baru.smisek komentáře u knih
Tak tohle byla pecka!
Objeveno a přečteno díky Klubu psáčů, jehož autor natočil skvělý rozhovor s autorkou a redaktorkou, a tak mě to zaujalo, že jsem knihu hned další den sháněla v knihovně. Přečteno jedním dechem během dvou jízd vlakem.
"Trochu depka", ale opravdu realisticky popsané, poutavě vymyšlená struktura (střídají se kapitoly z přítomnosti a minulosti, které spolu navzájem souvisí)... prostě taková jiná, lepší YA o přátelství. A taky třetí kniha, u které jsem měla na krajíčku (předtím Zvuk slunečních hodin a dětská Čekání na vlka). Trochu jsem z toho měla vibes 13 Reasons Why (které doma taky dost prožíváme), ale zároveň to má hodně svého...
No a co musím opravdu podtrhnout, je grafická úprava knihy! Je to vážně vymazlený kus, takže klobouk dolů před malým, "dobrovolnickým" nakladatelstvím YA čtu. :))
Ha, tak to bylo pořádné jednodenní zavaření mozku.
Oproti jedničce (byť na ni navazuje téměř okamžitě) má odlišnou atmosféru - a ta se teda taky v průběhu několikrát zásadně mění. Stejně jako hlavní hrdinka a její cíl. Řekla bych, že je víc akční a míň vztahový, ale vlastně to tak úplně není... No prostě posuďte sami.
PS: Nedoporučuju sérii číst, pokud nemáte sehnané všechny tři díly najednou - jinak se čekáním na pokračování zblázníte... a autorka umí ukončit díl tak, že na to nemůžete přestat myslet. Chtěla jsem půl hvězdy strhnout za scénu z předposledního dne, ale za ten konec prostě nemůžu.
PPS: Máme mapku (aspoň zhruba) školy! A další narážku na Tolkienovo dílo! :D
Boží! Doporučuji, nejen pokud máte rádi (ne)typické hrdiny, alternativní světy a jste tak trochu trhlí... :D
Autorku jsem si pamatovala díky její sérii o Temerairovi (napoleonské války s draky), ze které jsem tak před deseti lety přečetla několik knih... a když jsem u ní zahlédla tohle, byla to jasná (a skvělá) volba. Propracovaný zvrácený svět, který vás bude bavit, knihovníky, samostudenty jazyků (#Duolingo), hráče magiců a podobné nerdy možná víc než ostatní.
Prostě Galadriel (ve verzi "budete mě milovat a zoufat si") a Orion Lake (ala princ Neodolatelný ze Zabij a zachraň) :D
Upřímně, byl to za mě nejspíš nejslabší díl série, přišel mi hodně utahaný ten začátek - a to navazujeme přímo na konec druhého dílu, který skončil tak nečekaně! Ale během shánění třetího dílu v období letního uzavření knihoven jsem asi měla dost času vymyslet si alternativní scénáře, které se zkrátka nenaplnily... (Navíc jsem prvních šest kapitol četla online anglicky, což mě nutně zpomalovalo a nejspíš to hodně ubíralo ten drive, na který jsem byla zvyklá).
A samozřejmě mi chybělo jedinečné školní prostředí (byť i ve všedním světě bylo pořád co magického objevovat) a taky mi chyběly oblíbené postavy - Liesel (bylo to vážně nutné?) rozhodně není Aadhya a Liou. A samozřejmě tam bylo příliš málo Oriona.
Ale nakonec vlastně dobré. Postupně spolu s El (spíš o trochu později než ona) zjišťujeme skutečnou pravdu o stavu věcí - což není zrovna veselé zjištění (a tohle ve Scholomancii není spoiler) - taková morální detektivka, kde se hodně jedná o (sebe)obětování, větší dobro a podobně. Pořád dílo dost vybočuje z řad fantasy a young adult (ale možná jen nemám dost načteno ani v jednom žánru). Jednička s dvojkou se u mě určitě zařazují na seznam oblíbených knih a trojka se drží s mírným odstupem jedné hvězdy.
Musím říct, že druhá kniha Sáry Topinkové mě zasáhla ještě víc než ta první. Byť jsem si ničím z toho neprošla zdaleka v takové míře, přece jen jsem se dokázala snadno vcítit do všech postav, nejen dvou hlavních. V druhé polovině se mi dokonce několikrát zaleskly oči (byť uznávám, že poslední dobou jsem celkově emocionálně labilnější).
Zpětně mě mrzí, že podobná literatura nevycházela už před deseti lety, ale jsem ráda, že alespoň současná mládež (a třeba i budoucí generace) bude mít možnost kvalitní a autentické četby o nich a pro ně.
Díky.
Doufám, že se od ní dočkáme ještě dalších příběhů (třeba Robova). :)
Tak to bylo drsný. A skvělý.
Youngadultovky moc nečtu (přece jen už nejsem úplně cílovka), ale Petr si to na Instagramu tak dobře zpropagoval, že nešlo odolat – a jsem za to ráda! Skoro lituju, že před deseti lety nebyly podobné knihy (stejně jako třeba knihy Sáry Topinkové) k dostání. Ale takhle to zase člověk čte už s nějakými zkušenostmi a říká si jo! Případně – tak takhle uvažují pubertální kluci?! Celkově je kniha velmi propracovaná a autentická. Zkrátka 9 let práce jde poznat.
Jinak je tohle snad první kniha z tohoto žánru, co napsal kluk (a z klučičího pohledu), byť čtenáři budou nakonec stejně nejspíš hlavně čtenářky. Ale doporučila jsem knížku bráchovi, který je přesně v tom věku a vypadal, že ho zaujala (edit: nakonec jsem mu ji i neochotně půjčila).
Pak si to budu muset přečíst znovu, protože pořád nevím, proč se Evženovi říká Turek. :D
A příště u toho zkusím poslouchat i ty písně – teď jsem víceméně jen na konci projela Valčounův soundtrackový playlist, abych případně doplnila svůj (už tak má bezmála 12 h).