bábuška komentáře u knih
Příběh nás zavádí na Sumatru, která byla kolonií Nizozemí, seznámíme se s nadanou houslistkou Rose, která svou láskou ztrácí své umění. O deset let později se seznámíme s dívenkou Helen, odňatou dcerou Rosinou, ale se zděděným nadáním. A tyto čarovné housle se objeví už v našem století v malém berlínském krámku se starožitnostmi a mladá majitelka se svou přítelkyní začínají pátrat o původu houslí. Je to romanticky laděná knížka, trochu si v ní zacestujeme, ale dozvíme se i spoustu zajímavého.
Krásná jako kvítka na modranském džbánku, je ta země která vlastí je ti, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vložil krukojeti. Stokrát zklamán rady nevěda si, znovu vždycky navracíš se, domů ....... veliké poděkování paní autorce za použití těchto sladkých veršů Jaroslava Seiferta, kterými proložila kapitoly tohoto románu. Slovy jednoduchými ale čtivými, jako by vyprávěla příběh mně tolik známý a připomínající ten můj. Mladí nidy nepochopí, pro ně je to dávnověk.
Červená rozeta je název sbírky básní mladého básníka ze začátku padesátých let. A s touto sbírkou, několikrát vydávanou, vystačí několik let, oslovují ho Mistře a on si žije ve svém snovém a výnosném světě. Stačí deset roků, jsme v době po Pražském jaru a Mistr se ocitá ve světě kterému nerozumí a neví si ani rady s vlastním životem. Příběh je zasazen do doby kdy se jezdilo na rekreace ROH a "družilo se". Trochu parodie, trochu nadsázky.
I když je kniha staršího vydání, výborně jsem se pobavila. Je to vzpomínání Josefa Škvoreckého na hodně mladá léta na gymnáziu v Náchodě formou deníčku žáka Macháňe, vzpomene i důstojného pána Melouna a celé tehdejší společnosti města. Ve druhé části " Ze života socialistické společnosti" už je toho humoru trochu méně, z tatínka je soudruh Machanin, z malého Josefa je Vasil, ale dětské vyjadřování je stále k pousmání. Ve třetí části knihy se přesouváme do Kanady, ale o úsměvné příhody není nouze. Z tatínka je doma "tentvuj" z malého Pepíčka je Derek, který je vnímavý i hodně překvapený, ale stále literárně aktivní. K naší radosti.
Tahle kniha mě opravdu mile překvapila. Pět přátel, každý z nich má svá trápení i své touhy a navzájem jsou ochotni jeden druhému pomoci. A když opravdu dojde k tomu, že občas některý z nich v kritické situaci pomoc potřebuje, jeden z nich vždy zklame a tím si pomalu buduje vůči sobě ztrátu přátelství a nakonec i nenávist. V průběhu příběhu se řeší jeho vražda při společném setkání. Mohu vřele doporučit i dalším čtenářům.
Čtení přímo napínavé, výborně popsána tvrdá povaha Mariina, pravý opak láskyplné Evy, která prošla svým nepříznivém osudem. Když konečně hlavní hrdina najde klidné a spokojené zázemí, končí kniha nečekaně tragicky.
Tak jsem si pěkně zavzpomínala na krásnou dívku s krásným hlasem, později zcela záměrně zapomenutou a ve vzpomínkové knize se setkáváme s nezatrpklou starší skutečnou dámou. Ještě že si můžeme její nejhezčí filmy stáhnout a občas se jimi potěšit.
Od této autorky jsem ještě nečetla žádnou knihu, ale rozhodně jsem zklamaná nebyla. V první části knihy se autorka hlavně zaměřila na rok 1915 a boj o Dardanely mezi Velkou Británií a Francií proti Osmanské říši. Nebylo to pěkné čtení, armády nebyly příliš vyzbrojeny ani vycvičeny a tak vyteklo mnoho krve mladičkých hochů na obou stranách. Druhá část knihy je už uvolněnější, sleduje osud mladé ošetřovatelky Claire která se navrátila z různých bojišť do Anglie. Samozřejmě v tom figuruje i mladá láska, která překonala hledání i dlouhé odloučení.
Na tuto knihu jsem se velice těšila. Po Vůni jasmínu se mi tento příběh zdál trochu rozvláčný, ale subtropickou zeleň a pole čajovníků jsem si dovedla živě představit. Jen doba, ve které se děj odehrává, je sešněrována konvencemi, přístup rodičů hlavně starší dceři, je dnes nepochopitelný. Bylo mi Grace upřímně líto.
Znovu jsem vzala po létech do ruky tuto zajímavou knížku. Krásné vzpomínání na rodiče, příbuzné i přátele. Připomnělo mi co už jsem pozapomněla, sklon k hudbě i výtvarnu, i na krušné začátky v Duchcově, nutnost fárat k raněným a celkově k rukodělnému talentu. I přes různé překážky té doby dosáhla autorka jak ve své odbornosti, tak i v kvalitnímu překladatelství, k pomyslnému vrcholu.
Knížka poměrně drobná, ale osud plný bolesti už od prvních stránek. Jako mladá studentka odchází v roce 1941 s transportem do koncentráku v Lodži. Práce v cihelně jen šatech z pytloviny, bez spodního prádla, bez bot, hlad, špína, bití, a konečně pochod smrti. Bosa, přes zmrzlou oranici utíká přes polské hranice do Čech, jsou poslední dny války, ale ani v Praze mezi svými bývalými přáteli nenachází střechu nad hlavou, spíše pomohou cizí lidé. Ani po válce na úřadech navrátivští Židy nevítají, jejich bývalý majetek je rozkraden, byty i domy zabrány a všude je jim dáváno najevo jak jsou nežádoucí. Poté se situace částečně uklidňuje, ale přichází únor 47 a s ním pokračování štvanice na nežádoucí. Hedin manžel je zatažen do procesu Slánský, se kterým se ani neznal, a posléze je popraven. Sama s dítětem, bez možnosti zaměstnání, zabavení chudého majetku, sledování Státní bezpečností, vystěhování do polozřícené boudy, a opět zima, hlad a těžká nemoc. Najde se pár odvážných přátel, ale všechna naděje na spravedlnost a klidný život v rodné zemi je pryč. Není to román, je to kus hodně těžkého života. Poprvé byla tato kniha vydána v roce 1973 v nakladatelství Publishers v Torontu.
Tolik jsem se těšila na novou knihu mé oblíbené autorky. Příběh mé dvě dějové linie. Začíná koncem 70.let, mladá studentka ve bezhlavě zamiluje a přistoupí na tajný sňatek se svým přítelem. Nastává kruté rozčarování, kdy jí novomanžel beze slova opouští a emigruje. Pak následuje nejen zoufalství mladé dívky, ale výslechy StB všech kamarádů i rodičů chlapce a následné postihy. Ve druhé části románu se ocitneme v roce 2014 v rodině dcery Diany, kdy bývalá studentka Jolana je už babičkou a shodou náhod se na dovolené v Itálii setkává se svou první nešťastnou láskou, následuje odpuštění a příběh se více zabývá osudem dcery Diany a jejími problémy v podnikání. První část se mi líbila víc, ale jako celek mě kniha nezklamala.
Dostala se mi do ruky kniha tohoto autora poprvé, a protože mě zajímá historie tohoto období, udělala jsem dobře. Zatím jsem se v jiných knihách z těchto ponurých let nesetkala s takovou precizností popisovaných událostí při jednání politických osobností jak na straně odpůrců Hitlera, kteří se sešli v Londýně, tak neustálé bombardování Londýna a celého britského pobřeží Němci. A to ještě v době před napadením Polska a okupováním Francie. V té době se v Londýně setkají dvě české rodiny, kterým se včas podařilo odejít z Prahy. Dva bratři a mezi nimi dívka, které se oba dvoří. Podle mě je to spíše pro větší čtivost knihy, mnohem zajímavější je děj těchto politických událostí.
Opět jedna z knih mého oblíbeného autora. Tentokrát mimo zapeklitých dvou případů kdy se nakonec ukáže že patří k sobě, postihuje jednoho za druhým z našich hrdinů nějaký zdravotní problém. Velice pěkný příběh, mohu směle doporučit, stejně jako ostatní od Dominika Dána.
Tato kniha mě velice zaujala, podle mě to nebyl žádný slaďák. Osud mladinké Emmy, její "tak trochu láska" ke svému zaměstnavateli, vysokému důstojníku SS, bych vzala pouze jako epizodu ve stavu celé polské společnosti v okupované vlasti. A je to vlastně začátek pogromu na židovské obyvatelstvo, zřízení prvního gheta a úmyslu Židy zcela vyhladit v nově budovaných táborech smrti. Byl to velice smutný příběh.
Nečekala jsem, že mě děj této knihy tolik zaujme. Vztahy v rodině, babička-dcera-vnučka, jejich vzájemná vyjadřovací konverzace, to je současnost. Dceřina nemoc nás přenese ze současnosti do dob babiččina mládí a to je hlavní osou tohoto příběhu. Třicátá léta minulého století poznamenala osudy rodin na obou stranách Šumavy, byly to osudy tragické, a na tyto roky vzpomíná babička Valerie i mnichovský lékař, který má provést operaci dcery Jany. Setkání těch dvou probíhá ve vzájemném vzpomínání na nezapomenutelné křivdy na obou stranách a zůstává dilema, kde je pravda. Název knihy Nedosáhneš na dno, je zcela výstižný.
Dívka, jejíž snové představy jsou zachycované štětcem na plátno a na druhé straně stárnoucí malíř abstrakce. Vzájemné, až chorobné vzplanuti mezi oběma umělci se neohlíží na ty v jejich okolí, kterým třeba nechtěně ubližují. Zcela propadlí své lásce společně vytvářejí obrazy svých duší. A kolem nich se stahují přízraky začínajících podob druhé světové války, ona Angličanka, on Němec se židovskou exmanželkou a synem, Evropa se mění a tím se mění i láska této dvojice, která končí smutným rozchodem.
Tentokrát se v knize vyskytly dva odlišné případy. Opět naši známí 'vraždári' řeší soupeření nočních klanů , jejich přestřelky a podrazy. Druhá linie se zabývá minulostí dvou bývalých spolužaček, jedna , ta kdysi obyčejná, zazáří ve světě módy, ta druhá, kdysi premiantka, se stane ředitelkou gymnázia, ovšem je obětí domácího násilí. Případ nekončí dobře, přetrvávající závist vítězí, ale trpkost zůstává.
Jedna část příběhu nás zavádí do Němci okupované části Francie za demarkační linií. Na zámek de Savigny dochází vysoký nacististický důstojník Otto von Rheinhardt a majitelé zámku žijí v představě, že jsou pod jakousi ochranou. Jsou na zámku dvě osoby,kterým se nelíbí německá nadřazenost, a sice mladší syn a manželka staršího syna, angličanka Katrin, kteří se zapojí do práce v odbojové skupině. Na sklonku války jsou majitelé vystěhováni a zámek je zabrán pro německé velitelství a posléze jsou z něho vyvezeny všechny umělecké předměty. Jako mnoho jiných nacistických důstojníků si i Rheinhardt změní jméno a zmizí v Jižní Americe i se svými poklady.
V další části příběhu se dá vnuk majitele Guy de Savigny do hledání ztraceného majetku a tím i po viníkovi s novou identitou Otto Brandt. Ten se usadil v Karibiku na malém ostrůvku Madrepora, kde bohatne díky obchodu s kokainem. Ovšem má krásnou dceru Lily, do které se Guy zamiluje. Je to náklonnost oboustraná a Lily postupně zjišťuje okolnosti jejich bohatství. Její otec ale umírá na zhoubnou nemoc, takže trestu za válečné hříchy uniká. Odcizené kulturní bohatství se vrací původním majitelům do Francie, obchod s drogami je na Madrepoře zlikvidován a Guyovi a Lily nestojí nic v lásce i společné cestě .
Popisovaná část z válečné Francie je velice poutavá, v druhé části je více dobrodružství a lásky, ale jako celek je kniha velice hezky napsaná a čtivá.
Opět jsem přešla na jiný žánr. Má oblíbená autorka nám zase předestřela příběh venkovského děvčete, které hledalo na studiích ve městě zapomnění na dětskou lásku a setkává se na jedné straně s násilím, na druhé pak příjemný pracovní kolektiv, prostě 'jako jedna rodina'. I tam se setkává občas s nepříjemnými situacemi, potkává i velikou lásku po níž následuje rozčarování, ale vše končí dobře.Tato kniha vyšla poprvé v roce 2005, proto se mi zdá trochu slabší, než ostatní romány pozdější doby. Ale čtení je to pohodové, přesně jak jde život, žádná nadsázka.