babystar komentáře u knih
Docela napínavý příběh ukazující vlastně situaci s našimi kulturními památkami, kdy po chodbách dívčího internátu jsou rozvěšeny cenné obrazy. Jejich hodnota vyjde najevo až po krádeži jednoho z nich a vraždě mladé učnice. Prvotní případ vraždy je tak "překryt" případem rozkrádání národního bohatství.
Tentokrát jsem se nějak nemohla začíst. Téma "o kostlivcích ve skříni" je zajímavé, ale reakce hrdinů mi nějak neseděly. Olivii bych ještě pochopila a způsob, jak se dostat z deprese byl povzbuzující. Pro Freyu jsem pochopení neměla. Kdyby se u nás ženy pracující na celý úvazek a starající se o své děti měly hroutit a propadat alkoholu, bylo by Česko plné alkoholiček (a to snad ještě není). No a Harriet mne vyloženě štvala. Psycholožka a nepoznala, že dcera i muž má nějaký problém. Vůbec to nastavení společnosti, která hodnotí člověka podle toho, ne jaký je charakter, ale jak je ve společnosti úspěšný, je zcestné. Vede pak k situaci, ve které se ocitl Robert. A Harriet, místo aby se zamyslela nad sebou, proč se jí bál neúspěch přiznat, tak se s ním chce rozvádět. Být naštvaná, to ano! Ale hned se chtít rozvádět? Ještěže vše dopadlo dobře.
Zajímavý pohled na skutečné vraždy očima vyšetřovatele, ale i pachatele.
Zajímavé příběhy z 2. světové války o statečných lidech, kteří se i v hrozných situacích nevzdávali a svými útěky z koncentráků či zajateckého tábora chtěli ukázat světu nacistické zločiny. Docela mne zarazilo, že smrt příslušníků RAF, kteří utekli ze zajateckého tábora, vyvolala v Anglii obrovský ohlas, ale smrti statisíců židů ve vyhlazovacím táboře Osvětimi nechtěl svět věřit a zástupci Červeného kříže se velice rádi nechali obalamutit např. "divadýlkem" v Terezíně. A už úplně nechápu, že se dnes vyskytuje nemálo lidí, kteří prohlašují, že holocaust je výmysl. Ještěže některé koncentráky osvobodili Američané, kteří nadělali i fotky, jinak by svět prohlašoval, že nacistické vyhlazovací tábory jsou "komunistická a židovská propaganda".
Docela zdařilá detektivka ukazující podivné rodinné vztahy, které málem vedly k zločinu. A také to, že život není černobílý a i "padlá dívka" může mít charakter a ze zlodějíčka se může stát vrah.
Docela pěkný dívčí román, který mi připomínal film Láska přes internet. Kdo by nechtěl takovou lásku prožít? Jenže pozor, ne vždy je člověk lepší, než jak se jeví.
Tak na takový příběh jsem už opravdu moc stará. Přečetla jsem ho celý a stále jsem čekala na nějaké smysluplné vyvrcholení. A kde nic, tu nic. Moresy z amerických škol se bohužel přenáší už i k nám. Z děvčat se stávají (teď budu neuctivá) "slepičky". Děti (a nejen ty) stojící vedle sebe komunikují spolu přes mobily. Bez sociálních sítí se neobejdou. A vrcholem jejich štěstí i neštěstí jsou nějaké "lajky". Co je to za přátele, před kterými nemůžeš přiznat, že se s tebou rozešel kluk? Co je to za přátelství, když ti dlouholetý kamarád přebere holku? Co je to za přátelství, když dlouholetá kamarádka podlehne spolužačce s psychopatickými sklony a po škole roznáší tvá intimní tajemství? A řešením je rozbíjet auta na vrakovišti? Nebo se stále omlouvat (nejlépe na veřejnosti)? To mi připadne poněkud scestné. Asi jsem už fakt moc stará, ale jako ukázka nezdravých mezilidských vztahů ten příběh sloužit může.
Knihu jsem přečetla ve slovenském překladu, kde má výstižnější název Zabuchnutá v knižnici. Není to hloupý příběh z americké střední, ale spíš příběh dospívající dívky s menším psychickým problémem, která díky tomu, že je nedopatřením přes víkend zavřená v knihovně, kde se zároveň ukrývá i její neoblíbený spolužák, pozná, že život není peříčko, naučí se říkat ne, přestane být "spasitelem lidstva", naučí se být sama sebou a ještě prožije svou první opravdovou lásku. A Jeffa mi vůbec není líto, byl to praštěný puberťák, který zbytečně riskoval.
S největší pravděpodobností jde o alegorii o sovětském Rusku (ovšem z pohledu Angličana - a ti nemají Rusy snad od Krymské války rádi). Když se ale nad příběhem zamyslím, je to ukázka, jak dopadnou snad všechny revoluce. Nejprve nějaká idea, která nadchne lidi. Pak zápas dvou či více vůdců, kdy zvítězí ten agresivnější. Nepřátelé se odstraní (buď fatálně nebo jen společensky) a nastoupí vykladači dobra (Pištík) a kulturní fronta (oslavné básně). A nakonec prostý lid, který slouží za užitečné idioty, zjistí, že je tam, odkud vyšel, jen se má o něco hůř. Takový průběh měla anglická občanská válka (Cromwell), Velká francouzská revoluce (Napoleon), Velká říjnová soc. revoluce (Stalin), náš Vítězný únor (Gottwald) i všechny barevné revoluce včetně našeho "sametu". Zkrátka revoluce požírají své děti.
Otřesný příběh o fanatismu, který ničil lidské životy. O prádelnách, kde byly v příšerných podmínkách "převychovávány " tzv. "padlé ženy", jsem už četla. Člověk by nevěřil, že se něco takového může odehrávat ještě v 2. pol. 20. stol., kdy se rodiče zbavují neposlušných dcer tím, že je nechají zavřít vlastně na doživotí do kláštera, kde jsou otrokyněmi vydanými napospas vyšinuté abatyši. A to vše pod rouškou božího milosrdenství. Nejhorší je, že z tohoto vězení nebylo úniku.
Budu cynik. Je to čtivě napsaný příběh o hodných amerických milionářích. Velká láska pro mne nepochopitelně zničená kvůli nějaké bavlníkové plantáži a jakémsi "prokletí", které jsem stále nechápala. Nakonec mi sice bylo "polopatisticky" vysvětleno, ale už jsem z toho stálého opakování byla docela otrávená. A Mary mne svou umanutostí docela naštvala. Zkrátka, jako bezzemek nechápu ten chorobný vztah k půdě, který lidem zkazí celý život.
Perfektní ukázka toho, jak se z lidských mláďat mohou stát krvelačné šelmy. Stačí k tomu jeden "lovec", který pár kamarádů oblbne a zbytek nerozhodnutých pak získá na svou stranu dobrým žvancem či pod pohrůžkou. A nakonec všichni pořádají hon na "nepřítele" bez ohledu na následky.
Celkem pohodové romantické čtení na prázdniny. V těchto romantických příbězích mne rozčiluje, že se hrdinky nakonec zamilují do mužů, kteří je vlastně sexuálně obtěžují. Trochu mne usmířil skoro detektivní konec.
Příběh člověka, který si díky touze po penězích zpackal život.
Docela drsný případ, kdy jde zpočátku o vyšetřování zmizení záletné manželky, pak i únosů mladých děvčat, ale nakonec se z toho "vyvrbí" něco daleko horšího... Dozvíme se něco o akvarijních rybičkách, ale i o tíživé situaci lidí, kteří pečují o smrtelně nemocné.
Poslechla jsem si knihu ve výborném přednesu Mariána Geišberga. A zase to bylo zajímavé. Hodně z prostředí módních návrhářů, hodně z prostředí bývalých muklů a samozřejmě hodně z prostředí policie. Tentokrát se hledali pachatelé jedné bankovní loupeže a tělo k jedné na smetišti pohozené noze. A i když vše postupně vypadalo jako jeden případ, nakonec se překvapivě přece jen jednalo o případy dva.
Tak jsem se díky výzvě vrátila do mládí. Maryčku a Ostravu jsem dokonce ještě uměla zpaměti. Jen nevím, jaké vydání jsem teď četla (on ty básně prý Bezruč stále měnil a doplňoval), protože si v Maryčce pamatuji první sloku trochu jinak. Také mne docela překvapilo, protože si to z dřívějška vůbec neuvědomuji, že on vlastně "nadával" nejen uhlobaronům, ale také vyčítal Němcům poněmčení, Polákům rušení českých škol a Pražákům, že tančí na Žofíně a na lidi pod Beskydami kašlou, a také židům, že demoralizují chudáky prodejem kořalky. Stářím asi člověk získá jiný pohled i na básně.
Knihu jsem si vybrala díky výzvě, ale nedokázala jsem ji vůbec přečíst. Takové potrhlé ženské mi lezou na nervy.
Knihu jsem vyslechla jako četbu na pokračování, jinak bych ji asi nedočetla. Pro partu opilců, příležitostných zlodějů a nemakačenků nemám zrovna moc pochopení. Jinak je kniha psána svěžím jazykem a věřím, že se někomu i líbí, ale můj šálek čaje to není.
Normálně cestopisy nečtu, ale tuto knihu jsem si s chutí přečetla už podruhé. Dokonce jsem se přičinila o to, že ji učitelka angličtiny doporučovala svým studentům jako učební pomůcku k poznání země, kam se případně chtěli vydat. Výborná příprava na civilizační šok, který člověka ani nenapadne. A těm, kdo by chtěli blíže poznat americké zdravotnictví doporučuji knihu Český lékař v Americe od Nonny Auské.