.
Přestože mě bavila Louisa se svými potrhlými outfity a neutuchající životní energií v kontrastu s mrzoutským Willem, kterému naopak touha po životě scházela, jejich příběh mě z nějakého důvodu nedokázal vzít tak, jak jsem doufala.
Ale i přesto, v knížce je spousta krásných okamžiků, kvůli kterým stojí za to si ji přečíst.
Upřímně, nevím, co si mám o tom myslet. Ilustrace a atmosféra super, což z komiksu dělá zajímavý zážitek bez ohledu na děj, který...no který dle mého názoru není tak originální a pohlcující, jak jsem čekala. Jestli bylo cílem autora donutit čtenáře k zamyšlení, povedlo se. Otázkou, jestli bylo záměrem, aby se čtenář zamýšlel zrovna nad tím, jaké vlastně mělo být celkové vyznění příběhu.
Je pravda, že se v knize objevuje spoustu za vlasy přitažených situací. Na druhou stranu Don je cokoli jen ne průměrný, takže mě značná dávka nepravděpodobnosti v některých dějových zvratech zase tolik nevadila.
Oproti prvnímu dílu se knížka nese v trochu vážnějším tónu, ale stále je to primárně knížka k pobavení. A já se bavila. Don je sympaťák, chaotickou Rosie je těžké v jejích obavách nechápat a jedna absurdní eskapáda střídá druhou. Na oddechovku dobrý skóre.
Asi jsem měla přehnaná očekávání. Na můj vkus poněkud plytký děj, který bohužel nevytrhly ani výborné grafické ztvárnění a ponurá atmosféra.
Na to, že mě sci-fi nebaví a chemii, fyzice ani jiným přírodním vědám příliš neholduji, jsem se výborně bavila. Ať už díky lehce ironickému přístupu hlavního hrdiny, střídání prostředí Země - Mars nebo ichformy a erformy.
Je těžké si Marka neoblíbit a nefandit mu v jeho snaze o přežití a je přitom úplně šumák, že třetinu knihy moc netušíte o co jde, protože popisy všech těch vědeckých věcí vám nic moc neříkají. :)
Že bych se u čtení válela smíchy pod stolem, to určitě ne. Ale jako sonda do vnímání člověka s Aspergerovým syndromem, který řeší problém jak najít "tu pravou", je to fajn.
Vzhledem, k tomu, že story na téma "jak najít toho pravého/pravou" bylo už milionkrát zpracováno za doprovodu mnoha více či méně trapných/vtipných/neuvěřitelných historek, dovedu si představit, že vzhledem ke specifikům AS mohl autor z tématu vytřískat mnohem víc. V rámci oddechovek je to však určitě to lepší, po čem se dá sáhnout.
Po všech stránkách dokonalé. Neskutečně mě baví jazyk autora, to, jak i skrze detaily dokáže o postavách sdělit mnohé, i to, jak o závažných věcech vypráví s lehkostí a bez zbytečného dramatu a přesto z textu poznáte, že to drama je a sakra velký.
A jelikož jsem z oboru, vyloženě jsem si užila právní argumentace soudních případů zmíněných v knize.
Kombinování historických flashbaků, vyšetřování vraždy a rodinného dramatu hlavní postavy zvládá May mistrně a vykreslení sychravé atmosféry ostrova Entry je jak dělaná k chladným podzimním večerům. Jediným problémem je, že něco podobného už tu bylo v trilogii z ostrova Lewis.
Je rozdíl mezi románem popisujícím osudy několika rodin na pozadí historických událostí a popisem historických událostí, které mají přiblížit právě osudy obyčejných lidí. Tohle je ten první případ. Neřešila bych přesnost či ideologickou zabarvenost jednotlivých postav a režimů. Pokud od toho někdo čeká přesný historický popis, měl by sáhnout spíše po faktografii.
Follet vytvořil charaktery, s nimiž nějakým způsobem pracoval. Výsledkem je alespoň pro mne poutavá sága, která se dobře čte.
Měla jsem od Deavera delší pauzu a těší mě, že z přečtení této detektivky mám stejně dobrý zážitek jako když jsem před lety četla jeho starší tituly. Má to spád, nic není tak, jak to vypadá napoprvé, napodruhé a ani napotřetí. Přesto celek nepůsobí přeplácaně. Prostě Deaver v nejlepší formě.
Podobné knihy beru trochu s odstupem. Nechci tvrdit, že se (ne)stala chyba v systému. Na druhou stranu jedná se o jednostrannou výpověď a bez znalosti spisu jen těžko může někdo posoudit pravdivost nebo oprávněnost toho, co se dělo. Takže jako kniha k zamyšlení nad některými otázkami dobrý, ale rozhodně bych se s ní bez dalšího neoháněla jako s důkazem toho, jak justice selhala.