Barette komentáře u knih
(SPOILER) Za mě zatím nejslabší Keplerovka. Začátek je takový všední, plus mi přijde, že fingovaná sebevražda Joony Linny ještě z předchozího dílu má nevyužitý potenciál. Prostě se během jednoho odstavce ztratil, příběh šel jinam, a pak se opět během chvilky objevil.
Konec knihy zachránil hodnocení na pět hvězd.
Kdybych tuto knihu četl mezi prvními, určitě bych jí dal všech pět hvězd. Nicméně po velkém množství knih, které jsem od Kinga přečetl, musím jednu hvězdu ubrat. Je to bezesporu kvalitní, a příběh začíná jako typický King - přejete si, abyste na místě byli s aktéry knihy, a pak jste rádi, že tam nejste. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že tomu něco chybí. Možná to, že se člověk neztotožní s hlavními postavami jako v jiných Kingových knihách nebo to, že zde čas, na Kingovy poměry, plyne tak rychle a jedno desetiletí je rozepsáno na relativně malém počtu stránek.
(SPOILER) Ačkoliv je Lars Kepler mým oblíbencem/oblíbenkyní, byl jsem ke knize skeptický kvůli tzv. médiu. Bál jsem se, že tahle ezoterická hovadina zkazí knížku. Naštěstí se ukázalo, že samotné médium není médium a její vidiny jsou jen její potlačené vzpomínky. I proto tak knížce s čistým svědomím mohu udělit pět hvězd, protože Kepler je stejně napínavý a dechberoucí jako v předchozích knihách.
Mám pocit, že kdyby King tuhle knihu napsal ve svých nejlepších letech, dopadla by zcela jinak a ne tak (možný SPOILER) mírumilovně. Asi nám na stará kolena měkne. I tak to ale byl skvělý příběh s velkým počtem postav. Naštěstí je k dispozici seznam. Doporučuji tak knihu číst hezky najednou, abyste si postavy zapamatovaly.
Já jako muž si můžu dovolit jít spát. Tak dobrou noc.
Báječná kniha s báječným policejním komisařem a jeho finskou švédštinou. Když se překousáte švédskými názvy a pasážemi jak z Padesát odstínů šedi, dostane nádherný příběh se spoustou nečekaných zvratů, které vás nutí vstávat ze židle. Nikdy nevíte, co se stane další větu. A to vás nutí číst dál, až čtete pořád. Jste tak zvědaví, že chcete stále číst a na druhou stranu si přejete, aby tato kniha nikdy neskončila, až v závěru zamáčknete slzu jak z příběhu, tak z toho, že už jste toto dílo dočetli.
Bylo to takové krátké, obzvlášť na Kinga. Přijde mi, že ta kniha nevyužila svůj plný potenciál, a kdyby tam King nasázel více detailů ať už o Gwendy, nebo o skříňce, a celkově by kniha byla delší, bylo by to tak zajímavější.
Slova uznání za to, jak se dokázal King vcítit do role ženské hospodyně a "hrdinky" knihy. Ale jinak mě tato kniha nezaujala a byl jsem rád, když jsem se doploužil na konec. Děj je ukecaný, strašně se táhne, nemá žádný spád a je relativně předvídatelný. Od Kinga čekám gradaci děje do horroru, což zde chybělo, a hlavně od jeho knih čekám také napětí. Také nikde.
Fantasy mě obvykle moc nebaví. Ale Stephen King prostě umí a sérii Temnou věž miluju. Nicméně musím smutně podotknout, že tato kniha je asi nejslabší z celé série. "Strofy" se Susannah (Mia) nebyly nic moc. Ale za to návštěva u Steva, za tu stojí si knihu přečíst.
Tohle je přesně ta kniha, kvůli které se vám nechce jít spát a kvůli které rádi vstanete, abyste si přečetli dalších několik kapitol. Bravo
Tak jsem se těšil! Ale ono opravdu není na co, po polovině knihy jsem to vzdal, to se nedalo vydržet.
„Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.“
"Každá ženská je jiná. V podstatě jsou kombinací toho nejlepšího a toho nejhoršího - kouzelnýho i příšernýho. Stejně jsem ale šťastnej, že existujou."
No, tak to by byl dvě nejdůležitější myšlenky z celý knihy, která místama byla trochu utahaná.
King sice nepíše tak, aby donutil čtenáře přemýšlet. Z toho důvodu si jej vždy vybírám jako oddechovku. A nezklamal.
Čekal jsem, kdy přijde ta kočka a ono nic...
Sice se tam od počátku děje opravdu velké h.,ale ano. Bavilo mě to!
Hodnocena jen plešatá zpěvačka.
Geniální! Připomínalo mi to rozmluvy nás, ale musíme ještě zapracovat.
PAN SMITH: Papež šňupe rape. Záklopka mu neklape. Záklopka má papeže.
PANÍ MARTINOVÁ: Bazar, Balzac, Bazaine!
PAN MARTIN: Bizarní, bazén, bižutérie!
PAN SMITH: A, e, i, o, u, a, e, i, o, u, a, e, i, o, u, i!
PANÍ MARTINOVÁ: Be, fe, mé, le, pe, se, ve, ze!
PAN MARTIN: Tři sta třiatřicet stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třiatřicet
stříbrných střech!
PAN SMITH (napodobuje vlak): Šu, šu, šu,... šu, si šu,... šu, šu, šu, ííí! Proč
tam!
Tomuhle by se výborně hodila zkratka tl;dr (i když jsem to s velkými fanfárami přelouskal). Proč proboha je na cca 60 stránkách, jak si Kuba Vágner šel zachytat a vrací se s akorát h (pro uspokojení vedení databáze sprostá slova psát nebudu).
Jako jo, je to fakt smutný, až jsem se z toho málem zes. Nikdy by mě nenapadlo, že něco, kde je někdo, kdo loví rybu, získá Nobelovku.
Nejvíc sympatická postava mi jednoznačně byly ty létající ryby.
Jistě, nemá to kvality Nesba, Nešba, nebo jak se to vlastně čte. K jeho knížkám mám kladný vztah, jelikož kdysi dávno byl Hlavolam první krimi, kterou jsem přečetl. Zjednodušeně tahle knížka u mě už předem měla vyhráno.
Postava Van Veeterena mi byl příjemná, takovej maník skoro jako já. A za to, že hraje badminton, velký palec hore. A taky jsem se místy zasmál, takže vyližte si s nízkým hodnocením, mě to uspokojilo!