Barbastelle komentáře u knih
Poprvé jsem se o této knížce dočetla spolu s komentářem, že jde o Murakamiho v sukních. A bylo vymalováno - tu knihu jsem si musela přečíst. I přes takto vysoké nadhodnocení jsem nebyla ani zdaleka zklamaná. Velmi se mi líbil způsob vypravování - byl neotřelý, jazykově zajímavý a plný nečekaných detailů. A při tom všem ani přinejmenším nudný a zdlouhavý. Náladu vytvořil perfektní!
Drobným nedostatkem bylo opomenutí vývoje hlavní postavy. Přišlo mi, že devítiletá Rose je skoro stejná jako dospělá Rose. Chápu, že schopnost cítil lidi z jídla na věku hodně přidá, ale už zpočátku se Rose chovala o hodně dospěleji a nějak mi to nesedělo. Na druhou stranu mě to s ohledem k celkové náladě knihy příliš netrápilo.
Nedořešený konec do této knihy patří a mě stačil. Nedovedu si představit lepší.
Byla jsem touto knihou poměrně příjemně překvapená. Zahlédla jsem na ni veskrze pozitivní recenze, ale nikdy jsem je pozorně nečetla. Měla jsem dojem, že je to "jen dobře napsaný dívčí román" a nemá cenu tím ztrácet čas.
Nakonec jsem se teď v pauze mezi zkouškami nechala zlákat a byla to perfektní oddychovka, která byla ale dobrodružnou knížkou pro mládež s nějakou tou vztahovou zápletkou na pozadí. Tudíž jsem si to užila, nadšeně jsem si příběh přečetla takřka jedním dechem a okamžitě jsem se pustila do dalších dílů.
Možná tu máme trochu černobílé postavy, ale co naplat, svůj účel všechno plní tak, jak má.=)
Dobrá kniha, ale přišla mi trochu slabší, než Hosseiniho dvě předešlé. Asi mě až tak neoslovilo to, k čemu měla spět a když dospěla, tak mě to nějak nevzalo za srdce. Zkrátka - hlavní zápletka vlastně nic moc, ale vyprávění bylo pěkné a hezky se to četlo, navíc oceňuji, že jsme se tentokrát vyhnuli příběhům zasazených nějak výrazněji do všech těch bojů v Afghánistánu.
Příjemná nenáročná kniha pro zahřátí do zimního večera. Paráda. Nic objevného, na druhou stranu je to poměrně inteligentní humor v oddechové knížce. Užila jsem si to.
Tato kniha se mi trefila do životního období, do myšlenek, do povahy a já jsem jí ještě stále zcela konsternovaná.Dává mi spoustu obav z možné Steinnovy pravdy, spoustu útěchy, že některé smutky nejsou jen moje a ohromně moc myšlenek.
Po Lovci draků už jsem tušila, co od tohoto autora očekávat a ani v nejmenším jsem nebyla zklamaná. Jsem ráda, že jsem tímmto prostřednictvím mohla nahlédnout do jiné kultury, do jiného vnímání. Začala jsem si také vážit toho, že můžu dělat v podstatě co chci a nejsem omezovaná tím, že jsem žena.
Ohromně působivé je na knize téma, ale i autorovi se musí připsat ohromný kus práce. Ta knížka, jak je náročná, jak je děsivá ve svém obsahu, tak je úžasně čtivá.
Nečetla jsem jinou než komixovou formu, takže se nebudu pouštět do nějakého srovnávání. Obrázkově se mi to moc líbilo, příběhově také, zhltla jsem to na jedno přečtení a ještě jsem ocenila, že to není jen pohádka, ale i pohádka s myšlenkou. Bylo to moc příjemné čtení! Přestože to asi brzy zapomenu a nezanechá to ve mně nějakou hlubokou stopu, toho času nad knížkou v nejenším nelituju.
Jsou věci, které by si člověk opravdu měl přečíst a Doba jedová k nim patří. Dávám si už delší dobu pozor na to, co do sebe dostávám za chemii, ale opět jsem si příjemně rozšířila obzory a velmi dobře se mi to četlo.
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami. Nebyla jsem z knížky nějak nadšená, na druhou stranu dovedla perfektně vystihnout mnohé z Francie a svůj účel tedy splnila. Navíc to bylo příjemné odpočinkové čtení! Takže pokud chcete trochu toho humoru, kapku národnostních stereotypů (smutné je, že zas tak přehnané to nebylo), vrhněte se do toho!
Což o to, četlo se to pěkně. Chtěla jsem si to přečíst, abych se dostala do brněnské atmosféry, což bylo fajn. Také se mi líbilo pozadí historie Československa. Některé postavy jsem si oblíbila, věřila jsem jim jejich chování. Na druhou stranu mě rozčilovala tak omletá zápletka nevěry spolu s nepravděpodobnými náhodami. Tak za tohle ta hvězdička dolů.
Ale za pěkné prostředí a hezkou čtivost... Ty čtyři hvězdičky proč ne. Ale dala bych tomu asi 70%.
Oceňuju v knížce kritiku, nebraní si servítek a hromadu absurdit. Ze začátku mě to bavilo, později už ne. Kniha se mi líbila myšlenkově, ale nedokázala mě v druhé polovině připoutat, zaujmout. Jsem asi nedobrý čtenář.
Tak tahle zeměplošská kniha mě pro Zeměplochu definitivně nadchla! Je úžasná, dokonalá, trochu sarkasticky vtipná (ale tak hezky - "Nevěřil na anděly." =D), má moc pěkný příběh!
Za sebe doporučuji k začátkům se Zeměplochou. Já se třeba nemohla nadchnout pro první knížky, a tak mi trvalo dlouho, než si mě Pratchett získal. Ale jsem moc ráda, že se tak stalo.
Mám moc ráda postavu Alenky. Její údiv, nadšení, fantazii. Tím to ale asi končí. Kniha je pro mě možná až moc velký nonsens. Ale na druhou stranu je to inspirující, mám chuť nechat volný průchod jakýmkoliv fantaziím. A za to tu knížku oceňuji.
Nejsem čtenář životopisů, tehle se mi ale líbil. Alespoň jeho zhruba první polovina. Pak mi přišel drobně rozvleklý, stále stejný. Také mě osoba Rodina některými rysy velmi rozčilovala, ale což. Ty sochy musí být úžasné!
Těším se, až někdy zaívtám do Paříže do jeho muzea.
Marně přemýšlím nad tím, jak dokonaleji zhodnotit autorův styl a pohled na věc, než-li říci, že k tomu přistupoval jako lékař - k psaní i přežívání. A chápu to. Jak jinak tam asi přežít, než snažit se nechat většinu běsů plynout bez toho, aby mě to zasáhlo. Samozřejmě je to nemožné! A autor to svým vyprávěním dokazuje, ale velmi se tomu v omezeném rámci lidských možností přiblížuje.
Velmi stroze popsané, ale jsou témata, u kterých je strohý popis možná ku prospěchu, spíše to čtenář ustojí.
Série "záhad" byla, co se pamatuji, nejlepší ze všech knížek od Enid Blytonové. Ta paní je kouzelnice, děti ji musí milovat.=)
Tyhle knížky jsou záchrana dnešní generace, co moc nečte! Díky za to! Dala jsem ji na čtení klukovi, kterého doučuji a který v životě nepřečetl jedinou knížku, a zvládlo ho to nadchnout. A to je umění!
Asi nejsem dost dobrý čtenář, ale mě tahle kniha nebavila. Živě si pamatuji prokousávání se začátkem a popisem nějakého zdobeného portálu! To byla muka. Nicméně příběh nebyl špatný, na můj vkus ale asi příliš rozvleklý. V mé hlavě to bylo snad jen o čekání na další vraždu, protože v tu chvíli děj dostával spád.
To, že má tato kniha tolik příznivců, mě nutí k tomu, že si ji ještě jednou přečtu abych zjistila, jestli jsem do ní třeba nedorostla.
Knížku jsem si koupila jako mladší a zaujala mě, nicméně víckrát jsem po ní nesáhla. Ani v dětském věku, ani teď, když už z dítěte odrůstám.
Ale pokud přihlédnu k věku autorky, musím knihu chválit, protože je v ní mnoho zajímavých momentů a událostí, u kterých byste nevěřili, že je popíše čtrnáctiletá autorka. A navíc ještě čtivě. Rozhodně to stojí za to si knihu přečíst.
Po Alchymistovi to byla druhá kniha od Coelha, kterou jsem přečetla. Možná proto jsem si ji tak oblíbila, protože pro mě přinášela další, zatím autorem pro mě nevyřčené myšlenky. Tady jsem se s nimi setkala poprvé. Pohltilo mě to! Asi u Coelha záleží na tom, co čtete dříve, ale já to doporučuji!