bábuška komentáře u knih
Milostný příběh vidím jako nitku, která se proplétá osudy hrdinů této knihy. Hlavní osou je období nástupu Hitlera do funkce kancléře v r.1933 a končí jarem 1945. Setkáváme se s různými osudy židovských rodin, projdeme koncentráky i frontou, která postupuje zničeným Polskem, zabíráním českého pohraničí, zničení Lidic a dále na východ. Utrpení provází území dobývaná i porobená. Ne všichni obyvatelé Německa souhlasí, ale odpůrci jsou pronásledováni a likvidováni. Malá odbojová skupina studentů ve které je i Marietta, vnučka princezny Lobkowicové projde koncentrákem, po útěku se vrátí na rodnou Šumavu a zapojí se do odbojové skupiny, převádí většinou židovské uprchlíky do Rakouska a odtud jdou s dalším převaděčem do Švýcarska. Uštvaná a sestárlá vypjatým životem, se po válce setkává se svou láskou, anglickým zpravodajcem, ale i s bratrem, který prošel hrůzami války až ke Stalingradu. Kniha je to o smutných osudech, ale velice poučná, i čtivá.
Kniha skoro pětisetstránková a ještě k tomu drobným písmem. Ale zvládla jsem ji, i když tentokrát mi přečtení trvalo déle. Poněvadž patřím mezi starší ročníky, dokonale jsem se vžila do té nešťastné doby padesátých let, osobně jsem znala několik rodin poškozených, setkala se i s těmi "prodejnými", i na vlastní kůži něco podobného prožila. Není to smyšlený román, ale kniha zcela autentická a měla by mít co nejvíce čtenářů, poněvadž národ velice rychle zapomíná. Láska k rodné vlasti, skutečné přátelství , odvaha a věrnost, už málokoho osloví. A to je škoda!
Opravdu odpočinková kniha, ale hezky jsem si při ní zavzpomínala při popisování památek Říma a celkové atmosféry letních slunných dní mezi milými přáteli.
Anglie v polovině devatenáctého století a tragedie, že lze v této době má ještě majitel panství možnost jednat s lidmi na tomto panství žijícími, jako s otroky. Alkohol, hazard i znásilňování, to vše je dovoleno a není žádná možnost odporu. A v tomto ovzduší se nachází mladinká dívka - sirotek, vše pod tvrdou vládou zištného strýce a posléze pak pod diktátem vnuceného manžela. Není to pěkné čtení.
Ema má z prvního manželství dceru,manžel ji surově týral a její utrpení skončilo rozvodem. Ve druhém manželství přibyl synek, ale po dlouhé době se cítil muž svazován stereotypem a rodinu opustil a zanechal bez prostředků. Následovaly problémy jak psychické tak finanční, přidaly se starosti s přítelkyní, která byla soustavně fyzicky týraná ale neměla sil se vzepřít. Což skončilo tragicky, manžel ji v návalu zuřivosti zabil a sám sebe pak zastřelil. Zbyly po nich dvě děti. V kolotoči denních starostí a událostí kolem, získává Ema vnitřní sílu a odhodlání k budování svého nového života. Je to kniha o domácím násilí, které bohužel u nás stále přetrvává. Kniha smutná, ale poučná.
Překvapilo mě, že ještě v polovině minulého století kdy bylo otroctví dávno zrušeno, jsou občané černé pleti považováni za druhořadé, dokonce když vypukne druhá světová válka nesmí hoši s černou pletí narukovat. Až posléze když bílých vojáků houfně ubývá, jsou povoláni i ti dříve opomíjení. Nesmí ovšem mít žádnou vyšší hodnost, ale změna okolností na bojišti i toto mění. Na pozadí této doby se zrodila láska mezi dívkou takzvané bílé honorace a černým studentem mediciny. Láska prochází mnoha tragickými situacemi, násilným rozdělením, ale v srdci devadesáti-leté ženy zůstává navždy. Víc než smutný příběh.
Nevím, zda to bylo překladem, nebo stylem psaní, ale kniha mě nijak neoslovila.
Jako by hlavním smyslem života byl sex a přebíhání z náruče do náruče. A když se nedaří, připadá to hrdinkám románu jako konec světa.
Dvě nešťastná manželství. On s přespříliš dominantní ženou, ona v bídě s násilníkem a opilcem. Osamoceni pod zříceným domem po bombardování. Při dlouhém a namáhavém úsilí najít cestu ven, vypráví si navzájem své osudy, citově se sblíží a slíbí si, že každoročně ve stejný den a na stejném místě se sejdou a to tak dlouho, dokud nebudou jeden pro druhého volní. Trvá to celých dlouhých dvacet let, ale příběh nekončí šťastně. Sophie umírá při dopravní nehodě před Maxovýma očima a ponechává mu jejich společnou devatenáctiletou dceru Grétu.
Čtení pro romantické duše. Čte se lehce, děj je plynulý, mužný hrdina bránící se lásce, získá proti své vůli DUCHA domu, který mu radí ve věcech lásky a přitom i ke svému vlastnímu prospěchu. " Stal ses mým přítelem. Ani jsem nevěděl, jak moc ho potřebuji. Přinutils mě pochopit, že smrt není to nejhorší, co tě může potkat. Mnohem horší je umřít a nepoznat lásku." Někdy by se takový DUCH třeba hodil i nám, že?
Název knihy by se hodil pro čtenářky, které si také rády popijí samy a potajmu. Já tuto zkušenost nesdílím, ani se nepohybuji v prostředí kde se popíjí, proto nemám zkušenost. A právě proto mě nijak kniha nezaujala, dvě hvězdičky dávám protože za odpad knihu nepovažuji.
Na tuto knihu jsem se velice těšila, zlákala mě překrásně ilustrovaná obálka. Ovšem obsahem jsem se probojovávala až do konce. V příběhu je mnoho poetičnosti, ale mohl se odehrát kdekoliv, chybělo mi tam kouzlo Benátek a krásného Portofina, stejně tak i dramatičnost skutečného odboje.
Byla jsem zvědavá na pohled ze strany amerických vojáků na druhou světovou válku. Amerika byla již ve válečném stavu po napadení Pearl Harbouru, když dvacetiletí, ještě kluci, museli postoupit tvrdý výcvik a pokračovali v něm i po přesunu do Velké Británie. Je znát, že knihu napsal novinář, který pečlivě studoval popisované válečné roky, vyloďování ve Francii tak přesně popsané, jak jsem je slyšela od přímého účastníka a posléze i o bitvě v Ardenách s neskutečně vysokým počtem obětí. I po tolika letech od skončení války lze slzet nad tak vysokou ztrátou mladých životů. A v rámci této knihy sledujeme osudy rodiny Smetanovy, kdy ve třetí generaci hledají sourozenci Richard a Petra svého biologického děda v daleké Pensylvánii. I když se jedná o autorovu prvotinu, mělo by nakladatelství věnovat více pozornosti textu, kde jsem zjistila několik drobných chyb. Ale pokud se český čtenář dostane k této knize, stojí za přečtení, mohu jen doporučit.
Asi jsem nepochopila z názvu knihy slovo 'Svítání'. Waris po strastiplné cestě z New Yorku do Somálska navštívit rodnou zemi a vyhledat po dvaceti letech svou matku, nachází místo svého dětství zcela nezměněné, vidí bídu, hlad a špínu, celá široká rodina i vlastní matka se drží starých zásad, že žena v jejich světě má pouze cenu pracovní síly, neustálé přehlížení a ponižování je normou. I ona sama během této krátké návštěvy zjišťuje, že svět jejího dětství se nezměnil.
Kniha je zajímavá nejen pro běžné čtenářky, ale měla by být hlavně poučná pro ty, kteří Afričanům ukazují Evropu jako zemi zaslíbenou. Úsměvná byla představa otce Safy před bankomatem, ale i okouzlení Safy a Inaf v módních obchodech, s představou, že co se nabízí, je možné si vzít. Ženská obřízka je tragedií pro všechna muslimská děvčátka. Knížka je to čtivá, ale smutná.
Silně depresivní kniha, nemohla jsem usnout a promítalo se mi to do snů. Pomalu vymírající město, zrezivělá torza aut, vysychající jezero. Lidé s nádory, ekzémy, novorozenci bez rukou nebo s jednou navíc, těžce nemocní odváženi do středu jezera a jemu vydáni napospas. Takhle se nám odměňuje vydrancovaná příroda ať je kdekoliv, v této knize například na dálném východě. Mohu doporučit pouze silným povahám.
Hlavní osou románu je přímo tragický příběh mladinké dívky ze Saigonu začátkem minulého století, kdy Indočínu ovládali Francouzi. Po smrti dobře postaveného otce se s matkou ocitá v chudobné čtvrti a zůstává jí jen věrná přítelkyně Thanh. Když je nucena provdat se za hrubého muže, domluví se obě dívky na útěku, protože obě touží studovat v Evropě. Následuje únos dívek obchodníky s děvčaty a Hanna skončí v nevěstinci v Hamburku. Po dramatickém útěku zamíří do Berlína, kde pracuje jako šatnářka v tančírně. Zamiluje se a příběh mohl končit svatbou, ale dostihla ji minulost a tak dál utíká a skryje ji Paříž. Nečekané těhotenství a další překvapivý osud vypráví Hanna své pravnučce, která prožívá svůj smutný vlastní příběh. Je to kniha velice krásná a čtenářkám mohu jen doporučit.
Příběh z Austrálie třicátých let minulého století. Otec je pastor anglikánské církve a je obdařen dvojčaty z prvního manželství. Totéž se opakuje i v manželství druhém,
jeho druhá manželka je jednoduchá a všechny čtyři dcery využívá jako neplacené služky. Dívky mají ovšem zcela jiné představy o svém životě a při první příležitosti kdy je mladším dvojčatům osmnáct let, odcházejí společně pracovat do místní nemocnice, kde mají možnost získat studiem odbornosti zdravotních sester. Jsou sice k sobě citově vázány, ale pomalu se jejich cesty dělí. I když dále společně sdílejí radosti i starosti, dosahuje každá z nich svého cíle. Je to kniha o skutečné sesterské lásce v nejisté době.
Herec, který pro kariéru obětoval své přesvědčení, na jedné straně vystupuje jako přívrženec nacistických pohlavárů, v soukromí bojuje se svými běsy, propadá melancholii a výčitkám svědomí. Čeká ho pád do propadliště dějin, nebo jej čeká
po roce 45 nový vzestup na výsluní ?
Pohled na válečná léta v obyčejné německé rodině. Starší ze sester je zařazena do programu Lebensborn, mladší Elsie tajně ukrývá malého židovského chlapce bez vědomí rodičů. Všeobecný hlad a bída nutí otce pekaře zapracovávat do chleba a pečiva různé přísady mnohdy rostlinného původu, jen aby bylo čím zaplnit hladový žaludek. V roce 45 se objeví v Garmischi vojáci americké armády. Elsie se provdá a tak se i s rodinou ocitá v Mexiku a vrátí se ke své profesi a otevře si 'Bäckerei' se všemi nezapomenutelnými vůněmi starého domova.