beaneater
komentáře u knih
Deset malých černoušků
Agatha Christie
První seznámení s detektivkou za jedna! Ne nadarmo se Agathě Christie říkalo "královna detektivek".
Čtení jsem si opravdu užívala a přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. Autorka nám krásně představila jednotlivé postavy hlavně z psychologické stránky (s čím jsem se snad v knize ještě nesetkala) a že každý z nás má kostlivce ve skříni. Čtivé a nepředvídatelné, určitě se ke knize v budoucnu vrátím.
1984
George Orwell (p)
Jedním slovem: ZBOŽŇUJU! Knihu jsem prvně četla jako povinnou četbu a následně na něj měla prezentaci. Teď knihu čtu asi poněkolikáté a hodlám ji číst ještě milionkrát i v jiných jazycích.
Ve své době, kdy byla kniha vydaná - dle mého názoru naprosto geniální a přála bych si, aby pan Blaire dnes žil a mohla mu líbat nohy.
Z hlediska dnešní doby, myšlenka určitě aktuální a kniha jako taková nadčasová. Ať už povinná četba nebo ne, určitě by si ji měl přečíst každý.
Marťan
Andy Weir
"Godspeed, little taters. My life depends on you."
Páni, snadno pět hvězdiček. Byla jsem trochu skeptická ohledně humoru, že bude trochu na sílu a bude to akorát ubohý. Ale po hodně, hodně, hoooodně dlouhé době mě kniha skutečně rozesmála. A byla to tahle skvělá kniha! Matt Damon jako Mark Watney je prostě skvělá volba.
Už od první věty jsem byla okamžitě vtažena do děje. Věděla jsem, jak to dopadne, ale potřebovala jsem detaily, které se do filmové adaptace nedostaly. A upřímně, být v Markově hlavě při jeho nešťastných dobrodružstvích na Marsu bylo tak strašně zábavný. To, jak byl hlavní hrdina napsaný, je jednoduše úžasný, reakce v některých situacích byly dost realistické, vtipné a na místě.
"Yeah, that's right, Mars, I'm gonna piss and shit on you."
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Ráda bych přispěla něčím novým, protože se jedná o mou nostalgickou srdeční záležitost... ale každý známe Harryho Pottera a jeho kouzelný svět. Tato knižní série je nadčasová a je jedno jestli začínáte teprve základní školu nebo se líně plazíte z postele a nestíháte do práce. S každým dílem je série méně pohádková a mnohem více temná... asi stejně jako já hloupý prvňáček objevující krásu světa a teď v dospělosti s nervem, protože nestíhám ranní kávu.
Ke knize asi zbývá doplnit jen to, že za mě je tenhle kouzelný svět nejoriginálnější a nikomu se už asi nepodaří Rowlingovou trumfnout. Ten kdo nečetl, jistě přichází o hodně.
Zpěv drozda
Walter Tevis
(SPOILER) "Z lesa sem zaznívá zpěv drozda. Já jsem ta cesta, pravda i život. Můj život křehce čeká na van smrti, jenž sfoukne ho jak pírko z hřbetu ruky."
Vyprávění ze tří pohledů mě bavilo, u každé z postav jsme viděli různé myšlenkové pochody a taky jejich osobní posun vlivem i té nejmenší události. Kdyby se rozdávali ceny za největší charakteristický posun v literární tvorbě, Walter Tevis by ho určitě vyhrál za Bentleyho. Jeho fráze: "Bože můj, svět umí být někdy překrásný." ve mně jaksi rezonovala a i po dočtení knihy ve mně tahle postava zanechala zvláštní pocit.
Nejvíc mě snad mrzelo, že svět automatizovaný roboty, kdy lidstvo pomalu upadá do záhuby, protože se spoléhá na technologii, kterou sami stvořili - nepřipadal mi kompletní a ráda bych se dočetla o takové dystopii něco víc. Ještě tomu něco chybělo.
Myšlenka děje určitě zajímavá, aktuální...? To vidím víc na 1984 než na Zpěv drozda.
Duna
Frank Herbert
(SPOILER) Kniha, která inspirovala nejen slavné Hvězdné Války. Příběh tak propracovaný, promyšlený a jak je tu již po milionté zmíněno - komplexní. Přiznám se, že čtení bylo pro mě trochu náročnější. Nevěděla jsem do čeho jdu a složitost historie světa Duny mě překvapila. První díl jsem proto louskala velmi pomalu a pečlivě, dokonce se vracela zpět k důležitým pasážím, které byly velmi podstatný pro pochopení folklóru. A nelituji ani čárky.
Politika zde hraje taky velkou roli a dělá to knihu o to víc reálnější. Baron Harkonnen jako záporák byl skvělý, správně rozežraný skrz naskrz, což se mu vlastně stalo i osudným.
Ale po 600 stranách si potřebuji přečíst něco, kde nemusím tolik zapojovat mozkové buňky.
Duna se naučila chodit, aby Hvězdné Války mohli běhat.
Jen škoda, že D. Lynch filmové zpracování (Duna, 1984) pekelně zmrvil.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
(SPOILER) Došli jsme do samého konce, poslání bylo vykonáno a Ten prsten byl zničen. Nebýt kamarádíška přítelíška Gluma, Frodo by s prstenem nejspíš utekl. Po zničení se Sam a jeho pán Frodo vrátili jako páni a byli taky tak právem opěvováni.
Nechyběla ani závěrečná slova o velkolepém přátelství elfa Legolase a trpaslíka Gimliho. Gimli se skutečně znovu podíval do Třpytivých jeskyní a s Legolasem se vydali i do mystického lesa Fangorn. Kámoši to byli jak hrom, že i jezdili na jednom koni. Z celé knihy mi tihle dva budou asi scházet nejvíc.
Gejša
Arthur Golden
Ziyi Zhang ztvárnila roli Chiyo/Sayuri tak přesvědčivě a nádherně, že jsem se po letech rozhodla přečíst i knihu, jak to doopravdy bylo.
Autor psal tak poutavě, že po dočtení mám pocit, jako bych život malé dívenky s šedomodrými oči sama prožila. Nám laikům dokázal autor barvitě a do detailu popsat život tajemných geish a co vše musely podstoupit, aby se staly těmi nejlepšími umělkyněmi. Čím hlouběji jsem do děje pronikala, tím větší respekt jsem ke geishám chovala.
Byť je příběh Chiyo čistá fikce inspirovaná skutečnou geishou, je až neskutečné, že někde v zemi vycházejícího slunce, se toto skutečně dělo a kolik z těch žen mohlo pak říct, že měly to štěstí jako hlavní protagonistka.
Dovolím si ještě dodat vsuvku, aby autorovi nevěřili každé slovo na stránce, protože geisha není kurtizána, ale náhodou velmi respektovaná umělkyně a to i v dnešním Japonsku.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Abych pravdu řekla, filmového zpracování jsem nikdy kdovíjak velký fanda nebyla a dost možná mi i trochu zkreslilo představy o knize. Budu se ale snažit být objektivní a vidět tenhle první díl trilogie v celé své kráse, kterou každý vychvaluje oprávněně.
Příběh rozhodně mimo svou dobu, za což si autor zasluhuje poklonu a potlesk ve stoje. První díl je velmi obohacen historií neexistujícího světa, že to místem až působí reálně. Historie popsaná tak do hloubky, že to může některé čtenáře unudit k smrti, ale nesmírně důležitá pro pochopení dějové linky.
Do druhého dílu se nijak nehrnu, ale byla by škoda od takové fantazie odejít hned na začátku.
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
(SPOILER) Putování Froda Pytlíka a Samvěda Křepelky (a samozřejmě jejich kamarádíšek přítelíšek věrný Glum) v dalším díle bylo mnohem obsáhlejší a taky táhlejší. I přesto mě bavila mnohem víc, než třetí část knihy se zbytkem družstva. Kapitola se Stromovousem ale byla zajímavá, poučná, ale místem i poněkud uspávající.
Nejvíc bizarní část mi přišla Saruman vs. "znovuzrozený" Gandalf, kdy si tam Gandalf nakráčel jako pán, sebere Sarumanovi hůl, protože zlobil a když bude hodný, dostane hračku zpět. Asi jsem čekala nějaký víc epický souboj mezi dvěma nejmocnějšími mágy a setkání se Sarumanem mě proto tak trochu zklamalo, jak vlastně patetický to bylo.
Krom toho snad k druhému dílu výtku nemám, za mě určitě lepší než první. Rovnou se vrhnu na poslední díl, dokud mám děj čerstvě v hlavě.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
(SPOILER) Těšila jsem se, že si konečně přečtu tuto knihu, ale zanechala mě nějak neuspokojenou. Dystopický svět Gileádu zní komplexně, krutě a zároveň zajímavě. Nicméně příběh o tom, jak se svět stal takovým, jaký je, mi přišel neúplný a nedozvěděli jsme se moc podrobností o tom, jak to funguje a proč je pro všechny v pořádku žít v režimu tohoto krutého světa.
Vyprávění mi přišlo chaotické, hlavní hrdinka neustále přeskakovala z jedné vzpomínky v minulosti zpět do současnosti a jako čtenáře mě to mátlo. O minulosti hlavní hrdinky víme mnohem více podrobností než o samotném světě Gileádu, což je podle mě trochu škoda a potenciál tohoto příběhu mohl být skvělý, ale je promarněný.
A co to mělo být s těmi uvozovkami? Opravdu jsem nepoznala, jestli postavy mluví mezi sebou, nebo jestli jsou věty jenom v hlavě hlavní protagonistky.
Ale oceňuji, že autorka zvolila pro čtenáře tak trochu "otevřený" konec a nechala nás klást si otázky, jestli se opravdu dostala z Gileádu, nebo ji někdo zabil, nebo hůř... chytili ji?
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Jedna z mála knih, kde mi přišlo lepší zpracování filmu než knihy. Nemohla jsem si pomoct, ale v některých pasážích, kde náš hlavní protagonista Nick vyprávěl kdo všechno byl na party, se mi tak trochu mhouřila víčka.
Příběh jako takový je velmi obyčejný, přesto hezky vyprávěný a smutný. Fitzgerald dle mého skvěle trefil historické období a ukázal nám rozdíly ve společnosti a že peníze hýbou světem - to platí dodnes.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Hodně jsem se těšila, až se do tohoto kousku pustím. Dočkala jsem se částečného zklamání a částečného "poučení do života".
Velmi detailní popisy nemusím a rybaření mi nic neříká, ale Hemingwayův podrobný popis mě docela i bavil. Dělalo mi ale trochu problémy se přelouskat začátkem. Byť tenká kniha o pár stránkách, strávila jsem jejím čtením možná víc času než bylo třeba.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Kniha s novým a svěžím nápadem, který mohl mít mnohem větší potenciál. Připadá mi, že ale nebyl dotažen do konce a nějaká historie k tomu, proč tam je situace taková jaká je, dost chyběla. Čtenář je jen tak vhozen do děje bez nějakého vysvětlení a bude se od něj očekávat, že všemu bude rozumět.
Kniha jako dystopické sci-fi mě krom nápadu, ničím jiným moc nezaujala a četla se velmi rychle díky krátkým kapitolám.
Tuším kam s tímhle autorka chtěla směřovat. V knize vidím dnešní nenažranou a pokryteckou společnost. Společnost tak nenasytnou, že se z chamtivosti "požírají" sami navzájem.
Co mi ale nejvíc pokazilo čtení, je český překlad. Po stylistické stránce se mi hnusil a měla jsem pocit, že spíš čtu fan fiction povídku na Wattpadu. Za mě takhle vypadá překlad jak od školáka základní školy, který ještě nemá dostatečně vyvinutou slovní zásobu.
Ale i přes příšerný překlad, bych knize dala lepší 2 hvězdy.
Mrtví se někdy vracejí
Stephen King
Obecně na sbírku povídek nejsem, ale tohle se četlo dobře. Člověk si u takových knížek odpočine od náročnějšího čtení anebo tím tzv. "zabije čas", když v kanceláři čekáte až odbije pátá.
Ze sbírky se mi nejvíc líbila Nekuřáci a.s. a Římsa, přišly mi ze všech povídek nejblíž realitě. Za nejvíc nudnou bych označila Bojiště. Na první Kingovku zatím fajn, příště se pustím do autorova známějšího díla.
Berserk 1
Kentaró Miura
V seriálu neukázali zcela všechno a manga je jenom pro opravdu silné žaludky a povahy. Po prvním svazku si říkáte, že už to horší být nemůže... věřte, že může a bude. V některých částech mi bylo fakt úzko a cítila se až znechuceně a řeknete si, že tohle muselo napadnout jenom toho největšího psychopata a génia zároveň. Nutilo mě to ale číst dál a doplnit si vynechané části, které v seriálu nebyli.
P.S.: Škoda autorovi smrti, protože s ním zanikl i tenhle nádherný a brutální nechutný příběh.
Konec civilizace
Aldous Huxley
(SPOILER) Bylo přirozené se domnívat, že BNW mi padne do noty stejně jako nemálo známá klasika 1984. Pan Huxley sice vybudoval velmi zajímavou myšlenku antiutopického světa, která by nemusela být zas tak daleko od toho dnešního, ale jeho myšlenky se nějak nepovedly plně převést na papír.
Kdybych dílo hodnotila čistě z filozofického hlediska, jistě bych musela dát o hvězdu víc.
"But that's the price we have to pay for stability. You've got to choose between happiness and what people used to call high art. We've sacrificed the high art."
Norské dřevo
Haruki Murakami
(SPOILER) Číst tuto knihu bylo jako číst umělecké dílo, mistrovské dílo. Murakamiho jsem četla poprvé a chápu, proč jsou tu lidé, kteří buďto jeho díla nenávidí nebo ho naprosto milují. A já patřím k lidem, který je naprosto šíleně miluje. Jeho styl psaní je tak krásný, že mi dělá radost na duši. Číst ho bylo jako poslouchat krásnou smutnou písničku, která ve vás vyvolává nostalgii a vy brečíte ne kvůli smutku, ale kvůli tomu, jak je to krásné.
Hrozně by mě zajímalo, co se stalo se Storm Trooperem, že takhle zmizel. Naoko také zmizela velmi nečekaně. Její smrt pro mě byla upřímně šok, nemohla jsem pokračovat ve čtení. Pociťovala jsem stejně zničené emoce jako Watanabe a byla jsem ráda, že nedovolil temnotě, aby ho pohltila jako Kizukiho nebo Naoko. Když si vybral Midori místo Naoko, v podstatě si vybral žít a jít dál a nebýt na druhé straně s mrtvými.
Některé popisy žen, které Watanabe potkal, mohou znít divně nebo dokonce kontroverzně. Ale je to přece jen z pohledu dospívajícího muže.
Psí poslání
W. Bruce Cameron
(SPOILER) Skvělá kniha, která chytne a nepustí.
Od knihy jsem nečekala příliš, ale dostala mě. Po tomhle budu na svého psa koukat úplně jinak. První kniha, u které jsem si zaplakala. Začátek i konec Bailey byl úžasný a dojemný. Při opětovném spojení Ethana a Buddyho se mi chtělo řvát štěstím a myšlenkami nadávala na Ethana, že to je přece Bailey, tvůj "doodle dog"!
Autor podle mě skvěle a vtipně vystihl jak by asi probíhaly psí myšlenky a jak by byly chudinky zmatený, že po velké tmě jsou zase na světě.
Sbohem, věci. Nový japonský minimalismus
Fumio Sasaki
Naučné literatury obvykle nečtu, ale tenhle kousek mě zajímal. Jak již zde bylo zmíněno, autor na můj vkus až příliš propagoval svoji oblíbenou značku a na čtenáře to pak možná působí, že se s tím rád vytahuje.
Myslela jsem si, že mě obsah knihy už tolik nenaučí, protože se sama o minimalismus zajímám nějaký ten pátek. Překvapila ale s tipy, které byli zaměřené i na psychiku a myšlení jedince a ne pouze na materiální věci. Kniha celkově byla napsaná stylem zpovědi autora a pověděl nám o tajnostech, jako kdybychom byli dlouholetý přátelé a sešli se u odpolední kávy. To je jeden z důvodů, proč si kniha ode mě zasloužila vysoké hodnocení - působí to více reálně a čtenář nemá pocit, že si čte v učebnici.