babystar komentáře u knih
Příběh na téma: "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". Poslouchala jsem jako audioknihu a docela jsem se pobavila. Vypravěčka s humorným nadhledem vypráví o svém rodinném životě a o řešení trablů svého prostopášného bratra. A o bratrovi musím škodolibě prohlásit - dobře mu tak!
Tak jsem zase poznala kousek české historie. Pan Bauer píše své knihy tak nějak "levou zadní", na naše předky se dívá se shovívavým úsměvem a podle něho pánové byli pěkní "vošoustníci" myslící jen na "smilstvo" a "chlast" (a ženy nebyly o nic lepší). Jen malá poznámka k historickému pozadí. Biskup Jan z Dražic byl skutečně obviněn v r. 1316 z kacířství, ale Jan řečený Volek se stal proboštem vyšehradským až v r. 1319, tudíž při křtu Karla IV. v r. 1316 jím ještě nebyl. Jestli byl takový "padouch" jsem nikde nezjistila.
Milé čtení o trápeních dívek na začátku 19. stol. Žádné erotické scény, a přesto plno lásky a citu. Společnost, kde se význam člověka měří podle majetku a shánění ženichů je někdy až potupné, a přesto se najdou dívky, které si dovedou prosadit svou. Lidé jsou stále stejní, a proto se knihy Jane Austenové stále čtou (i když nejsou povinnou školní četbou). Poslouchala jsem jako audioknihu.
Kniha perfektních povídek, nad nimiž si řeknete: "Kam ten autor na ty nápady chodí?". Každá povídka je jiná. Psí oči byly smutné, u Lednické cibule a Absolutní rovnováhy jsem se fakt pobavila, Fáma a Kyvadlo byl nápaditý pohled do historie, Konkurenční doložka neměla chybu, v Americkém popcornu jsem obdivovala autorovu znalost filmové tvorby a musím se s uzarděním přiznat, že (abych byla v obraze) jsem si pustila Kashmir od Led Zeppelin.
Příběh o pátrání po vrahovi stopařek. Místy nudný, místy napínavý, zaměřený na podrobnější popis práce kriminalistů.
Příjemná jednohubka v této podivné covidové době. Kdo by nechtěl mít balkon s takovým fešným sousedem. Bylo docela zajímavé vidět, jak prožívali karanténu Italové a zjistit, že nejsme až tak rozdílní (až snad na to třídění odpadu).
Další střípek do mozaiky anglické historie konce 12. stol. Děj bych vyjádřila slovy písničky: "Kujme pikle, pikle kujme obvyklé i neobvyklé....". Zajímavý je pohled na život v klášterním hospodářství i na rozmařilém dvoře královny Eleonory Akvitánské. Je vidět, že autorka fandí Jindřichovi a prostému životu původních obyvatel. Jen už začínám být alergická na Adéliino "feministické" rozjímání.
Dost dobrý příběh. Napínavý i nutící se zamyslet nad vztahem člověka a androida (otroka). Ukazuje, že nejen člověk má problém pohlížet na androida (otroka) jako na rozumnou bytost, ale i android (otrok) má problém bez mindráků komunikovat s člověkem. A nakonec i otrok je schopen postavit se na vlastní nohy (když chce) a nebýt závislý na milosti svého pána.
Zajímavé zpracování událostí kolem vážného úrazu Karla IV. na podzim r. 1350. O tom úrazu prý české prameny mlčí. Podrobnosti jsou známy až po prozkoumání Karlovy kostry. V jeho době se věřilo, že byl otráven nápojem lásky královny Anny. Autor románu tvrdí, že šlo o následky přepadení lapky v lesích u hradu Lichnice. Jiná teorie praví, že je to následek úrazu na turnaji v Itálii, kde byl Karel IV. inkognito. Prameny žádné, tudíž se fantazii meze nekladou.
S postavami příběhu mám opět problém. Karel IV. je líčen jako nepříjemný chlap, Bušek z Velhartic jako "buran" a "slon v porcelánu". Nemohu si pomoci, ale nejsympatičtější mi byl Angličan. Teď jsem zvědavá, jaká překvapení mi autor připravil v posledním dílu.
Má to být humorná knížka pro ženy, ale myslím, že to není žádná povrchní četba. Pět lidí, pět osudů a náhoda, která je svede dohromady. Toto setkání způsobí, že si uvědomí, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří, všechno zlé je k něčemu dobré a že je pravdivý citát: "Pro cítícího člověka se svět jeví jako tragédie, ale pro myslícího člověka je to komedie". Mimochodem jsem se dozvěděla spoustu reálií se současného Bavorska a zajímavé byly životní postoje lidí různého věku a různých sociálních skupin. Nakonec se přes všechny rozdíly ukázala síla přátelství. Zpočátku jsem myslela, že knihu odložím, ale nakonec nelituji, že jsem ji dočetla.
Samantin příběh patří ke knihám, k nimž se vracím, když si potřebuji zlepšit náladu. Při četbě si člověk uvědomí výhody (nevýhody?) socialismu. Na jedné straně každá žena musela být hospodyní. Připravovala nás na to nejen rodina, ale i škola. Ve škole byly předměty jako vaření, péče o dítě, ruční práce (tam bylo to přišívání knoflíků), pozemky (pracování na zahradě a péče o rostliny), dílny (zatloukání hřebíků či "šmirglování"). Byl i zákoník práce, který zaručoval, že zaměstnanec nebude v práci od rána do večera lítat "jak hadr na holi". Na druhou stranu ale nemohl být nikdo někoho firemním partnerem a ani mít nějakou firmu. Samanta se rozhodla a ukázala, že všechno jde, když se chce (nebo když je k tomu člověk okolnostmi přinucen). A ten až hollywoodský happy end je jen taková třešnička na dortu.
Knihu jsem přečetla jen díky čt. výzvě (dánský autor). Měla jsem strach, že je psána v dnešním duchu o hrdinném německém vojákovi, kterému zabránila hnusná Rudá armáda zničit bolševika. Naštěstí je poplatná době vzniku (r. 1953). Její poselství (podle mne): Válka je vůl. Dělali jsme hnusné věci, krutě jsme zabíjeli, ale také jsme hodně trpěli. Válku a Hitlera jsme nenáviděli, ale museli jsme poslouchat. Odpusťme si, co jsme si, ale už nikdy více! Vždyť jsme všichni lidé!
Příjemná historická detektivka, v níž se seznámíme prostřednictvím vyšetřování smrti na rytířském turnaji se situací v Praze a v Českém království po dobu krátké vlády Rudolfa Habsburského. Oceňuji nápaditou interpretaci skutečných historických událostí z r. 1307.
Dva případy pana Dolnopolského a inspektora Hasengapa. Vtipné příběhy nepostrádající napětí, z nichž dýše poklidná doba konce 19. stol. V prvním příběhu lidská hamižnost končí vraždou bohatého továrníka, ve druhém příběhu svým důvtipem inspektor Hasengam objasní dvě záhady - jak mohla z nočního rychlíku zmizet stará paní a proč byl vyměněn pes paní Kloubové. Kniha se určitě čte dobře, ale audiokniha je opravdu výborná.
Určitě čtivá detektivka, ale pro mne moc "tvrdá". Nijak nevybočuje a zachovává obvyklý scénář, v němž vystupují osamělý charakterní hrdina s psychickými problémy, které řeší chlastem, a opravdu sadistický vrah. Humor jsem nějak žádný nepostřehla a na ty drastické mučící scény jsem opravdu neměla žaludek. Ovšem nevzdávám to a pokračuji v sérii.
Budu cynik. Je to čtivě napsaný příběh o hodných amerických milionářích. Velká láska pro mne nepochopitelně zničená kvůli nějaké bavlníkové plantáži a jakémsi "prokletí", které jsem stále nechápala. Nakonec mi sice bylo "polopatisticky" vysvětleno, ale už jsem z toho stálého opakování byla docela otrávená. A Mary mne svou umanutostí docela naštvala. Zkrátka, jako bezzemek nechápu ten chorobný vztah k půdě, který lidem zkazí celý život.
Příjemná četba připomínající Panství Downton přemístěné do Německa. Poslední rok před Velkou válkou, o níž samozřejmě osazenstvo domu rodiny Johanna Melzela nemá zatím ani ponětí. Panstvo nahoře a služebnictvo dole prožívají v krásné vile své životy plné zábavy, práce, lásky i intrik a člověk je zvědavý, jak to s nimi bude dál....
Vynikající dobrodružné povídky, zvláště když člověk ví, že toho hodně prožil sám Batlička (smrti v koncentračním táboře se mu však uniknout nepodařilo). Ke knize jsem se vrátila po více než 40 letech jako k léku na blbou náladu. A udělala jsem dobře. Jen je škoda, že dnešní děti už o tyto dobrodružné povídky nemají zájem.
Tak toto druhé vyprávění dr. Pivoňky jsem přečetla přes noc na jeden zátah. Odehrává se v době "Mnichova" a "druhé republiky", kdy se z loajálních Němců stávají obdivovatelé Třetí říše, z horlivých vlastenců fašisté a za úhlavního nepřítele jsou vyhlášeni židé. Je to těžká doba, kdy se ukazují lidské charaktery a dr. Pivoňka i za cenu ohrožení života odhalí, co se skrývá za vraždou záletníka a následnou "sebevraždou" krásné naivky.
Jsem trošku na rozpacích. Mám sice ráda knihy, v nichž se ženy dokáží postavit na vlastní nohy, ale bohužel... Zažila jsem rušení knihoven, propouštění, výběrové řízení a hledání nového zaměstnání. Nikdy se žádný charakterní svalnáč neobjevil, aby pomohl. Docela mne rozesmála naivní představa, že si lidé kupují staré knihy z knihoven ( jsou totiž docela zničené a ani za 2,-- Kč si většinu nikdo nekoupí) a najednou celá obec veřejně čte. Řekla bych, že je to kniha knihovnických snů, ale možná, že ve Skotsku to je jinak. Nicméně krajina tam musí být nádherná a neměla bych nic proti tomu strávit dovolenou v takové luxusní chalupě, v jaké bydlela Nina, a ten farmář by nakonec taky nebyl k zahození.