babystar komentáře u knih
Příjemná knížka, kterou jsem si užívala. Procházka středověkým Brnem mne nadchla. Hned jsem si našla mapu středověkého Brna, dějiny zábrdovického kláštera (ono ho v 50. letech 13. stol. opravdu zasáhlo silné zemětřesení) i něco o minoritském a dominikánském klášteře. Jen téma ztraceného rukopisu a hádky kolem počátků křesťanství na Moravě mne zrovna moc nezaujalo. Jinak napětí, tajemství, souboje, intriky, vraždy i milostné pletky nechyběly.
Spletitý příběh, v němž má Oldřich z Chlumu v Praze vypátrat pro Přemysla II. Otakara padělatele darovacích listin. "Máslo na hlavě" mají církevní hodnostáři i královští úředníci, všude je plno mrtvol a i našim hrdinům jde o život. Oldřich z Chlumu dva atentáty přežije, ale Ota ze Zástřízlí má "na kahánku"...
Vůbec mne to nebavilo. Asi domov důchodců s ideálními mezilidskými vztahy není pro mne to pravé ořechové. Přeslazené americké romány plné charakterních lidí mne už pomalu přestávají bavit.
Na své nové misi na planetu Stark se Stone přesvědčí o pravdivosti rčení, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Snaha po konsolidaci společnosti po krvavé občanské válce totiž na Starku vedla k tyranii Velké trojky. Nu a Stone s Rayem nemají nic jiného na práci, než pomoci vzbouřencům. Je to jednoduché čtivo, ale občas je dobré, když víte, že vše dobře skončí a dobro zvítězí nad zlem.
Jsem babička, a proto se mi asi "O líné babičce" líbilo o něco víc. Ale ani řádící dědeček není špatný. Nevím ovšem, zda děti od 6 let tu nadsázku pochopí, ale dospělí se určitě pobaví. Děda je sympaťák, ale hodná snacha je nesmrtelná. A zatím co si babička užívala samotu na břehu mořském, dědovi se podařilo závěr života prožít na chalupě s partou chlapů. Dovedu si to živě představit.
Na tuto knihu mi padl zrak v knihovně, a protože jsem také líná babička (já říkám na baterky), půjčila jsem si ji. Vyznávám totiž stejnou filozofii, jen tak odvážná (praštěná?) nejsem. Bohužel jsem si nepořídila žádný škapulíř na sny a také nemám diamant. Nevím, jak se kniha může líbit dětem, ale mně se líbila moc a doporučuji ji všem babičkám. Teď mám v plánu vyhledat knihu o nevyřáděném dědečkovi, ať vím, co mne čeká, protože jednoho takového mám doma...
Příjemně napínavá jednohubka. Mark Stone je nejen neporazitelný fešák, ale má i smysl pro humor. A bláznivý Kulomet Harris nemá chybu. Padouši jsou poraženi, Země je zachráněna a tak to má být.
Pět příběhů z 50. a 60. let 20. stol. o narušitelích našich hranic, špionech a uprchlících. Ti špioni nebyli žádní "James Bondové", ale naivní chlapíci (i ženy) toužící po dobrodružství a po penězích. V povídce o plánování únosu letadla mne zarazily výše trestů i u kluků, kteří se zalekli a ke skupině únosců se pak vůbec nepřipojili. Přečteno do čtenářské výzvy kvůli žluté obálce.
Dva příběhy o dítěti a zločinci. V prvním příběhu z vánoční pařížské policejní stanice se díky křížkům v notesu a malému klukovi podaří chytit masového vraha. Ve druhém příběhu z provinčního města objasní Maigret stižený chřipkou v horečnatém blouznění případ zmizelé mrtvoly, kterou měl najít malý ministrant. Z obou příběhů čiší ryzí lidskost a pochopení pro dětskou duši.
Příběh o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré. Kniha mi moc humorná nepřipadala. Hlavní hrdinka mne docela štvala tím, jak kolem sebe na lodi a v Řecku viděla jen to špatné. Pozitivní bylo to, že si nakonec uvědomila, co je v partnerském i rodinném životě důležité a že má být sama sebou.
Podle časové posloupnosti by to měla být druhá kniha série s kriminalisty Bohuslavem a Mazancovou, o tom, že tichá voda břehy mele a nic není takové, jak se na první pohled zdá.
Zajímavá reportáž o dlouholetém pátrání po pravé totožnosti muže, který byl zadržen bez dokladů. Je to vlastně oslava mravenčí práce příslušníků sboru národní bezpečnosti v bývalém Československu. Pro dnešní dobu jsou zajímavé informace o řádění banderovců i o náboru špionů. Docela mne udivilo, jakou měl údajně vycvičený špion špatnou krycí identitu. Je to docela zajímavý obraz pomalu zapomenuté doby.
(SPOILER) Teď mě pan Heteša fakt naštval. Takový konec nekonec!!!! Kde je nějaké vítězství dobra nad zlem? Greg se totiž tvrdohlavě snaží zachránit, co (kdo) se dá, ale nějak se mu to nedaří. Proti magii nemá šanci.....?!
Tentokrát jsem se nějak nechytala. Stále jsem na něco čekala, a ono nic. Létaly rakety, pracovali roboti, vzbouřený konstrukt (Robokat) chránil, nevím proč, hledal a našel, nevím co. Asi jsem neměla tu správnou náladu a možná si autorka nechávala něco do dalšího dílu. Přečetla jsem, ale nenadchlo.
Povedená taškařice v historických kulisách středověkých Čech a hlavně Prahy. Tentokrát nešlo o žádnou historickou událost, ale soudce Melichar měl najít manželku a dceru pana Raimunda z Pušperku. Opět zaútočil nepolapitelný padouch, který mohl fungovat hlavně s pomocí zkorumpovaného královského úředníka. Spravedlnost sice opět zvítězila, ale ta "pootevřená vrátka" opět zůstala. Jsem fakt zvědavá, co zase padouch provede v dalším díle.
Příběh, který je tak trochu pokračováním knihy Láska a jiné úkoly. Hlavní postavou je mladá herečka Lacey, která je Abbynou kamarádkou a Abby se zde také mihne. Pro mne nic moc. Stále jsem hledala nějaký hlubší smysl a ono nic. Jen ta detektivní zápletka tomu dodala trochu šťávy. Zatím asi nejslabší autorčina kniha.
Příběh z roku 1965. Tentokrát se Ota málem přižení mezi pražskou smetánku. Příběh mi připomínal spíš Agathu Christie než Chandlera. Spousta úvah, málo akce, až na ten závěr, který působil zase groteskně. A Ota, ač oblíbenec dívek a žen, zase jednou sáhl vedle (i když si alespoň pořádně užil). Detektivky z trampského a dělnického prostředí se mi líbily víc. Ovšem pan Velinský musel mít obrovského pamatováka na prostředí a texty a vůbec spoustu zajímavých věcí z literatury, umění i historie.
Zajímavé příběhy z 2. světové války o statečných lidech, kteří se i v hrozných situacích nevzdávali a svými útěky z koncentráků či zajateckého tábora chtěli ukázat světu nacistické zločiny. Docela mne zarazilo, že smrt příslušníků RAF, kteří utekli ze zajateckého tábora, vyvolala v Anglii obrovský ohlas, ale smrti statisíců židů ve vyhlazovacím táboře Osvětimi nechtěl svět věřit a zástupci Červeného kříže se velice rádi nechali obalamutit např. "divadýlkem" v Terezíně. A už úplně nechápu, že se dnes vyskytuje nemálo lidí, kteří prohlašují, že holocaust je výmysl. Ještěže některé koncentráky osvobodili Američané, kteří nadělali i fotky, jinak by svět prohlašoval, že nacistické vyhlazovací tábory jsou "komunistická a židovská propaganda".
Docela pěkný dívčí román, který mi připomínal film Láska přes internet. Kdo by nechtěl takovou lásku prožít? Jenže pozor, ne vždy je člověk lepší, než jak se jeví.