Barbastelle komentáře u knih
Což o to, četlo se to pěkně. Chtěla jsem si to přečíst, abych se dostala do brněnské atmosféry, což bylo fajn. Také se mi líbilo pozadí historie Československa. Některé postavy jsem si oblíbila, věřila jsem jim jejich chování. Na druhou stranu mě rozčilovala tak omletá zápletka nevěry spolu s nepravděpodobnými náhodami. Tak za tohle ta hvězdička dolů.
Ale za pěkné prostředí a hezkou čtivost... Ty čtyři hvězdičky proč ne. Ale dala bych tomu asi 70%.
Oceňuju v knížce kritiku, nebraní si servítek a hromadu absurdit. Ze začátku mě to bavilo, později už ne. Kniha se mi líbila myšlenkově, ale nedokázala mě v druhé polovině připoutat, zaujmout. Jsem asi nedobrý čtenář.
Úžasně propracovaná knížka! Myslím, že se autorovi povedlo vystihnout vnitřní pochody "objektu pozorování", ke kterému se nepřistupovalo vždy jako k člověku. Zároveň byl okouzlující rozdíl pohledů na Charlieho změny dle Alice, Faye či vědců... Zkrátka parádní psychologický rozměr knihy.
Tedy nic moc. Měla jsem nutkání to odložit hnedka po prvních pár stránkách. Prostě mě to nějak nezaujalo. Nakonec jsem to dočetla, nějak mi přišlo, že byla kniha oproti filmu docela jiná, ale bylo mi to v podstatě fuk. Ani jedno ani druhé mě neuchvátilo natolik, aby mi z toho něco utkvělo v paměti. Jsou lepší knížky, nevím, jestli se pustím do něčeho jiného od tohohle autora.00
Tak tahle zeměplošská kniha mě pro Zeměplochu definitivně nadchla! Je úžasná, dokonalá, trochu sarkasticky vtipná (ale tak hezky - "Nevěřil na anděly." =D), má moc pěkný příběh!
Za sebe doporučuji k začátkům se Zeměplochou. Já se třeba nemohla nadchnout pro první knížky, a tak mi trvalo dlouho, než si mě Pratchett získal. Ale jsem moc ráda, že se tak stalo.
Mám moc ráda postavu Alenky. Její údiv, nadšení, fantazii. Tím to ale asi končí. Kniha je pro mě možná až moc velký nonsens. Ale na druhou stranu je to inspirující, mám chuť nechat volný průchod jakýmkoliv fantaziím. A za to tu knížku oceňuji.
Nejsem čtenář životopisů, tehle se mi ale líbil. Alespoň jeho zhruba první polovina. Pak mi přišel drobně rozvleklý, stále stejný. Také mě osoba Rodina některými rysy velmi rozčilovala, ale což. Ty sochy musí být úžasné!
Těším se, až někdy zaívtám do Paříže do jeho muzea.
Asi ve dvanácti letech jsem na tuhle knížku dostala doporučení a dostala jsem se k ní až s "dostletým" zpožděním.=) Ale jsem za to ráda. Jistě, je to taková oddychovka, ale myslím, že také perla mezi tvorbou této autorky. Takže pokud si chce třeba i dospělý čtenář přečíst něco nenáročného, pěkného, ať se do toho pustí.
Ocenila jsem také, že hlavní hrdinka není prvoplánovitý rebel, jak to někdy vypadalo. Tím by se kniiha totiž šíleně shodila.
Autor má zvláštní způsob vypravování, který činí knihu jedinečnou, neotřelou. Válečných románů bylo mnoho, tento má dostatek zvláštností k tomu, aby zaujal širší okruh čtenářů.
Nemám ráda knihy, ve kterých je hodně smrti, ale v této knize je smrt podaná citlivě, dokonce i na konci - příběhu, nejspíš dětství a jedné etapy života.
Opovážila bych se říct, že jde o knihu, která učiní jednu z vašich hodin výjimečnou a nezapamatovatelnou, protože vás uvrhne do úvah o sobě samých, vašem vztahu ke smrti. Smrt figuruje ve všech třech příbězích, ač nechceme, je všudypřítomná. Autor ji dovedl podat tak, že ji vnímáme jako běžnější jev, než by se na první pohled zdálo.
A určitě mě kniha naladila na přečtení Paní Dallowayové, jsem na ni zvědavá.
Rozhodně to ale není čtení do dob, kdy máte špatnou náladu.
Milé překvapení pro mě byl konec knihy - měla určtié vyvrcholení, příběhy se hezky propojily, což jsem možná zas tolik nečekala.
Jsem ohromená, uvržená do úvah o duši. Příběh možná jednou zapomenu, ale ty myšlenky, co byly vyslovené a co ve mě byly vyvolány, ty nezapomenu asi nikdy.
Popisy podzemí Tokia a Konce světa mi přišly jako výjevy z nějakého expresionistického obrazu a měly svou krásnou tíhu.
Možná se mi kniha četla trochu hůře než Kafka na pobřeží, ale myslím, že myšlenková hloubka převážila můj zájem ve prospěch Konce světa.
A bezejmenní hrdinové a zvláštní neosobní popisy - není Murakami Kafkovým obdivovatelem? Možná je tahle jeho kniha nejvíce Kafkovská.
Marně přemýšlím nad tím, jak dokonaleji zhodnotit autorův styl a pohled na věc, než-li říci, že k tomu přistupoval jako lékař - k psaní i přežívání. A chápu to. Jak jinak tam asi přežít, než snažit se nechat většinu běsů plynout bez toho, aby mě to zasáhlo. Samozřejmě je to nemožné! A autor to svým vyprávěním dokazuje, ale velmi se tomu v omezeném rámci lidských možností přiblížuje.
Velmi stroze popsané, ale jsou témata, u kterých je strohý popis možná ku prospěchu, spíše to čtenář ustojí.
Autorův vtip mě nepřestává fascinovat! A také je to první kniha, u které jsem zaznamenala, že by někdo z hrdinů chodil na záchod - srandovní.
Čapek je mistrovský spisovatel! Jde o krátké dílo, ale dovede říci vše, co je potřeba. Ohromuje mě, jakým způsobem je popsáno odlišné vnímání všech zúčastněných. Moc se mi líbila věta, že lidé s ideály by se neměli dostávat do řídících funkcí, je na tom něco krutého, ale i pravdivého.
A rozhodně bych tohle drama ráda viděla v divadelním zpracování, musí to být ještě působivější.
To byly krásné knížky. Já se jen třásla, co tam přistane za zemi příště...=) A tak jsem toužila podobný strom objevit.=)
Série "záhad" byla, co se pamatuji, nejlepší ze všech knížek od Enid Blytonové. Ta paní je kouzelnice, děti ji musí milovat.=)
Tyhle knížky jsou záchrana dnešní generace, co moc nečte! Díky za to! Dala jsem ji na čtení klukovi, kterého doučuji a který v životě nepřečetl jedinou knížku, a zvládlo ho to nadchnout. A to je umění!
Je to působivá knížka, ale smutná. A já ji proto nedovedla dostatečně ocenit. Je to spousta působivých povídek se smutným koncem a asi je jich příliš smutných najednou.
Když mi bylo asi dvanáct, dostala jsem tuhle knížku pod stromeček. Tehdy jsem ji možná ještě nedovedla tolik ocenit, ale hned jsem ji přečetla, pousmála jsem se nad ní a zapomněla jsem na ni. Za pár let potom jsem byla na divadelním představení na motivy tohoto dílka - a ono to v sobě má něco kouzelného.
To vyprávění je velmi milé, laskavé a má nádech dětského pohledu.
Ach jo. Musím se přiznat, že tohle hodnotím jako nejslabší díl. Oceňuji myšlenku manipulace s lidmi a nejednostranností války - nejsou jedni černí, druzí bílí. Z tohoto pohledu nejde o středoproudovou knížku, což je fajn.
Ale nepřesvědčil mě vývoj postav, jejich změny byly moc skokové a já jim nevěřila - na konci druhého dílu byla jiná Katniss než na začátku třetího. Když si to tak vezmu, nedovedu popsat chrakter některých postav - chovaly se totiž jinak než by se dalo čekat.
Za druhé mi přišlo, že některé pasáže jsou opět zbytečně natahované, i když nejsou tak podstatné, jiné zas příliš krátké - jako kdyby se autorka vyhýbala tomu, aby se projevily nedostatky v umění vypravovat.
A prosím, proč je tam ta poslední kapitola? Vždyť to zavání kýčem - všichni se mají dobře, šťastná rodinka atd...=(