bábuška komentáře u knih
Není to zamilovaný román, i když by titul k tomu sváděl. Je to autentická výpověď nejprve zamilované dívky až ke krutému vystřízlivění. Evelyn se narodila v rovníkové Africe, otcem byl Francouz, vyrůstala ještě s dalšími sourozenci, vzdělání se jí dostalo v různých penzionátech vedených jeptiškami a v lyceu. I přes otcovo varování se provdala za nejstaršího syna diktátora Středoafrické republiky, první čas byla okouzlena přepychem a možnostmi, jako členka panujícího rodu, poznat skoro celý svět a tím i představitele různých států. Postupujícím časem přišla únava ze všech oficialit, stala se matkou tří dětí a začala mít pocit že žije ve zlaté kleci, manžel si ji zcela podrobil, jak po psychické stránce, následovaly i tělesné tresty. Pro neúnosnost situace požádala po dlouhých dvanácti letech o rozvod a ještě další tři roky bojovala o své děti. Je to kniha velice poučná, i nás seznámí se soukromím vládnoucích rodů.
Kdo má rád hodně až neskutečné dobrodružství, tak si počte. Já očekávala více směrování k záhadám Bermudského trojúhelníku, ale dočetla jsem.
Velice čtivý příběh 'údajně padlých dívek' je prakticky obžalobou praktik katolické církve, která pod pláštíkem pomoci a napravováním nepravostí, vykořisťováním tvrdou prací a krutými trestmi dokazuje skutečnou lásku Boží. Všichni ti mají skutečně čisté srdce a čisté svědomí?
Ešte raz som si predstavila náš dom. Naveky ostane mojou súčasťou. Žila som v ňom síce len necelých desať rokov, no moje české korene tam ostanú zapustené na večné veky. Duch nášho domu ma doteraz sprevádza po všetkých cestách, schováva sa v mojom srdci, v mojich myšlienkach, presne tak isto, ako aj kúsok mňa ostane naveky medzi štyrmi stenami nášho domu v Prahe.
Tak končí vzpomínková kniha Anny Nessyové, která koncem třicátých let jako malé děvče emigrovala s rodiči do Ameriky. Musela se potýkat s posměšky ve škole pro špatnou výslovnost, chyběly jí kamarádky, ale ani osud rodičů nebyl ze začátku jednoduchý, ale měli kolem sebe spoustu přátel. Přestože se jedná o osud české rodiny, překvapuje mě, že kniha byla vydána ve slovenském jazyce a ve slovenském
nakladatelství. Myslím, že by potěšila i českého čtenáře.
Čtyři ženy středního věku - čtyři různé příběhy. Phoebe zdědila zdědila květinovou farmu, ale brání se prodeji, aby tak krásná příroda nebyla zneužita pro průmyslovou výstavbu. Pomůže jí k tomu inzerát, kterým hledá pomocnice a zároveň spolubydlící do velikého domu. Jsou to ženy se kterými se život nemazlil a tak získává Ness a jejího koně Leroye, Nance s fenkou Vévodkyní a Beryl s papouškem Verdem. Sžívání je vcelku bezproblémové, někdy veselé, někdy smutnější, když vzpomenou na minulost. Nakonec se stanou důvěrnými přítelkyněmi, společným úsilím začne farma vzkvétat a prosperovat, i osudy jich samotných dojde spokojenosti i štěstí. V knize je spousta pasáží k zamyšlení a zapamatování. Ani jsem nečekala, že mě tolik tato kniha potěší.
Hezky napsaná kniha, oddechová. Ani toho sexu tam nebylo přehnaně, zajímavě a humorně popsané putování přímo neskutečnými dopravními prostředky po, pro nás zcela neznámých Filipínách, zanedbaném venkově, stravě někdy nechutné a někdy naopak příjemně chuťově překvapivé. Prostě trampoty obyčejného turisty. Proto si zaslouží čtyři hvězdičky, moc jsem se pobavila.
Podíváme se na osudy těch, kterým se podařilo získat azyl před hitlerovským řáděním. Dívka, židovka pouze po matce, romantická duše, nepraktická, zamilovaná a těhotná s milovaným Waltrem, synem z nacistické rodiny. Rodiče semlelo peklo vyhlazování a tak zůstává sama se svou starší adoptovanou sestrou. Praktický postoj v této situaci dokáže Lore postarat se o mladší Karlu a tak obě dívky , začínající pouze s málem a pomocí charitativní péče, se dokáží postavit osudu a nacházejí v malém americkém městečku nový domov. Jejich další osudy jsou barvité a román dokáže čtenáře plně zaujmout. Mně se velice líbil .
Krásně popsaná romantická příroda Korsiky a v ní ukrytý, už starý, slavný malíř Tom, který do pozdního věku nemůže zapomenout na svou první lásku. A na druhé straně Alice, která sdílí stejný cit, ale oba, stále se míjející. Podíváme se do Paříže, Benátek, ale i do New Yorku, kde stále hledá staré stopy jejich vnučka Katy. S Alicí prožíváme ztrátu čerstvě narozené dcery, poté její objevení a sledování jejího osudu, pak i čtyřicátá léta v okupované Francii. Je to román o dvou vynikajících lidech se smutným osudem.
Autobiografický román anglické dívky, která se provdá za Čecha Pavla Kavana a po válce se odstěhuje do Prahy. Až během všedních dnů se teprve ukazují jejich rozdílné povahy, Pavel sice pracuje v diplomatických službách, ale okamžitě vstupuje do KSČ a je úplně zahlcen budováním socialistických šťastných zítřků, že zcela přehlíží nedostatky na všech stranách. A pokud se něco nevede, nevraživost pocítí hlavně jeho mladá žena. Ta se velice těžko sžívá s poměry v nové vlasti a prubířským kamenem se stávají padesátá léta kdy padají hlavy nepohodlných, i Pavel uvízne v této síti a ač nevinen, (stejně jako ostatní), je odsouzen na 25 let žaláře. Nedostatek peněz, dvě malé a stále nemocné děti, práce v těžkém průmyslu a stálé sledování bezpečnostními orgány, to vše neprospívá jejímu zdraví. K tomu je zcela odříznuta od své rodiny v Anglii a v Praze má jen pár přátel, kteří jsou na tom jako ona. Pavel získá amnestii pro těžké onemocnění, ale ani kruté zacházení ve vězení ani nespravedlné odsouzení jej nepoučí a stále je věren Straně a vládě. Brzy umírá a Rosemary vychovává své dva syny, stále více v nedostatku než v dostatku. Přichází Pražské jaro a posléze vpád spřátelených vojsk v roce 1968, pomáhá synům a jejich přátelům v rozšiřování samizdatových tiskovin a těsně před volbami začátkem sedmdesátých let tajně přechází hranice a vrací se domů do Anglie, mezitím už je na ni v Praze vydán zatykač. U jejího manžela jsem nepochopila po jeho zkušenostech, neustálou naivitu.
Mohu doporučit rodákům z Českého ráje, kteří se trochu zajímají o historii svého kraje. Je to lehce detektivní příběh a ukazuje nám, že i ve 14. století žily chytré ženy které měly t.zv. fištróna víc než jejich muži. Příjemné čtení.
Naprosto depresivní kniha, ale pravdivá. Mladá vdova se třemi dětmi, sice v dobré pracovní pozici, ale se šéfem, který nesnese pomyšlení že není středobodem světa, na druhé straně uštvaný doktor pohotovostní služby. A taky si mi znovu připoměl nepříjemný pach pařížského metra. Ti dva jako by se měli setkat, ale nikdy nevěř kartářce! Konec otevřený, opíši pár řádek z konce knihy. " Kdysi by možná bojoval. ale teď už ne. Přichází chvíle, kdy je cena příliš vysoká. Překračuje možnosti. Kdy je třeba hru vzdát, přijmout porážku. Přichází chvíle, kdy už nemůže klesnout hlouběji."( Možno použít i v ženském rodě.)
Citlivě popsané osudy Marianny von Lingenfelsové, která slíbila, že se postará o vdovy a jejich děti po mužích, popravených za nepodařený atentát na Hiltera. Tak se na jejich starém hradě ocitnou dvě z nich, Benita a Annie s dětmi. Sžívání těch tří žen není jednoduché, každá pochází z jiného prostředí a má za sebou zcela jiné zážitky v té nepřehledné a kruté poválečné době. Ale každá z nich si střeží své tajemství, spojuje je pouze starost jak sehnat jídlo pro sebe a své děti a hlavně se vymanit z tohoto společenství. Až na konci svého života, kdy se setkají na místě kde společně začínaly, mnohé si vysvětlí a poděkují osudu za to, že je svedl dohromady. Je to krásná kniha.
Na tuto knihu jsem se vyloženě těšila, ale i když jsem se snažila, nemohla jsem jí přijít na chuť. Jestli to bylo rozvláčností nebo stylem psaní, nevím. Maddie si chce zachránit život za každou cenu a tak píše a píše, i statečně překonává věznění i s mučením, ale nějak se do její postavy nedokážu vžít.
Tuto knížečku receptů od Jany Štěpánkové mám už docela dlouho, něco z toho jsem vyzkoušela, smažené jako řízek nebo plněné jakoukoliv směsí, ale cuketová bábovka u nás vede. Otevírám ji každoročně. Líbí see mi i její vyprávění o chalupaření.
Po knihách s válečnou tématikou jsem pro zklidnění sáhla mezi starší vydání detektivek Inny Rottové, kterou mám velmi ráda. Není tam mnoho krve ale převažuje logické myšlení. V tomto příběhu se setkávají tři stěžejní osoby, muž v důchodu, jeho dávná kamarádka a mladá studentka. A všichni mají své malé tajemství. Klidné pohodové čtení, kde ale napětí nechybí.
Kniha je osobní výpovědí autora, polského klavírního virtuosa W. Szpilzmana. Když koncem třicátých let začali Němci dělat z Polska jediné gheto pro pronásledované židy a posléze ve své rozpínavosti z celé země pro celý národ, mladý a nadějný Wladyslaw hledá pomoc u svých polských přátel. Ale ti se jeden po druhém ztrácejí, město je vybombardované a stává se městem mrtvým. On dál bloudí mezi troskami a hledá jakýkoliv úkryt a kdejaké sousto. Poštěstí se mu najít poměrně zachovalý dům, kde se ukryje na půdě. Neodolá a začne z průzkumem zbytku domu a v jedné místnosti objeví klavír. Jeho touha si zahrát se tak veliká, že pustí z hlavy všechny obavy o svůj život a začne hrát. Náhle před ním stojí důstojník wehrmachtu ve kterém hudba vyvolá pocit lidskosti, promrzlému Wladyslawovi dá svůj teplý kabát a po několik dnů mu nosí na půdu jídlo. Tímto gestem projeví tento německý důstojník W.Hosenfeld úctu umění a významnému umělci Wladyslawu Szpilmanovi zachrání život.
Hodně drsný příběh z drsné doby těsně po skončení války. Berlín je jedna velká troska vedle druhé, z promrzlých sklepů vylézají ti, kterým se podařilo přežít, špinaví, vyhladovělí a promrzlí. V noci si troufají do města přijít i vyhladovělí vlci z okolních lesů. To už je Berlín rozdělen na dvacet částí, osm z nich je okupováno Rusy, ostatní západními státy. A každý z nich má zájem o jedinou věc, tajemný mikrofilm. PAVEL je tajemný muž neurčité profese, hovořící několika jazyky a v hledáčku opačných mocností a JÁ jsem jeho hlídač a zároveň vypravěč příběhu. V textu je používáno hodně vugarit, ale tak to asi v té době a mezi vojáky bylo. Kniha je něco mezi dobrodružným a detektivním příběhem, ale zcela mě zaujala i když
je to spíše mužská četba.
Velice hezký příběh, místy trochu kostrbatý překlad, raději čtu v originále. Přečetla jsem knihu během dvou dnů, četla se pěkně, je to taková oddychovka po četbě náročnější knihy. Smutný příběh opuštěné ženy, jakých je u nás víc než dost. Možná by i některému muži prospělo, kdyby si takový příběh přečetl!
Krásná kniha, krutý příběh babičky Minky ve vyhlazovacím táboře. Už to by stálo za samostatnou knihu. Příběh její vnučky Sage na začátku a na konci knihy zřejmě do celého příběhu zapadá, ale není nijak strhující.
Doporučuji k přečtení každému záhadologovi. V první části této knihy navštívil autor rozsáhlá podzemní výzkumná prcoviště amerického leteckého výzkumu. Studiu toho, co by mohlo být v daleké budoucnosti jsem moc nerozuměla, byo tam hodně tehniky. V další části se autor opět vrací k prvním Vzpomínkám, ovšem jeho cesty do Indie mě zcela zaujaly, tam jsem se dočetla mnoho nového. Není to kniha zábavná, ale dost poučná.