Barbastelle komentáře u knih
I kdyby na knize byl jen střípek pravdy, má to své poselství. A když už jsem s těmi kdyby začala, tak kéž by každého na zemi toto poselství aspoň trochu zasáhlo.
Kniha se silnou myšlenkou, ale neměla jsem pocit, že se mi vnucuje, skvělé!
Ǔžasné, skvělé, srozumitelné, přehledné! A probudilo to ve mně tolik chuti k vyzkoušení nových potravin. A výjimečně mi ani ta užitečná reklama nevadila.=)
Oceňuji informační hodnotu knihy. Je to vše poměrně jednoduše podané, přitom srozumitelné a přesné. Velmi takovýto počin oceňuji. Na druhou stranu někdy bych raději i vážnější vyjadřování, ale třeba mi to jen úplně nesedlo do nálady. Kdo se chce něco dozvědět o zdravém životním stylu, je to pro něj úžasná příležitost - a myslím, že nejen pro muže.
Myslím, že díky své zvídavosti ohledně Tibetu jsem k této knize poněkud mírnější, než kdyby jí nebylo. Námět je ohromně zajímavý, jedinečný a o to více fascinujícíc tím, že je autentický. Ale bohužel je na stylu vypravování znát, že autor není vyloženě spisovatel. Bylo to dle mého názoru dost popisné, nedovedlo to ve mně vyvolávat jiné pocity, než zaujetí fakty. Ale faktograficky je to ohromně zajímavé dílo, to nepochybně.
Někdy jsou pro mě ty "alternativní" názory až příliš, ale na druhou stranu je to ohromně pozitivní a povzbudivé čtení. A inspiruje k věšímu vnímání. Pokud jste ovšem silně racionálně založení, raději tuhle knihu ani neotvírejte=)
Přečetla jsem si tuto knížku na doporučení, jakožto oddychová literatura. A bylo to dobré! Nevěřila bych. že budu takhle spokojená s červenou knihovnou a že u ní budu ležet do dvou do rána. Autorka prostě umí dobře psát!
Přiznám se, že k mému pozitivnímu hodnocení této knihy přispívá můj kladný vztah k žítkovské krajině a zájem o téma.
Po přečtení knihy mě ale příjemně mrazilo v zádech, nemohla jsem se od knížky odtrhnout a po přečtení jsem měla chuť přečíst o bohyních i něco dalšího.
Po knížce jsem jen náhodou sáhla do regálu v knihovně a byla to až překvapivě dobře napsaná oddechovka. Začátek byl zajímavější než ten zbytek, celé to bylo příjemně nepřeslazené.
Možná jsou 4 hvězdičky moc, ale za to překvapení je s radostí dám.
Tato kniha se mi trefila do životního období, do myšlenek, do povahy a já jsem jí ještě stále zcela konsternovaná.Dává mi spoustu obav z možné Steinnovy pravdy, spoustu útěchy, že některé smutky nejsou jen moje a ohromně moc myšlenek.
Po Lovci draků už jsem tušila, co od tohoto autora očekávat a ani v nejmenším jsem nebyla zklamaná. Jsem ráda, že jsem tímmto prostřednictvím mohla nahlédnout do jiné kultury, do jiného vnímání. Začala jsem si také vážit toho, že můžu dělat v podstatě co chci a nejsem omezovaná tím, že jsem žena.
Ohromně působivé je na knize téma, ale i autorovi se musí připsat ohromný kus práce. Ta knížka, jak je náročná, jak je děsivá ve svém obsahu, tak je úžasně čtivá.
Nečetla jsem jinou než komixovou formu, takže se nebudu pouštět do nějakého srovnávání. Obrázkově se mi to moc líbilo, příběhově také, zhltla jsem to na jedno přečtení a ještě jsem ocenila, že to není jen pohádka, ale i pohádka s myšlenkou. Bylo to moc příjemné čtení! Přestože to asi brzy zapomenu a nezanechá to ve mně nějakou hlubokou stopu, toho času nad knížkou v nejenším nelituju.
Nejsem nadšencem, co se týče armády a válek, tedy mě asi nemohla nadchnout ani tato kniha. Přišla mi extrémně utopická a jako hlavní pozitivum vnímám skutečnost, že byla dobře čtivá.
Jsou věci, které by si člověk opravdu měl přečíst a Doba jedová k nim patří. Dávám si už delší dobu pozor na to, co do sebe dostávám za chemii, ale opět jsem si příjemně rozšířila obzory a velmi dobře se mi to četlo.
Jsem tak plná dojmů, že nevím, kde dříve začít. Oceňuji, že každá postava má svůj příběh hluboce prokreslen a její jednání není jen tak pro nic za nic, vždy známe příčiny. To také činí knihu trochu rozvleklou, ale Irving to zvládnul rozvést mistrovsky, a tak mě kniha nenudila. Měla jsem obzvlášť ráda pasáže ze St. Clouds. A také se mi moc líbilo, že je vidět, že ne všechno dědíme po rodičích, ale hodně na svém chování a náhledu na svět přejímáme od autorit. A díky tomu mohl být Homer opravdu synem St. Clouds.
Předvídatelný příběh, trochu scuknuté myšlenky a spousty krásných klišé - prostě všechno, co Fulghum tak skvěle umí. Četlo se mi to krásně a mám chuť jít si zatančit a otvírat dveře!
Bohužel u některých knih platí, že by se pokračování raději psát neměla. Výsledek bude už pokaždé jako nastavovaná kaše. Clarke vystihnul hlavní rysy Francouzů v první knize a v druhé už je jenom opakuje a motá se v Paulových vztazích. Několik desítek stran před koncem jsem to vzdala - dostalo se mi do ruky zajímavější čtení a zvědavá jsem na konec nebyla.
.
Myslím, že kniha může fungovat jako skvělé přiblížení genetiky laikům. Je vidět, že autor věnoval velké úsilí studiu faktů a tak se neuchyluje v tomto směru k polopravdám. Na druhou stranu si nejsem jistá, jestli jsou všechny jevy a postupy vysvětleny srozumitelně. Kdybych o genetice neměla žádné znalosti, asi bych potřebovala výklad ještě podrobnější a pasáže popisující tyto vědecké drobnosti by mě spíše brzdily ve čtení a snižovaly plynulost díla.
Docela se mi líbilo vystihnutí mentality člověka postiženého genetickou vadou. Někdy na mně ale bylo sarkasmu až moc.
Pokud ale někoho zajímá genetika a chce se na ní mrknout z různých pohledů, ať se do Trpaslíka pustí. Bude ho to bavit!
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami. Nebyla jsem z knížky nějak nadšená, na druhou stranu dovedla perfektně vystihnout mnohé z Francie a svůj účel tedy splnila. Navíc to bylo příjemné odpočinkové čtení! Takže pokud chcete trochu toho humoru, kapku národnostních stereotypů (smutné je, že zas tak přehnané to nebylo), vrhněte se do toho!
Tak vám tedy nevím. Nečetlo se to špatně, mělo to očekávanou japonskou pochmurnou atmosféru, ale něco japonského tomu chybělo. Dovedla bych si stejný příběh představit i tady v Evropě. Murakami mi dal hodně, toutoknihou to určitě nepřekonal ani nevylepšil. Na druhou stranu byl pěkný, možná pochopitelnější pro ty, co s touto četbou začínají.
Přiznám se, že je to po dlouhé době kniha, u které jen těžko hledám sic sebemenší drobnost, kterou bych jí mohla vytknout. Uchvátila mě. A uvrhla do zamýšlení se. Nedovedu si představit lepší způsob (krom samotného pobývání v Afghánistánu), jak poznat cizí kulturu, než si přečíst tuto knihu.