Barbastelle komentáře u knih
Jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že tato kniha má zatraceně dobře udělanou reklamu - kdybych do ní nahlédla v knihkupectví, určitě bych po ní nesáhla. Ovšem ta přirovnávání k Rowlingové nepochopím, ovšem byl to úspěšný tah, který zahrál na moji harrypotterovskou strunku.
Co se pozitiv knihy týká - je originální, v druhé části ohromně čtivá, napínavá, má hezky vymyšlený a vykreslený svět, bavila mě.
Co se negativ týká - rozjezd zbytečně zatěžkaný spoustou nejasností ohledně termínů a tajemství, který nevyvolával zvědavost, ale zmatek a znuděnost z toho, že nerozumím tomu, co čtu, zbytečně uspěchaný konec ve chvíli, kdy to autorce začalo fakt dobře jít - nepochopila jsem, proč tam byl tak radikální střih k té konečné události.
Navíc bych přivítala o krapítek propracovanější postavy, jejichž charakteristikou bude něco jiného, než amaurotik/senzibil a něco málo navíc.
ALE! Bavilo mě to a navzdory všem chybičkám, které připisuji tomu, že jde o prvotinu, se těším na další díly a velmi ráda si je přečtu, když už jsem se ve Scionu zorientovala.
Bylo pro mě tentokrát nelehké hodnotit hvězdičkami. Z určitého pohledu se mi Anna líbila - téma problémů životního prostředí mě zajímá a myslím si, že je potřeba na ně upozorňovat. S tím ale souvisí i má největší výhrada. Problémy životního prostředí nejsou jen CO2 a skleníkové plyny, s tím potažmo globální oteplování. A v první třetině knihy to na mě celé působilo jen jako velké bububu! Za sedmdesát let vymře většina druhů, nebude normální jídlo, bububu! Jak postoupil děj, moje rozhořčení nad strašením se otupilo a vystřídalo ho uspokojení ze čtení, protože například Jonasovy úvahy byly racionální a přiznávaly, že celý problém je mnohem komplexnější.
Nakonec mi přijde, že je to dobrá kniha! Mluví o tématu, na které je potřeba upozorňovat, dělá to typicky Gaarderovským způsobem střídání dějových rovin, zahrnuje moc moudré děti a je to fajn. Jen ta první třetina a zaměření pouze na globální oteplování mě zamrzela. Kéž by začal být zájem o životní prostředí IN!
Byla jsem překvapená, jak příjemně čtivá kniha byla. Přinesla zajímavé úvahy, pěkný příběh. Ovšem bylo k mojí škodě, že jsem již dopředu znala rozuzlení, čímž jsem se připravila o ohromný kus napětí. Mám pocit, že s ohledem k tématu by napětí mohlo být víc, atmosféru k tomu měla kniha dobrou.
Výjimečná kniha, ke které se určitě ještě ráda vrátím. Myslím si, že je dobré číst knihu spíše kratší dobu, protože mi při navracení se k příběhu dělaly potíže dvě dějové roviny, které si byly příliš podobné. Ale jinak - zajímavé informace a události, okouzlující jazyk autora a ohromná čtivost. Nemám co vytknout a chci další knihy od Pavla Kohouta.
Když jsem si po půjčení v knihovně všimla, že je to knížka pro mládež, nebyla jsem si jistá, jestli se dočkám toho, co jsem čekala. S ohledem k tomu, pro jakou cílovou skupinu měla být knížka určená, mi ze začátku vůbec neseděl jazyk. Popisy mi přišly až nepříjemně květnaté a nepřirozené. Ale ve chvíli, kdy se začalo něco dít najednou vyprávění nabralo na spádu, zajímavá líčení byla jen ku prospěchu a já s knížkou zapomínala vystoupit z trolejbusu.
Ještě jsem nakonec byla ráda, že je to knížka jen pro mládež, protože některé barvitě vylíčené děsivé scény by mě asi v případě, že by byly napsané pro dospělé, nenechaly v klidu usnout.
Byla to vážně paráda. Zafón je podle mého názoru umělec k vytvoření pochmurné a tajuplné atmosféry. Také mě nakonec opravdu baví jeho slovní zásoba a ráda si od něj něco dalšího přečtu.
Nestíhám se divit. Čekala jsem průměrnou oddechovku a bylo to vážně fajn. Odrazovala mě obálka, ani první kapitola mě nebavila, ale jakmile se to začalo trochu rozvíjet - paráda. Plus za přidanou hodnotu navíc v příběhové lince, trochu mě mrzelo, že jsem víceméně odhadla to překvápko, které přišlo.
Trochu jsem se po předchozích dvou knihách bála, jestli i tahle mi sedne. Jestli zvládnu vstřebat problémy ženy ve středním věku, jestli mi nebude kniha připadat už příliš černá a málo humorná.
Je černější, mrazivější, ale v několika místech jsem se chechtala nahlas, takže jsem neměla zas tolik prostoru se nad těmi nepříjemnými okamžiky trápit. Dousková vážně umí. Je to napsané s lehkostí, vtipně.
Obsahuje narážky na současnou politiku, což mě uvádí k úvahám, jestli tyto narážky někdo po dalších deseti letech ještě pochopí. I já jsem pár let po vydání u některých tápala.
Byla jsem překvapená, kolik se toho do tak útlé knížky vešlo. Velmi se mi líbila, přijde mi velmi přínosná. Jen by mě zajímalo, jestli mají Němci tolik knih o vyrovnávání se s jejich válečnou minulostí, jako máme my spoustu knih a filmů především o minulém režimu. Pak by mi kniha nepřišla až tolik přelomová. Protože je ale zatím jedna z prvních s tímto konkrétním pohledem na válečné události, skutečně mě zaujala.
Už když jsem se dozvěděla, o čem kniha je, tušila jsem, že to bude kardinální blbost. Ono to tak svým způsobem bylo. Na druhou stranu je to taková variace na pohádku pro starší slečny, tak proč ne. Jen mám pocit, že pohádka by byla trochu jasnější, co se týká morálky.
A ještě z jiné stránky - ačkoliv jsem věděla, že je kniha nepříliš dobrá, měla jsem chuť dozvědět se, jak to dopadne. Knihu jsem přečetla jako oddechovku na jeden zátah, ale hlavní hrdinka mě poněkud rozčilovala a chování a vyjadřování Maxona bylo ozbvlášť ze začátku knihy dost šroubované.
Z mého pohledu se nevydařil překlad. Další dva díly jsem přečetla v angličtině a působily na mě alespoň o hvězdičku lépe.
Kvalitní kniha s odkazy na dobré knihy, filmy a hudbu. Každý si někdy musel připadat tak plný pocitů, jako Charlie. On je ale má vždycky a navíc je umí ve svých dopisech skvěle popsat. Rozumím mu, někdy prožívám okamžiky podobně.
Některé pasáže by možná mohly být trochu méně zastřené, co se týká důvodů k tomu, proč se věci dějí tak, jak se dějí. K tvrdší realitě by mi to sedělo.
Zaráží mě, jakým způsobem je popisován život teenagerů. Někdy mám pocit, že vytváří dojem, že podobně musel svých -náct prožívat téměř každý. Je to škoda. I s méně rozbouřeným pozadím se dá napsat dobrý příběh. I v ordinérním mládí můžete své okolí pozorovat z kouta. Bylo to dobré, ale asi jsem od knihy čekala ještě víc.
Příjemná knížka do trolejbusu, není příliš náročná, ale hezky napsaná, navíc mi jeden příběh vyšel na celou cestu do školy. Nejsem příznivec povídkových knížek, ale tahle se četla výborně. Navíc v ní byly poměrně zajímavé zápletky, Agatha Christie dovede překvapit.
Poprvé jsem se potkala s Pavlem Kohoutem v právě této knížce. Už teď ho považuji za neobyčejného autora. To, že esesák není jen ďábel, ale osoba mající svá přesvědčení, morálku a výčitky svědomí, je přesným obrazem jeho postav. Nenajdete tam plochou figurku, která by se chovala nějak bezdůvodně, vždy má každá postava jasné důvody svého jednání. Velmi se mi líbí konečné zamyšlení, kdy přirovnává zrůdnosti druhé světové války s jinými režimy, které se zvrhly/mohly zvrhnout, každý člověk v sobě má někde pod slupkou nejspíš ono zvíře řídící se především zákony přírody - těžké a hodnotné myšlenky.
Oproti ostatním je moje hodnocení knihy 3 pozitivnější, nežli prvních dvou částí. Bavilo mě to, myslím si, že uzavřenější konec, než jsme zvyklí, knize neuškodil. I tak je tolik otazníků ohledně světa 1Q84, že fantazie nezůstane ochuzena.
Nadchlo mě přidání třetí postavy. Na Ušikawovi je dobře vidět, kterak Murakami dovede nečernobíle popisovat svět kolem sebe. Přídomku negativní se u jeho postavy velmi rychle zbavíte a stává se postavou se svými špatnými a dobrými stránkami. A tak to mám ráda.
Před touto knihou jsem měla chuť si od Murakamiho odpočinout, teď mám chuť přečíst si od něj některou z novinek.
Čekala jsem oddechovku, dostala jsem ji. Líbilo se mi grafické zpracování knihy, dobře se mi četla a měla pěkný příběh. Na druhou stranu několikrát opakované motivační řeči s každým opakováním ztrácely na váze a méně působily, chvílemi mě přepadal pocit, že čtu samé fráze. Pasáže z reklamního života, které možná měly pobavit mě vůbec nepobavily ("vtipné" úvody prezentací s lukem a šípy apod.), jazyk knížky také nebyl nějak světoborný. Ale chcete-li si přečíst něco odpočinkového a pozitivního, není proč tuhle knihu zavrhovat. Podruhé bych se do ní nepustila, ale ztracený čas to rozhodně nebyl.
Ach, dívám se, jak si venku v mlze hrají vlci na schovávanou a je mi krásně. Tolik slovních hříček, krásných obrázků, příběhy s myšlenkou a touha po tom, abychom si navzájem podávali čaj z červené kůry. Knížka mě nadchla, stejně tak jako úsporný styl autora. Rozhodně to není jen knížka pro děti.
Bod pro Iana McEwana za fenomenální konec, který vyráží dech.
Další bod za dokonalé vyčerpání tématu a myšlenky. Stanovil si, co chce napsat, napsal to a vy jen sedíte, prožíváte ta muka a nemáte co dodat. Přitom popsal tak málo stránek.
Třetí bod za to, že je to Ian McEwan a zrovna se stal mým oblíbeným spisovatelem.
Čtvrtý poněkud ušmudlaný bod za podrobné popisy. Jak já na ně dřív nadávala, když jsem na gymplu musela číst klasiku. On to ale umí, drhne to jen někdy, dynamiku většinou udrží.
Díky, oproti očekávání to byla perfektní a plná kniha.
Půjčila jsem si tuhle knihu jako odpočinkovku na jedno odpoledne. V tomhle zaručeně nezklamala. Navíc se mi líbila její obálka - pro "nemyslím a čtu" perfektní záležitost. Ale už jsem takovýchto jednohubek, které vypustím z hlavy a znovu nepřečtu četla mnoho a lepších. Největší potíž pro mě asi představovala forma vypravování. Přítomný čas, 3. osoba, ale takový v tom byl bordel, že bych tomu ani nevěřila. Často nebylo jasné, jestli autorka mluví o Hadley nebo o někom jiném, to by se nemělo stávat. Na druhou stranu zápletka příjemná, fikaně vyřešená závažná témata, hezký zamilovaný příběh, nic převratného, ale fajn. Jen ta forma to totálně zpackala.
Ani nevím, jak hodnotit knihu, v níž jde o text tak málo. Tahle kniha má podle mého názoru vyvolat zájem o téma, zvědavost a opojení krásou. To všechno se jí povedlo. A já bych si moc ráda pověsila doma na stěny Sísovy obrázky z knížek.
Je to kouzelný příběh. Nese v sobě v každé své chvíli trochu tajemství a napětí z toho, co bude dál. Je plný lásky a úcty k přírodě. Ukázal mi ten nejlepší pohled do Aljašky, jakožto tajemné země pro dobrodruhy a silné povahy nepostrádající úctu k tomu, co nepřesáhnou.
Někdy byly poněkud matoucí přímé řeči neoddělené uvozovkami. Vytváří dojem, že i to, co říkáme je rovnocennou součástí příběhu, nijak nevyčnívající.
Podivuhodná fantasmagorie, jejíž začátek mě uchvátil. Připadala jsem si jako ve snu, který někdo napsal přímo pro mě. A ten sen byl temnější a temnější... Ale krásný.