babystar komentáře u knih
Zajímavě pojatá epizoda ze života Agathy Christie. V příběhu jdou proti sobě dvě dějové linie, které se na konci spojí. V první je Agathino vyprávění o historii jejího prvního manželství a ve druhé průběh pátrání po jejím zmizení očima jejího manžela. Celý příběh ukazuje pravdivost rčení, že chováš-li se jako hadr, tvé okolí s tebou jako s hadrem jedná. Ovšem všechno zlé je k něčemu dobré. Z Agathy se stane Osobnost a nakonec i ten dobrý manžel se najde (ale to je jiný příběh). Budu si muset znovu přečíst Vlastní životopis paní Christie, abych si osvěžila, jaká byla pravda a kde popustila autorka románu uzdu své fantazii.
Tak to zase byly vyhozené peníze za knihu. Bohužel jsem si nezjistila, že jde o autorku erotické literatury (moje chyba). Zalíbila se mi obálka i námět, ale ty polopatisticky popisované erotické scény včetně popisů orgánů nejsou můj šálek kávy (Co to nechat na fantazii čtenářek?). Ještěže se objevila nečekaná zápletka s dobrým koncem. Od amerických autorek ženské literatury si musím dát nějaký (dlouhý?) čas pokoj.
Kniha povídek, na níž je škoda kazit si oči. Povídky na mne působily nevyrovnaným dojmem, jako by jedna autorka vymyslela humornou zápletku , která mne rozesmála, a druhá přidala porno-vsuvky (někdy i zbytečné). Objevuje se samozřejmě i obvyklé klišé. Většinou blonďatá, charakterní kráska se náhodně setká s panem dokonalým (musí mít krásný zadek - ten pán), který je celý žhavý jí pomoci z nesnází a děsně se do ní zamiluje (jen tak mimochodem je samozřejmě bohatý). Kdysi jsem dělala malý průzkum mezi kolegyněmi, co je zaujalo na jejich partnerech, a věrte - nevěřte, zadek to nebyl. Už jsme zkrátka jiná generace.
Knížka na vyvolání dobré nálady. Tak trochu černá komedie na téma: Všechno zlé je k něčemu dobré, aneb Jak se stát milionářem. Hlavní hrdinka mi připadala jako Belmondo v sukních v nějaké starší francouzské komedii, v níž se střídají jedna bizarní příhoda za druhou. Některé jsou uvěřitelné a jiné méně, ale já jsem se dobře bavila a knihu jsem zhltla za dva večery.
Román pro milovníky čokolády, při jehož čtení můžete i ztloustnout. Mladí v něm najdou romantiku i humor. Avšak ti, co před sebou mají už jen tu "zubatou", uvidí smutný konec života člověka. A ty, co se nadchnou romantikou Paříže varuji, že (podle mých vzpomínek) to je hlučné město plné neochotných lidí a psích hovínek na chodníku.
Historický příběh z posledních let vlády Václava II. Škoda, že zemřel tak mladý. Naše historie mohla vypadat jinak (ale to bychom zase neměli Karla IV.). První část knihy o vysvobození Elišky Rejčky z Braniborska pěkně "odsejpá". Druhá část o válce s Habsburky už je nudnější. Nechybí ani romantické linky - vztah Elišky k Jindřichovi z Lipé a Václava II. k Anežce. Dost mne zarazil věk některých hrdinů. V r. 1300, kdy se odehrává první část knihy, bylo Rejčce opravdu 12 let, ale Jindřich měl už nejméně 25 a už byl asi pět let ženatý se Scholastikou, s níž měl postupně 7 dětí. A ještě s uzarděním musím přiznat, že letos o dovolené jsem byla docela překvapená, když jsem zjistila, že Jindřichův přídomek z Lipé znamená tvrz v České Lípě. Člověk se stále učí...
Kniha povídek, ze kterých běhá mráz po zádech a kterou by si povinně měli přečíst všichni "vítači". Mezi lidmi jsou totiž i "pilní žáci" a není nic horšího než si "ochutnat svou polívčičku". Každopádně doufám, že se my do takové situace nikdy nedostaneme, protože nevím, zda by se u nás takoví partyzáni, vyjednávači a mstitelé našli.
Výborná detektivka, v níž o vyšetřování vraždy starého pana Leonidese vypráví snoubenec vnučky zavražděného. Paní Christie se opět představila jako znalec lidské psychiky. Před námi vystupují jednotliví obyvatelé podivného sídla a postupně vytahují své "kostlivce ze skříně". Opravdu to bylo "hnízdo zmijí". Musím přiznat, že jsem vraha neuhodla, i když odhalení nebylo až tak překvapivé.
Žádná velká literatura to není. První půlka byla zajímavá, ve druhé už šlo jen o to, jak se navzájem dostat do postele a jaké to tam je. Vyústění příběhu bylo zajímavé. Obecně - krásný muž a žena, milé, bezproblémové dítě, nad jejichž životy "slunce nezapadá"(i když ani ta tragédie nechyběla). Abych byla upřímná, i takové knihy je příjemné si občas přečíst.
Příběh na téma: "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". Poslouchala jsem jako audioknihu a docela jsem se pobavila. Vypravěčka s humorným nadhledem vypráví o svém rodinném životě a o řešení trablů svého prostopášného bratra. A o bratrovi musím škodolibě prohlásit - dobře mu tak!
Mistrné povídky z doby před sto lety plné pochopení pro lidské slabosti.
Úžasná knížka povídek. Dají se číst stále dokola, ale tentokrát jsem si je poslechla načtené našimi výbornými herci. Jsou to povídky plné moudra, jemného humoru a pochopení k lidským slabostem. Provází mne celým životem. Občas si vzpomenu na loupežného vraha Kuglera a jeho skleněnou kuličku a když napadne někdy sníh, tak se dívám, zda i v naší ulici se neobjeví záhadné stopy ve sněhu.
Příběh ukazuje, že všechno zlé je k něčemu dobré (a pro mne ještě, že peníze nejsou vše). Kamilu odchod manžela přiměl k sebezpytování a Markétu, její nevlastní dceru, ke změně pohledu na své chování obecně a ke Kamile zvlášť. Kniha se mi četla velice pěkně, pro mne byla i napínavá tak, že jsem byla nucena číst dlouho do noci (spíš do rána) a celou ji zhltla na dvakrát. Nejde o nějakou "velkou literaturu" a šťastná ta, pro níž četba byla ztrátou času nebo nuda (viz komentáře níže), protože, kdo se někdy dostal do podobné situace, tak ví své.
Tak jsem zase poznala kousek české historie. Pan Bauer píše své knihy tak nějak "levou zadní", na naše předky se dívá se shovívavým úsměvem a podle něho pánové byli pěkní "vošoustníci" myslící jen na "smilstvo" a "chlast" (a ženy nebyly o nic lepší). Jen malá poznámka k historickému pozadí. Biskup Jan z Dražic byl skutečně obviněn v r. 1316 z kacířství, ale Jan řečený Volek se stal proboštem vyšehradským až v r. 1319, tudíž při křtu Karla IV. v r. 1316 jím ještě nebyl. Jestli byl takový "padouch" jsem nikde nezjistila.
Perfektní návod na zničení démonů. Pan Heteša má ohromnou fantazii při popisování prostředí, oblečení, podob nejrůznějších bytostí i nebytostí i smysl pro situační komiku.
Démoni jsou sice věční, ale lidské city i s nimi pořádně zamávají.
Milé čtení o trápeních dívek na začátku 19. stol. Žádné erotické scény, a přesto plno lásky a citu. Společnost, kde se význam člověka měří podle majetku a shánění ženichů je někdy až potupné, a přesto se najdou dívky, které si dovedou prosadit svou. Lidé jsou stále stejní, a proto se knihy Jane Austenové stále čtou (i když nejsou povinnou školní četbou). Poslouchala jsem jako audioknihu.
Poslouchala jsem jako audioknihu pěkně načtenou, jinak bych asi knihu nepřečetla. Určitě je napsána čtivě, ale tak depresivní knihu jsem už dlouho nečetla. Nechápu, jak se někdo mohl u takového sebepitvání bavit. To ovšem neznamená, že to, o čem autorka píše se nemůže stát. Skoro bych řekla, že po takové četbě by člověk měl být rád, že je starý a období hledání partnera má už za sebou. Knihu jsem přečetla v rámci čtenářské výzvy 2021 ze žebříčku nejhůře hodnocených knih.
Tak to byl zase pěkný "nářez". Představte si obrovské zábavní centrum a uvnitř spousta naštvaných návštěvníků i zaměstnanců, kteří nemohou jít ven, jeden masový vrah, paralyzovaná ochranka, policie a FBI, akční záhadná účetní a bankovní lupič. Ti všichni se navzájem honí, střílí po sobě, utíkají i umírají. A vy musíte stále číst a číst, abyste zjistili, o co vlastně jde a komu máte fandit.
Román z moderního města New Chrome, v němž chce majitel galerie Jerry Gibwill odhalit, proč zemřela jeho přítelkyně. A samozřejmě vůbec netuší, do jaké šlamastiky se vlastně dostal. Je to příběh varující před podivnými drogami a lidmi vylepšenými nejrůznějšími implantáty - a to popisované "umění" v galerii bylo fakt úděsné. Doufám, že k takové "modernosti" za mého života nedokráčíme.
Kniha perfektních povídek, nad nimiž si řeknete: "Kam ten autor na ty nápady chodí?". Každá povídka je jiná. Psí oči byly smutné, u Lednické cibule a Absolutní rovnováhy jsem se fakt pobavila, Fáma a Kyvadlo byl nápaditý pohled do historie, Konkurenční doložka neměla chybu, v Americkém popcornu jsem obdivovala autorovu znalost filmové tvorby a musím se s uzarděním přiznat, že (abych byla v obraze) jsem si pustila Kashmir od Led Zeppelin.