Barbastelle komentáře u knih
Jedna z oblíbených dětských knížek od nepřekonatelné autorky, juchů! Je to nádherný příběh, myslím, že povznášející pro děti, které dnes málo žijí v přírodě. Navíc je tam nádherný kontrast loupežníků a naivity a lásky malého dítěte, které je má rádo.
Ǔžasná a okouzlující knížka. Sally Lockhartová navíc přímo vybízí, aby se s ní čtenářky identifikovaly. Je to asná postava - emancipovaná, samostatná, přiměřeně tvrdohlavá.=)
Kniha je tajemná, poutavá... Autor vám dokáže viktoriánskou Anglii nejen skvěle popsat, on vás do ní svým příběhem přímo přenese.
Díky vepsaným komentářům Rona a Harryho je to velmi vtipné, a tak i čtivé. Dobré pro nadšence!
Zajímavý vhled do podrobností kouzelnického světa... Ale na časté čtení a podobně to asi není. Koho harrypotterovský svět uchvátil, ať si knihu přečte, ostatní by asi nezaujala.
Dle mého názoru nejlepší kniha série! Celý Harry Potter má své kouzlo, ale tato byla dokonalá!
Protože to nebylo první setkání s Gaarderem, chybělo mi okouzlení jeho myšlenkami a trocha toho údivu, ale pořád se mi to docela líbilo.
Výhrady, co jsem měla k Želarům tady neplatily. Na druhou stranu mi kvůli civilnímu a civilizovanějšímu projevu Jozovy Hanule scházel krapítek poetiky. Nicméně nádherná kniha pro pár příjemných chvil. Je také příjemné si propojit osudy z Hanule s Želary, bavilo mě to.
Zpočátku jsem žasla nad slovní zásobou a zároveň si zoufala nad nepřehledností textu. Nevím, jestli jsem si zvykla nebo sehrálo roli vypsání autorky v průběhu knihy, ale zhruba od poloviny přetrval pouze úžas.
A představuji si, jak by se podobný příběh mohl odehrávat třeba na milované Žítkové.
Výborné - na knížce oceňuji, jak je nečernobílá. Nesvobodná společnost působí totiž tak pohodlně a krásně, až se člověku nechce ji opouštět. Líbil se mi styl vyprávění, prostředí bylo krásné a příběh včetně konce také.
Kdybych měla najít nedostatky - nehodilo by se trochu víc podrobnějších vyprávění - třeba ono putování by si o to přímo říkalo. Případně více příběhů od Dárce. Možná je to ale na vrub toho, že jde o dětskou knihu.
Autorův styl psaní je úžasně čtivý, baví mě poznámky o chování zvířat a úvahy nad spokojeností zvířat v zajetí. Příběh je přes svou popisnost překvapivě čtivý a napínavý.
Možná jsem ještě nedospěla k tomu, abych ocenila rovinu Boha v knize. Možná jsem pochopila, jak bylo myšleno to, že po přečtení příběhu uvěříte v Boha. Pokud to tak bylo myšleno, tak dobré. Pokud ne, myslím, že si touto otázkou na začátku autor ukousl moc velké sousto.
Hvězdička navíc za závěr! Byl vážně povedený. A o doslov si kniha přímo říkala.
Nebylo to špatné. Ale není to zas tak výjimečná kniha. Je pěkně napsaná, zajímavá, konečně je o dostatečně nedokonalé postavě, ale vím, že znova už ji neotevřu a brzy na ni zapomenu.
Líbí se mi některé slovní obraty autorky/překladatelky. Líbil se mi konec knihy. Nelíbil se mi stereotyp, který se do knihy začal vkrádat.
Rainbow Rowell je dobrá spisovatelka a její Fangirl se mi líbila mnohem více. Byla pro mě uvěřitelnější. Možná i z důvodu, že se odehrávala v mně bližším prostředí.
Když jsem si po půjčení v knihovně všimla, že je to knížka pro mládež, nebyla jsem si jistá, jestli se dočkám toho, co jsem čekala. S ohledem k tomu, pro jakou cílovou skupinu měla být knížka určená, mi ze začátku vůbec neseděl jazyk. Popisy mi přišly až nepříjemně květnaté a nepřirozené. Ale ve chvíli, kdy se začalo něco dít najednou vyprávění nabralo na spádu, zajímavá líčení byla jen ku prospěchu a já s knížkou zapomínala vystoupit z trolejbusu.
Ještě jsem nakonec byla ráda, že je to knížka jen pro mládež, protože některé barvitě vylíčené děsivé scény by mě asi v případě, že by byly napsané pro dospělé, nenechaly v klidu usnout.
Byla to vážně paráda. Zafón je podle mého názoru umělec k vytvoření pochmurné a tajuplné atmosféry. Také mě nakonec opravdu baví jeho slovní zásoba a ráda si od něj něco dalšího přečtu.
Nestíhám se divit. Čekala jsem průměrnou oddechovku a bylo to vážně fajn. Odrazovala mě obálka, ani první kapitola mě nebavila, ale jakmile se to začalo trochu rozvíjet - paráda. Plus za přidanou hodnotu navíc v příběhové lince, trochu mě mrzelo, že jsem víceméně odhadla to překvápko, které přišlo.
Trochu jsem se po předchozích dvou knihách bála, jestli i tahle mi sedne. Jestli zvládnu vstřebat problémy ženy ve středním věku, jestli mi nebude kniha připadat už příliš černá a málo humorná.
Je černější, mrazivější, ale v několika místech jsem se chechtala nahlas, takže jsem neměla zas tolik prostoru se nad těmi nepříjemnými okamžiky trápit. Dousková vážně umí. Je to napsané s lehkostí, vtipně.
Obsahuje narážky na současnou politiku, což mě uvádí k úvahám, jestli tyto narážky někdo po dalších deseti letech ještě pochopí. I já jsem pár let po vydání u některých tápala.
Už když jsem se dozvěděla, o čem kniha je, tušila jsem, že to bude kardinální blbost. Ono to tak svým způsobem bylo. Na druhou stranu je to taková variace na pohádku pro starší slečny, tak proč ne. Jen mám pocit, že pohádka by byla trochu jasnější, co se týká morálky.
A ještě z jiné stránky - ačkoliv jsem věděla, že je kniha nepříliš dobrá, měla jsem chuť dozvědět se, jak to dopadne. Knihu jsem přečetla jako oddechovku na jeden zátah, ale hlavní hrdinka mě poněkud rozčilovala a chování a vyjadřování Maxona bylo ozbvlášť ze začátku knihy dost šroubované.
Z mého pohledu se nevydařil překlad. Další dva díly jsem přečetla v angličtině a působily na mě alespoň o hvězdičku lépe.
Kvalitní kniha s odkazy na dobré knihy, filmy a hudbu. Každý si někdy musel připadat tak plný pocitů, jako Charlie. On je ale má vždycky a navíc je umí ve svých dopisech skvěle popsat. Rozumím mu, někdy prožívám okamžiky podobně.
Některé pasáže by možná mohly být trochu méně zastřené, co se týká důvodů k tomu, proč se věci dějí tak, jak se dějí. K tvrdší realitě by mi to sedělo.
Zaráží mě, jakým způsobem je popisován život teenagerů. Někdy mám pocit, že vytváří dojem, že podobně musel svých -náct prožívat téměř každý. Je to škoda. I s méně rozbouřeným pozadím se dá napsat dobrý příběh. I v ordinérním mládí můžete své okolí pozorovat z kouta. Bylo to dobré, ale asi jsem od knihy čekala ještě víc.
Murakami mě opravdu baví. Na druhou stranu z něj začínám mít stejný pocit, jako s Coelhových románů v tom směru, že s každou další knihou čtu opět jedno a to samé. 1Q84 je další můj oblíbený Kafka na pobřeží, případně Konec světa. Je ale snad ještě mistrněji vyvedený, má sympatické postavy a je poněkud civilnější, lépe stravitelný. Od dob Konce světa se Murakami slušně vypsal. Velmi si na těchto knihách vážím nečernobílosti. Paráda, chystám se na knihu 3.
Inu, tohle ještě nebylo tak špatné. Jistě - zápletka je poněkud absurdní, ale na druhou stranu docela vtipná, vychází z ní pěkné situace, takže humor knize nechybí. Čte se to navíc pěkně, což je důvod, proč jsem knihu poměrně rychle a neotráveně přečetla.
Slabším místem je originalita příběhu - nedá se říct, že by mě v knize něco výrazněji překvapilo, vše bylo dost předvídatelné a kýčovité. Na konci jsem se chytala za hlavu, že takový konec snad opravdu ne.
No, jednou jsem se zařekla, že tuhle knížku číst nikdy nebudu. Nelíbilo se mi téma - přišlo mi to jako vykrádání tématu, ze kterého uděláte jeden veliký doják poměrně snadno.
Je to jeden veliký doják. Ale není to tak špatně napsané, tudíž své zvědavosti nelituji. Myslím, že největším přínosem knihy byly výborné postavy - Hazel i August jsou vtipní, inteligentní, přemýšliví a i když ne sralbotkové, tak žádní neskuteční hrdinové.
Určitě to pro mě ale není kniha, kterou bych doporučovala dále.