BarboraJir komentáře u knih
Bavila jsem se a přečetla to jedním dechem. Stále mě trochu to předávání starých historických klišé vadí, autorka už v tomto díle dodává i svým očividně neoblíbeným postavám trochu barvy - oni ti Prokop s Janem fakt nebyli takoví andílci - takže to není tak schématické. A fakt se to čte krásně.
Taková červená knihovna ve středověkých kulisách. Nenáročné, lehce lechtivé čtení, ale musím uznat, že z toho nenáročného lehce lechtivého čtení, co jsem za posledních pár let držela v ruce, je to to nejlepší. Jediné, co mi opravdu nesedí je to, že paní Vaňková nemá ráda přesně ty historické postavy, kterým já fandím. Ale na tom jsme se neshodli už před těmi dvanácti lety, kdy jsem její knihy hltala podstatně víc. Ale fakt je, že se její knihy čtou samy, a ač někdy historickou pravdu zkreslí a vesele předává všechny ty mýty a stereotypy českých dějin (což je historikovi a učiteli dějepisu dost protivné, uznávám), tak musím obdivovat to množství evropských souvislostí, do kterých jsou ty české dějiny zasazeny. Možná by si o zasloužilo o hvězdičku víc, ale zase do té společnosti čtyřhvězdičkových knih se to asi tak úplně nehodí, tak nadšená zase nejsem. Třeba další díly.
Přečetla jsem to jedním dechem. Jazyk, kterým hrdinové v českých fantasy mluví, často působí nepřirozeně, tady ne. Akce střídá akci. Chvílemi je na tom znát, že to je prequel psaný zpětně. Těším se na další díly, tady se možná i odrazil ten zvláštní způsob psaní knihy, kdy se jej účastnili fanoušci, což jakožto neznalá hlavní trilogie těžko docením. Možná by byl lepší způsobe četby v tom pořadí, jak byly knihy napsány. Tři hvězdičky dávám proto, že ten podzemní svět je fakt hnusný a já nemám ráda hnusné knihy. Tak doufám, že v té hlavní trilogii se najde taky trochu světla, tady se našlo vlastně až v poslední kapitole.
No, básničky jsou to pěkné a to dokonce v němčině a to je co říct. Ale že by mě posadily na zadek, to zase ne. Možná na to ale moje němčina zatím nestačí...
Dočetla jsem to, protože to byla má první beletrie přečtená v němčině. Vzhledem k omezenosti slovní zásoby autorky to byla dobrá volba. V tomto jazyce to navíc dostávalo roztomile perverzní nádech. Na druhou stranu je to spíš naivní romance než nějaká erotická kniha, takže slovní zásoba se mi rozšířila spíš o slovní spojení typu "Neopouštěj mě" a "Nemůžu bez tebe žít" než o nějaká lechtivá slovíčka...
O dinosaurech v Čechách se toho mnoho nedozvíme, protože nálezy o nic tu moc nemáme, to by mi ani tak nevadilo. Co je horší, je že už v autorově Encyklopedii dinosaurů téměř celý obsah knihy najdeme. Takže má smysl si ji spíš koupit, doplnit s ní knihovnu, protože má krásné ilustrace. Vedle Knihy o pravěku se bude líbit. Ale stejně jako u Knihy o pravěku, její poznatky brzy zastarají. Jak pomíjivé jsou informace které se člověk v dětství nad dinosauřími encyklopediemi učil zpaměti, aby jimi udivoval dospělí.
Já nevím, nadchla mě originalita nápadu, párkrát jsem se zasmála, ale vtipy a formulace se opakují, takže počínaje 30% už je vtip zcela vyčerpán. Ale na odpočinek to docela ujde.
Nejedná se o vylíčení průběhu, příčin a důsledků vzniku nacionalismu. Spíš knihu vidím jako souhrn autorových (většinou docela zajímavých a podnětných) myšlenek na dané téma. Předcházející znalost tohoto dějinného období je pro četbu docela výhodná, řekla bych až nutná.
Skvělý nápad a výborné postavy. Ale na druhou stranu už po přečtení třetí Crichtonovi knihy zjistíte, že děj je předvidatelný a vystavěný podle podobného schématu. Jakmile padne tajemno, které vládne na prvních stránkách, akce přestane být tak strhující. Ale je to dobrá kniha, svižně napsaná. A někdy je dobře, že není zdaleka tak temná a varující jako jiná autorova díla.
Praxe nevzdělanosti je mnohem náročnější čtení než teorie nevzdělanosti. Zaprvé, za těch několik let autor lehce zahořkl (což se při existenci ve vzdělávacím systému, jaký popisuje, není čemu divit). Zadruhé, nejde tentokrát o prosté konstatování neutěšeného stavu vzdělání a vzdělávání v současné společnosti, ale autor si z pozice filozofa klade otázky po smyslu a původu tohoto stavu. Ne se vším lze souhlasit (na rozdíl od minulé knihy, kde bych podepsala snad každou větu), něco jsou moc zajímavé myšlenky. Ale v jednom je kniha velmi pozitivní. Člověk si uvědomí, v jak skvělém stavu český vzdělávací systém oproti "vyspělému" vzoru Německa a Rakouska, je. A skoro mám pocit, že navzdory všem snahám se reformátorům školství nepodaří nám ho rozvrátit do této podoby. Doporučuji k přečtení především všem těm, kteří by chtěli u západních sousedů hledat inspiraci pro české školství a vědu, protože to, co autor popisuje, je skutečná katastrofa vzdělání.
Pět hvězdiček nedávám často. Natožpak knize o masožravých koních, kteří žijí pod vodou. Ale upřímně, počínaje 43% knihy to prostě nešlo odložit. Dlouho jsem nečetla něco tak strhujícího...
Je to docela brak, ale hezky se to čte. A takový ty klišé vodácký prostě pořád platí. Jen už teda současní vodáci neřeší trhání lodí o kameny :-)
Klasická Francisovka. Postavy barvité, ale typické - ať už jde o hlavního hrdinu nebo o záporáka. Záplatka pěkná, ale včetně rozuzlení jasná pro každého, kdo od autora už dřív přečetl nějakou jinou knihu. Jako obvykle rozvláčný začátek a posledních 10% knihy, kdy nejde odložit (když jsem v jedenácti letech četla Smrt favorita, nechtělo se mi ho odkládat ani kvůli rozbalování dárků na Štědrý den). Rozvláčné to možná ale připadá jen mě - nečtenáři detektivek - nebaví mě přemýšlet, kdo asi je vrah a rozřešit případ, proto knihy nečtu. Na druhou stranu, v těch dvanácti jsem francisovky četla kvůli těm koním (kterých tam ani moc není), Expert ale vyniká v popisu výroby a ochutnávání vína, whiskey, brandy a ginu tak, že vás to nutí otvírat bar. A taky se člověk v tomto oboru lecčemu přiučí, což se pro dospěláka, buďme upřímní, hodí víc než ti koně :-)
Velmi podrobné a vzhledem k malé propracovanosti tématu v současné době stále platné...
Každý, kdo chce studovat dějiny žen v českých zemích, by měl touto knihou začít...
Conn Iggulden je dokonalý vypravěč a jeho postavy žijí vlastním životem. Přitom sice užívá licenci romanopisce při práci s historickými fakty, ale vždy jeho romány odpovídají duchu a atmosféře doby a to je moc dobře. Caesar je pro mě srdcová záležitost, protože mě k autorovi přivedl. Čingischán nemá mezi historickými romány obdoby. Válku růží bych se ale nebála postavit na stejnou úroveň. První díl je trochu méně živý, ale od druhého dílu se to rozjede a nedá odložit.
Nechce se mi hodnotit jinak než průměrně. Na čtení české poezie jsem se dala teprve letos, tak asi budu hodnotit spí zpětně, až něco načtu. Ten malebný jazyk mě ale nadchl...
Tak trošku mě z těch úvodních citátů v knize zamrazilo, ne že ne. Ale tak takový hezký přehled, jako vždy u Havrana, když si člověk chce nějaké historické téma oživit nebo se jen jako laik lehce poučit. To knihy z edice "Dny, které tvořili české dějiny" umí. A hezky se vejdou do kabelky.
Hlavní myšlenka mi unikla - mělo to být asi varování před půjčováním na úvěr, ale to už snad od minulé finanční krize víme všichni, že to je průšvih. Do toho spousta nesmyslných bizarních věcí většinou nechutných nebo oplzlých nebo jinak "na efekt." Spousta samoúčelných a izolovaných hnusáren a vulgarit... fakt odpad. Nevadí mi, když je kniha drsná, když obsahuje vulgárí či nechutné pasáže, pokud to má v textu své místo. Tohle bylo jen hnusné a nic víc...