bai.Cerna komentáře u knih
Knihu je psána stylem, který ji řadí spíše do literatury pro mládež, alespoň na mne tak působila. Doporučila bych mladistvým čtenářkám, které se začínají seznamovat s islámskou kulturou, zejména pak postavením ženy v muslimském světě. Samotný příběh hlavní hrdinky je samozřejmě velmi silný.
Takové nízké hodnocení volím vždy po dlouhém zvažování. Nemůžu říct, že by se kniha nedala přečíst, ale nemá prostě žádnou "duši". Nejspíš jsem však ovlivněna tím, že obor tak nějak dobře znám :) Ale na druhé straně, pro čtenáře, který se v daném prostředí nepohybuje, dá kniha nepatrně, ale opravdu nepatrně, nahlédnout do "zákulisí řemesla" spojeného s právem :)
Kniha dává nahlédnout do vztahů muslimské rodiny, částečně seznamuje s některými aspekty muslimského náboženství, postavením ženy v rodině.... Prolínají se taky krátce příběhy dalších postav, zejména mužů bez muslimského vyznání, s nimiž se hlavní hrdinka setkává. Styl psaní mi vyhovoval, kniha je „čtivá“, nenáročná.
Trochu "ujetá" kniha, možná i mírně zábavná, s tématem, nad kterým se také lze zamyslet, avšak zcela jednoznačně kniha pro chvíle, kdy chcete být nenáročným čtenářem. Pro mne je to ten typ knih, u nichž v momentě, kdy je odevzdáte v knihovně, na obsah si skoro nevzpomenete.
Výhradně pro ženy, výhradně oddechovka. O vztahu třicetileté ženy (vychovatelky) se sedmnáctiletým chlapcem (učněm).
Komentář kikies je zcela výstižný... Filmové zpracování jsem viděla až po přečtení knihy, ale taktéž musím konstatovat, že zcela výjimečně mne oslovilo více jako samotná kniha.
Nádherný příběh, kdy litujete, že kniha nemá dalších 400 stran...
To se fakt nedalo... Pokud mi to někdo vyvrátí, pak jsem nepochopila, co "tím chtěl básník říct"...
Vzpomínka na mládí :) Pamatuji si, že jsem ji fakt milovala, ale je to už tak strašně dávno :)
Cituji z knihy: "Musíme dodat život dnům, když už nemůžeme přidat dny k životu". Velmi emotivní kniha.
Téma velmi poutavé, jsem přesvědčená, že to není žádný výmysl (tedy až na "řecké dobrodužství", které je i dle mého názoru trochu přitažené za vlasy), zpracování je však již méně zdařilé, spíše v duchu literatury pro děti.U knihy jsem postrádala také "náboj. Prostě jsem očekávala více, nejspíš však není možné psát o obdobných věcech zcela otevřeně.
Knihu jsem chytla do ruky v očekávání něčeho zajímavého ("miluji" Mravence). A dá se říci, že Werber nezklamal.
Občas sáhnu po mladém autorovi... Tentokrát to nevyšlo. Dílku chybí "duše"...
Kniha má velmi dobrý námět, avšak zpracování tohoto námětu není už tak zdařilé. Něco tomu chybí...
Kniha svým obsahem nedosahuje kvalit předhozího románu "Dvě ženy". Domnívám se, že je to proto, jelikož nevychází již ze skutečného příběhu. Ale i tak autorka nezklamala, její styl psaní je čtivý.
Jen co jsem to přečetla, hned jsem zapomněla, o čem to bylo :) Styl psaní je jinak ucházející.
Pokud člověk moc neočekává, tak nebude zklamán, Knížka k vodě. Nenadchne, ale ani zas tak úplně neurazí.
Od spisovatelky L. Procházkové moje první kniha. S ohledem na čtivý styl této knihy určitě sáhnu po další. Odpočinkové a příjemné čtení.